Rok za volantem: Dalších padesát vehiklů

Minule měla bilanční svodka mého automobilového roku docela pěknou odezvu, rozhodl jsem se tedy, že stejně zavzpomínám i letos. O každém autě napíšu první, co mě napadlo. Bez přípravy, jednoduše, nevážně. Bude toho hodně, takže bez nějakých velkolepých keců – tady je padesát aut, za jejichž volantem jsem letos strávil alespoň desítky kilometrů a načerpal nějaké zapamatovatelné dojmy. Jdeme na to:

1 Toyota Yaris

Rok jsem začal za volantem horké novinky, vypůjčený Yaris měl dokonce ještě převozní značky – tak moc čerstvý byl. Dostal jsem ho s několika desítkami kilometrů na počítadle a přidal hned další tisícovku. A zcela nepřekvapivě jsem musel uznat, že i nová generace japonského hybridního prcka je moc dobrá. A co teprve jeho třídveřová varianta – ale nepředbíhejme, i na tu dojde. 

2 Audi A3 Sedan

Klasickou krátkou A3 nemám zrovna moc rád, přijde mi jako takový přehnaně glorifikovaný Golf. Stačí ale změnit karoserii na tříprostorovou klasiku a najednou je to celé mnohem hezčí. Tahle konkrétní měla uvnitř světle modré plastové obložení, což přišlo většině redakčních kolegů odporné a laciné a mně to udělalo dětinskou radost. Pak jsem se pohrabal v konfigurátoru a zjistil, že bych se bez modrých doplňků asi přeci jen obešel a místo nich si koupil třeba patnáct plných nádrží. Jo jo, na začátku roku býval benzín ještě příjemně levný…

3 Hyundai i30 diesel

Test tohoto vozu dostal podtitulek “vítězství tabulek nad emocemi”. I30 dělá všechno tak akorát dobře na to, aby vás to neštvalo, ale radost z ní mít také asi nebudete. Ale můžete si tam zapnout zvuky přírody v rádiu a za doprovodu zurčícího potůčku se radovat z toho, jak málo to žere a jak to bylo, v porování s oktávkou, levné a nesype se tomu infotainment. Smutné jsou vody služebních kombíků, jen co je pravda. 

4 Cadillac CTS

Začalo to nevinně Jeníkovou otázkou “Kubajzi, můžu si k tobě na zahradu hodit Kadylak? Musím v něm vyměnit alternátor.” Samozřejmě jsem souhlasil, mělo to být na pár dní. Nakonec u mě vydržela tahle hvězda Matrixu až do května. Za tu dobu se nehnula z místa, za to vytvořila čtyři apartní prohlubně ve tvaru pneumatik. Pak mi žena naznačila, že zahradní altánek vypadá jinak, takže jsme s Jeníkem vyjmuli během deseti minut vadný alternátor, za den ho nechali zrepasovat a za další půlhodinu ho namontovali zpět. Vyřešeno. Později tomu začaly téct brzdy, pak si tento krásný vůz koupil redakční kolega Adam, ale to už je jiný příběh. Cétéeskem jsem letos ujel asi pět set metrů, ale to, že jsem ho pět měsíců vídal den co den z okna kuchyně jeho přítomnost v dnešním výběru více než ospravedlňuje.

5 BMW 218d GranCoupé 

Toho týdne zuřila venku sněhová kalamita. Teploty kolem nuly, nový a nový sníh, na okreskách souvislá vrstva zábavy. Na to by bylo ideální nějaké to BMW. Ano, ale ne 218d. Naftový předohrábek byl takovou bavorskou odpovědí na výše zmíněné A3 sedan. Hezké slušně vybavené spotřební auto. Co na tom, že to nebylo ani Gran, ani Coupé. Mělo bezrámová okna, kvalitní audio a vyhřívané sedačky. Na poskakování v každodenních zácpách způsobených břečkou na silnicích ideální vůz. A na ty okresky jsem holt vyrazil něčím jiným.

6 Renault Megane E-Tech 

Klasický Megane Grandtour s motorem 1,3TCe považuji za nejlepší volbu v kategorii středních kombíků za rozumnou cenu. Ještě ideálně ve verzi GT-Line se skvělými sedačkami a stylovými doplňky. Vypadá hezky, jede slušně a nabídne spoustu dobře fungující výbavy. Když jsem se dozvěděl, že se vyrábí i jako PHEV, říkal jsem si, že to bude určitě skvělé. Jenže tady to dopadlo tak všelijak. Složitý systém, kdy vůz na dvojku a čtyřku jede elektricky a na 1,3,5 a 6 zapíná spalovací motor byl neodladěný a celé to působilo hrozně rozpačitě a nedodělaně, zvlášť pokud se vybila baterie. Ach jo. 

7 Škoda Octavia Scout

Ve čtvrtek jsem si vyzvedl Scouta, hezky vybaveného, modrého, těšil jsem se na to, že pořádně otestuji, zda už se povedlo odladit infotainment. V pátek jsem na díře schované v sněhové břečce prorazil přední pneumatiku. Přezul jsem na dojezdovku a vůz v sobotu vrátil. I takové věci se stávají. Scout se mi moc líbil, doufal jsem, že se s ním ještě svezu, ale nakonec tomu okolnosti chtěly jinak. 

8 Volvo C70

“Už zase tahle vana na kolech?” tentokrát ale už naposledy. Loni v únoru si moje benzínová C70 našla nového majitele. Okolnosti tomu chtěly, že jsem se spíše než projížďkám se střechou dole musel věnovat rekonstrukci domu a dalším milým povinnostem, ke kterým se kabriolet s plátěnou střechou příliš nehodil. Takže jsem ho poslal o dům dál. Nový majitel vypadal spokojeně, snad mu vůz dodnes dobře slouží. Bylo to fajn auto, ale u mě by jen zapadávalo sněhem a obrůstalo mechem a to by byla věčná škoda. 

9  Mazda CX-30

V redakčním chatu se zase jednou porcoval medvěd, tentokrát ten od Mazdy. Narozdíl od zbytku redakce si v současné produkci japonské značky příliš nelibuji, vozy jsou to na mě příliš tmavé, stísněné a pocitově tvrdé. Poprosil jsem tedy o Mazdu, jež je Mazdou nejméně a byl mi dodán crossover CX-30. Stejně jsem z toho nebyl moc nadšený. Jak jsem napsal do verdiktu – CX-30 sice asi nedělala nic vyloženě špatně, pila mi ale krev svoji snahou být za každou cenu jiná, než konkurence. 

10 Toyota Proace City

Dle mého skromného názoru asi nejlepší Peugeot Rifter, jaký si mezi Citroeny Berlingo můžete vybrat. Samozřejmě chápu, že někomu imponuje spíše německá kvalita ve formě Opelu Combo, případně italský temperament Fiatu Scudo, ale já půjdu cestou jistoty a volím spolehlivého japonce. Je nutné, abychom měli na českém trhu jedno stejné auto s pěti znáčky na volantu a na přední masce? Nevím. Ale Toyota jako jedná nabízí ta šedivá lakovaná kola. 

11 Kia Stonic

Malý hatchback, co se s pomocí několika plastů a barevných doplňků tváří jako crossover, aby se lépe prodával a mohl stát víc peněz. Z hlediska obchodního naprosto správně a z hlediska uživatelského vlastně taky. Pamatuji si slušně zpracovaný interiér, nízkou spotřebu a nezáludné jízdní vlastnosti. Sám bych si takové auto nekoupil, ale věřím, že pro spoustu lidí je to ideální volba rozumu. A navíc je to o “pade” levnější, než Kamiq. 

12 Hyundai i10 N-Line

I stalo se v oněch březnových dnech, že jsem se potřeboval dostat přes celou republiku kamsi za Ostravu pro nový vůz, jež jsem na dálku zakoupil své manželce. Bylo mi mizerně, něco na mě lezlo. Na bezmála čtyř set kilometrovou cestu (jedním směrem) jsem společně s redakčním kolegou Jeníkem vyrazil v malém vzteklém černočerveném vozíku. Ve autech téhle kategorie bylo ještě před pár lety utrpení ujet deset kilometrů. Já se po čtyřech stech cítil úplně v pohodě, i jsem si po cestě chvíli zdřímnul (jako spolujezdec, ne při řízení samozřejmě). Slušná práce, Hyundai.

13 Fiat Croma 

Poněkud nečekané řešení náročného zadání na povoz pro manželku. Její požadavky byly vyšší posez, světlý interiér, střešní okno/okna, automat, roletky v zadních oknech a velký kufr na kočárek. Já jsem si přisadil, že automat musí být spolehlivý a hydroměničový, chtěl jsem robustní motor a slušnou výbavu, pasivní bezpečnost na co nejvyšší úrovni a trochu té podivnosti. Existuje vůbec na takto specifické zadání odpověď, navíc v ceně do dvou průměrných platů? Ale jistě – parkuje u nás na zahradě a je to vděčný pozapomenutý Fiat. Jen těmi jeho tvary si pořád nějak nejsem jist.

14 Volvo V90 Recharge

Velký černý kombík od Volva. Na benzín i do zásuvky. Bílá kůže a hnědé dřevo uvnitř. Za jízdy jsem se nudil tak krásně, jak to jde jen ve velkých Volvech. Nic jsem neřešil, jen jezdil, měl klid, poslouchal klasickou hudbu ze skvělého audiosystému a odpočíval. Bez ohledu na elektrický pohon žralo deset na sto, jako každé novodobé Volvo, ničím mě zásadně nepřekvapilo a bylo prostě Volvem. Dokonale zapomenutelným služebníkem.

15 Toyota Land Cruiser

Veliká Toyota doznala s letošním faceliftem pár neznatelných designových změn a také došlo k lehkému navýšení výkonu naftové D4-D. Jinak je tu ale všechno při starém. Naštěstí. “Elcéčko” je ultimátní offroad, ale také skvělé rodinné auto, důstojná luxusní “limuzína” i celkem praktický náklaďák. Dokonalý univerzál pro všechny příležitosti, který potěší svojí festovností a tím, že si na nic nehraje. Kvůli té neurčité barvě a nátuře auta jsem mu přezdíval “hrošík”. Titulek testu byl původně “Toyota Land Cruiser – hodný hroch”, ale pak jsem vyměkl a upravil ho na mainstreamovější. 

16 Ford Puma Vignale

Pumíč, ale ne sportovní, anobrž luxusní. V roce 2019 všichni sborem dštili síru na Ford, že se rozhodl použít název starého (a ne moc hezkého) mini kupé na nový (a taky vzhledově trochu divný) crossover. V roce 2020 všichni otočili a pěli chválu na skvělý podvozek a hravý motor a zelený lak verze ST. Ode zdi ke zdi. Přitom nejlepší Puma je ve skutečnosti tahle Vignale. Lepší interiér, pohodlné sesle, měkčí podvozek a automat. Na sportování jsou tu jiná auta, tohle je skvělý univerzální malý Ford. 

17 Fiat Uno Diesel

První ze serie aut od kamarádů ze servisu Italmotori. Kluci odkudsi z garáže vytáhli naftové Uno. Trochu jsme ho poleštili a vyrazili na venkov. Bylo to skvělé. Fiat si spokojeně chrochtal, polykal kilometry, kolemjdoucí se usmívali…Pak teda začaly hořet zadní dveře, ale to se naštěstí včas vyřešilo. Starý lidový vůz mě moc bavil. Jeho nekomplikovaný jízdní projev, promyšlený jednoduchý interiér, subtilní hranatá karoserie, všechno se to smíchalo s jarním sluníčkem a byl z toho moc hezký výlet. 

18 Jungheinrich EKS 412

Dlouho jsem váhal, zda mám vůbec test manipulační a údržbové plošiny na Autíčkáře sepisovat. S autem totiž nemá společného opravdu skoro nic a navíc je to elektromobil. Nakonec se ale ukázalo, že nejednoho čtenáře test zaujal, čemuž jsem velmi rád. A také jsem zjistil, že nemalé procento z vás má strach z výšek.

19 Lincoln Town Car alias Slon

František dojel z Brna, půjčil si v Praze třídveřovou Toyotu Yaris a potřeboval někam uklidit pětimetrový Lincoln. Jasně že jsem se ho ujal, nejsem přece nelida. Rozleštil jsem mu světlomety, důkladně vyčistil interiér a spokojeně drndal světem v tomhle houpavém obýváčku na kolech. Ó jak mi bylo hezky. Ty, Františku, nechceš mi ho zas na chvíli půjčit? 

20  Toyota Yaris GRRRR

Víte jak jsem se na začátku zmiňoval o tom třídveřovém Yarisu, že? Tohle nebezpečně rychlé auto sice testoval František, ale protože je to milý chlapec, neváhal a zastavil se za mnou na návštěvu. Nechal jsem ho s kávou u sebe na zahradě a vypůjčil si klíče. Vyrazil jsem ven z vesnice, mírná levotočivá, pak pravá, trochu utahuje a asi tří set metrová rovinka a…kdo napsal na ten tachometr takové hausnumero? Na tohle auto řidičsky nemám, přiznávám se rovnou. Je hodně rychlé a navíc v něm i daleko za dálničním maximem máte pocit, že by to šlo klidně ještě o trochu rychleji a nic moc by se nestalo. Ale hádám, že realitu zatím tenhle japonský vůz neohýbá a fyzikální zákony na něj platí jako na všechno ostatní. Nedivím se vůbec, že za svou karieru novinářského auta byl GR Yaris asi čtyřikrát nabourán. A jsem rád, že to nebylo popáté ode mě. 

21  Citroen C4 

Francouzské auto jak z učebnice. Zvenčí vypadá divně, ale zároveň módně, uvnitř je plné legračních detailů, z nichž některé (třeba držák na iPad) nedávají vůbec smysl, je pohodlné a nestojí moc peněz. Cé čtyřka se mi docela líbila, udělala mi radost odvážným stylingem a tak jsem ji odpustil nejednu chybu. Mimochodem, to samé auto pak ještě jednou dostal půjčené kolega Jarda Soukup, který ho důkladně porovnal se starší “kulatou” C4 .

22 Peugeot 508

Při volání PR zástupcům značek se občas cítím jako Mach a Šebestová u kouzelného sluchátka. Řeknete si třeba “Dobrý den, já bych moc rád vyzkoušel nový Mercedes EQA” a z druhé strany se ozve něco jako “Ale jistě, to není problém, stavte se za tři týdny.” No ale občas sluchátko trochu zazlobí. Toho dne jsem chtěl zkusit naftový Peugeot 508 v kombíku a ideálně prosím ne šedý, ten už jsem měl. No a nakonec jsem dostal benzínový liftback. Šedý. Ale byl to plug-in hybrid, navíc GT, takže jsem si rozhodně nestěžoval. 508 je hodně specifická, což platí v PHEV verzi dvojnásob. Pořád trvám na tom, že jde o ideální vůz pro všechny, co nechtějí zívat za volantem služební octavie. 

23  BMW X1 

Malé SUV z bavorska jsem měl mít půjčené už v prosinci 2020, ale bohužel ho někdo naboural. Dostal jsem místo něj tehdy náhradou opulentní BMW 840d Gran Coupé. Ale dočkal jsem se i tohoto šedivého “prcka”, který nakonec nebyl zdaleka tak malý, jak bych čekal. Z vozu, který jsem si představoval jako budgetovou alternativu pro ty, kterým jde hlavně o “vrtuli na kapotě” se vyklubal velmi schopný a překvapivě prostorný crossover, který z nuly na sto vystřelil za 6,5 vteřiny. X1 25i sice není vůbec sportovní, ale jinak jde o veskrze příjemné auto s víc než dostatečnou výkonovou rezervou.

24 Renault Talisman

Renaultu s natáčecí zadní nápravou se mi parádně trefil do vkusu. Je to zástupce staré školy. Luxusní naftové kombi, dříve se těmhle autům říkalo vyšší střední. Je pohodlný, dost rychlý a mrštný, aby nezdržoval na okresce a dokonce jsem s ním objel i několik koleček na okruhu ve Vysokém Mýtě, kde byl mnohem lepší, než bych čekal. Ale to už bylo přeci jen trochu trápení. Bylo to první auto, které jsem fotil jeníkovým foťákem a většinu obrázků jsem kardinálně pokopal a rozmazal, protože jsem si hrál na mistra a nechal si tam manuál. Chybami se člověk učí. 

25 Honda S2000

Můj kamarád Marek si udělal radost a zakoupil sobě tu nejlepší Miatu – Hondu S2000. Musím říct, že to auto zraje s léty jako víno a vlastně bych naprosto chápal, kdyby si ho dneska někdo koupil jen kvůli tomu vzhledu. Jednoduché nadčasové křivky, žádné samoúčelné blbiny. Takhle v černé vypadá fakt skvěle. Jenže vzhled je skoro až to poslední, oč tu běží. Digitální otáčkoměr jak z motorky se žene k nebývale vysokým číslům, podvozek tancuje po silnici a celé to je strašně příjemné, čitelné, hodné, ale mnohem dospělejší a schopnější, než to malé mýdlo od Mazdy. Od té doby Markovi trochu závidím a utěšuju se tím, že do dvoumístného roadsteru by se mi nevešla rodina, takže ho vlastně nepotřebuju. 

26  Škoda Enyaq

Že já bych někdy chtěl škodovku?  A ještě ke všemu elektromobil? Tedy přátelé, toto jsem opravdu nečekal. Jenže ukázalo se, že právě domácí automobilka postavila nějakým zázrakem pravděpodobně nejpovedenější koncernový elektromobil. Nejen, že nevypadá vůbec špatně, ale má i fajnový interiér a je plný parádních vychytávek. A navíc tam všechno funguje, což nebylo po fiasku se čtvrtou Octavií vůbec samozřejmé. Rozhodně šlo o jedno z nejlepších letošních překvapení. 

27 Renault Koleos

Další velký modrý Renault, tentokrát ale “módní” SUV. Na první pohled vypadá jako silná čtyřkolka, ale nenechte se mýlit, je to předohrábek s jedna-trojkou. Šokující? Jen na papíře. Reálně šlo o úplně normální auto, které žralo sedm litrů a otočil jsem s ním na jeden zátah Zlín necítíc žádný výkonový ani jiný diskomfort. Asi je na čase si zvyknout, že objem něčím přeci jen nahradíš.

28 Mitsubishi Space Star Need for Speed undergroud

Tohle je celé úplně bizarní. Loni jsem testoval Space Star ve výbavě Sport, která měla pár doplňků jako karbonový polep a křídlo. A už tehdy jsem si dělal srandu z toho, jak to působí na malém autíčku komicky a že když už, tak bych z toho udělal úplně komediální stroj. No a co se nestalo! V Mitsubishi postavili showcar s masivním bodykitem, sportovním podvozkem, kolama Dotz a megafonem ve výfuku. Bylo to hrozně bizarní, přední lip si uměl drbnout i na rovině, znělo to jako vytočený osmiválec, přičemž se dalo zvuk motoru editovat v mobilní appce. Legrační. Celý týden jsem se tomu smál, ale reálně to bylo úplně nepoužitelné. Nevím, jaké drogy mají v Mitsubishi, ale  opatrně s nima dejte si jich víc a napřesrok chci Space Stara jako Baja speciál s MT pneumatikami. 

29 DS9

DS9 dostává už od svého představení od každého hrozný kartáč. Za to, že se montuje v Číně, za to, že je to jen překarosovaná 508, za to, že má jen jedna-šestku, že je kýčovitá a že vykrádá pověst slavných předchůdců. Mrzí mě to. Mám ji moc rád, na předváděčce mi sedla na první dobrou. Je hodně specifická, ale rozhodně ne špatná. Líbilo se mi, že manažeři DS se na tiskové konferenci netajili s tím, že u nás počítají s prodeji v řádu jednotek kusů, jestli vůbec. Líbilo se mi, že na rovinu přiznali, že jsou si vědomi toho, že průměrný místní spotřebitel si pro tohle auto nepůjde. Takovým přístupem úplně sebrali vítr z plachet některým novinářům, kteří si je v prostoru pro dotazy chtěli pěkně podat. Ano, je to čínské, ano, má to malý motor a ano, nikdo to tady nekoupí. Víme. Další otázky? Nakonec mě nejvíc mrzelo to, že právě urýpaní zástupci motoristických médií se na velmi pěkně připravenou koktejlovou párty s předepsaným dresscode přišli evidentně hlavně najíst a zanadávat si. V tříčtvrťácích, šusťákovkách a s ledvinkami. To mi bylo trochu stydno.

30 Ford Explorer

Milá stodola na kolech. Na kůži na palubě padly tak čtyři krávy, dřevo je minimálě ze dvou vzrostlých stromů. Je to těžké, ale to nevadí, protože to má 450 koní. Umí pálit zadní gumy a jezdit bokem. Takhle nějak si představuju ztělestnění amerického rodinného auta. Tak to má být. Explorer by přesně takový, jak jsem si ho vysnil. Pohodlný, silný, obrovský a i přes množství luxusní výbavy pořád dostatečně vidlácký. 

31 Volkswagen Golf

A po etalonu amerického rodinného auta přišlo to samé na evropský způsob. Takhle přímo srovnané to působí, že na starém kontinentě děláme něco špatně. Ale jasně, je to nadsázka. V zásadě jsem si nemohl na nic moc stěžovat, naftový Golf kombi dělal to co měl, zase se o kus zvětšil a přidal dost luxusní výbavy na to, aby působil, že leze do zelí Passatu. Který zase okupuje třídu Arteonu. A tak dále, však to znáte. Z Golfa je zkrátka pomalu ale jistě luxusnější zboží co stojí nemalé peníze a za takovou tu univerzální cenově dostupnou krabičku už platí spíše menší, ale pořád dost velké Polo. 

32 Bertone Ritmo 

Další hračky od kluků z Italmotori. Tentokrát  jsme dostali hned dvě auta s plátěnou střechou. To první byl cenný veterán, Bertone Ritmo kabrio. Měl své vrtochy, ale drandit s ním po městě i venkově byla lahoda. Motor zpíval skrze laděný výfuk, všechno bylo krásně analogové, trochu charakterně vymačkané a moc příjemné. Pak jsem našel v rádiu kazetu s italskými hity, v kaslíku čepici “Italia”, tak jsem obojí využil a má žena na sedadle spolujezdce se za mě pak při čekání na červené hodně styděla. Byl to krásný zážitek a navíc mě čekal ještě…

32 Fiat Barchetta

Zatímco Ritmo bylo poměrně opečovávaný kus, který už nabral na hodnotě, černá Barchetta byla pokryta ze všech stran škrábanci a šrámy. Střecha trochu netěsnila, na podlaze bylo nějaké bahno a celkově šlo poznat, že tmavofialový roadster není žádná investiční kára, ale normální auto pro radost. Takže nevadilo, když se s ní občas projela zatáčka, nebo dvě…nebo všechny…trochu veseleji. Je to sice předohrábek, ale živá jedna-osmička, citlivé řízení a dobré vyvážení dělají z italského kabrioletu šikovné okreskové náčiní, které se v klidu vyrovná Mazdě MX-5. A navíc je v něm víc místa.

33 Land Rover Defender

Tohle auto měl sice půjčené Honza, ale nedalo mi to a také jsem se na chvíli nasoukal za volant. A na zadní sedadla. A taky jsem za jízdy po poli vykukoval plátěnou střechou jako na safari. O novém Defenderu si můžete myslet co chcete, ale tahle krátká verze na plecháčích s otvírací střechou je hrozně zábavné náčiní. Uvnitř je pěkně luxusní, pohodlné sedačky, displeje, všechny vymoženosti dnešní doby, ale pořád si zdárně hraje na auto, se kterým lze dobývat africkou savanu. Zda je to jen faleš nebo realita netuším a je mi to jedno. Já si chtěl jen zablbnout jedno odpoledne na poli a to se povedlo parádně. Akorát jsem si na to měl vzít košili s krátkým rukávem, klobouk a světlé tříčtvrťáky.

34 Mercedes E-Sprinter

Sprinter na baterky s dojezdem mezi 150 a 170 kilometry za cenu dvojnásobnou oproti klasickému nafťáku. Zda to dává smysl, nebo ne, nechám na zvážení, nicméně u nás se jich moc neprodává, v Německu, kde cenový rozdíl vyrovná dotace se vozu daří o poznání lépe. Na boku dodávky byl polep “objednejte si testovací jízdu”, což vyhodnotilo několik kolemjdoucích tak, že si ji mají objednat ode mě a pak byli smutní, že jim to nepůjčím. 

35 Fiat Panda a Fiat Panda 

Do třetice Italmotori, tentokrát dvě strany téže mince, nejlevnější a nejdražší verze Pandy. Kdysi. Teď stála jedna třicet a druhá patnáct. Vozy plné charakteru a pazvuků, které na svou cenu fungovaly stále velmi dobře. Mně učarovala ta žlutá, u které nebylo objektivně nic špatně, snad až na chybějící centrál, a která krásně hopsala provozem a řidiče vedla k jakémusi těžko popsatelnému zenovému klidu a radosti z mála. Ta šedivá jela rychleji, než jsem čekal, ale hodně drncala. Byla to zábava, ale na každý den bych bral snad radši žlutou. 

36 Ford Transit Trail

U některých aut si jejich testování plánuju předem. Tak trochu vytuším, k čemu by mohl daný vůz být ideální a pak na základě toho upravím svůj týdenní program. Čekal jsem, že dostanu Transit Trail se čtyřkolkou a tak jsem si naplánoval výlet k chatě do divočiny po rozbahněných polňačkách zakončený lesním finále na cestě, po které při dešti teče potok. Pak jsem si převzal vůz a zjistil, že je to jen předohrab se samosvorem. S terénními překážkami se ale nakonec popasoval se ctí a mile mě překvapila i velmi příznivá cena. Oproti normální verzi se za něj připlácelo jen asi osm tisíc. A pak Ford aktualizoval ceníky a Trail zmizel z nabídky. Škoda. Byl to parádní deal.

37 Range Rover Velar

Týden jsem jezdil stejným vozem jako představenstvo našeho korporátu. Bylo z toho několik vtipných momentů a několik infarktových situací, za které se nebohým kolegům zpětně omlouvám. No, jinak to byl prostě Range. Živit bych ho nechtěl, ale takhle na týden je to krásné. A pod jeho testem se strhnul asi největší shitstorm loňského roku. 

38 Škoda 105

S prvním lockdownem si můj kamarád a kolega v jedné osobě koupil docela vyžilou stopětku, prý aby se nenudil. Pak se zavřel do garáže, uplynulo několik měsíců a škodovka je pravděpodobně v lepším stavu, než když opustila mototechnu. Nejsem nějakým zarytým obdivovatelem socialistických vozů, ale jako člověk narozený po revoluci už nevnímám tenhle vůz jako memento toho, že nic lepšího strana a vláda nedovolila běžnému lidu zakoupit, ale spíše jako nejjednodušší cestu k osobní mobilitě, kterou jsme kolem mých patnácti let jako pubescenti měli. Tehdy se dala škůdka “koupit” za lahev rumu a ačkoli nebyla nejrychlejší, pořád ztělestňovala svobodu a nezávislost. Bylo to jedno z prvních aut, které jsem řídil úplně sám. A moc mě potěšilo, že jsem se s ní mohl po letech znova projet. Všechny ty zvuky, vůně, chod ovladačů, páček…je to tam. Nostalgie jako blázen a skvělý zážitek s objektivně sice ne moc dobrým, ale přesto legendárním autem. 

39 Mini Cooper 5door 

Když jsem si ho přebral, zdálo se mi, že to snad už ani nevypadá jako Mini. Vždyť má moc dveří a je tak dlouhé… A pak mi během testovacího týdne několik lidí řeklo něco jako “Jé, ty máš Mini, to je super.” a na můj argument, že jo, ale že je to pětidvířko vesměs odpovídali, že si toho ani na první pohled nevšimli. Což  dokazuje, že to v Mini dělají moc dobře. Tohle auto už dávno není malá třídveřová motokára, je to kult, stylovka, věc, co má mít kulatá světla, veselé barvičky, velká zrcátka, být trochu divná a trochu legrační a když jste jó fanoušek, dolepíte si na střechu britskou vlajku. Počet dveří, motor, výkon, nebo převodovka tu většinu zákazníků vůbec netankuje. 

40 Dacia Logan MCV

Zavolal mi takhle jednou Marek (ten s tou S2000), že jestli, jak teď rekonstruuju barák, nechci zednickou dodávku za pár drobných. Jasně že jsem ji chtěl. Z dodávky se vyklubala Dacia Logan MCV, které nešly zavřít dveře řidiče, spodní část byla dost orezlá a měla pár dalších drobných neduhů. Nastříkal jsem ji do půlky antirezinem, co jsem našel v garáži, opravil ty dveře, opatřil samolepkami co přidávají pět koní a vozil v ní stavební materiál. No a mezi svátky si ji půjčili Jeník, František a mistr Podhorský (ano, ten Matěj, co se navenek tváří, že už s náma nic nepeče) a jeli s ní do Liberce. A pak jim z motoru vystřelila žhavička, tak ji namotali kombinačkama na jeden a půl závitu nazpět a jeli dál. Mít auto na kterém vám vůbec nezáleží má své nepopsatelné kouzlo.

41 Peugeot 5008

Říkají o něm, že je to stylové SUV, ale bez těch plastíků kolem dokola by to bylo jasné MPV. Tak jako tak je to dobře vymyšlené francouzské rodinné auto (jehož hlavní designér je ind, ať žije globalizace). Kromě toho, že zadní lavice schvátí tři isofixy se mi líbila i semišová palubní deska, interiér plný úložných schránek a v neposlední řadě i úsporný diesel jak ze staré školy. Překvapivě rozumné auto, chtělo by se mi říci.

42 Toyota Hilux

Přišel jsem tehdy na recepci v Toyotě, dostal klíče, odemknul si bílý Hilux na M/T pneumatikách s liftem a masivním chobotem a vyrazil domů. Za čtvrt hodiny mi volala Viola, že prý jakou barvu má to auto, kterým jedu. Tak jsem říkal, že bílou. Ona na to, že mám mít zelené a že mám jet zpátky. Tak jsem se vrátil, nafasoval zelený Hilux bez liftu a chobotu, ale za to se silnější 2,8 D4D. Což je mimochodem celkem zásadní změna – vůz dostal tolik chybějící výkon a krouťák a už to s ním na dálnici není nepříjemné. Tohle konkrétní auto bylo v plné se vším, což mi úplně nesedělo, ale objektivně mu nebylo moc co vyčítat. Já bych si ale raději vybral verzi active bez těch ozdobných plastíků kolem dokola. 

43 Lexus LS 500h

To byl krásný týden. LS 500h patří mezi to vůbec nejlepší, co se dneska na trhu osobních aut dá pořídit. Máloco je “víc”, pokud tedy nepočítáme Toyotu Century. Ale tady u nás? Možná eskový Mercedes, možná “sedma” od BMW, ale to už je ryze o preferencích. A já bych jednoznačně volil japonskou klasiku. Na první pohled je to vlastně celkem nenápadný sedan, ani uvnitř se nekoná žádná divočina. Ale pak zjistíte, že výplně dveří jsou z ručně tkané látky, která se kromě Lexusu používá ještě na obřadním kimonu japonské princezny a pak už…nikde. A v tu chvíli vám dojde, jak moc výjimečné auto tahle stříbrná “pětistovka” vlastně je. 

44 Subaru XV 

Nepovažuji se za zarytého fanouška této japonské značky, u většiny současných modelů (v čele s tou placatou dvoudveřovou věcí) spíše přemýšlím, co na tom všichni vidí. XV je mi z nabídky Subaru paradoxně nejbližší. Takový normální vyšší hatchback s dobrou symetrickou čtyřkolkou a porcí výbavy, navíc nebypadá vůbec blbě. Základní atmosferická jedna-šestka s CVT s virtuálními kvalty je ale prostě až moc slabá. Jistě se najdou zákazníci, kterým to nevadí, mě osobně to ale nevytáčelo snad jen na polních cestách, kde se přes osmdesát nejezdí. S dvoulitrem je to mnohem lepší auto a rozhodně to stojí za příplatek. 

45 Nissan Quashqai

Moje první testovací auto na Autíčkáři byl právě Nissan, konkrétně Navara půjčená od dealera na víkend. Od té doby se žádný další spalovací vůz od této značky u nás neobjevil a krátké epizody s Leafem, který se většinou rozbil, jsme raději vytěsnili. Nový Quashqai je ale fakt podařené auto. Na rozdíl od předchůdce už nejde jen o překarosovaný Renault, ale úplně nové auto, které boduje příjemnou konzervativností a velmi solidním zpracováním. Tohle by mohl být prodejní hit, ale přijde mi, že o něm skoro nikdo neví. 

46 Kia Sorento 

Na mojí oslavné recenzi tohoto červeného SUV ještě nestihl zaschnout inkoust, takže se budu opakovat. Nečekal jsem vlastně nic, vnímal jsem ho jako jedno z mnoha velkých rodinných aut. Dostal jsem velmi dobře udělané a promyšlené auto, na kterém jsem navzdory své snaze nenašel chybu. Kia v poslední době fakt “jede” a vyrábí jeden podařený model vedle druhého. Snad jim to nestoupne do hlavy a udrží si příznivé ceny. 

48 Mercedes EQA

Vánoční svátky a veškeré s tím spojené návštěvy jsme letos zvládli v elektrickém crossoveru od Mercedesu. EQA není žádný top model, spíše dostupná stylovka, která potěší designovými vychytávkami a rose gold lakováním. Je to zkrátka tak trochu holčičí auto. Funguje ale moc dobře. Díky vytápění čerpadlem pro něj nejsou problém ani zimní cesty, dojezd 370 kilometrů v kombinaci se 100 kW nabíjením poskytuje vcelku uspokojivou mobilitu a vlastně si dokážu klidně představit, že by tenhle malý Mercedes zastal roli jediného rodinného auta. Snad jen větší kufr by mu slušel. 

49 Mecedes C 220d

Chtěl jsem si půjčit cokoli s novou generací MBUX, protože jsem měl podezření, že to (opět) bude zdaleka to nejlepší ve světě infotainmentů. A znovu jsem se nemýlil. Mercedes je, co se týče palubního software, odhadem tak o rok a půl až dva roky před konkurencí. Nový systém je famozní, nabízí takovou spoustu funkcí a vychytávek, že se to nemá smysl snažit nacpat do pár vět, ale zaslouží si to samostatný článek. Skvělé je ale i samotné auto. Mild hybridní diesel, co ujede tisíc kilometrů na jednu nádrž, skvělý pohodlný podvozek, natáčecí zadní náprava. Ani nevíte, jak moc se mi tenhle modrý sedan nechce vracet.

50 Volvo V70

Jasně že ho ani letos nevynechám. “Strýc” pořád jezdí, funguje a slouží. Možná by chtělo se zaměřit na přední ramena, také jsem se letos chtěl pustit do přelakování odřených nárazníků, ale jinak – 23 let a stále mladík, chtělo by se mi v souvislosti s touhle červenou krabicí říci. Tak na další rok bez vážných závad.