Toyota Land Cruiser: Kultivovaný silák

Zhruba před rokem jsem měl na pár dní půjčený staronový Land Cruiser GRJ76. Rád na něj vzpomínám. Devadesátkové auto s pořádnou porcí charakteru, které sice excelovalo v terénu, ale uvnitř bylo krásně pohodlné. Letošní možnost vyzkoušet si jeho současného nástupce jsem si tak nemohl nechat ujít. Je to po letech vývoje pořád ještě stejně univerzální offroad, nebo časem vyměkl a stal se z něj spíše statusový symbol?

Víte, to je třeba věc, která mě neskutečně štve na Mercedesu třídy G. Nepochybuji o tom, že je to skvělé terénní auto, že za patřičný příplatek nabídne i pořádnou porci luxusu a že by se mi pravděpodobně moc líbil. Ale i kdybych někdy takovéhle auto sháněl, po “géčku” nesáhnu. Může za to jeho image. Z pracovního stroje se totiž časem stal služebák průměrného ruského wannabe mafiána, případně rappera. A do téhle společnosti se přidat nechci. 

“Pozemní křižník” je ale naštěstí jiný. Ano, už se také objevuje u velkých luxusních sídel, ale nakonec je to pořád celkem decentní vůz. A nikdo se ho nesnaží obalovat do zlaté folie a cpát na něj obrovské ráfky s nízkoprofilovými pneu. Toyota prostě není “hustá” v exhibicionistickém smyslu slova. Přitom některými kvalitami, myslím si, strčí i ono jmenované “géčko” v klidu do kapsy.

Třeba schopnostmi v terénu. Asi nikoho nepřekvapí, že je Land Cruiser mimo silnici velmi šikovný a limitem tu bývá spíše strach řidiče, než nedostatky vozu. Ale právě tento nejslabší prvek v řetězci, totiž šofér, tu má celou škálu šikovných pomocníčků. Já vím, že tohle označení má v automobilových kruzích dost negativní vyznění, protože připomíná otravné “bezpečnostní” vychytávky, které zasahují do řízení a nejdou pořádně vypnout. Toho se v Toyotě ale bát nemusíte. Místní offroadové asistenční systémy si musíte pěkně manuálně zapnout tlačítky a do jejich činnosti můžete velmi důkladně “kecat”. Ne, že bych to vždy doporučoval. 

Jejich ovládání je soustředěno do panelu ve spodní části středové konzole. Obligátní vypnutí protiprokluzu asi vysvětlovat nemusím. Dále tu máme tlačítko “2 ^nd  start”. Přiznám se, že jeho funkci jsem si musel najít v manuálu – aktivací dáte převodovce příkaz, aby se rozjížděla na dvojku. To se hodí na površích s mizernou trakcí, aby byl rozjezd co nejplynulejší. Pak tu máme dvojici knoflíků, které regulují vzduchové měchy na zadní nápravě a tak dokážou zahýbat se světlou výškou vozu.

No a v druhém sloupečku začíná zábava. MTS ovládá inteligentní systém čtyřkolky pro různé povrchy. Můžete si vybrat mezi skálou, pískem, blátem, však to znáte. Vůz pak přibržďuje jednotlivá kola, upravuje chování převodovky a podobně. A systém CRAWL je vlastně s trochou nadsázky takový terénní tempomat. Zapnete ho, kolečkem uprostřed nahoře si vybere rychlost a pak už jen točíte volantem. Ať už je pod autem skála, písek, bahno, nebo brod, Toyota se kolíbá vpřed stálou konstantní rychlostí. V kombinaci s kamerou v přední masce, která naznačuje, kudy pojedou kola dle natočení volantu, je offroading v Land Cruiseru vážně zábava téměř pro každého.

Současná generace prošla minulý rok faceliftem. Ten je nenápadný, asi nejvýraznějším prvkem jsou kouřově zbarvené zadní lampy a tmavá zrcátka, zásadnější změna se ale udála v motoru. Agregát 2,8 D-4D tu totiž dostal 27 koní a 50 Nm k dobru (pro představu se díky tomu zkrátila doba zrychlení z nuly na sto z 12,7 na 9,9 s). Celkem má pod kapotou dvousethlavé stádo, které v kombinaci s velmi klidným hydroměničem pohybuje vozem sice poměrně razantně, ale bez zbytečného cukání a prudkých změn. Většinu času si brblá kdesi kolem 1500 otáček za minutu a vy se jen vezete na vlně točivého momentu. Je to příjemné a malinko to připomíná staré americké fullsize pickupy.

Na asfaltu funguje tenhle drobek taky bez výhrad, obligátní věta “řídí se jako osobák” je mi sice trochu proti srsti, protože se dost nadužívá, ale tady je naprosto trefná. A vzhledem k rozměrům a hmotnosti nemám výhrad ani vůči desetilitrové spotřebě. Nádrž má objem neskromných 87 litrů, takže k benzínce jezdíte zhruba se stejnou frekvencí, jako u litrové Fabie. Jen to teda stojí trochu víc peněz.

Přestože je Land Cruiser nekompromisní offroad, nečeká vás v něm omyvatelný interiér plný kovových madel. Místo toho počítejte s lány pevné kůže, velkými a velmi pohodlnými křesly s výhřevem a odvětráváním a, v tomto veskrze konzervativním autě si dovolím říci překvapivě, i několika velmi dobrými technologickými vychytávkami. Přední infotainment už konečně umí Android auto/Apple car play, kromě toho ale zvládne i velmi obstojně zrcadlit obsah telefonu skrze technologii Miracast/DLNA. S trochou vynalézavosti zvládne i za jízdy přehrávat video, což sice oficiálně jít nemá, ale existují situace, kdy se to hodí. 

No a pak je tu zadní obrazovka, jež se spouští ze stropu. O ní se ve většině recenzí dočtete, že to je přehrávač DVD a BluRay disků. Což by v dnešní době, jak jistě uznáte, bylo docela k ničemu. Jenže naštěstí to tak není. Obrazovka funguje jako volný vzdáleně připojitelný displej, který, stejně jako ten vpředu, přes wifi zvládá screen mirroring telefonu i počítače. Navíc má vlastní nastavitelný zvukový výstup (přední repro, zadní repro, obojí, aux-out) a dokonce podporuje i připojení bluetooth sluchátek. Mého vnitřního hračičku samozřejmě zajímalo, zda bluetooth audio vysílané tímhle zadním systémem lze naladit a přehrávat z předního rádia.  A ano, jde to. A ano, je to úplně zbytečné, nesmyslné, ale stejně mi to udělalo radost.

Staromilci nechají tenhle displej asi zavřený u stropu a raději se potěší tím, že se všechny funkce (opravdu všechny, ne jen, jak píšeme v jiných testech “všechny důležité”) dají ovládat velkoformátovými tlačítky. Protože je tu spousta místa, vejde se mezi přední sedačky i rozměrná lednice (ne, není to klimatizovaná schránka, ale regulérní lednička s vlastním nastavením teploty) a pokud by vám snad ve voze přeci jen něco chybělo, můžete si to naložit do obrovského do strany otevíraného kufru se samostatně vyklápěcím oknem. 

Verdikt

Land Cruiser je velmi univerzální automobil, který v maximálním komfortu doveze svojí posádku a všechna její zavazadla se stojickým klidem do cíle. Ať už je onen cíl na zasněžených vrcholcích hor, hluboko v bažinách v lese, nebo uprostřed města. Nevypadá přehnaně opulentně, nebudete v ní za bosse, který si pětitisícovkami připaluje doutníky, budete prostě jen “člověk, co jezdí Toyotou”, což je dost možná lepší, než na sebe zbytečně upozorňovat. A mezi námi – lepší auto pro každodenní cestování kamkoli budete na trhu hledat jen stěží.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2 755 cm3
Výkon: 204 koní (150 kW) v 3400 ot./min.
Točivý moment: 500 Nm v 1600-2400ot./min.
Převodovka: šestistupňový automat hydoměnič
Maximální rychlost: 175 km/h
Akcelerace z 0 na 100 km/h:  9,9 s 
Provozní hmotnost: 2410 kg 
Průměrná kombinovaná spotřeba (udávaná) v testu: (9,5 l/100 km) 10,1 l/100 km 
Nájezdový úhel vepředu: 31°
Nájezdový úhel vzadu: 25°
Přechodový úhel: 22°
Možnost bočního náklonu: 42°
Brodění: 700 mm
Základní cena pětidveřového provedení: 1 465 000 Kč
Cena testovaného vozu s výbavou Executive: 1 932 000 Kč