Mitsubishi Space Star: Rychleji a zběsileji

Loni na pozdim jsem otestoval bílý Space Star ve výbavě Sport. Ta obsahuje nějaký ten nalepovací karbon, spoiler a podobné libůstky. Napsal jsem tehdy, že se to u malých aut dá toletrovat a že je to vlastně japonsky mile praštěné. Kdybych překypoval sebevědomím o dosahu svých článků, asi bych teď podezříval české zastoupení Mitsubishi z toho, že si můj článek přečetli a rozhodli se, že mi ukážou, jak skutečně vypadá japonsky praštěná věc.

Důvod je ale prozaičtější. Zastoupení Mitsubishi každý rok pouští do oběhu nějaké ty upravené pickupy L200, na kterých velmi dobře prezentuje, jak se z pracovního vozu může stát expediční speciál. No a tentokrát se, hádám, pánové sešli někde v hospodě – vlastně to asi ne, tahle malá raketa už je venku od jara – tak tedy uspořádali nějaké hodně divoké setkání na Teamsech a výsledkem je upravený Space Star. Protože proč vlastně ne. Stejně jako u expedičních pick-upů jde hlavně o publicitu a jakousi ukázku toho, co se ze současné produkce Mitsubishi dá s trochou nadšení postavit.

Auto z dnešního testu není klasický výbavový stupeň, který najdete v ceníku a lze ho vytáhnout ze skladových zásob, jde spíše o pojízdný vzorník příslušenství, které vám v Mitsubishi mohou za úplatu sehnat. Výsledkem tak zdaleka nemusí být takovýhle “kolotoč”, ale velmi rozumně postavený vůz. Anebo Need for Speed krabička, každému dle chuti. 

Základem testované kreace byl Space Star z podzimního testu, ne tenhle konkrétní, ale výbavou i pohonem zcela shodný. Čili střední výbava, paket Sport, atmosférický tříválec 1,2 MIVEC a pětistupňový manuál. A 875 kilo váhy. Pak se ale začalo důkladně upravovat. Na první pohled vidíme masivní bodykit s radlicí, tedy oficiálně předním spoilerem, s integrovaným denním svícením. Ano, párkrát jsem si škrtnul, stačila díra na cestě a už to drhlo. Bez téhle parády bych se asi obešel, i když vypadá efektně, snižuje celkem zásadně užitnou hodnotu auta a z příčných prahů dělá nepříjemná martyria.

Vzadu zdobí nárazník čtveřice chromovaných laufů, které nemají žádný jiný význam, nežli takhle přesně zdobit nárazník, čili dělají svoji práce vlastně docela dobře. Splodiny vypouští pátá koncovka skrytá za touto plastovou parádou. Mezi koncovkami ještě mžourá do tmy čtvrté brzdové světlo. To třetí je integrované v poměrně velkém křídle. To je ale seriovou součátstí paketu Sport, nejde tedy o žádnou speciální úpravu. Kromě polepu vylepšují vzhled ještě šestnáctky Dotz, které ale pomohy i jízdním vlastnostem vozu. Vzpomínám si, že “podzimní” Space Star na čtrnáctkách obutý do pneumatik EuroWinter byl poměrně nejisté vozítko, kterému blikalo ESP častěji, než by mi bylo milé. Nižší profil pneumatiky, širší styčná plocha a kvalitnější pryže jízdním vlastnostem vozu rozhodně pomohly. 

Nebyly to ale jen pneumatiky – tenhle Space Star dostal totiž i jiné tlumiče a upravený podvozek. Je o pár milimetrů nižší, což v zásadě nejde poznat, ale hlavně o dost tvrdší a jistější. A protože právě chování podvozku je achillovou patou seriového Space Staru, dává mi tahle úprava rozhodně smysl. Vůz díky ní slušně drží v zatáčkách a získal jistotu i ve vyšších rychlostech na dálnici. Konečně se nekýve jako bárka v rozbouřeném moři a na děravé cestě nemá tendenci odpochodovat do pole. Výtečná úprava.

Co se pohonného ústrojí týče, zůstalo netknuté. Pořád je tu srdnatá atmosféra, kterou pokud netočíte, tak moc nejede, ale alespoň skoro nežere. Jen místo zvuku rozzlobeného Wartburgu je tu něco trochu jiného. Ono také mít vůz, jež je vybaven čtyřmi blýskavými laufy a emitovat z něj hluk rachitického tříválce by se přeci neslušelo. Takže tu máme zařízení Kufatec Sound Booster pro. To  na první pohled trochu připomíná ešus ze kterého vychází roura a na ten druhý…je to vlastně ešus, ve kterém je reprák a vychází z něj roura. Součástí je i nějaká ta kabeláž zapojená do OBD konektoru, no a výsledkem je velmi hlasitý emitor zvuku, který zní podle otáček a můžete si ho do sytosti editovat v mobilní aplikaci.

Takže Space Star se zvukem osmiválce, kterému občas vynechá válec a na volnoběh šlape nepravidelně? Není problém. V zásadě neškodná věc, má ale pár háčků. Třeba ten, že se na Kufatec můžete připojit s jakýmkoli telefonem, do kterého si stáhnete příslušnou aplikaci – není nijak zamčený. A taky ten, že můžete nastavení systému rozbít do podoby, kdy jde zvuk proti otáčkám, čili na volnoběh skuči v omezovači a v sedmi tisících bublá jak při volnoběhu. Nevinně vyhlížející výlet části naší redakce v tomto voze se tak změnil ve škodolibou přetahovanou o co nejpitomější zvuk motoru. Video níže řekne víc, než tisíc slov.

Ale co už, jde to jedním kliknutím vypnout.

Verdikt

Mitsubishi Space Star je samo o sobě docela milé autíčko za pár šupů. S paketem Sport nevypadá špatně, navíc je velmi jednoduché, snadné na opravy, nemá zastavěné žádné složité moderní technologie a stále si myslím, že je to mnohem lepší volba, než Dacia Sandero. Mitsubishi Space Star v takto upravené verzi je, řekněme, velmi úzkoprofilové zboží. Nízký přední spoiler a reprák ve výfuku asi potěší spíše pubertálně založené publikum, ale větší kola a upravený podvozek mohu s čistým svědomím doporučit všem, kdo se Space Starem nechtějí jezdit výhradně “na klobouka”. 

Už se těším, co z téhle malé krabičky postaví české Mitsubishi příště. Hlasuji pro baja offroad.

Technické údaje

Motor: zážehový tříválec 1193 ccm
Výkon: 59 kW (80 koní)
Točivý moment: 106 Nm 
Převodovka: pětistupňový manuál
Maximální rychlost: 180 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 12,6 s 
Pohotovostní hmotnost: 875 kg (!!!)
Průměrná spotřeba (udávaná): 4,6 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 6,1 l/100 km
Základní cena testovaného vozu: 277 850,- Kč. Úpravy jsou naceněny individuálně – na dotaz u prodejce.