Mitsubishi Space Star: Budoucí hvězda petrolheadského undergroundu

V redakci se k testovacímu autu dá dostat dvěma způsoby. Buď nám do chatu jednou za čas přistane nějaký ten seznam automobilů, jež nám budou zapůjčeny a redakce si je spravedlivě rozdělí dle preferencí (v tom jsme docela unikátní směs lidí se spoustou chutí, takže si vlastně nelezeme do zelí), anebo někoho z nás zajímá nějaké konkrétní auto a tak o něj zkrátka poprosí a laskavý PR manažer značky nám ho dle možností přidělí. 

A ač to zní asi dost divně, Space Star po faceliftu byl ten druhý případ. Totiž – tohle malé Mitsubishi mě dost zajímá. Není tajemstvím, že nepatřím mezi příznivce současných Dacií a právě Space Star před faceliftem docela šikovně útočil v cenovém teritoriu Dusteru. Malé Mitsubishi jsem tak na vlastní žádost měl mít už dvakrát. Jednou jsem ho ale na poslední chvíli přepustil Františkovi, který byl toho času v Praze a neměl se jak dostat do Brna a podruhé mi, tentokrát dokonce vrcholnou verzi s CVT, vůz z prosíkem, že ani jedna z jeho amerických zadokolek nejezdí, zkonfiskoval kolega Jeník. Takže když letos přišel facelift a ve flotile zaparkovala dokonce ostře vypadající verze Sport, velmi důrazně jsem upozornil, že tentokrát je to fakt moje.

Mám totiž docela rád různé asijské obskurnosti na čtyřech kolech a co chvíli brouzdám inzercí, zda se neobjevil nějaký dostatečně zajímavý kei-car, který by mi ozvláštnil každodenní cesty do práce. Nějaký ten Nissan Pao, Figaro, nebo třeba Suzuki Lapin, nebo Alto Works. Prostě drndátko s malým motorem, co ale vypadá alespoň trochu zajímavě. Bohužel nabídka v naší inzerci je dost slabá a asi nejlepší úlovek je nakonec klasické Tico. Které mám sice moc rád, ale přeci jen je na mě už trochu moc…jak bych to řekl…je to jako jezdit po městě v Tetrapaku.

Jasně, Space Star, alias všude jinde po světě Mirage, do kategorie Kei Carů sice nespadá, ale je to malé upřímné a levné japonské autíčko. A takové mám prostě rád. Takže ačkoli by bylo teď vlastně hrozně jednoduché se vysmát všem těm spoilerům, nalepovacímu karbonu a různým doplňkům v autě, které má atmosférický tříválec o výkonu osmdesáti koní, nepřijde mi to fér. Protože, a to se s vámi vsadím, za nějakých patnáct dvacet let bude tohle auto se sportovním paketem v petrolheadském undergroundu (zasvěcení vědí, že myslím samozřejmě na Concevově Angry) legenda, modla a všichni ho budou chtít. Teda na lepších gumách a s nějakýma tvrdšíma tlumičema, ale to předbíhám. Protože Altu Works se taky ve své době někteří smáli, že…

Facelift Space Staru fakt pomohl. Z beztvarého kulaťoučkého čehosi se díky přepracované přední masce v souladu s designovým jazykem Mitsubishi stalo docela výrazné auto, dokonce se z některých úhlů povedlo šikovně zamaskovat i celkou disproporčnost auta, které je na svou délku trochu moc vysoké. Jasně, Red dot award za něj asi v Mitsubishi nedostanou, ale v rámci kategorie jde rozhodně nadprůměr. Onen sportovní paket zahrnující všechny doplňky z Need for speed Underground, čili přední spoiler, zadní spoiler, zadní difuzer, koncovku výfuku, prahové nástavce a prahové lišty, vyjde na rozumých 22 tisíc a i když je to trochu kýček, vlastně bych jeho pořízení asi klidně doporučil. Vzhledově pomůže a u malých aut je trocha toho přehánění tolerovaná. Vždyť to tak nakonec funguje i v mnohem vyšších cenových patrech – bavorák bez M-Paketu, nebo Audi co není v S-linu aby člověk pohledal…

Bohužel vevnitř se v rámci faceliftu nic nezměnilo, takže je to pořád stejné retro. A i když se dá leccos omluvit nízkou cenovkou, ovládání palubního počítače kolíčkem čnějícím z budíků, nebo integrované bluetooth handsfree Parrot, které lze spárovat s telefonem pouze pomocí hlasových pokynů v angličtině, jsou přeci jen přešlapy, které jsem doufal, že už v nové generaci nepotkám. 

Jinak si ale vlastně není moc na co stěžovat. V prostřední výbavě Intense je sice moderní infotainment s Android auto/Apple car play jen za příplatek, ale jinak tu je klima, vyhřívané sedačky, tempomat, automatická světla a elektrická okénka a zrcátka. Co chtít u městského miniauta navíc? Ergonomicky je vůz velmi tradiční, jeho ovládání je nadmíru snadné a žádné záludnosti ve jménu pokroku se tu nekonají. 

Velmi mile mě překvapil vnitřní prostor. Tady dostál Space Star svému jménu. V autě, které má na délku 3,8 metru, se celkem v pohodě posadím sám za sebe na zadní sedačku. To se často nepodaří ani v o dost větších vozech. Samozřejmě si to vybírá daň jednak na posezu, který je velmi vzpřímený a židlovitý, a jednak v zavazadlovém prostoru, jež pojme sotva dvě banánové krabice. Ale vzhledem k danému půdorysu je vůz opravdu příjemně prostorný.

Jízdně se vůz v rámci faceliftu také vůbec nezměnil. Osvědčený atmosferický tříválec 1,2 MIVEC má klasicky zvonivý ryk vzdáleně připomínající Wartburg a ochotně se točí až k výkonové špičce, která je v 6000 otáčkách. Je tedy na řidiči, zda se bude řídit rádcem pro ekonomickou jízdu, který nutí řadit někde mezi 2500 a 3000 otáčkami, čímž se dá opravdu dostat na výrobcem proklamovaných 4,6 litrů na sto, nebo pomocí příjemně cvakající a přesné řadící páky bude držet otáčky výše, čímž bude vůz alespoň elementárně svižný a místy dokonce i jakýmsi obskurním způsobem zábavný. Moje spotřeba 6,3 na sto na konci testu myslím celkem jasně ukazuje, jaký způsob se mi zamlouval víc.

Asi největší achillovou patou Space Staru zůstává jeho (taktéž faceliftem netknutý) podvozek. Ten se sice tváří, že je naladěný na rozbité cesty, auto se hodně naklání a díry tlumí celkem obstojně, zkrátka podobný styl, jakým fungoval třeba Favorit, ale stačí naprosto decentní terénní zlom nebo příčná nerovnost a kolečka nebohého Mitsubishi rázem odskakují do všech stran, zatímco se je snaží pochytat zmatené ESP. Moc tomu nepomohly ani nasazené zimáky Falken Eurowiter. Stačil ale letmý pohled na diskuzní fóra v USA a je evidentní, že problém se dá vyřešit instalací coiloverů za 430 dolarů. Což je docela fér. 

Verdikt

Je mi jasné, že spousta čtenářů si myslí, že jsem se definitivně pomátl, když chválím atmosférický třívalcový minivozík na nevyzpytatelném podvozku olepený “sportovními” doplňky a doporučuji instalaci stavitelných tlumičů na auto s základní cenovkou někde kolem dvou set padesáti tisíc. Space Star ve variantě Sport je zkrátka trochu divná anomálie, která v kontextu doby nevypadá moc logicky. Jenže recept, kdy se vezme lehké levné auto, přidá se mu točivý motor a pár doplňků a prodává se jako kapesní raketka nám v minulosti přinesl takové klasiky, jako třeba Cinquecento Sporting. Tak buďme rádi, že se na tento osvědčený princip úplně nezapomnělo. 

Jo a jen pro pořádek, kdyby to snad nebylo z testu dost jasné – je to o mnoho lepší auto, než v úvodu zmíněné Sandero.

Technické údaje

Motor: zážehový tříválec 1193 ccm
Výkon: 59 kW (80 koní)
Točivý moment: 106 Nm 
Převodovka: pětistupňový manuál
Maximální rychlost: 180 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 12,6 s 
Pohotovostní hmotnost: 875 kg (!!!)
Průměrná spotřeba (udávaná): 4,6 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 6,3 l/100 km
Základní cena testovaného vozu: 289 850,- Kč