Toyota Hilux 2,8 D4-D: Omlazená legenda

Toyotu Hilux asi není třeba představovat nikomu, kdo se alespoň trochu zajímá o auta. S trochou nadsázky se dá říci, že si tento klasický pick-up vydobyl slávu skrze televizní obrazovku. A to hned dvěma způsoby. Jednak legendárním dílem Top Gearu, kde absolvoval lecjaká příkoří zahrnující utopení v moři, nebo shození z výškové budovy a jednak i tím, o čem v Toyotě občas neradi slyší, totiž překvapivě častou prezencí ve zprávách o válečných konfliktech na blízkém východě. Obojí ale víc než výmluvně ilustruje jeho robustnost a spolehlivost. 

Je tedy nasnadě, že ani se současným faceliftem nebyl důvod cokoli zásadního měnit. Nečekejte proto žádné převratné inovace, ale spíše postupnou evoluci, která vychytala pár drobných mušek a omladila vzhled. Ten se ale tentokrát dočkal poměrně razantních změn. Celý vůz se vzezřením přiblížil větším pickupům značky, které na starém kontinentu příliš neznáme, ale za oceánem se jak menší Tacoma, tak větší Tundra, těší poměrně značné oblibě. 

Zpředu zaujmou zejména nové LED světlomety a přepracovaná mřížka chladiče s mohutným plastovým orámováním, která je k dispozici ve vyšších výbavách. Díky tomu působí Hilux trochu mohutněji, což sice plně koresponduje se současnými trendy, ale při vzpomínce na devadesátkové předchůdce se mi přeci jen stýská po přiznaně utilitárních jednoduchých tvarech bez kudrlinek. 

Zadní část se také dočkala omlazené grafiky světel, největším tahákem tu je ale nově nabízený rolovací kryt korby s elektrickým pohonem, navíc doplněný oplastovaný rám navazující na kabinu. Podle konfigurátoru je k dispozici jen v nejvyšší “luxusní” výbavě, což je moudré rozhodnutí. Je to totiž sice docela pěkná “frajeřinka”, ale zvolil bych ho opravdu jen pro vozy, jejichž revírem nebudou stavby, nebo les, ale spíše nějaký ten cyklistický výlet, případně dojíždění do práce pro toho, kdo si potrpí na karoserii pickupu. Vzhled tu totiž trochu ustoupil funkci, což ale není u stylové verze Invincible Sport špatně a věřím, že se najde nemálo zákazníků, kteří to ocení.

Mě jakožto člověka praktického ale mrzely dvě věci. Kolejničky pojezdu nejsou nijak chráněny před prachem a nečistotami a roleta se tak snadno zachytí o nějaký ten kamínek, nebo smítko. Pak to celé při zavírání a otvírání vydává dost nehezké zvuky a kryt se může i zaseknout. Navíc se roluje docela pomalu, takže na naložení nákladu musíte nějakou chvíli počkat. V pracovním autě by to asi celé bylo spíš pro zlost – zvlášť když taktéž nabízený manuální rolovací kryt funguje bez jakýchkoli zádrhelů. No a ten plastový nástavec za kabinou zase zbytečně překáží v případě, že chcete na korbu složit nějaký vyšší náklad.

Mnohem důležitější než vzhled nebo doplňky je ale změna, jež se udála pod kapotou. Nově je totiž na výběr nejen starý osvědčený diesel označený jako 2,4 D-4D, ale i o čtyři deci větší varianta, jež dodává vozu tolik potřebné koně a newtonmetry, kterých se dříve nedostávalo a na jejichž absenci si v minulosti posteskli v testu třeba Dan, nebo Viola. Dřívějších 150 koní opravdu nebylo na dvoutunový vůz, u nějž se navíc počítá s pořádným nákladem, úplně mnoho. A ačkoli tu notně pomáhal slušný krouťák, ve vyšších rychlostech docházel Hiluxu dech. 

S tím je teď ale konec. Nový motor přidává 54 koní a dalších 100 Nm a je to znát. Zvláště na dálnici, kde už se tolik netrápí a nedělá mu problém pružné zrychlení nad stovkou. Sice se to projevilo na udávané normované spotřebě, reálně ale obě verze “žerou” něco kolem devíti, deseti litrů na sto. Pravdou je, že slabší motor motivoval řidiče k pomalejší jízdě, která je, jak známo úspornější, ale to lze jen těžko označit za objektivní výhodu. Zhruba padesátitisícový příplatek za nový motor je rozhodně rozumná investice, kterou mohu, narozdíl od onoho krytu korby, jen vřele doporučit. 

Co se jízdního projevu týče, zvláště bez nákladu vzadu jsou cítit zadní listové pružiny i tvrdší naladění podvozku, není to ale nic, co by se nedalo vydržet. Jízdní projev vozu je poměrně specifický a příjemně klidný. Pomáhá tomu i rozvážný šestistupňový hydroměnič, který v hojně dávkovaném prokluzu schová nejedno nešetrné dupnutí na plynový pedál. Hilux se zkrátka plynule sune vpřed za poměrně příjemného doprovodu dieselu, z jehož sání se ozývají, zvláště za studena, zvuky ne nepodobné nějakému tahači. 

A tak si plujete krajinou, Toyota se houpá, díry na silnici pro vás prakticky neexistují a když to náhodou na dálnici “stojí”, můžete to vždycky vzít přes pole. V kabině je k dispozici veškerá luxusní výbava, kterou najdete v osobních autech a celý svět vypadá z vysoko posazeného koženého křesla řidiče tak nějak víc v pohodě. Zvykl jsem si na to rychle a zpátky do nízkého vozu se mi moc nechtělo. I když bych si asi nakonfiguroval trochu jiné auto, konkrétně bych se spokojil s výbavou Active bez rozličných plastových doplňků, dokázal bych si snadno představit, že Hilux zastane funkci mého jediného auta. Je totiž opravdu univerzální a se silnějším motorem už s ním nejsou problém ani delší cesty po dálnici. 

Verdikt

Facelift Hiluxu nadělil výborný nový motor a sadu doplňků pro ty, kteří si pickup nepořizují na práci, ale pro radost. Mně osobně udělal větší radost nový agregát ale jsem si jist, že i elektrický kryt korby, nově tvarovaná přední maska a nástavce podběhů potěší velkou část zákazníků. Nejdůležitější je, že pod tím vším zůstává pořád legendární nezničitelná Toyota, postavená podle osvědčeného receptu a soustavně vylepšovaná již od roku 1968. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2755 ccm
Výkon: 150 kW (204  koní) 
Točivý moment: 500 Nm 
Převodovka: automatická šestistupňová 
Maximální rychlost: 175 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 10,7 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 8,8 l/100 km kombinovaná 
Průměrná spotřeba v testu: 9,9 l/100 km kombinovaná 
Základní cena modelu: 937 750,- Kč
Základní cena testovaného vozu: 1 476 200- Kč