Toyota Hilux 2.4 D-4D Adventure: Dělník ve stylovém kroji

Bájné legendy, jak často označujeme historicky významné automobily, jsou obvykle sportovní kupé, hravé roadstery, či fantastické limuzíny. Málokdy si tento status dokáže vytvořit pracovní nástroj, protože přiznejme si na rovinu, pracovní stroje nebývají zrovna objekty touhy, či hrdiny dětských snů. Nicméně, všude se najde nějaká ta výjimka, a přesně takovou výjimku mám právě teď před sebou. Je jí Toyota Hilux. Osm generací za padesát let. Nezdolný pracant, který se podíval snad už na úplně každé místo na Zemi. Oblíbený pro svou mechanickou odolnost a konstrukční jednoduchost. Jasný důkaz toho, že i pracovní pick-up může být legendou. 

Nevím, jestli se mi to jen zdá, nebo to vnímáte stejně jako já. Poslední dobou vídám v ulicích našeho hlavního města čím dál víc pick-upů. Ať už je to Mitsubishi L200, Nissan Navara, Ford Ranger či trochu stylovější VW Amarok nebo Mercedes třídy X. A samozřejmě také nechybí ani Toyota. Prodeje každého jednotlivého zástupce této kategorie se počítají ve stovkách kusů ročně. To vůbec není špatné, na to že u nás nemají velké pick-upy zrovna dlouhou tradici, na rozdíl třeba od USA. Obliba těchto aut u nás roste. Zažijí podobný boom jako třeba SUV? To asi ne, na to tu nemáme ve městech dostatek místa. Přesto si však myslím, že trh s pick-upy ještě ani zdaleka není nasycen a v budoucnu ho čeká růst. 

Hodnotit design nemá v tomto případě příliš smysl. Tady hraje prim funkčnost a líbivost je až někde na konci seznamu priorit. Přesto musím říct, že mně osobně se aktuální Hilux docela líbí. Má ten správný drsňácký výraz, a přitom mu nechybí šmrnc. Ostudu vám neudělá ani lese, ani na parkovišti před divadlem. Rozhodně k tomu přispívá i výrazná oranžová barva, u které podezírám inženýry Toyoty, že si ji vypůjčili ze sportovního kupé GT86. Ještě větší radost mi udělal interiér, který je zajímavě ztvárněný a nechybí v něm ani kvalitní materiály, což nebývá v této kategorii zvykem. Tady se budete cítit jako v klasickém osobáku. K dobrému dojmu přispívá také černá stropnice, která vypadá opravdu dobře, a navíc je velmi praktická. Uvnitř je místa dostatek, byť variabilita interiéru je přirozeně omezená z podstaty věci. Starost mi dělalo akorát nastupování. To, že se vyhoupnete do výšky za pomoci bytelného madla, je poměrně příjemný pocit, ale poskládat nohy pod volant už bylo trochu složitější. Pracovní pick-up si však člověk kupuje především z důvodu velkého přepravního prostoru. A tady Hilux exceluje. Námi testovaný Double Cab má rozměry nákladového prostoru 152 x 154 cm a především uveze 1120 kg. To je opravdu úctyhodné užitečné zatížení. Jen se prosím vás vyhněte příplatkovému krytu korby, který se špatně otevírá a velmi ubírá na použitelnosti korby. 

Jízda takovým velkým pick-upem má svoje specifika. Tím největším je zadní odpružení, tvořené listovými pery. Díky tomu, má Hilux sice vysokou nosnost, ale také v případě prázdné korby záď vozu nehezky poskakuje. V rámci testu jsem absolvoval cestu do Brna a na naší stálé rozbité D1 to nebyla zrovna pohodová cesta. Jakmile se asfalt zvlní, Hilux znervózní a člověk pak má plné ruce práce s volantem, aby vůz v dálniční rychlosti udržel ve zvoleném jízdním pruhu. Tohle však má jednoduché řešení. Stačí dozadu naházet 200 kg a Toyota se okamžitě zklidní. Rázem je po problému. Po městě se Hilux pohybuje s grácií a je třeba dát pozor jen na vnější rozměry. Přeci jen, centrum Prahy není zrovna stavěné na auto o délce 5,33 m, takže v úzkých uličkách našeho velkoměsta občas řidič zažije horkou chvilku. Zvládnout se to ale dá. Na okreskách pak oceníte dobře nastavený posilovač a přesné řízení, takže není problém nasadit cestovní rychlost okolo 100 km/h a jen tak proplouvat krajinou. Samozřejmě, že pracovní pick-up není úplně vhodný stroj na okreskové šílenství, ale to snad od něj ani nikdo nečeká. Brzdou provozu určitě nebude. 

K pohodovému projevu na silnici pomáhá také pohonná jednotka. Naftový čtyřválec o zdvihovém objemu 2,4l je takový ten klasický silák. 150 koní není zrovna oslnivá hodnota, tím spíš, když uvážíme, že Hilux váží 2100 kg. Bohatě to však vyváží 400 Nm točivého momentu. Hilux tak nemá problém udržet dálniční rychlost a rozpohybování tohohle drobečka probíhá až překvapivě svižně. Zabijákem lepší dynamiky je především šestistupňová automatická převodovka, která svým chováním evokuje trochu devadesátá léta. Je příkladně hladká, ale není moc rychlá, nezamyká rychlosti na pevno při běžné jízdě. Prostě si jen tak v poklidu klouže, zběsile nepodřazuje při sebemenším polechtání plynu a snaží se maximálně využívat točivý moment motoru. Prostě takový správný oldschool setup. Průměrná spotřeba se dá poměrně bez potíží udržet pod devíti litry na sto a jen dálniční cestování si žádá větší množství pohonných hmot. 

Verdikt 

Toyota Hilux je pracovní stroj v tom nejlepším slova smyslu. Vyvolává pocit nerozbitelnosti a potěší svého majitele užitnými vlastnostmi. Stejně tak terénní schopnosti jsou skvělé a v našich končinách prakticky není možné Hilux dostat do úzkých. Právem se tahle Toyota stala legendou automobilového světa, a i v aktuální generaci přesvědčuje o svých kvalitách. Ve světle výše zmíněného mi tak jenom nedává příliš velký smysl připlácet za vrcholnou výbavu a stylové doplňky. Není to pohodlný cruiser, který by hýčkal své cestující nebeským komfortem, či rozmazloval posádku hitech vychytávkami. Je to pracant a jako takový funguje i základnějších výbavách. A ještě navíc ušetříte poměrně slušný finanční obnos. 

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 2 393 cm³
Výkon: 150 koní (110 kW) v 3 400 ot./min
Točivý moment: 400 Nm v 1 600 – 2 000 ot./min
Převodovka: šestistupňová automatická
Maximální rychlost: 170 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 12,8 s
Objem zavazadlového prostoru: 152 x 154 x 48 cm; 1120 kg 
Provozní hmotnost: 2155 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná): 7,8 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 8,7 l/100 km
Cena od (s danou motorizací): 861 520 Kč (výbava Base)
Cena s danou motorizací a výbavou: 1 167 650 Kč (výbava Adventure)