Ford Puma Vignale: Nemusí to být jen "ten závodní crossover"

O nové Pumě už jsme toho na Autíčkáři napsali hodně. Nejprve přišla polemika, zda je vůbec správné pod takovým jménem prodávat crossover, pak tu proběhly nějaké ty recenze, kde se ukázalo, že to na místě rozhodně je a třešinkou na dortu pak byl test ostré Pumy ST . Všemi těmi texty se jako červená nit táhne povídání o sportovnosti, radosti z jízdy, o přesné manuální převodovce, sedačkách od Recara a kdovíčím ještě. Jeden by z toho skoro pochopil, že Puma je tu zkrátka jen pro ty, kdo chtějí jančit na okreskách. 

Jenže on to je, a na to i přes ten povedený podvozek a krátké řízení nezapomínejme, pořád hlavně automobil, jak by řekl kolega Radovan, spotřebního typu. Automobil, jež má sloužit mrzkým úkolům všedního dne, jako je doprava do zaměstnání, odvoz přepravek s potravinami ze supermarketu domů, nebo převoz potomstva do a ze vzdělávacích institucí. A takové věci je sice možné provádět ve sportovních vozech, ale mnohem lépe se absolvují ve vozech komfortních a pohodlných. 

A právě proto tu je Puma ve výbavě Vignale. V dnešním testu nebude žádné pošetilé kvrdlání pákou ani žádná přihlouplá skořepinová sedadla. A proto neočekávám, že by mnozí z vás docenili náročnou vědu a přesné umění jízdy na pohodu, ovšem těch několik vyvolených, kteří mají předpoklady, těm mohu dnes vysvětlit, jak si užít kožených křesílek s prošíváním a docenit skvěle odladěný automat. 

To je samozřejmě řečeno trochu s nadsázkou (a taky proto, abych se napasoval do Snapeovy repliky), avšak faktem zůstává, že jsem byl velice překvapený, jak moc dokáže rozjančená Puma zkrotnout a dospět, dostane-li do vínku nejluxusnější výbavový stupeň Vignale.

Co sebou verze pojmenovaná podle slavné karosárny přináší? Není toho málo. Zvenčí přibyla spousta chromovaných doplňků, díky kterým vůz působí hodnotněji a také se jim nějakým záhadným způsobem povedlo trochu rozbít ten žabí kukuč obyčejné verze. Jsou tu i vylepšená LED přední světla s upraveným designem, decentnější a méně sportovní nárazníky, vzadu se dokonce úplně schovala koncovka výfuku. Tam, kde se ostatní Pumy snaží být mladistvé a sportovní je tahle klidnější a usedlejší. Věřím, že spousta zákazníků takový přístup ocení. 

A podobné je to i v interiéru. Červené prošívání, barevné doplňky a závodnické sedačky tu zmizely stejně, jako kovová hlavice řadící páky. Barevné plasty a chrom tu vystřídala kůže a vinyl (neboli ekokůže). Sedačky s kosočtvercovým prošíváním jsou měkčí, pohodlnější a mají méně výrazné boční vedení. Elegantně působí vinylem potažená palubní deska, který oproti plastu z obyčejnějších výbav dodává interiéru mnohem hodnotnější dojem. 

Testovaný kousek měl pod kapotou motorizaci, kterou si dnes již nemůžete objednat, ale mezi skladovkami pár kousků stále zůstává a vyjdou na poměrně zajímavé peníze. Je to sice litrový tříválec, ale na rozdíl od verze, kterou testoval loni Honza, nebo kterou jsem měl k vyzkoušení ve Focusu, se motor musí obejít bez pomoci baterií. Osobně bych sáhl po mildhybridu, ale naprosto chápu tradicionalisty, kteří se složitějšímu řešení raději vyhnou – zvláště, pokud si vůz pořizují na delší dobu a mají obavu z degradace akumulátorů. Pro takové mám dobrou zprávu. I tato slabší verze o výkonu 92 kW dokáže s Pumou pohybovat s naprosto dostatečnou svižností a agilitou. Ono to nakonec není nic překvapivého – 120 koní na 1280 kilogramů je porce, která byla v dobách ne až tak vzdálených vyhrazena vozům vyšších tříd. Třeba takové BMW e46 vážilo podobně, nebo víc, a základní 316i na takový výkon nedosáhla.

V kombinaci se sedmistupňovou dvouspojkou jde o příjemného a velmi univerzálního společníka na prakticky jakýkoli profil cesty. Líbilo se mi odladění automatu, který, ač jde o dvouspojku, vůbec necukal a řadil naprosto nepozorovatelně. Kvalty jsou navíc odstupňované rozumně a tak i v dálničních rychlostech tříválec jen tak nenuceně brblá a neruší posádku nějakým nepříjemným rykem. Samozřejmě, že silnější verze s manuálem mají bezprostřednější reakci na plyn, plynulé zrychlení tu není tak razantní, ale oceňuji, že se ve Fordu povedlo vůz nastavit tak, aby byl prost nepříjemného zlozvyku, kdy se po prošlápnutí pedálu plynu chvíli neděje nic, pak převodovka počítá kvalty, pak se ozve řev a až pak se vůz s kopnutím rozjede. Puma s automatem zrychluje hned a podřazuje si až za pochodu, navíc celkem rozumně a bez cukání. Dobrá práce, to často neumí ani prémie.

Podvozek je tu stejný, jako na ostaních Pumách. Čili velmi čitelný, přesný, ale na poměry Vignale verze možná zbytečně tvrdý – zvláště v kombinaci s jinak efektně vypadajícími osmnáctkami. Nevytřese z vás duši, ale můžete-li, v konfigurátoru vyberte raději disky o palec menší. Ušetříte a navíc dostanete pohodlnější auto. Beze změn je i krátké řízení, ale vůči tomu nemám nejmenších výhrad. Nakonec i v běžném městském manévrování potěší, že nemusíte kroutit volantem tam a zpět zbytečně mnoho otáček.

No a pak tu je kufr. Já vím, to zavání měřením litrů, ale nebojte se, o objem tu zas tak nejde. Hlavní jsou ty praktické vychytávky. Třeba kýbl – tak jsem překřtil praktickou vanu v kufru pod dvojitou podlahou. V místě, kde v dávných dobách bývala rezerva (dnes nahrazena opravnou sadou) a v současnosti tam auta mají…já vlastně ani nějak nevím co, je ve Fordu prostě plastová krabice se špuntem na dně. Můžete do ní nacpat jakýkoli obahněný špinavý náklad, od mokrých bot, přes nákup ze zahradnictví až po malého psa a po vyložení pak stačí onen prostor umýt hadicí a vypustit. Koberec v kufru zůstane čistý a váš jemnocit nepobouřen. Je to geniální.

Abyste se ke kýblu dostali musíte zvednout dvojité dno. No jo, jenže kam s ním, ptáte se? Je to snadné. Samo se zaaretuje k opěradlu zadní lavice. Kromě toho má dvě polohy, takže buď si ho můžete dát tak, abyste eliminovali nakladací hranu, nebo si ho posunete níže a dopřejete si hlubší kufr. Pozorní čtenáři možná namítnou, že takto odložená deska dna bude překážet krycí roletce, ale nikoli. Ta je u Pumy totiž automaticky zásuvná a když ji něco překáží v cestě, jednoduše se připlácne k zadnímu oknu a nepřekáží. No není to skvělé?

No je to skvělé. 

Verdikt

Můžeme za to z velké části my, pisálci, že Puma dostala image jakéhosi obskurního sportovního náčiní. Verze Vignale ale jasně ukazuje, že to tak být vůbec nemusí. Tento týden jsem nejezdil žádným okreskovým drtičem, ale stylovou, slušně vybavenou “vyšší Fiestou” s opravdu promyšleným zavazadelníkem a příjemným konzervativním pohonným ústrojím. A dělala mi velkou radost, i když v trochu jiném kontextu, než ve kterém se to ohledně Pumy většinou říká. 

Technické údaje

Motor: Přeplňovaný zážehový tříválec 998 ccm
Výkon: 92 kW (125 k) 
Točivý moment: 210 Nm 
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková
Maximální rychlost: 190 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 10,0 s 
Provozní hmotnost: 1280 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 4,5 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 6,9 l/100 km kombinovaná
Základní cena testované verze: 619.900,- Kč