Mitsubishi ASX: V tomhle autě je svět ještě v pořádku.

Rozhodl jsem se, že se nenechám informacemi ze sítě zbytečně mást a udělám si názor sám. Na první pohled mne auto ničím nenadchlo a přišlo mi ideální tak pro stárnoucího seladóna, však to známe, jednou týdně do Lidlu, občas na hřbitov, v létě na chatu, kdo ale ještě dá na první pohled.

Naplánoval jsem pořádnou trasu, nejsem přeci nějaký strejda, který se jenom točí okolo komína. Než jsem si ale ASX převzal, všechno se změnilo, epidemie, roušky, uzavřené hranice. Zkrátka nebylo kam jet, ale to by byla škoda, když už člověk svírá v ruce klíč. Mimochodem klíč, to je ikona celého auta, žádný puk, žádné skládací cosi, žádný neidentifikovatelný předmět létajícího typu nebo prostinká kartička, jednoduše starý dobrý klíč s tlačítkem pro zamknutí a odemknutí vozu. Škrábance na laku okolo kliky žalovaly, že dnes už na klíč nejsou lidé zvyklí. Nezbylo než se auto projet alespoň ve stranou a vládou vymezených mantinelech, zastrčil jsem proto klíč do zámku zapalování a otočil. Jestli připomíná klíč staré časy, potom zámek samotný připomíná časy ještě starší, jen je navíc podsvícený, designem ale zásadně nevybočuje z celého interiéru, který je solidním retro návratem o jednu, dvě nebo tři dekády zpět, žádné výstřelky ukvapeného 21. století, snad jen displej infotainmentu sem přistál téměř ze současnosti nebo z velice blízké minulosti.

Nasadil jsem čepici, roušku, do držáku nápojů vložil lahvičku s desinfekcí, pohodlně se usadil, připoutal a dlouze se zamyslel, kam vyrazit. Nakonec jsem do navigace zadal Aš, kde se nachází aktuálně nejzápadnější a po silnici legálně dostupný Lidl. Koncept do Lidlu a na hřbitov mi přišel nosný, nakonec jinam se teď ani nesmí. Ještě do práce a do lékárny. Dívat se z výšky na svět, který rozhodně není v pořádku, dodávalo retro interiéru vyšší smysl. Když jsem pouštěl na Letné na přechodu dívku se psem, usmál jsem se na ni a čekal, že se usměje také. Ale neusmála, kdo ví, jestli to bylo tím, že se mylně domnívala, že řídím SUV a ne crossover, nebo tím, že měla na obličeji roušku stejně jako já. Městem jsem se propletl díky slabému provozu rychle a roušku si sundal, mimochodem s ní přestávám mít prostorovou orientaci a nedokážu couvat. Oceňuji, že přes všechno to retro okolo se mi podařilo během prvních dvou semaforů připojit iPhone a naladit stylové rádio Country. Nechci se opakovat, ale uvnitř ASX je to vážně jako v časostroji do dob, kdy byl svět ještě v pořádku. Široká loketní opěrka, pohodlně se držící vyšší řadící páka a minimum ovládacích prvků. A to málo je dobře uchopitelné a dosažitelné. Obě páky a všechna tři otočná kolečka. Dobře, třeba gumovité tlačítko pro přepínání palubního počítače je trochu nešikovně schované za volantem, ale kdo by stále přepínal mezi spotřebou, intervalem servisního typu a ujetými kilometry.

V retro duchu se nese také pohonná jednotka, čtyřválec atmosférického typu je prostě též v pořádku a chová se tak mile a předvídatelně. Žádné prázdno tří válců, žádné ulítané turbo. Když je plynu málo, nedělá nic, když se šlápne na pedál, rozjede se úměrně otáčkám. Nemůžu říct, že by 150 koní na příjemné svezení nestačilo, na dálnici to samozřejmě neznamená permanentku do levého pruhu a spotřeba se o něco zvýší, ale vše se vrátí do normálu na povrchu silnic nižších tříd, kde podvozek vyhladí všechny nemoci asfaltu a auto se pohodlně valí vpřed. ASX mně na první pohled ničím nepřekvapilo, snad kromě své existence, vlastně ani na druhý, musím ale přiznat, že ani na ten třetí a další pohledy mi ničím nevadilo. Jen občas jsem při pomalém popojíždění zápasil z nezvyku s motorem, protože jsem letitý podtáčeč vznětového typu a zpočátku mi párkrát auto dokonce chcíplo, což přiznávám a uznávám jako svou vinu.

Chodemmimo mne překvapilo, jak málo toho lze říct o Aši, kromě toho, že její poloha je nejzápadnější vůči státní hranici. V mlze a nouzovém stavu, kdy jsou zavřené veřejné domy i nehtová studia, to není přívětivé místo. Z bezpečnostních důvodů jsem se rozhodnul v Lidlu nenakupovat, jen si před ním vyfotil vůz, otřel si ruce desinfekcí a zadal do navigace polohu vojenského pohřebiště z první světové války, které bylo vzdálené jen pár desítek kilometrů. Když na hřbitov, tak na hřbitov. Ne že by si ASX ty komunikace okresního přeboru přímo nějak užívalo, ale jezdí po nich s přehledem a pohodlně. Cestou jsem do prostorného zavazadelníku přidal bednu brambor, které prodával zemědělec u cesty, zapadla tam jako slevový leták do urny. Na lesním hřbitově jsme zastavil a ačkoliv by se dalo s tímhle autem jezdit i po hřbitově, z piety jsem tak neučinil. Parkovací kamera není úplně vynález dob minulých, ale uznávám, že obzvlášť s rouškou na obličeji je asistovaný pohled vzad praktický.

Když jsem vyjel z lesa a viděl pohonu s cenami v eurech, trochu ve mne hrklo, ale ukázalo se naštěstí, že jsem stále v našem příhraničí. Do hlavního města jsem se vrátil oklikou okolo severočeských pánví a za těch pár set kilometrů jsem si na jednoduchý interiér i ovládání zvyknul zcela. Z původního nenadšení jsem pozvolna vplul do pohodlné spokojenosti, motor si ševelil, stěrače stíraly a ačkoliv si umím představit lepší hifi, i na přehrání Deep Purple pořád stačí, ostatně dnešní mládež možná ví, co je crossover, ale těžko říct, jestli také bude vědět, kdo byl Jon Lord. Po návštěvě Lidlu a hřbitova zůstala už jenom chata, jenže vlastní chatu nevlastním a v rámci karantény není vhodné navštěvovat chaty cizí. A tak jsem vzal alespoň vyvenčit psa k lesu, cesta polního typu Mitsubishi sluší víc než dálnice, ačkoliv uznávám, že u nás ve středokotlině mezi nimi kromě povolené rychlosti a svodidel okolo není moc dalších rozdílů.

Verdikt:

Možná je to způsobeno dojetím v karanténě, možná stárnu, ale tohle auto se mi jednoduše líbilo, jednoduše to je to slovo, není zábavné, ale začínám tušit, že v určitém věku člověk může dát přednost pohodlí, spolehlivosti a jednoduchému světu, kterému stále ještě rozumí, a který je prostě, zase to musí ven, v pořádku. Samolepka s pěti lety záruky do tohoto světa patří také. A kromě jednoduchosti, přímočarosti a spolehlivosti bych byl jako majitel docela rád, že mám zvenku vůz dravější design než nejmenovaný rumunský konkurent, minimálně kvůli výrazu závidějících sousedů v zahrádkářské kolonii. Zaujalo mne, že jakmile jsem do Mitsubishi usednul, všiml jsem si hned, že na silnici potkávám další, a dokonce jsem na poprvé zaparkoval právě mezi starší ASX a Dacii, aniž by to byl záměr. Naposledy jsem ocenil, že všechny zemáky zůstaly i po pár dnech na cestě v bedýnce, to se mi často nestává.

Technické údaje:

• Motor: MIVEC zážehový čtyřválec 1998 ccm
• Výkon: 110 kW (150 koní)
• Točivý moment: 195 Nm 
• Převodovka: pětistupňová manuální
• Maximální rychlost: 190 km/h
• Zrychlení 0–100 km/h: 10,2 s 
• Provozní hmotnost: 1430 kg 
• Průměrná spotřeba dle výrobce: 6,7 – 7,0 l/100 km kombinovaná
• Průměrná spotřeba v testu: 7,8 l/100 km kombinovaná
• Cena testované verze: (2.0 MIVEC AS&G) 444 850 Kč