ransom

Skutečná Guilty Pleasure se podle mého typicky projevuje takto:
- Na veřejnosti mezi cizími lidmi koukáním do země a děláním, že "tam vůbec nejsem".
- Ve společnosti neustálým vysvětlováním a obhajováním.
- Při náhodném setkání s osobou sdílející stejnou úchylku spokojeným notováním si.

A do toho mi zapadá v podstatě jakékoli auto...

Abych nebyl za hejtra. Dovedu si tuhle věc predstavit u nás na firmě. Zadní sedačky se na férovku vybourají. Na střechu se vejde žebřík, do kufru hromada herberku, dopředu já s kolegou v zasraných montérkách a hurá do bitevního pole. Akční rádius máme do 10km, dvakrát do roka třeba stovku. Ideální využitelnost.
Domů bych to ale nechtěl.

Jistěže. Na co taky jinýho?
Bydlím kousek od přehrady Rozkoš. Ideální vjezdy do vody. Taky tu máme každoroční historické manévry kolem opevnění. Jednou do roka ho vyvětrat, vymáchat, pak odbahnit, vysušit a zase uložit. Manželka by určitě ráda trůnila na sedadle s kulometem.
Ale to je samozřejmě utopie. Na podobný blbiny nemám prachy ani čas.

Mně by stačilo jediný německý auto. Schwimmwagen typ 166. Kdysi dávno ho měl můj děda. Když pak emigroval (babička odmítla jít s ním, takže máma zůstala taky tady), to auto si vzal někdo z jeho kamarádů. Auto i dědu znám tedy jen ze starých fotek.

Chápu to správně, že se už dnes auta nedají hodnotit jako "velmi dobré a ještě lepší", anobrž jako "na prd a míň na prd"?

Tak já jsem letos tak trochu ježíškoval sám. Letitý šéfův kamarád, co se nám stal zákazníkem, a letitý zákazník, co se mi stal dobrým známým, staví. Staví novou provozovnu pro svoje velkoautíčkářství, a my mu tam děláme elektriku. Teprve to vzniká, ale už už bylo potřeba provizorně zabydlet aspoň dílny. Tož jsem se vyfláknul na nějaké volno a hákoval až do včerejška. Takže už provizorně svítíme, topíme, zásuvkujeme, největší sloupový zvedák už jede, všechna vrata se taky dají otevírat. Tak mají chlapi z asistence na pohotovosti aspoň lepší zázemí.
Dneska jsem jenom uklízel na dílně, zejtra jdu zase na stavbu pokračovat. A mezi svátky taky. Letos mám skvělý Vánoce.

Dodatečně mi došlo, že kecám. Foceno je odnaproti (z okna od mého prastrýce) směrem k jihu. Dům č. 273, kam jsem později jezdil na prázdniny, je vlevo mimo záběr.

Až mi zvlhly oči dojetím. Tátovo Topolino bylo první auto, ve kterém jsem se vezl, a mám na něj i několik útržkovitých vzpomínek. To mi byly asi tak tři roky.
Někde bych možná vyhrabal nepříliš kvalitní černobílou fotku, jak stojí zaparkované před bytovkami u babičky v Borovanech...

Kola, volant, pedály,
uháníme do dáli?

Mně napadají spíš auta, která všichni haní a přitom se prodávají po lopatách.

Ta hvězdicová díra mi cosi připomněla. Za nejhorší "moderní" bolševický auto by bylo možno považovat Oltcit. Mimo jiné ta jedenáctistovka vůbec nejela, ale zato žrala jak protržená. V jednom předrevolučním AutoMotoRevue byl videonávod, jak vložit kus plechu s podobnou hvězdicovou dírou (jenom větší) a se stejně vyhnutými cípy mezi karburátor a sání. Mělo to prý zlepšit homogenizaci směsi (a snížit spotřebu pod deset litrů).

Však jsem reagoval hlavně to "stejně velká". Mokka E je stejně velká jako Mokka, fakt že jo.
Ta spotřeba elektriky zas tak strašná není, pokud vystačíš s vlastní zásuvkou. Bonus je spíš celkový komfort kolem toho.
Hele, zatím je pořád ještě doba, kdy si auto na baterky koupí jenom ten, kdo chce. Průkopník. Geek. Nadšenec. Všichni elektromobilisti co znám osobně (moment... jo, čtyři) chrochtají blahem a nic njinýho už nikdy nechcou. Když poslouchám jejich pohled, přijde mi rozumnýn a logický.
Potenciální průser nastane, až se típnou všechny jiný možnosti. Ale jak jsem už říkal jinde. Potenciální. Ne jistojistý. Za deset roků se může všecko vyvinout úplně jinak a jinam. Představit si to dovedu. A i kdyby ne, člověk má být vděčný za dobu, kterou zažil. Ne frflat, že skončila. Do háje, vždyť jsme si ten automobilismus ještě směli užít. Jako jedna asi tak ze dvou generací. To je dar!

Všechny zmíněné fičury můžu jenom potvrdit! Protože jsem jezdíval s celkem třemi Wartburgy.
- Olej jsem neměnil NIKDY, a to měl jeden najeto hodně přes sto tisíc.
- Oktany byly svinsky znát. Na holý techničák to nějak jelo, ale když se do kanystru hodila hrst naftalínových tablet, a oktany tak vylezly někam k osmdesáti, motor přestal zvonit a jel podstatně líp.
- Gumy jsem ovšem používal nové, neprotektorované, sezónní, značkové. Ono to bylo docela potřeba, pokud jsem se chtěl v zimě vyhrabat k příbuzným do hor.

Hned po revoluci šla kolem dokola fáma: Když odšroubuješ u Favorita doraz pod plynovým pedálem, využiješ teprve celý převod od pedálu na karbec a získáš tak dvaapůlnásobný výkon. Používají to tak policajti a soukromé ochranky, ale do aut pro občany se dává schválně ten doraz.

Za podobnou cenu úplně není, ale stejně velká a úsporná je Mokka E...

Copak loga. Co předvádějí dezignéři třeba s druhdy ergonomickým i hezkým uživatelským prodstředím software, TO je někdy ta pravá katastrofa.
Za mě velké plus pro nové logo Dacie. Graficky je parádní. Strohé, rázné, energické, ostře řezané, symetrické, prostě se mi líbí. (Podobně kdysi působil hajenkrajc, než ho zdiskreditovali bolše... teda nacisti.) To staré logo vypadalo jako poutač na vystoupení historického šermu. To předposlední zase jako otvírák na flašky.

Tomu rozumím, samozřejmě. A kdo má doma děti, ten taky nebude dávat mísu výš. Kuchyní jsem se taky namontoval víc. Takže vím dobře, že není nad to, když si uživatel(ka) určí takovou výšku, aby se nehrbil(a) nad pracovní deskou ani nad dřezem. Tím pádem ale neexistuje univerzální výška, která vyhoví všem. Komfort tu neurčuje ani délka, ani top materiály, automatická šuplata, panty s tlumiči, kamenný dřez, ambientní osvětlení. Jenom ta výška.
V ergonomii často rozhodují centimetry. Jeden centimetr může určit, jestli mě v autě něco bude nebo nebude tlačit do kolene nebo do lokte. Jeden a půl centimetru rozhodne, jestli se mi záda vejdou nebo nevejdou mezi boční vedení (proto nenávidím koncernové sedačky). Dva centimetry způsobí, že se při nastupování praštím do šišky o futra (jinak fajnová Fiesta, tu má dcera), nebo jestli škobrtnu o práh (Yeti). Atakdále. No a když člověk všude neustále naráží na tohle, pak se mu třeba stane (jako kdysi mně), že po roce prolejzání všech možných dostupných aut koupí objektivně podprůměrné trojdvéřové Aveo, které je mu ale pohodlné jak bačkůrka, a tedy milé a dalších deset roků nic jiného nechce. Nebo pak v pokročilejším věku to středně velké SUV. Putovní obýváček s pohodlným sofa. A nemíním se do auta několikrát denně soukat jako do batyskafu.

Abys rozuměl, mně se Karoq nelíbí a nechtěl bych ho. Je pro mě mrňavej a nepohodlnej. Jenomže jeho protivníkem není oktávka. Tvrzení, že za ty prachy je Oktávka lepší volba je nesmyslné. Za ty prachy je lepší RAV, Vitara, Ateca. Za nižší výbavu třeba S-cross, Korando... Sebelepší kombik není alternativou malýho SUV.
Pokud někdo nechápe, proč tolik lidí dá přednost malýmu SUV, tak přesně ze stejného důvodu, proč já mám malej byt, ale kuchyňskou linku a hajzlmísu jsem si zvednul o 10 cm, a postel mám skoro ve výši zadnice. Prostě je to pro mě komfortnější. Stejně jako je pro mnoho lidí komfortnější sedět za volantem jako na židli, vysoko nad podlahou, a nemuset se krčit při nastupování a vystupování. Pokud nemám auto jako sportovní náčiní a pokud vyžaduju tenhle konkrétní komfort, sebelepší nízký kombík mi nemá co nabídnout.
Podotýkám, že mám 185 cm a manželka 175. Nejsme žádní obři.

Pak je ale potřeba sugerovat toho Tourana. Nebo cokoli výškou podobného. Ne Oktávku.

Možná bude nutné vysílat dobrovolniky s transparenty před autosalony. A každému kdo jde pro auto dát letáček "Nekupujte Karoq, kupte si radši xxx." Koupit billboardy a reklamní čas v televizi. Prostě se s tím musí něco udělat. Tohle už není možný!

Já furt nechápu, jak někdo vydrží kolem dokola sugerovat Oktávku nebo Superba někomu, kdo z nějakého důvodu chce VYŠŠÍ auto. Dokážete pobrat, že jsou lidi, kteří právě z tohohle konkrétního důvodu NECHTĚJÍ Oktávku ani Superba?
(A nikoli, opravdu, ani Tipo, ani Ceeda, ani i30...)

U vlaku je to nepoužitelné úplně. Uvědom si, že kolejová vozidla jsou o řád těžší než silniční. Co má náklaďák ve stov kách kilowattů, to má vlak v megawattech.A vlak samozřejmě taky zatáčí a taky se naklání.
Další potíž setrvačníků je ve ztrátách. Musely by být ve vakuu a zavěšené v luftě, třeba na magnetickém poli. Pak je obrovské nebezpečí při mechanickém poškození. Když se podíváš co dovede utržené kolo od auta, které má třicet kilo a stovky otáček za minutu, víš co by udělal natočený setrvák? Vyprávěl nám kdysi na průmyslovce jeden učitel, jak dělali v betonové kobce testy s vysokootáčkovými motory. Deseticentimetrový rotor z tvrdokovu roztočený na malinko přes milion otáček za minutu jim ulítnul z magnetů, několik minut lítal po kobce a všecko rotřískal na padrť. Když se odstředivou silou roztrhl komutátor nezatíženého sériového motoru někde na sto tisících (ten má tendenci se roztáčet k nekonečným otáčkám, pokud ho nebrzdí aspoň mechanické ztráty), měděné lamely z komutátoru našli nastřílené hluboko v betonu. A to byly energie zlomkové proti tomu, co bys potřeboval pro pohon vozidel.
Takto se setrvačník nehodí ani jako stabilák. Tam by to šlo teoreticky velmi pěkně - spojit ho s motorgenerátorem, přebytky energie akumulovat a v nedostatku generovat. Mohlo by to mít i pěknou účinnost. Jenomže aby setzrvák udržel dostatečnou energii po nějakou rozumnou dobu, byl by technologicky a provozně tak náročný, že to asi na hodně dlouho bude jen taková zajímavá hříčka. Spíš ale navždycky. A druhá věc: Musel by stát svisle na jednom z pólů. Nebo by celé zařízení muselo viset v luftě, aby s ním nehýbalo otáčení Země. Nejspíš by se to dalo použít ve vesmíru. Vakuum tam už je, a zároveň by setvačník sloužil ke stabilizaci plavidla.

Gyroskopický efekt motoru u auta nebo motorky je mizivý (a je fuk, ve kterém směru je motor uložený). Gyroskopický efekt roztočených kol mortorky ale umožňuje její jízdu a zatáčení v náklonu.

Tohle krátké povídání mi přijde hodnotnější než všecky díly Amerického Chopperu. Díky!

Setrvačník v autobusech se testoval už v sedmdesátých letech. Pokud má naakumulovat energii, která by stála za řeč, musí mít buď velkou hmotnost, nebo vysoké otáčky. V obou případech pak dochází při pohybu vozidla k tak intenzivnímu gyroskopickému efektu, že dostává těžce na prdel úplně všecko - hřídel setrvačníku, ložiska, nosná konstrukce. Krom toho rotující setrvačník brání pohybu vozidla kolem os různoběžných s jeho osou (proto se s nimi stabilizují třeba kosmické, ale i námořní lodě). Zkus si hejbat se zvednutým bicyklem, pokud roztočíš jeho zadní kolo. A to jsou síly o několik řádů menší.

Jako ten, kdo v bývalém SSSR prožil nadprůměrně dost, bych si dovolil dodat:
Cesta maršrutkou je mezní zážitek pro milovníky adrenalinu. Počínaje stavem dodávek, které se pro ten účel přestavovaly a konče tím prostým faktem, že nebyl problém nacpat do stísněného prostoru pětadvacet sedadel a obsadit je pětatřiceti dospělými osobami. Větší obsazenost snad mají už jen pašeráci migrantů. Nejednalo se jen o Gazely, ale snad i častěji o dodělávající Mercedesy a Fordy dovezené s najetými statisíci kilometrů z prohnilého Západu. Ono to je jedno, neb i funglová Gazela je něco nepopsatelně příšerného (pojezdil jsem si i za volantem běžné skříňové dodávky).
Svým způsobem je to ale dobrý nápad. Což si člověk uvědomí, když sleduje naši zastávkovou meziměstskou dopravu, vykrytou klasickými autobusy pro padesát sedících, obsazenými třemi až deseti pasažéry, a motajícími se úzkými uličkami měst a městeček. Nebo rovnou zájezdními autokary.
Krátce zmíněnou tramvajovou dopravu ani nekomentuju. Kdo to neviděl naživo, z fotek a videa stejně nemá šanci získat představu, co všecko se může ještě nazývat "tramvají" a "kolejištěm".

Ano, správně se to nazývá Maršrutka. Ale často to lidi vyslovují zkomoleně jako Maršutka nebo Maršut.
A jen pro zajímavost - nejlíp to fungovalo v Běloruských městech. Hlavně ty mikrobusy jezdily jeden za druhým. Sotva jeden zmizel, hned přijel další. Nikdy jsem nečekal dýl jak pět minut.

Pravda! Větší vypovídací hodnotu o typických traumatech dolních končetin by měly kroksy nebo fusekle v sandálech.
(V mém případě pracovní Pandy.)

Martin100:
To je ale zase generalizovanej odsudek. Já sám mám SUV (dvojku Outlandera). Znám řadu lidí, co mají SUV. Jsou to normální lidi, slušní řidiči, nic si nedokazují, nikde nemachrují, nepřekážejí. Že občas padneš na debila nebo kravku, to je spíš výjimka. Největším SUV v mém okolí jezdí jeden starší kolega elektrikář, napůl invalida (Cadillac Escalade). Když jsem ho potkal v Hradci u Tesca, stál na kraji parkoviště, nikomu nezavazel a těch sto metrů navíc radši dopajdal. Na rozdíl od množství dementů v "normálních" autech, co se zahnízdili na zákazech zastavení, na přechodech a na vjezdu do skladu. Aby nemuseli hnout prdelí a náhodou udělat pár kroků navíc.
Negeneralizuj. Nevíš, koho při tom neprávem urazíš.

Ten titulek by se dal - s trochou dezinterpretace - vyložit i jako "Koupili byste auto jenom kvůli SVÉMU vzhledu?" Občas se zakecáme s paní co u nás prodává v saloonu. Vyprávěla, jak tam jedna zákaznice půl dne kroužila v předváděném voze, a celou dobu se sledovala z různých úhlů v polozrcadlových výlohách, jak jí to v autě sluší. (Nakonec koupila).

Auto, které mi vyhovuje, bych nikdy nekoupil JENOM kvůli vzhledu. Naopak auto, které mi vyhovuje, ale vzhled se mi protiví, bych NIKDY nekoupil. Naposledy jsem odmítl dokonalou nabídku za skvělou cenu od dobrého známého - prvního majitele, důchodce, v zimě neježděno (fakt nekecám!), kdyby ovšem ta Mazda nebyla v tmavě fialovo-hnědé metalíze.

Co je na srandě světáckýho?

Bez motoru... Podobně koukali piloti na první tryskáče. Nevrčely a chyběla jim vrtule.

Zajímavý je, že dosud nikdo neodpověděl na otázku položenou v článku.

Takže za mě jednoznačně Cadillac. Líbí.

Jakpak by asi dopadl klasický crash-test?

Mám za to, že tu novou s omezením na 70 ještě neprodávají.

Tohle je problém. Skútr je považovaný za spotřební nízkonákladovku. Málokdo si připlatí za třicetiletou životnost a servisovatelnost. Že mu u čínský jebky upadne půlka fichtla už cestou z krámu domů, to neřeší.
Jenom pro mě je to mimo můj styl. Na denní ježdění 365 dnů v roce jsem kdysi měl Čezetu 471. Mít garáž, šel bych do nějakýho café racera. Anebo když skútr, tak Scarabeo.
Tím neříkám, že se mi Vespa jako strojek nelíbí. Jenom já bych na ní vypadal jako sedlák na dětským odrážedle.
Koukal jsem i na tu elektrickou Vespu. No, dvě kila za rychlost omezenou na 52km/h bych nedal. Jinak to asi blbý nebude. Životnost baterky nějakých 70 tisíc kilometrů. Návratnost nulová, nicméně jsou lidi, co dají stejnou sumu za kolo. Takže proč ne.

Marně přemýšlím, co mě to tuhle nahánělo mezi Českou Skalicí a Náchodem. Vypadalo to jako úplně klasická, nevinná retro Vespa s očičkem mezi řidítky (rozhodně ne Sei Giorni), v takové holčičí krémové barvě. Ta mrcha se mě držela jako klíště. Ujel jsem jí až ve stoupání kolem Vysokova. To jsem ale musel jet stotřicet...

Mě by zajímalo, kolik je místa nad hlavou a vedle loktů. Potom jestli si se svými 185cm sednu za sebe. A jak hluboko v menu infotainmentu najdu odmrazování předního skla.

To je snad první Bavorák, kterej bych si dovedl přát.

Co Bolek a Lolek?

Ad infotainment:
Že na něj sprostě nadával můj příbuzný, technik z MB, to už jsem tu zmiňoval.
Aktuálně poslední info z první ruky: Šéfovi při servisu aktualizovali v Eňákovi firmware. Že pak to musel celý procházet a ručně nabouchat nazpátek veškeré osobní nastavení, to je prostě jen ostuda. I ten nejblbější telefon dnes zvládne po aktualizaci návrat všech nastavení se ctí. ALE: Od aktualizace se po každé aktivaci (to jest: po úplně každém vystoupení z auta, i když vylezete ven jenom pro něco do kufru) objeví uvítací obrazovka a musíte ručně potvrdit, že jste to opravdu vy. Jinak to nezmizí. Dřív to zmizelo za pět sekund.
Pár lidí z Enyaq fóra psalo do Škodovky. Proč, když s tím jezdí sami, a proč, když je systém pozná kurva podle klíče, musejí furt potvrzovat: jsem to já, není to manželka. Odpověď ze Škodovky zněla, že kdo nejezdí s autem sám, tak to uvítá...