Tomáš „ransom“ Chrastil

Jsem to omylem napsal jako samostatný příspěvek.

No, ve špatně přeloženém návodu k autu je zmatečný popis jak otestovat datové připojení stiskem obou tlačítek. A ukázalo se, že to je (minimálně při nastartovaném autě) blbost.
Každopádně už mám ověřeno, že spojení na záchranáře i na Opel asistenta funguje.

Po trojdvířku už jsem si taky povzdechnul. V jiné diskuzi o témže autě. Proč? Protože malé auto člověk většinou užívá sólo nebo ve dvou. A trojdvířko má ty dveře výrazně větší. Mnohem líp se nastupuje a vystupuje. Což je zrovna při batolení po městě velmi častá disciplína. Nejde o nic víc. Měl jsem trojdveřové Aveo, měl jsem Cinquecento, a na třídveřovou koncepci nedám dopustit. Malému autu by to prostě slušelo. Alespoň jako volba.
Z dnešní nabídky mě napadá už jedině pětistovka Fiat a Yaris GR.

Je hrozně fajn něco takového vidět, ale... Kdo to bude kupovat? Kdybych skutečně chtěl malýho myšimrda do města, je to na mě furt moc hravý. Pro důchodce to bude krom toho asi nízký. A nějakej adolescentní mlamodyj, co by vozil zhulený kamarády a vychechtaný slečny - bude na to vůbec mít?
Design trefili dokonale - zrovna očumuju jedno staré Twingo venku. To ano.
Tož schválně, kolik se jich bude reálně prodávat. V tom jsem malinko skeptický.

Kdyby jen to. Já onehdy omylem stisknul dvě tlačítka najednou - SOS a technickou podporu. Mládenec z podpory a dáma od nouze se chvíli bavili spolu, než jsem jim to vysvětlil oběma.

Tak to fakt nepotřebuju.

Ale tak jako že... Na důchod... No, proč ne.

Bych počkal rok a vzal předváděcí Torres v hybridu.

Chápu význam Oktávky pro automobilku. Já jsem si s tím v průběhu celých těch třiceti let mnohokrát zajezdil. V různých generacích, motorizacích a provedeních. Nikdy jsem nepřišel na to, proč bych to měl chtít.
Škodovka jeden čas mívala takové to reklamní logo - srdce plus rozum. No a mně vždycky Škodovky přišly jako rozumu průměrného a zcela bez duše.

Možná by ses divil. Kamarád takový řetízkáč má, plus k tomu skákací hrad, a vydělává mu to na několik garáží plných motorek.

Tohle auto měl kdysi můj táta. Já ještě nebyl na světě, takže tu příhodu znám jen z různých rodinných vyprávění (podle mámy drama, podle ostatních komedie).
Táta byl hodný, vzdělaný a moudrý člověk s jednoduchou náturou zemědělce, a tak trochu technický diletant. Nebyl duší motorista. Nějaké auto měl občas, nahodile, a vždycky to byly vraky na dojetí. Jeho poslední auto byl Trabant 601 z počátku výroby, ještě s některými prvky v interiéru z modelu 600, v nálezovém stavu. To bylo jediné auto, které nerozbil, nebo se mu samo nerozpadlo. V roce 87 mu ho ukradli.
Tatru měl v roce 67, když už jsem byl tak trochu na cestě na svět. Nebyl to žádný opečovávaný veterán, ale pojízdný vrak. Skoro nic na ní nefungovalo, všecko v rozkladu, ale ještě nějak jezdila. V létě 67 naložil moji těhotnou mámu, a vyrazili na návštěvu za přízní na Chrudimsko. Někde kousek před cílem začalo pršet. Hned u cesty vzrostlá kukuřice, a cestu v ostrém úhlu křížila železniční trať označená tehdy jenom křížem - a na trati vlak, co do poslední chvíle nebyl přes tu kukuřici vidět. Pak už bylo pozdě Táta stál na skoro nefunkční brzdě, a auto si to pomalu došinulo přímo pod vlak. Máma vypadla levými dveřmi na silnici, a prakticky nic se jí nestalo. Táta pravými mezi auto a vlak, kde ho to ze všech stran vyválelo ve střepech a třískách. (Jeho největší zážitek pak byl, když ho ve špitále celého odrbali kusem gázy namočeným v jodové tinktuře.)
Když se pozdeji sešli lidi a místní policajti, dlouho prý vedli diskuzi, co že to vlastně bylo původně za auto. Tatrovka skončila zaklíněná mezi tendr lokomotivy a první vagón, ve formě zmuchlané změti rezavého plechu a shnilého dřeva. K použití prý nebyly snad ani gumy.
Když se pak nehoda vyšetřovala, komisař nechápal, jak mohl táta vlak nevidět. Kolchozníci mezi tím kukuřici sklidili.
Táta si pak pořídil Fiat Topolino v podobném stavu. Když mu po roce přestalo brzdiz i poslední kolo, máma mu ježdění i další další auta zakázala. Začal s tím znovu až za pár let, po rozvodu. Ve stejném duchu. Když si nás děti bral na víkend, máma z toho bývala dost hysterická.

Kde to vlastně má nádrž? Kolik se vejde? Jak se tankuje? Jakej benzín to vyžaduje?

Toho člověka je na závody škoda. Měl jít do politiky.

"Kde jsou moje blatníky?"

Zajímavý, že jsem před pár dny očumoval v krámě nějaký Číňany - Jaecoo, Omoda a Leapmotor. Všecko to mělo obutý Continental nebo Michelin, plus jednou Kumho.

Kamarád měl první ID.3 v úplném základu. Stálo to majlant, a byl jsem naprosto znechucený sedačkami. Nebylo to jen standardní VW nepohodlí co znám z Golfů, Passatů a Caddyn. To je jen můj osobní problém s nekompatibilitou. Ne, tohle byl úplně jiný level. Dělalo to na mě dojem kempinkových skládacích židliček - kus ohnuté trubky s napjatou plachtovinou... Spring proti tomu měl křesílka jako Francouz z osmdesátek.
To zůstalo?

A co bys chtěl, za prašivej milión? Mišelínky jako nějaká honorace?

Jenom v Itálii a Francii? Já měl šest let větší benzíňák na LPG s nádrží místo rezervy. Reálný dojezd nejvýš 300km, když člověk nechtěl čabrat benzín. To umělo být zábavné i na výletě do Prahy. (Myslím, že na dojezd elektromobilu jsem tím více než připraven.)

Za pár let bude za dobrou cenu v bazaru. Málo jetý, servisovaný, po prezidentovi, který s nim jezdil jen na konference...

Dovoluji si domnívat se, že Erkem dnešních puberťáků s elektrokoloběžkami a woke výchovou se nejspíš stane něco bizarního, s čím mohou reálně jezdit. Takže nový Fiat Topolino.

A co takový rekordy jako sedmadvacet lidí v Citroenu 2CV a podobně?
Já jednou jel třicet kilometrů v kufru Škody 130. Ano, v tom předním.

Mně se to designem nelíbí. Ale jedno musím uznat: Jede to jak zběsilý. Když si najdete na mapě cestu po I/33 směr Náchod, tak poslední úsek před Náchodem je přejezd kopce u Vysokova. Začíná to dlouhým táhlým stoupáním, které dělá problémy slabším autům. Pokud tam ztratí rychlost, znovu se rozjedou až na vrcholku. Ze Skalice za mnou onehdy vyjela tahle Vespa a držela se mi tvrdošíjně za prdelí. Normálně jezdím na kochačku. Ale když jsem viděl mládence nahrbeného, s bradou na reflektoru, nechal jsem se vyprovokovat. I v tom zákeřném stoupání udržel rychlost něco přes 130. To není vůbec špatný.

No jo, barva. Ale existuje dnes nějaký rozumně fungující malý auto do města, aby nemělo kukuč jak autíčko z Teletubbies? Tohle je tak pro devatenáctiletou slečnu.

Božínku, už tomu chybí jen růžová barva.

Kdyby se počítaly i tudory, bylo by toho ještě víc. V SSSR třeba Záporožec...

Já bych ještě narazil na to, že si v Yarisovi nesednu pohodlně. Zatímco v tom čínském krumplu jo.

Volkswagen a blbé sedačky. Proč mě to nepřekvapuje?

Zajímavý oříšek to může být pro servis nebo pro záchranáře. Protože ten hybrid pracuje s dost vysokým napětím (aby vůbec těch elektrických 100kW dal). Jmenovitých 350V, maximální napětí v systému malinko přes 400. Žádné drama, ale musí se s ním každopádně zacházet jako s klasickým elektromobilem.

A to jsi ještě nezažil přístup servisů.

Já jsem svou pojistnou smlouvu jen tak očkem prolítnul. Ale myslím, že někde na patnácté straně Pojistných podmínek je malým písmem pod čarou uvedeno, že je srážka se stegosaurem z pojištění vyjmutá.

Kdysi jsem jel po staré hradecké na Prahu. Krásný jarní den, a někde mezi Velenkou a Vestcem v protisměru odstavené auto s pochroumanou přídí, a ve škarpě mrtvý vlčák. Chlap se bez zájmu opíral o bok auta a kochal se krajinou. Zajel jsem k němu, a ptám se, jestli můžu nějak pomoct.
"Ne, díky, už jedou."
Říkám: "Smůla, co?" a on:
"Jo, smůla. To je letos už třetí."

Sám jsem před pětadvaceti lety přišel o motorku, když jsem se srazil s divočákem.

Tatra 603 a jděte se všichni bodnout.

No nic. Hledejte na Trubce heslo "Elvíra na NOVĚ".

Sakra, tady nejde vložit odkaz na Youtube?

Zapomněl jsem na odkaz...

Začátkem osmdesátek na elektroprůmyslovce jsme se malá parta kluků kamarádili se spolužačkou a jejím tatínkem, fenomenálním elektrotechnikem. Jezdili jsme k nim na mlejn do Jizerek a i jsme se povozili s Elvírou (viz video). s Markétou jsem i chvíli zkoušel chodit, pan Fügner byl mou velkou inspirací.
Jestli se nepletu, ještě před pěti lety byla Elvíra v provozu.

Když to máš těžký. Včera jsem po dlouhé době narazil na čistokrevného cyklozmrda v akci. Přežil, takže mu to asi politicky myslelo. Ale na rovinu: Po chvíli přemýšlení jsem došel k závěru, že plakat nad jeho vdovou a sirotami by byl projev slabosti.
Pravda ale je, že když brácha (drsňák, rváč a kriminálník) sejmul kdysi tramvají chlapa, co mu vběhnul před spřáhlo, nesl to dost špatně.

U nás na maloměstě výhradně auto. Roky jsem jezdil denně do práce na kole - v každou roční dobu, za každého počasí. Klidně bych jezdil dál, fyzicky s tím nemám problém. Ale co jsem šťastně ženat, nechci riskovat. Protože na těch mých pár kilometrech neexistuje způsob, jak se vyhnout hlavnímu tahu s hustým provozem. Z práce jedu pokaždé jindy, pokaždé potřebuju něco zařídit, nakoupit nebo odvézt.
Několikrát jsem zkusil jet jednorázově autobusem, ale na každý druhý pokus ten autobus vynechal. Lidi se pokaždé divili, co to, že se něco takového dávno nestalo. Z toho soudím, že moje přítomnost nějak ovlivňuje fungování veřejné dopravy. Naposledy, když jsem potřeboval nechat auto v servisu, kolega prohlásil, že radši pojede oklikou a naloží mě. Jinak by se zase kvůli mě nedostalo třicet lidí do práce a do školy.
Jinak bych jezdil veřejnou dopravou rád. Ale prakticky nikdy mi to nevyhovuje časově nebo organizačně. Éra, kdy jsem nevycházel z domu bez železničního jízdního řádu (to byla tehdy ještě tlustá tištěná kniha) pro mě skončila někdy v roce 95.
A po našem malém městě, když někde něco potřebuju - tak pěšky. Je to nejrychlejší.

Jo. Vzpomínám když jsem si před pár lety prohlížel jedno auto v salónu, a prodejce jsem uzemnil tím, že mi stačí přehrávač s tlačitkama.

Volové, ještě jim napovídejte.

V žádném případě nebudu rozporovat vkus ostatních. Musím se ale přiznat: V té době jsem měl slabost pro malá auta (sám jsem jjezdil Cinquecentem Sporting), ale Ka-čko se mi nelíbilo vůbec. Dodnes mi přijde takové... holčičí. Něco jako ten růžový Nissan Micra, co se za něj styděl Hammond v Top Gearu.

Na silnici mě nesere nikdo. Řídím se heslem "všichni mi můžou políbit prdel a zakukat". Rozčilovat se kvůli blbcům je energeticky náročné, a já jsem na to moc línej. Tyhle tvory vnímám prostě jako součást fauny. Tu přibrzdím kvůli veverce, tam se zas vyhnu debilovi na kolobrndě. A hele, zajíc!
Za vrchol evoluce považuju noční tvory vybavené technikou Stealth. Chodec nebo cyklista, celý v tmavém, bez jediného náznaku světýlka nebo reflexu, vždy zády k vám. Na hlavě kapuci, asi aby ho neděsil případný pohyb v periferním vidění. Často za deště nebo mlhy. Marně přemýšlím, jestli takové považovat za živočichy nebo za rostliny. Možná patří mezi houby?

Provozuju od loňska pětimístnou Fronteru, což je totéž auto v jiném obleku. Pro dva lidi ideální. Občas přibereme babku na nákup. Představa jízdy ve čtyřech se mi nelíbí, ale bude bezproblémová. V pěti nouzově. Ale v sedmi?
Ten 145k hybrid jsem si nevím proč zamiloval. Když se mu dupne na krk, říkám tomu zvuku, že je "režný". Ale jak jsem už řekl. Jezdím sólo nebo ve dvou.

Já mám obecně ke Škodovce dlouhodobou nechuť. O Pepiqovi mi před časem nadšeně vyprávěl můj agent v Boleslavi. Že bude povedenej a za slušnou cenu. Mám naplánováno, že na důchod (pokud mě za těch pár let manželka nezabije) půjdu do nějakého skromnějšího elektromobilu. Absolutně mě nezajímá nějaký dojezd, protože i dnes by mi 100km stačilo na týden dojíždění do práce. No tak jsem čekal, co z toho bude, až bude. Že bych třeba Škodovku vzal na milost.
A popravdě, neoslovuje mě to. Fakt nebudu potřebovat auto ani výkonné, ani rychlé, ani velké, ani nějak extra luxusní, ani mimořádně úsporné, ani s dojezdem nad 200km, ani s rychlým nabíjením. Fakt ne! Ale zrovna jsem byl se svým autem u prodejce na kontrole, a očumoval jsem - s odpuštěním - čínská auta, co si přibrali k Oplu. Leapmotor T03. Nejdřív jsem ohrnul rypák, ale pak jsem nakouknul dovnitř a zpozorněl jsem. Fůra místa, ani to tak zvenčí nevypadalo. 70kW, dojezd naprosto vyhovující. Dospělý a solidně vyhlížející interiér, dokonce tomu nečumí tablet nad palubku a má to normální přístrojový štít před volantem. Když se shodí zadní sedačky, i se něco ne moc velkého odveze. Výčet výbavy na stránku A4 - nic podstatného nechybí. Cena v akci pod 400 tisíc. Vím, že to je jiný segment. Ale pokud nevozím lidi a náklady, nevidím důvod kupovat Pepiqa, který jako by mi nenabídl nic víc. Kromě jistoty, že mě všechny značkové servisy v okruhu 100km budou srát.
Elektromobilitě nicméně fandím, a tak boleslavským přeju, aby si Pepiq svou cílovou skupinu našel.

Když se řekne Fiesta, okamžitě se mi i po letech vybaví jméno Zbygniew Czendlik. Začátkem devadesátých let začínal v Náchodě na svojí první farářské štaci. Hubený, ušatý a vychechtaný lítal po městě (a okolí až po Broumov) ve světle modré, lehce vytuněné první Fiestě, s nadupaným motorem a nadstandardní audio aparaturou. Předpisů mnoho nedbal, a z otevřených okýnek mu burácely chorály z Taizé. Mou sestru se švagrem vezl tou samou Fiestou v roce 93 do Prahy, aby nám odcelebroval tátův pohřeb.
Šestou Fiestu v sexy černé barvě měla před pár lety naše holka. Fajn autíčko, měla ji ráda. Akorát já jsem se při nastupování vždycky strašně jebnul do palice o futra. Ta dvanáctistovka byla lehce zheblá, ale zase to mělo vyhřívaná sedadla, a hlavně čelní sklo. Což v našem lokálním mikroklimatu s častými námrazami byla docela výhra.

No, nepřipadám si v nich jako Gandalf v hobitím domečku.

Jestlipak se ty viditelné částečky z recyklovaného plastu taky vylupujou a pak se válejí včude, jako ve Volvu EX30?

Svou ženu jsem zaujal svou drzostí a vzhledem. S čoklem by mě poslala do háje. Ale moje tehdejší auto si zamilovala rychle. Červené Cinquecento Sporting. Hned s ním začala jezdit.

Kdyby místo pouhé rychlosti sledovali všelijaké opravdové prasárny, a kdyby to nevyhlašovali předem (včetně seznamu sledovaných míst), dávalo by to smysl.

Jen drobná gramatická. Je rozdíl mezi vozením a voděním. Takže z Ameriky přivézt, nikoli přivést.
Jinak pěkně napsáno.