ransom

Prosím pěkně. Bylo by možné ten krátký souhrn technických údajů na konci recenzí rozšířit o rozměry a hmotnosti?

Před pár dny jsem viděl zespodu Kadjara 2017 a dost mě to vyděsilo. Tohle bude reznout stejně?

Nojo, ale já mám a zase bych chtěl relativně velký auto. Ale dobitý funkční šlupky na baterky ve velikosti Outlandera se zatím moc nevyskytujou. Možná za pár let kamarád pustí Ypsilonko. Kupoval ho nový, věděl bych aspoň do čeho jdu. Ale spíš budu nadále pokračovat v benzínu.

Hele, já nejsem žádnej grammar nazi, ale to množství hrubek dělá čtení utrpením.
Jinak zajímavé.

Ty mě serou taky.

Tu kulatou věc vpravo od volantu bych fakt neskousnul.

Doufám, že popisovaný kousek měl volant vlevo...

Jestli to takhle pude dál, tak se jim na nějaký auta vyseru a budu jezdit na pštrosovi.

Já jsem onehdy absolvoval jednu dlouhou cestu ve dvoumistné Caddyně jako pasažér a NIKDY VÍC!
Tak strašně málo místa vepředu jsem snad ještě v užitkovém autě nezažil. Nemluvím o sedačkách, ty u koncernu nenávidím tak nějak obecně. Dojel jsem shrbenej, zlámanej a nasranej. Měřím 185 a vážím 90. Takže žádnej Gulliver.

Tesla model X.

Podle mýho tyhle vozy označení crossover nezasluhují, protože jsou nízké.
Podle tebe stejně velké auto nezasluhuje označení hatchback, protože je moc vysoké.
No, snad se shodneme aspoň na tom, že to ani jeden nechceme?
Jako ne že bych nedokázal do nízkého auta vlízt. Ale nebaví mě to. Nic víc v tom není. Akrobatických kousků se dost nadělám při své (fyzické) práci, nepohodlí si užiju až až.

Nedávno s tímhle zázrakem přijel kamarád, tak jsem si to prohlídnul a vyslechnul postřehy.
Můj dojem - zvenčí úhledné, zevnitř hnus. Sedačky z nějakého bio-recyklátu napodobujícího koženku, na dotek vyloženě protivné. Kolem kokpitu pruh, který vypadal jako by uvnitř bouchla piksla Variopaintu, přičemž ty flíčky se postupně odlupují a padají na podlahu. Smrad jako když do Sapy přijde nová zásilka tenisek.
Stěžoval si na kymácení za jízdy a otravné asistenty. Kameru v autě nakonec zalepil izolačkou, protože ho imrvére peskovala kontrola pozornosti.
Tož asi tak.

Onehdy mojí předdůchodovou ženu svezl její kolega Kamiqem, a píčovala jak stará cikánka. Že prej je to co do místa a pohodlí ještě horší jak Fabie (kterou na smrt nenávidí). Tak já nevím...

Protože ten převodník vzniknul úpravou standardního převodníku. Větší byl nalisovaný na kované železné klice. Měl loukotě tvarované do takového gotického ornamentu. Menší převodník byl k němu přišroubovaný za bok. A díry holt v tom patvaru vyšly až skoro u obvodu. Menší by tam nevyšel.
Pastorky se daly dostat tehdy od troj- po pětikolečko. Trojité používala Liberta, a měly rozsah, pokud se pamatuju dobře, cca 24-28 zubů. Takže něco jako dvojka, trojka a mezi nimi půlka u Tatrovky. Později jsem si vyměnil čtyřkolečko za "sportovní" petikolečko. To mělo myslím rozsah 14-28 zubů. A byl jsem king. Akorát to už nedával řetěz a ty aušusové přesmykače, takže se od půlky k menším pastorkům musel používat větší převodník a naopak. No a řazení bylo na rámu, na dolní trubce před hlavou. Nearetované a s tuhým chodem. Když to drncalo, tak se páčky postupně sklápěly a řadily samy...
Éra horských a trekingových kol byla ještě v nedohlednu, nicméně u nás stále nikdo neznal středové složení s klikami na čtyřhran. Kliky byly stále zakolíkované a ne vždy tak vyšly přesně po 180°.
Tu a tam člověk mohl zahlédnout kolo s logickou výbavou - druhý převodník třeba 35 zubů, na tom už se dalo jet i do kopce vsedě. Jinak jsem kopečky spurtoval ve stoje. Bylo mi to jedno, byl jsem mladej a bral jsem to jako výzvu. Třeba přeplněný Ikarus supící po magistrále od Vltavy na Vychovatelnu jsem dokázal předjet. Hlavně abych nemusel inhalovat ten smrad.
S ohledem na módu se ještě koncem 80. let objevily BMX na mládežnické cyklokrosové závody. Ovšem se zahraniční produkcí se to nedalo srovnat.
Pak ještě byla móda cyklotrialu, anobrž šlapaček. To se koupit nedalo vůbec. A tak v časopise ABC vyšel stavební návod, a tatínkové svařovali rámy z nakradených trubek, sháněli hlavová složení a ráfky na Babettu, zavařovali volnoběžné pastorky...
Když se po revoluci začaly ukazovat výbavy ze zahraničí, i na to nejlevnější Shimano jsme čuměli jako na UFO.
No a teď si stejnou situaci promítněte do libovolné oblasti spotřebního zboží. Auta, domácí elektronika, pračky, ledničky, vysavače...

"... s toliko diskutovanými velkými ledvinkami..."
Toliko znamená "pouze".

Když mi táta kupoval první dospělý kolo, dostal befel od kolegy se známostmi, že ráno budou. Tak stál od čtyř frontu před krámem na Sokolovské v Karlíně. Kola přivezli rozložená v krabicích a dávali je v pořadfí jak stála ve skladě. Takže nebylo možné vybrat barvu ani výbavu. Vybyl tedy na mě Favorit modrý v turistické verzi, se čtyřkolečkem (pastorky téměř stejných rozměrů), dvojpřevodníkem (51 a 48 zubů, čili taky o ničem), obyčejnými brzdami, rovnými řidítky a koženým širokým sedlem. Ovšem zase s nosičem.
Dva roky jsem pak šetřil a sháněl po všech čertech díly, abych ho trochu přezbrojil.
S auty to bylo přesně stejné.
Motorky na přelomu 70. a 80. let pamatuju vystavené v Mototechně na rohu Františka Křížka a Obránců míru (která se dnes jmenuje Milady Horákové, ale pro místní je to furt Belgrétka). Hrdě tam stály v řadě Jawa 21, Jawa 23 a Jawa 634. Jak moc ale byly dostupné, těžko hádat. Ta 634 stála čtyři průměrné výplaty.
Taky tam stál jeden čas ve výloze SAAB 96. Jak dlouho se na něj čekalo, taky nevím. Stál cca 2,5 násobek ceny Škody 100.

A ano, ten autobazar pod Libeňákem pamatuju. Další byl o kus dál proti proudu pod Hlávkovým mostem na Štvanici.

Já psal o crossoverech, ne o hatchi. Běžně nabízené crossovery mají plus minus 1600 mm. Mitsubishi ASX, Opel Crossland, Yaris Cross. Za mě to je na crossover nízký, nicméně furt je to vyšší než A290 s 1520mm. Stejnou výšku mělo třeba Aveo.
Pokud se chceš posmívat "neohebným", předveď co dovedeš. Já si ještě ve třiceti dal obě nohy za krk a odkráčel po rukách.
O prodejnosti aut rozhodují ti, kdo je kupují nová. To jsou většinou firmy, nebo lidi středního věku. Pro milovníky podskříňových pekáčů jsou pořád k dostání všelijaké opravdu sportovní speciály. A290 jistě udělá radost nějakému šedesátníkovi.

Naopak. Spousta současných crossoverů je dost nízká a označení SUV/crossover nezasluhuje. Jestli někoho baví se několikrát denně soukat do auta jako do sklepního okýnka, mě teda ne. To se dá pochopit u závodního monopostu. S pohodlím nemá takové nastupování nic společného. Koneckonců v tom lze vidět i jakýsi návrat ke kořenům. Ve třicátých letech byla spousta aut vysoká jako dospělý chlap.

To je možný. Jenomže zrovna já mám velký auto na couračky kolem komína, na což se diesel vůbec nehodí. Byla by ideální elektrika, jenomže ta je zatím neúměrně drahá.

Vidíš. Já jsem zase rád, že takový auto pořád ještě dostanu v benzínu.

Kluci mají dílnu v Provodově, bydlel jsem jeden čas hned vedle. Už to je tak dvacet let, co mi to auto ukazovali. Detaily si nepamatuju, jenom že bylo v perleťový barvě (myšleno přírodní perleť). Ukazovali mi tehdy, že se na to dá koupit úplně cokoli, stěrače, kdejaký těsnění do oken. Někdo prej dotáhnul tři vraky, na každým dělal někdo jinej. Záměr investora byl dva kusy po renovaci prodat a tím zaplatit to třetí pro sebe.
Pro mě to byl jinej, neznámej svět. Ten mladší brácha mi zrovna vyvařoval polorozpadlýho Wartburga na dožití...

Divný, že jo. Ale kdo sbírá známky, taky je přeci neolizuje.

Ty fotky aut vyrovnaných v halách mi připomínají čínskou terakotovou armádu.

Superlativy dojdou, když je člověk nadužívá.
Já když jsem z něčeho hodně, ale opravdu hodně nadšený, řeknu nevzrušeným hlasem: Dobrý.

Jednou jsem si tohle auto prohlížel rozdělané v dílně u sousedů. Dva bráchové, jeden mechanik a druhej karosář. Dělali to na kšeft pro někoho myslím ze Dvora Králové. Urvanej jsem z toho nebyl, ale je to hezké, to zas jo.

Kdyby šlo o to, utratit tři miliony, koupil bych auto za milion na užitek, a za zbylé dva autogyru pro zábavu.
(Za mého mládí to byla autogira, ale správně se to po našem jmenuje vírník.)

Mustang je zrovna auto, po jakém nikdy nezatoužím. Ale velmi milé počtení!

Nevím jaké stereotypy se tradují dnes. Ale za nás se říkalo, že bílé auto kupují lidi bez fantazie, nebo chlapi pod pantoflem.

Proč bys nemohl vzít interiér wapkou? Ty kapičky se měňavým ambientním osvětlením tak krásně prozáří. A loužička na masážním sedáku se roztancuje.

Nezlobim. Měl bych?

Však se taky říká, že "britská kuchyně a krása britských žen učinily z Britů nejlepší mořeplavce světa."

Mazda 6 byla první, co mě napadlo. Má ji kamarád (po naftový Oktávce) a je nadšený.

Střední třída v tomto smyslu za bolševika neexistovala. Papaláši měli Tatry a Volhy. Řezníci, kolotočáři a veksláci se vozili v Mercedesech. Umělci a pár šťastlivců, co dostalo valuty za zahraniční montáže, jezdili v dovezených Fiatech, Fordech, Simcách a Austinech z Tuzexu.
U nás ještě začátkem šedesátých let normální člověk dostal pozici v pořadníku a jaké auto na něj vyšlo, takové vzal, nebo ostrouhal. Ovšem střední třída to stejně nebyla. Střední třída si utrácí svoje peníze kde chce a za co chce, a tráví svůj čas jak chce. Tady byly jasně dané mantinely, za jejichž překročení se tvrdě platilo úlitbami a oportunismem - musel jsi patřit ke zmíněným papalášům, vekslákům, řezníkům nebo kolotočářům.
NDR, to byla kapitola sama pro sebe. Ale u nás se Trabant těšil (navzdory mnoha posměškům) obecné oblibě. Laciný, jednoduchý a snadno opravitelný, protože každý druhý otec rodiny byl zručný autokutil.

Pokud to nebyl dvoutaktní diesel, pak by to beztak nebylo stylové.

Měl jsem ho, a nedám na něj dopustit. Miloval jsem ho tím druhem lásky, jakým člověk miluje blbý dítě nebo šerednýho psa.
A ano, je to o návycích při řízení. Dvoutakt obecně má rád vyšší otáčky. Když se v těch vyšších otáčkách plyn jen lechtá, drží schopně i kilo. Když se zadupne a nechá roztočit, na semaforech je vždycky první. Respektive byl do nástupu elektromobilů.

Tohle si nikdo nekoupí aby to používal, ale aby s tím všecky sral. Což je mi sympatické.

Já jsem spokojenej s tím keplem co mám. Ale kdybych měl měnit, tak Teslu Y.

Za mě byl Forman ve svý době opravdu hezkej, a líbí se mi designově dodnes. Zvenčí.
Ale na druhou stranu jsem opravdu rád, že už s ním jezdit nemusím.

Ty asistenty nejsou ještě nic proti manželce na místě spolujezce.

Letos jsem o policajta nezavadil, a to jsem v pátek jezdil víc než obvykle.
Při jedné z předchozích megaakcí jsem se je snažil vyprovokovat. Máme tu krátký, rovný a přehledný úsek, kde je sedmdesátka s dodatkovou tabulkou "Po-Pá 6:00-17:00", a přerušovaná čára. Dojel jsem tam několik aut, co se plazila asi tak pětapadesát, a ned silnicí, proti tomu úseku visel vrtulník s kamerou. Bylo pár minut po páté. Tož jsem se rozjel na devadesát, těch pár aut v poklidu předjel, a těšil se na pohovor. Nic! Ty kurvy mě naprosto odignorovaly! Stáli o kus dál u auta a vůbec jsem jim nestál za zastavení.

K tý barvě chybí ještě duhová hříva a růžek. Já bych se bál s tím někde zastavit, že mě za popelnicí znásilní nadrženej kamioňák...
Jinak asi dobrý.

Nic proti autu jako takovému. Opel autosalon mám za rohem, tak se půjdu podívat. Ale baví mě ty marketingové hlášky.
"Vystoupit z davu." Tím, že si pořídím totéž co všichni?

To by bylo moc jednoduchý...

Eště jsem si vzpomněl. Ví nekdo jak se čte Nissan Qashqai? Já mu říkám Kokeš.

Noo... Můj nejoblíbenější mini hatch od Peugeotu je 4007.

Až se svět naučí správně vyslovovat Skóda, pak začnu přemýšlet o názvech jejich aut.

Já myslel, že nejhnusnější interiér má Tesla.

A nechtěli by zkusit třeba opratě?

Nikdo si nevzpomene na Krtečkův kabriolet na klíček?