Audi A3 35TDI: Když se Audi odváže

Rovnou zkraje se přiznám, že Audi A3 jsem vždycky vnímal trochu jako takové “pod-audi”. Zvláště starší exempláře, toho času již na aftermarket čínských kolech, zdobící o víkendu parkoviště před vesnickými diskotékami na mě působí dojmem, že átrojka je mezi omladinou takový “nový čtyřkový Golf”. Navíc tu je motor naštorc a platforma sdílená s Octávií a Leonem. Stačilo ale přidat pár centimetrů rozvoru, placatý kufr a najednou jsem z toho po týdnu soužití skoro až naměkko a nezbývá mi, než konstatovat ono značně ohrané, ale zde nadmíru trefné “taková auta už dneska skoro nikdo nedělá”. 

Testovaná A3 je totiž, jak jste jistě poznali i z obrázku, ve variantě sedan. A z onoho nedomrlého ošklivého káčátka je díky tomu najednou pohledné dospělé auto s vyváženými proporcemi. V honu za využitelností vnitřního prostoru a ve víru lifestylových crossoverů jsme skoro zapomněli, jak je menší sedan geniálním ztělestněním univerzálního vozu pro ty, jež nemusí vozit kočárek. V dnešní době, kdy se díky světovému dění posledního roku rozjel nespočet doručovacích služeb, snad ještě víc, než kdy jindy. 

Sedan zkrátka nejde nemít rád, i kdyby to mělo být jenom kvůli té elegantní siluetě. Jenže tím to zdaleka nekončí. Narostla tu i karoserie, a to oproti “sportbacku” o nemalých 15 centimetrů, takže vůz působí klidněji, tolik sebou nešije a lépe drží na silnici. Jeník teď testuje onen kratší sportback a prostě to není ono. Pokud zvažujete koupi átrojky a velká vrata do kufru pro vás nejsou životně důležitá, neváhejte a berte sedan. Nebo jak mu říkají oficiálně, limuzínu.

Samozřejmě to svádí k otázce, zda A3 trochu neloví ve vodách většího sourozence, korporátní stálice A4 . Ale je tomu naopak, vozy jsou to velmi rozdílné. Zatímco A4 se snaží být nenápadným služebníkem pro každý den, vozem, o kterém vlastně nevíte, že ho máte, A3 je poměrně hravá a do jisté míry zábavná (i když pořád to je Audi, takže nečekejte žádné vylomeniny). Z karoserie vystupuje množství výdechů, vůz působí sportovně i díky rozšířeným blatníkům, odtrhové hraně na víku kufru, nebo  z menší A1  okoukaným výdechům u kapoty, které připomínají rallyové Quattro. Testovaný exemplář ještě navíc doplňoval paket S-Line.

Podobné je to i uvnitř. Vůz zdobí výrazné modré segmenty, které barevností a přiznanou plastovostí připomínají stavebnici Lego a je mi jasné, že rozhodně nebudou po chuti každému. Mé decentní kýčařské já zde ale bylo nadmíru spokojené. Interiér to navíc není jen hezký, ale i velmi dobře promyšlený. Třeba takové výdechy klimatizace. V poslední době se rozmáhá nehezký nešvar, kdy jsou tyto mřížky displejem infotainmentu odsunuty kamsi do spodní části středového panelu, kde foukají řidiči zhruba do oblasti trupu, což není úplně šťastné řešení. U Audi na to šli od lesa, vykašlali se na symetrii levé a pravé strany a řidičovy výdechy prostě přilepili po stranách přístrojové desky. A funguje to výborně. Teplý vzduch lze navíc nasměrovat přímo na ruce na volantu, což je mnohem příjemnější forma rozehřívání zkřehlých prstů, než vyhřívaný volant. 

Ergonomie je vynikající, jak je u značky konec konců už spoustu let zvykem. Ačkoli interiéru dominuje dvojice displejů, každou jen trochu důležitou funkci lze ovládat fyzickým tlačítkem, jejich rozložení je intuitivní, pěkně se mačkají a zdvih mají tak akorát. Jakkoli to může znít nepodstatně, chod tlačítek je jeden z velmi důležitých detailů, které odlišují prémiové vozy od těch obyčejných. Snad jediné, co mi nebylo úplně po chuti, byl lán lesklého plastu kolem minimalistického vodiče převodovky. Pokud jste jako já zvyklí do zde umístěné středové schránky ukládat klíče, brzy se jistě poškrábe a to je škoda. Navíc působí tak nějak nevyužitě. 

Šifra 35TDI na zádi napovídá (po nahlédnutí do taháku), že pod kapotou je naftový motor o výkonu mezi 110 a 120 kW. Konkrétně jde o čtyřválcový stopadesátikoňový dvoulitr TDI EVO, který se pyšní titulem vůbec nejčistšího dieselu světa. To je jistě chvályhodné, nicméně nevím, nakolik bude případný majitel ojetiny nadšený z dvojice katalyzátorů a dvojice DPF filtrů. No, to je problém budoucí, nechme to být. Nicméně – dobrou zprávou je, že jde o neobyčejně úsporný agregát. I s poměrně olověnou nohou se spotřeba drží někde kolem pěti litrů, čili jde historicky pravděpodobně o “moje” první testovací auto, které se spotřebou vyrovná dvacet let starému pětiválcovému kombíku od Volva. Gratuluji.

Výkon je dostačující pro takové to běžné ježdění, sportovně založení jedinci mají k dispozici variantu S3. Potěšila mě dvouspojková převodovka, která je s motorem výborně sehraná a dokonce i v zácpách, městském provozu, nebo při dojíždění do kolony nekope a nezmatkuje a svým stojickým klidem se skoro vyrovnala hydroměniči. Výborná práce. 

Ačkoli jsem netestoval verzi s pohonem všech kol, vydal jsem se s átrojkou na sníh. Znám takový pěkný klidný pouze pluhovaný úsek, zapadlou několikakilometrovou jednosměrku (ne, neprozradím vám, kde je, pak byste tam jezdili a začalo by tam být rušno) a jal se testovat. Zezačátku jsem vozu moc nevěřil, co taky může předokolka předvést na sněhu. Nechal jsem tedy zapnuté všechny asistenty (až tedy na precrash, který se kvůli sněhu nalepenému na radaru vypnul prevetivně raději sám) a pustil se na kluzký povrch. 

Nevím, jakou magii provádí armáda elektronických trpaslíčků u kol, ale fakt mě velice překvapila jistota a blbuvzdornost, se kterou vůz na uježděném namrzlém sněhu držel. Nějaké klouzání se nekonalo, auto drželo stopu, prokluz byl minimální, nedotáčivost žádná. Skoro by se mi chtělo napsat něco ve smyslu “na co quattro”. Z uživatelského hlediska musím smeknout pomyslný klobouk. (Vím, že byste se ptali v komentářích, takže s vypnutýma asistentama se to na sněhu chovalo jako nedotáčivá předokolka, ale co byste tak čekali…)

Verdikt

Audi A3 ve verzi sedan, nebo tedy oficiálně limuzína, mi udělalo velkou radost a dokázalo, že i na plebejské platformě lze postavit vpravdě prémiový vůz. Základní cenovka působí příznivě, ale jak už to tak bývá, příplatky ji zvládnou s klidem zdvojnásobit. Naftový dvoulitr boduje příkladnou spotřebou, jinak jde spíše o nenápadného společníka. Hlavním trumfem vozu je ale nakonec hlavně zdařilý vzhled a dobře zpracovaný interiér. S trochu skromnější výbavou loví A3 cenově ve vodách Octavie a Golfu a tam jde o jasného favorita. Jen je třeba se nenechat v konfigurátoru příliš unést. Pak se totiž klidně dostanete nad milion a půl.

Technické údaje

Motor: vznětový čtyřválec 1968 ccm
Celkový výkon: 110 kW (150 koní)
Točivý moment: 360 Nm 
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková S-Tronic
Maximální rychlost: 232 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 8,4 s 
Provozní hmotnost: 1490 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 3,6 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 5,3 l/100 km kombinovaná
Základní cena: 652 900,- Kč
Cena testovaného vozu se všemi příplatky: 1 301 100,- Kč