Toyota GR Yaris: Podržte mi pivo!

Když jsem před rokem dostal do svých neochlupených pracek Supru, říkal jsem si, že je skvělé, že Akio Toyoda dokázal, aby Toyota udělala auto na plakát. Dokonce jsem přidal i svou ideu o tom, jak Supra vznikla a že to byla cesta trnitá skrze pány s kalkulačkou, které zajímá jen jestli budou čísla černá. Jak vznikl GR Yaris? No, myslím si, že takto.

Určitě znáte historky o večírcích matfyzáků, kde se po vypití několika piv a rumů s kofolou začínají podnikat experimenty startující strkáním vidliček do zásuvek až po… No, cokoli. Ačkoli nejsem absolventem matfyzu, tak mohu potvrdit, že když se sejde banda lidí, kterou spojuje tvorba různých zařízení a experimentování s novými technologiemi, tak po mnoha vypitých sklenkách mohou vznikat velice zajímavé nápady a technická řešení. A úplně jasně vidím, jak v Toyotě na vánočním večírku někdo navrhl, že by bylo cool postavit nějaké auto na rally. V ten moment se z hloučku popíjejících manažerů v oblecích vyřítí silně podnapilý japonec s kravatou Gazoo Racing, toho času omotanou okolo hlavy jako čelenku. “Podržte mi pivo a čumte!” Někde sehnal fixu a na jeden ze stolů rozkresluje Yaris s pohonem všech čtyř kol, potenciální technická řešení a než svůj nápad dokončí, tak upadne do alkoholového bezvědomí pod stůl. Jó, mohlo to skončit jenom opileckým výstupem, ale někdo sbalil pokreslený ubrus a přenesl jej do vývojové kanceláře. A po Vánocích, kdy se na nějaké večírky zapomene, se najednou celé Gazoo Racing škrabe na hlavě, že to vlastně není úplně nemožný nápad. Blbý, to ano, ale neproveditelný… Postavíme 25 tisíc kusů, dostaneme homologaci pro WRC a bude. Takovou blbost snad prodáme…

Předchozí odstavec je sice naprosto smyšlený a jakákoli podobnost s realitou je čistě náhodná, GR Yaris je ale doopravdová věc. A těch 25 tisíc kusů se už prodalo. Toyota by se v tomto případě snad ani nemusela obtěžovat s novináři a nějakými zápůjčkami, hype byl už po představení obří a objednávky se jen hrnuly. Naštěstí je to nenapadlo. A protože bohové a štěstí se na mě usmálo, jednoho krásného dne jsem dostal klíčky i já.

Než se dostaneme k testu, máme pro vás novinku. Pokud jste líní číst, ale máte rádi pohyblivé obrázky a nízkou informační hodnotu, připravili jsme pro vás něco nového. Ano, video! Neváhejte a klikejte! No, nebo čtěte dál. 

Nemá smysl ho dlouze představovat. Nad GR Yarisem si už dlouhé měsíce trhají rodidla nejenom novináři, ale velká většina automobilových nadšenců. Většina z nich taky ráda tvrdí něco o homologačním speciálu pro WRC, nebo naopak o tom, že Toyota chtěla přiblížit WRC auto svým zákazníkům. No, akorát že vůbec. Teda, dejte mi chvilku.

GR Yaris tu je kvůli rallye a už plaketka v interiéru to dokazuje. Realita je ale taková, že jde o model, který byl postaven kvůli homologaci pro WRC. A zvenku je tomu vše podřízeno. Aktuální rally Yaris je pětidveřový, což má drobnou nevýhodu, regule totiž zakazují umisťovat aerodynamické prvky na dveře a zásadněji zasahovat do vnější konstrukce auta. To je v tomto případě vyřešeno. Rozchod je širší, blatníky doširoka vyklenuté, záď auta snížená a nějaký druhý pár dveří… kdo ho potřebuje? Splašený Yaris rozhodně ne. Zbytek je jedno, ze sériového auta se bere jen skelet karoserie a blok motoru. Motor by měl být přeplňovaný turbem a mít objem 1,6 litru. To tak nějak sedí, že? A k tomu regule udávají, že během 12 měsíců musí být vyrobeno alespoň 25 tisíc kusů. To bychom měli.

WRC teď ale vůbec není důležité. Důležité je to bílé auto před námi. Mimochodem, věděli jste, že jiný třídveřový Yaris dnes nekoupíte? Baví mě představa, jak přijde běžný kupující Yarisu do dealerství a vyprosí si, že by chtěl ten Yaris, co má jen ty tři dveře, že takovej měl a chtěl by novější. A odjel v tomhle. Bez televizních brýlí by mu to na první pohled nemuselo přijít podezřelý. Sakra, už zase jsem se nechal unést.

Co ten Yaris? Vypadá skoro až přehnaně. Širokánské blatníky. Snížená záď s odtrhovou hranou. Obří přední nárazník, který má násosy vzduchu k předním brzdám a skrz mřížku se na nás z něj směje intercooler. Jinak se ale Yaris nesměje. Čumák auta má jen jedno jediné poselství. „YARIS ZLOBIT!“

Já vím, že vy to už asi taky víte, ale s obyčejným Yarisem toho mnoho společného nemá. Vlastně, rychlejší by bylo říct, co společného mají. Třeba přední světla, zadní světla, ploutev s anténou, palubní desku a podobně. A to nás dostává k technickému koutku.

Přední náprava je tu shodná s Yarisem, jen rozšířená, zadní náprava je zase vypůjčená z Corolly. Samozřejmě, že je notně upravená, aby spolupracovala s pohonem všech kol. Vepředu najdeme zavěšení MacPherson, vzadu zase dvojité lichoběžníky. Specifický je i pohon všech čtyř kol. GR Yaris totiž postrádá středový diferenciál a namísto něj je mezi kardanem a zadním diferenciálem umístěný clutchpack od JTEKT, který se stará o rozdělení kroutícího momentu mezi předkem a zadkem. Posledním dílkem skládačky jsou v tomto případě dva diferenciály Torsen. Jeden vepředu, druhý vzadu. Za ty si musíte připlatit, jsou součástí paketu Sport a stojí za každou korunu. Ale k tomu se ještě dostaneme. Chybí nám ještě zjistit, co Yaris žene dopředu.

Pro milovníky starých časů je to jasné, hereze! Tříválec G16E-GTS o objemu 1,6 litru sice neobstojí v hospodě, na silnici ale nemá nejmenší problém. Je celohliníkový, jeho kompresní poměr je 10,5:1, nalezneme zde přímé i nepřímé vstřikování, a kromě toho je to i motor s největším výkonem na litr, který kdy Toyota vyrobila. Ale to už by snad stačilo, pojeďme se raději projet.

K tomu nejdřív musíme usednout za volant. Do sportovní sedačky zapadnu jako bych tam patřil. Oproti obyčejnému Yarisu je posez trochu nižší, ale budeme-li srovnávat se sportovními vozy, přijde nám zase zbytečně vysoký. Nevadil mi. Za to mi vadilo zpětné zrcátko, které vysloveně překáží ve výhledu. Má to jedno řešení po italsku. Prostě ho otočit. To, co je za vámi vás přece nemusí zajímat, že? 

Tak, to by bylo, stačí zmáčknout spojku, stisknout tlačítko a motor se probouzí do cvakavého staccata. Spojku jsem vlastně čekal trochu tužší. Řazení má kraťoučké a přesné dráhy, stačí cvak a jednička je na svém místě. Trocha plynu a už to jede. Zahřívání motoru v sychravém jarním dni má tu výhodu, že je čas si osahat všechny ovládací prvky okolo. Infotainment i většina tlačítek a točítek je stejná jako v obyčejném Yarisu, nebýt plaketky u řadící páky a pohledu do zrcátek, ve kterém nejde schovat široké zadní blatníky, asi bych zapomněl, v čem to sedím. No, ne na dlouho. Stačí chvilka, motor je ohřátý a sranda může začít.

První dojem je… ježišmarja, kde to sakra bere tolik trakce? Reakce na plyn je briskní a ani se nenadějete, turbo začne foukat a spurt od tří tisíc až k omezovači může začít. Cvak, cvak, další rychlost a pokračujeme dál. Když už se začnete hodně bát, je na čase dupnout na brzdu. Kotouče o průměrech 356 a 297 milimetrů u Toyoty jinde nejspíš nenajdete a dá se s klidem říct, že jsou předimenzované. Během týdne si často vzpomenu na Machače, který vždycky chtěl auto, které dokáže zpomalit stejně intenzivně, jako dokáže zrychlit. Tady bych jedno měl.

Než budeme pokračovat dál, je čas na další technické okénko. Pohon všech čtyř kol má tři režimy. Normal, Sport a Track. Režim Normal posílá na přední nápravu 60 % kroutícího momentu, režim Track je spravedlivý a dělí to v poměru 50:50 a pak tu máme ten nejradostnější s názvem Sport. 30 % dopředu a zbytek… ano, velmi správně, dozadu.

Když už si na Yaris zvyknete, nejspíš režim Normal opustíte. Zjistíte, že na silnicích v okolí existují situace, kdy by se více výkonu na zadní nápravě hodilo, že by se skoro dalo říct, že je to i nedotáčivé. A pak záleží, jak velký večírek chcete. Já volil režim Sport. Co kdyby to náhodou šlo bokem, že jo. Ale i když jde na zadní kola 70 % kroutícího momentu, driftující monstrum nečekejte. Na suchu jsem za celý týden nenašel dostatek odvahy a limit, za kterým by šel Yaris bokem. Někde tam je, ale já rozhodně ne. Na mokru je to naštěstí trochu jiná písnička. Stačí si dopomoct malým skandinávcem, případně trochu zatahat za ručku (při jejím zatážení se mimochodem odpojí pohon zadní nápravy) a ejhle, jedeme bokem! I tak je to ale zezačátku strašidelně rychlé. Člověk je ale tvor přizpůsobivý, takže stačí chvilka na zvyk a už mi to ani nepřišlo špatně.

Pořád jsem vám ale neřekl, jak to jezdí, že? Jednoduše řečeno? Jako debil. V GR Yarisu se prostě skrývá instatní okreskový diktátor. Těžko to jinak popsat slovy, ale bez ohledu na povětrnostní podmínky, pokud na silnici nebude sníh, těžko ho utrhnete, pokud nebudete chtít. A čím rychleji jedete, tím jistěji působí. Během týdne mnohokrát přemazal všechny moje představy o tom, co je to jet rychle a tak jsem se nespočetně krát během týdne přistihl v neslušných rychlostech v místech, kde jsem si předtím nemyslel, že by to šlo rychleji. A ejhle, dost snadno. S každým dalším propraseným kilometrem chci víc. A víc! A ještě! A to všechno umocňuje fakt, že Yaris na silnici skoro nenachází soupeře, kterého by nedokázal uhnat. B-o-ž-í.

Zážitky tu ale přecejen pár věcí kazí. Tím prvním je absence něčeho, za co se může držet spolujezdec. Nevím proč, ale skoro všem to chybělo. Druhou věcí je zvuk motoru. Já vím, tříválec, chceme, aby to znělo hezky, ale to, co se line kabinou, nezní ani moc hezky, ani moc přirozeně. Reproduktory se snaží o co nejzajímavější zvuk, ale já bych raději, kdyby to nedělaly. Jasně, zvenku to nijak moc nezní, ale když jedete se staženými okýnky, můžete se bavit ufukováním turba. Přidat k tomu nějaký ten výfuk a bylo by to skvělé. A co dál? No, to zrcátko, potažmo výhled, ale to už jsem říkal. A pak je tu ještě jedna věc, která nějak tak vychází z povahy automobilu. Nejde, prostě s tím nejde jezdit pomalu. Jakmile vám jednou Yaris ukáže co dovede, tak chcete víc, ještě víc a ještě rychleji. Ke konci týdne jsem naznal, že by to sice byla vkusná smrt, ale přišla by příliš brzo.

Verdikt

Zaslouží si GR Yaris všechen ten rozruch a obdiv? I s větším odstupem času musím říct, že ano. Ať sednu do libovolného auta, nemůžu z hlavy dostat to, že v něm by to na cestě, kde právě provádím silniční násilí, šlo rychleji. A že tomu blbečkovi v bílém SUV, co se právě snaží pozávodit placatý roadster, bych už dávno ukázal záda. Je boží, fakt. Jenže, není pro každého. Jestli jeho schopnosti využije 10 % jeho majitelů, bude to hodně. A s velkým prasením přichází i velké náklady a to zrovna nemyslím ty na pokuty (i když… teď mám zaklepat na dřevo?). Spotřeba 12 litrů na sto může být hodně, pokud se bavíme o autě velikosti Yarisu, ale ne tak moc, pokud je to dedikovaný nástroj na prasení. Ale pak tu máme další spotřební materiály… Brzdy, gumy, spojka… Jenže, ono je to ve výsledku jedno. GR Yaris je továrna na zážitky, stroj pro radost a něco, co se vám bude na okresce jen těžko dohánět. Pokud ho chcete, tohle všechno mu odpustíte. A pokud o tom jen přemýšlíte, doporučuju se svézt. Svět už pak nebude nikdy stejný.

Druhý pohled – David za volantem

Franta mi předává kormidlo a vřelou radu ať to nerozbiju. Je to ve Sport módu, rafičky mám podsvícený rudě. To znamená vpředu 30% byznys, vzadu 70 % párty. To zní jako velká párty, ale kontrola trakce je zapnutá, jako kdyby mi nevěřil. (To samozřejmě taky, pamatuju si, když jsem ti poprvé půjčil Miatu a skončili jsme napříč silnice s trenkama na výměnu. Ale ona se ta stabilizace zapne po startu sama…) Počínám si opatrně, abych to teda nerozbil, nicméně v jedné z vraceček jdu předčasně na plyn, trochu utáhnu stopu a očekávám „nějakou“ nedotáčivost. Ne, prostě tam není, Yaris krouží ostře, přesně, navíc u toho ještě zrychluje a já tuto skutečnost oznamuju Františkovi prudce neinteligentním smíchem. Prý je to dílo samosvorných diferenciálů vpředu a vzadu. Tady snad ani nejde použít to novinářský klišé, že zatáčí jako na kolejích, protože mám pocit jako bych ty koleje tím volantem uprostřed zatáčky ohnul. Já to chci domů! Ještě bych to potřeboval otestovat v zimě, někde daleko od civilizace…

Žádný auto samozřejmě není dokonalý. Tady jsem narazil jen na dva menší problémy. Tím prvním je absence tzv. ou-šit-handlu – to je takový to madlo ve spolujezdcových dveřích, které můžete úzkostlivě svírat, pokud máte slabší úsudek v tom, ke komu sedáte do auta. Zrovna tady by se fakt hodilo. To na střeše se nepočítá, není to totéž!  Druhá věc, co mě štvala, bylo to falešné hučení z prostoru zadních sedaček. Já vím, šel jsem tomu dost naproti, sporťák ve sport módu. Doufám, že je nějaká civilizovanější možnost, jak se toho zbavit, jinak než odpojením zadních reproduktorů. Podle mě Yaris disponuje pořádně vrchovatou porcí skutečných zážitků a nemá zapotřebí hrát tohle divadlo.

Když se oznámil konec Eva, tak jak ho známe a máme rádi, div se do ulic nevydal rozzuřený dav s vidlemi a pochodněmi. Nakonec jsme to jen obrečeli. Stejný scénář se zanedlouho opakoval s oznámením konce STI. Proroci hlásali konec světa, v záplavě SUV a elektromobility. V téhle temné chvíli, ale přichází Toyota s kapesníčkem, abychom si mohli otřít slzy. A to se ještě chystá Corolla GR… zdá se, že oddělení Gazoo Racing má kapesníčků pořádnou zásobu, budou potřeba, ale už ne na slzy.

Za fotky děkujeme Pepovi Vyškovskému!

P.S.: Za zpětnou vazbu k videu budu taky rád. Už teď víme o spoustě věcí ke zlepšení a mrzí nás jen to, že nebyl čas vyzkoušet, jestli bude GR Yaris v Královopolském tunelu rychlejší než předchozí GRMN. No, snad příště.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný tříválec 1618 cm3
Výkon: 192 kW (260 koní) v 6500 ot. /min.
Točivý moment: 360 Nm ve 4000 ot. /min.
Převodovka: šestistupňová přímo řazená
Maximální rychlost: 230 km/h (Elektronicky omezená. Ano.)
Zrychlení 0–100 km/h: 5,5 s 
Provozní hmotnost: 1 280 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 8,2 l/100 km
Průměrná spotřeba v testu: 12 l/100 km
Cena: 1 016 000,- Kč 

Ach jo, tohle sem si fakt užil…