Renault Koleos TCE160: Velké auto s malým srdcem

Celé se to seběhlo tak nějak samo, jak už to u nás v redakci chodí. Kolem svátku věrozvěstů a mistra Jana jsem se rozhodl, že podrobím bližšímu zkoumání ZOO ve Zlíně, kde se nedávno narodil první český africký slon. A já mám africké slony moc rád, takže jsem se na tento nevšední přírůstek chtěl podívat pěkně zblízka. Cestu do východního cípu vlasti by sice se ctí zvládl i strýc, pro neznalé starší Volvo V70, ale ten měl toho času cosi s brzdami. Takže stačil letmý pohled do kalendáře, svítil tam Koleos. “Velké SUV, to bude mít beztak ten naftový dvoulitr, co mají teď všechny větší Renaulty”, říkal jsem si. Chyba lávky. 

Testovaný kousek byl totiž osazen motorem s kódovým označením TCE160. To by podle číslic dávalo tušit, že se pod mohutnou přední kapotou krčí blok o objemu 1,6 litru. Ale nepříliš čilá 1,6 SCE, kterou šlo potkat třeba v předchozí generaci Meganu, už se chvíli neprodává. A navíc – čísla v označení motorizace už nějaký ten pátek znamenají u Renaultu výkon v koňských silách. Zastavěný agregát je nakonec ještě menší – 1333 ccm.

Tohle pohonné ústrojí znám, vyzkoušel jsem si ho v menším Meganu a tam mi docela vyhovovalo. Nebylo to na nějaké závodění, ale kombík střední třídy rozhýbávalo s dynamikou dostatečnou k tomu, abych na silnici nepřekážel. Vzpomínám si ale, že  už pod tehdejším testem se někteří diskutující posmívali skromnému zdvihovému objemu a lakonicky poznamenávali, že “by to chtělo nejmíň dvoulitr”.

Takže po tom, co se mi v chatu kolegiálně vysmál zbytek redakce a já pochopil, proč se o Renaulta nikdo moc nehlásil, jsem se vypravil na Zličín a vůz si převzal. Samotný Koleos je vlastně docela povedené auto. Vzhled je poměrně konzervativní, tmavá modř a stříbrné doplňky jsou osvědčená kombinace, která asi ani neumí vypadat špatně a interiér verze Initiale Paris, kde se kombinuje bílá kůže s prošíváním a dekor v barvě zvětralého dubu je opravdu pěkné a útulné místo k cestování. 

Kdybych měl ale vypíchnout jednu věc, kterou bych v tomhle obýváčku měl pochválit, budou to určitě přední sedačky. Jsou opravdu pohodlné, odvětrávají, řidičova umí masírovat a díky vyšší stavbě karoserie v nich jde sedět opravdu jako doma na křesle. Občas mě zlobí kolena a zvlášť v autech, kde jsou sedačky nízko, si musím čas od času zastavit a projít se. Tady ale nebylo nutné přerušovat ani téměř čtyřhodinový dálniční přesun. To se mi příliš často nestává.

Renault Koleos je vybavený sedmdesátilitrovou nádrží. To sem píšu jednak proto, že to dnes již zdaleka není standard a také proto, že když jsem ho přebíral, svítil na ukazateli dojezdu údaj 510 km. Nevím, kdo vůz testoval přede mnou, ale evidentně skončil se spotřebou hodně přes deset litrů. To nevypadalo pro srdnatou jedna-trojku příliš lichotivě.

Jenže stačilo prvních pár kilometrů po vnějším pražském okruhu a hodnota dojezdu začala povážlivě růst. Jasně, setrvalá rychlost kolem stovky je asi to nejúspornější, co lze s konvenčním spalovacím motorem provozovat, takže mě to vlastně nepřekvapilo. S dalším dnem jsem se ale vydal do centra města a tak jsem čekal, že se stoupající trend zastaví. Nestalo se tak. S Renaultem jsem odkroutil první společnou “stovku” a dojezd se zvedl z 510 na 890 kilometrů. Na dálnici cestou domů pak dokonce přelezl tisícovku.

Sluší se říct, že nebyl problém přesvědčit Renault k apetitu kolem patnácti litrů. Stačilo prostě dupat na plynový pedál jak na měch harmonia, dvouspojka rázem pustila motor do otáček, kde se přetvářel benzín na hluk. Sice to nebylo o moc rychlejší, než klidná jízda, ale rozhodně to vyšlo dráž. Takže jsem to prostě nedělal. Výsledkem testu nakonec byla rozumná hodnota 7,1 litrů na sto. Ujel jsem 1198 kilometrů, z toho 710 po dálnici (většinou při tempomatových 150), o zbytek se půl na půl dělí okresky a Praha. První úskalí, které měl malý motor ve velkém autě mít, totiž vysoká spotřeba, se ukázalo jako řešitelné, pokud řidič dávkuje plyn s citem a nemá nutkání být všude první. Není potřeba jezdit vyloženě “na klobouka”, ale na sprinty raději zapomeňte. 

Další potenciální problém malého objemu by mohl být výkonový deficit. Dobrou zprávou v tomto ohledu budiž, že tento plně vybavený Koleos váží na svou kategorii slušných 1686 kg. Takže to máme “přes prst” deset koní na sto kilogramů. Je to málo? Inu, rozhodně to není nijak zvlášť hodně, ale na takové to normální drndání to vlastně úplně stačí. Snad jen při zrychování nad stokilometrovou hranicí je cítit, že by se nějaký ten koník navíc hodil. Ale ve městě a na okresce výkon vozu úplně stačí. Houpavý naturel podvozku stejně ke sportování nevybízí. Jen si nejsem úplně jistý, jak by si vůz poradil s tažením přívěsu těžkého 1650 kg. Podle technické specifikace by to neměl být problém, ale reálně to asi nic příjemného nebude.

Pokud ale vezmeme Koleose jako takové to normální rodinné příměstské taxi na děti, nákupy a kočárky, vlastně mu nemám moc co vyčítat. Absentující čtyřkolka je v kategorii SUV dnes už celkem normální, potěší dost místa vzadu a snadno přístupný kufr, nebo systém automatického podélného parkování a kvalitní kamerové pokrytí kolem dokola zesnadňující manévrování v garážových domech. Automobil navíc vypadá hezky, zvláště uvnitř působí až luxusně. A to obligátní Chorvatsko jednou ročně se s ním dá také otočit bez nějakého zásadního diskomfortu.

Verdikt

Hrdinská výprava za chobotnatcem do Zlína tedy nakonec dopadla dobře. Návštěvu malého slona všem vřele doporučuji, na cestu se můžete samozřejmě vypravit libovolným vozem, já jsem ale exaktně ověřil, že to lze absolvovat i v Koleosu s “jednatrojkou”. I přes černé scénáře downsizingových doomsayerů nešlo o nekončící utrpení s patnáctilitrovou spotřebou, ale vlastně úplně normální cestu v SUV. Díky pohodlným sedačkám navíc ani tři a půl hodinky tam a další tři a půl zpět neznamenaly potřebu chiropraktika, nebo ztuhlá kolena. Zájemcům o benzínové SUV do města a okolí tedy mohu i maloobjemového Koleose s klidem doporučit. Pokud tedy zkousnou úzký výber výbav a s tím spojenou vyšší cenovku.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1333 ccm
Výkon: 116 kW (160 koní)
Točivý moment: 270 Nm 
Převodovka: dvouspojková EDC – 7stup. automatická
Maximální rychlost: 200 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 9,7 s 
Provozní hmotnost: 1686 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 6,8 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7,1 l/100 km kombinovaná
Cena testované verze TCE 160 Initiale Paris: 945 000 Kč

A na toho slona se fakt jeďte podívat, než vyroste. Jako bonus si pak o kus vedle ještě můžete nakrmit z ruky rejnoka.