Land Rover Defender 90 D200: Dospělácká hračka

Defender je praotcem zakladatelem rodu, je to vůbec první modelová řada, jakou Land Rover nabídnul, nejstarší z mnoha, veterán, legenda. Ten původní se objevil už krátce po válce, roku 1948. Tehdy se ještě nejmenoval Defender, nejmenoval se vlastně vůbec nijak, byl to zkrátka Land Rover, ostatně jiný ani nebyl. Automobil byl optimalizován pro poválečnou Británii, vyráběl se z velké části z hliníku namísto nedostatkové oceli a byl určen k práci na obnově zbídačené země. Land Rovery byly vším. Byly to stavební stroje, používaly se v zemědělství, lesnictví, jako dodávkové vozy, sanitky… zkrátka co bylo právě potřeba.

Jak léta plynula, Británie přestávala být zbídačenou a spolu s celou zemí se měnil i Land Rover. Ač charakteristické tvary zůstaly, vůz rostl a sílil. Přibyla dlouhá varianta s druhým párem dveří, rozrůstala se výbava a navyšoval se výkon motorů pod kapotou. V sedmdesátých letech se objevil Range Rover, dnes bychom řekli luxusní SUV, vůz, který terénní drsnost Land Roveru spojil s komfortem a výbavou osobního auta. Původní Land Rover dostal označení Defender a nic nebránilo začít dále rozšiřovat modelovou řadu. 

Dnes bychom modelů v nabídce Land Roveru napočítali hned sedm. Všechna ta auta mají společný filozofický základ, nabízejí odolnost a schopnost poprat se s nástrahami mimo asfalt a zároveň komfort a luxus. Ano, Land Rover už není výrobcem pracovní a zemědělské techniky. Přesto je každý jeden model jiný a svůj. Defender v této rodině platí za toho nejdrsnějšího. A právě tady nastal asi ten nejzásadnější problém nového Defenderu. Prý není dost drsný. A ve srovnání s předchůdcem nelze, než dát tomuto tvrzení zapravdu.

Ale ono to není tak jednoduché. Starý Defender nebyl vlastně ani tak drsný, jako byl starý. Při vší úctě k legendárnímu výrobci, tohle auto bylo už před deseti lety zralé do muzea a ne do showroomů. Když chcete auto na práci, koupíte si pick-up, když budete chtít veterána, koupíte si opravdového, starého. A když chcete primitivní účelový stroj, nebudete zbytečně utrácet za Land Rover. Takovou jednoduchou hromadu železa umí svařit i v Rusku, na to je inženýrů Land Roveru škoda. Ti umí daleko lepší věci a nutit je stále dokola skládat auto z primitivních jeklů je zvrácené.

A tak vznikl nový Defender. Tohle auto je Land Rover pro 21. století, moderní a technologiemi nabitý offroad, berte, nebo nechte být. Pro test jsem si vybral kus, jak bych si jej naspecifikoval já sám. Krátká třídveřová karoserie, základní motor, konvenční odpružení vinutými pružinami, plechová kola a navrch plátěná shrnovací střecha. Je to stále ten moderní offroad, ale přitom se nebrání svému původu - naopak, hrdě jej dává na odiv. 

Takováto konfigurace navíc není drahá, cenovka testovaného kousku ze základního necelého 1,5 milionu poskočila příplatky o nějakých dvě stě ticíc. Já vím, pořád to není málo peněz, ale za slušně vybavený a velice schopný offroad je to dobrá nabídka, konkurence není levnější. Pokud vůbec nějaká konkurence je - ale o tom bude ještě řeč.

Zvenku se nový Defender výrazně odlišuje od všeho, co značka vyrábí. Odkazy na minulou generaci jsou zde spíše v náznacích. Asi nejvýraznějším z nich je kromě tvaru světel dvojice okének po stranách střechy. V případě delšího provedení se tahle designová legrácka stala skutečně JEN designovou legráckou, protože skončila z důvodu správných proporcí v kufru. Zato u krátkého provedení je svět v pořádku, okýnka prosvětlují prostor zadních sedaček a nezasahuje do nich pevnostní rám karoserie.

Testované auto dorazilo v hezké kombinaci modrého laku a bílé střechy, která perfektně ladí s bílými koly. A ano, jsou to kola plechová, žádný choulostivý litý disk. Navíc jsou obuta do pneumatik o rozměru 225/70 r18, to už je pořádný gumový balon. Poškodit kolo je tak úkol pro skutečně pokročilé nešiky. Kdyby vám však ani toto nestačilo, auto nese konvenční odpružení, dalším úpravám se tak meze nekladou, různých terénních kitů bude jistě brzy na trhu dost. Krátký rozvor posunul přechodový úhel na krásných 25° (verze se vzduchovým podvozkem zvládnou ještě víc), nájezdové úhly pak zůstávají špičkové (31° vpředu resp. 37,9° vzadu). Sání se posunulo vzad, ukrývá se pod mřížkou v blatníku u dveří řidiče. Díky tomu je instalace ‘šnorchlu’ skutečně primitivní, ostatně sám výrobce ho nabízí jako příslušenství. Instalace zvýšeného sání však neznamená navýšení brodivosti, ta zůstává u verze s vinutými pružinami 850 mm.

Uvnitř kabiny se snoubí hrubá robustnost s moderními technologiemi. Testovaný kus dorazil v provedení s tzv. průchozí kabinou. To znamená, že mezi předními sedadly není ani konzole s loketní opěrkou, ani volitelné třetí sedadlo, je tu jen plastový výlisek s odkládacími přihrádkami – masivní, omyvatelný a pochozí. Kdo už někdy zažil nějaké to opravdové terénní dobrodružství, ten už ví, proč je právě toto uspořádání nejlepší. Ne vždy je možné nebo výhodné vůz opustit dveřmi řidiče, může je blokovat strom, může za nimi být hluboká bahnitá louže či příkrá strž, zkrátka možnost projít vozem k druhým dveřím je v terénu velmi vítaná. Kabina je ostatně opravdu prostorná, pro posádku je tu místa dost. Se zavazadly je to už horší, od krátkého provedení nezle čekat zázraky.

Samotná palubní deska je vlastně velmi jednoduchá. Po celé šířce se táhne pogumovaná polička, lemovaná madlem z materiálu připomínajícího neoprén. Podobný materiál je i na hraně okna dveří, tady se myslelo i na loket frajersky vystrčený z okna. Na tu poličku jsem si velmi rychle zvykl a teď mi v každém dalším autě chybí. Dále je tu dvojice displejů, jeden supluje přístrojovou kapličku před řidičem, druhý je klasický dotykový displej radiomapy. Přístrojovým štítem se nebudeme zdržovat, tam nic převratného nenajdete, displej je konfigurovatelný, přehledný a hezky graficky zpracovaný. Pěkným party-trickem je snad jen ovládání displeje tlačítky na volantu – ta se mění podle toho, co právě děláte, ikony mizí a jiné se objevují. Není to nic zásadního, ale je to milé.

Testovaný kus byl vybavený obří látkovou shrnovací střechou. Prakticky celou plochu střechy nad posádkou lze otevřít a užívat si to pravé safari. Ano, za stejné peníze můžete mít i střechu moderní skleněnou, která v rychlostech okolo 160 km/h jistě nebude vydávat žádný zvuk, ale nebuďte měkoty, za ten pocit safari to prostě stojí. Za pozornost stojí i zpětné zrcátko, které je ve skutečnosti zároveň i displejem. V běžném režimu je to obyčejné zrcátko, tedy vidíte v něm, co je vzadu (v případě Defenderu tedy hlavové opěrky, rezervní kolo a vrcholky stromů), stačí ale přepnout páčku a je tu krásný čistý širokoúhlý obraz z kamery v ploutvičce na střeše. Chce to den či dva a zvyknete si tak, že nebudete chtít nic jiného.

Radiomapa ukrývá několik zajímavostí, u kterých bych se rád zastavil. Krom obvyklých funkcí tu totiž najdeme i pár specifických pro Land Rover, které usnadňují jízdu v terénu a tahání přívěsů. První z nich jsou kamery. K dispozici jsou kamery pro jízdu po silnici, v terénu a speciální sada kamer pro jízdu s přívěsem. Ta krom skvělé navigace řidiče tažným zařízením k přívěsu nabízí i jakési rozšíření zrcátek, něco podobného, jako nástavce zrcátek pro milovníky karavanů. V terénním módu pak systém skládá obraz z kamer tak, že řidič vidí i pod auto. Na displeji krásně vidíte, zda kola najíždějí na překážku tak, jak bylo v plánu.

Dále radiomapa nabízí sonar. Jako fakt. Díky této funkci vidíte, jak hlubokou vodou projíždíte a jakou máte ještě rezervu ke konstrukčnímu limitu. Potom je tu i pomocník pro rozjezdy na kluzkých površích, obrazovka zobrazující rozměry vozidla nebo obrazovka systému Terrain Response, na které přehledně vidíte chování systému a jednotlivých kol. Samozřejmostí je systém pro bezpečné sjíždění svahů a redukce převodovky.

U zařízení Terrain Response ještě chvíli zůstaneme. Systém je totiž jedním slovem skvělý. Volba správného režimu znamená, že auto zvládne prakticky cokoliv, co si na něj vymyslíte. Během testování se nám podařilo s Land Roverem zapadnout do rozmáčeného pole. Situace nevypadala dobře, silniční pneumatiky se v mazlavé hmotě prakticky neměly o co opřít. Land Rover se však nevzdal. Po přepnutí systému do režimu pro kluzký povrch se auto začalo pomalu sunout vpřed. Není přitom potřeba být nějaký mistr volantu, není nutné znát správnou konfiguraci uzamknutí diferenciálů, auto si všechno řeší samo. Ani na prudké sešlápnutí plynu Land Rover nereaguje přehnaně a snaží se za každou cenu udržet všechna kola v záběru a bez protáčení. Defender se sunul jako tank a po chvíli se z mazlavé pasti vysvobodil. 

Již jsem zmínil, že to, co testovaný Defender pohání, je základní pohonná jednotka. S tou se pojí menší brzdy a tedy možnost objednat si vůz na již zmíněných plechových kolech, toto by byla i moje volba. A nejen kvůli kolům, ten motor se k Defenderu skvěle hodí. Ona je to sice základní motorizace, ale pořád je to řadový šestiválec o výkonu 200 koní – to je pro offroad víc než dost. Spojení s osmistupňovým automatem je výborné, auto dobře reaguje na povely a umí i hezky zabrat. Jen na dálnici ve vyšších rychlostech už začíná ztrácet, ale to už bychom toho od Defenderu chtěli moc. 

Ano, je tu i verze s osmiválcem a zrychlením z nuly na sto za šest vteřin, ale řekněte si sami a zcela upřímně – není to pitomost? Offroad na pořádných vysokých pneumatikách není předurčen k nějakému trhání traťových rekordů. Já vím, že většina Mercedesů Třídy G se dnes prodává na sportovních litých kolech a i ty opravdu rychlé dálniční přesuny zvládají bez potíží, má ale potom smysl pořizovat sobě terénní automobil? Základní Defender se ani na dálnici neztratí, jízdní komfort i stabilita na silnici je tu o úroveň výš, než třeba v Jeepu Wrangler, tím bych považoval věc za vyřízenou.

Verdikt

Na závěr jsem se chtěl chvilku věnovat srovnání s konkurencí, ale je tu problém – já žádnou konkurenci nenašel. Defender představuje vyváženou nabídku. Je stylovější než Toyota, modernější než Mercedes, komfortnější než Jeep. Třídveřová varianta se ani nesnaží tvářit jako rodinný vůz, zavazadlový prostor je tu spíše symbolický, ale to ničemu nevadí. Tohle je auto pro radost, a kdyby to vážně nestačilo, vždy můžete sáhnout po delším provedení.

Land Rover nabízí celou řadu příslušenství od šnorchlu přes naviják až po stan, možností individualizace je nekonečné množství. To jsou ale jen takové hračičky. Kde Defender jako správný Land Rover exceluje, je terén. Bez přehánění geniální systém Terrain Response, vynikající využití kamer, krátký rozvor a obdivuhodný rejd stojí za schopnostmi v terénu, které těžko někdo jen tak překoná. 

Jsou tu i nějaké záporné body? Přední nárazník by snad mohl být masivnější či vysunutější, chladiče jsou na můj vkus až příliš vpředu. Také bych uvítal madlo v interiéru na A-sloupku, to po stranách poličky je sice hezké, ale je příliš nízko. A nakonec by se mi líbila loketní opěrka na boku sedadla, sklopná opěrka po vzoru Range Roveru by nijak nebránila v procházení interiérem. Ale to je asi tak všechno. 

Nový Defender to od milovníků offroadů při svém uvedení na trh pěkně schytal. Já však budu novinku bránit, protože tohle auto se skutečně povedlo, Land Rover si patrně pod tíhou odpovědnosti dal opravdu hodně záležet, aby byl nový Defender dobrý. A on dobrý opravdu je.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový šestiválec 2996 cm3, MHEV 
Výkon: 200 koní (147 kW) v 4000 ot./min.
Točivý moment: 500 Nm v 1250 – 2500ot./min.
Převodovka: osmistupňový automat ZF 
Maximální rychlost: 175 km/h
Akcelerace z 0 na 100 km/h:  9,8 s 
Průměrná kombinovaná spotřeba (udávaná) v testu: (8,7 l/100 km) 10,3 l/100 km 
Nájezdový úhel vepředu: 31,5°
Nájezdový úhel vzadu: 35,5°
Přechodový úhel: 25°
Možnost bočního náklonu: 42°
Brodění: 850 mm 
Maximální hmotnost brzděného přívěsu: 3500 kg 
Cena (Defender 90 D200 S): 1 395 743  Kč