Člověk bývá tvor ješitný. Pokud je onen člověk muž, pravděpodobnost ješitnosti se zvyšuje. A v případě, že se jedná o muže řidiče, jde snad přímo o esenci ješitnosti. Proto všechny ty průzkumy, kde se 80% respondentů považuje za nadprůměrně schopné řidiče. Proto ty tendence mnohých povyšovat se za volantem nad ostatní a mít je za blby. A především proto vznikají situace, se kterými se nikdo moc nechlubí.
Máme tendence přirozeně sdílet hlavně to, co nás v očích ostatních povýší. Jak jsme udělali s Cliem V6 drift s prstem v nose. Jak jsme zajeli Most pod 2 minuty. Jak jsme na trase Praha – Košice udrželi průměrnou spotřebu pod 4l/100 km. Jak jsme sehnali 356 Speedster za 2 výplaty. Nebo jak nás všichni obdivují, že jsme z ubožáka otuzené E28 učinili leštěnku v top stavu. Ego je mrcha. Ego chce hladit. Dělá nám to dobře. Jenže všichni moc dobře víme, že pod tímhle naleštěným pozlátkem se skrývá i temná strana síly. Ty věci, o kterých se nemluví. Nikdo nejsme neomylní a občas něco zkoníme. A pokud to jen trochu jde, většinou se snažíme, aby dané informace nikdy neopustily perimetr místa, ve kterém vznikly. Pokud to tedy není tak zlé, že informace jsou oficiálně vyneseny prostřednictvím policie do sdělovacích prostředků. Avšak o tragédiích to dnes být nemá a nerad bych do tohoto nehezkého tématu hlouběji zabředával. Dneska bych rád mluvil o životně udržitelných situacích. O průšvizích, které ve výsledku nebyly zas tak hrozné. Čas je v určitém ohledu milosrdný. Po letech učiní z průserů, potenciálních průserů, či výstavních trapasů často jen vtipné historky k pivu. A abyste neřekli, že chci zdiskreditovat jen nebohé čtenářstvo, začnu sám….
Rekordní jízda na benzín
Nafta smrdí a patří do kamen, říká to nejvíc otřepané klišé. Tímto moudrem jsem se řídil celý život a doposud žádné z mých aut nikdy nekonzumovalo to smrduté palivo z černé tankovací pistole. Když celý život tankujete natural, děláte to automaticky a bezmyšlenkovitě. Pouze když máte cizí auto, dáte si pozor. Jenže toho osudného dne nebyla šedá Octavia Combi úplně cizí. Patřila mé tehdy čerstvé manželce a já si ji půjčil na cestu na otočku do Brna. Když auto není cizí, přijedete ke stojanu, automaticky natankujete a mizíte. A tak se také stalo. Octa dostala před nájezdem na dálnici plné břicho a cesta hezky ubíhala. V Brně jsem vyřídil, co jsem potřeboval, došel k tomu mladoboleslavskému snu a chtěl startovat. Jenže mrše se moc nechtělo.
Protože si však čidla a elektroničtí šotci rozesetí okolo strojovny 2.0 TDI CR tímto způsobem už v minulosti hlavu stavěli, pronesl jsem pár kleteb na potomka matky všech motorů, potýral startér a frčel si to zpět na Ostravu. Když se situace opakovala při čurpauze někde u Olomouce, byl už jsem docela rozezlen a namířil rovnou do servisu, kde jsem s pohrdavým výrazem informoval technika o tom, že nádheře dieselové se nějak nechce startovat. “ A nenatankoval jste tam benzín?”, jistěže ne, nejsem přece debil a stále jsem vystupoval suverénně. Dokud nedonesli palivový filtr ze kterého se vůkol linula libá vůně naturalu. “ Jak daleko jste s tím jel?”, “No, od Ostravy, potřeboval jsem do Brna, takže jsem otáčel Ostrava- Brno – Ostrava a… “, “Aha… a teď jste tady natankoval někde před Ostravou, jo?” “No ne, já tankoval předtím než jsem vyjel, takže jsem najel tak 330 km…”
…nastala chvíle ticha a udiveného úžasu…
”Tak to jste asi rekordman, tyhle common-raily většinou neujedou víc než pár desítek kilometrů…” Jak jsem v úvodu psal, že některé informace by neměly opustit perimetr, v tomto případě se to bohužel nepovedlo, naštvaná manželka si nenechala ujít příležitost, aby to tomu “Autíčkáři” vytmavila. Vysokotlaké čerpadlo bolelo asi míň než věčné narážky “Tak co, tankoval jsi dneska?” nebo “ A o čerpání PHM v Autíčkáři se staráš taky ty?”, které si žena a okruh našich kamarádů nikdy nenechal ujít.
Pár centimetrů od… poslední zatáčky?
Musím zaklepat, doposud jsem nikdy neměl vážnou nehodu. Mladickou nevybouřenost odnesl chudák rodinný Yaris, který jednou dal zadním blatníkem pusinku plotové podezdívce, když se mladá verze Vavrise pokoušela v zimě driftovat přes ručku v pravoúhlé křižovatce zapadlých uliček a o pár let později již trochu vyspělejší verze mladého Vavrise nedávala a pozor a ťukla na křižovatce do brzdící kolony. Ale oba tyto incidenty odehrávající se v rychlostech okolo 20 km/h vlastně nestojí za řeč. Nic dalšího se naštěstí nestalo, což je s ohledem na typický profil okreskových jízd a zástup vrtkavých zadokolek možná i s podivem. Nebudeme si lhát, asi všichni víme, že řidičští nadšenci neprojíždějí okresky stylem Franty Nováka, který si za volantem Fabie HTP hlídá spotřebu a s testovacími auty také nejezdíme mimo město striktně 90, abychom vám o nich vůbec něco dokázali napsat. Přesto si myslím, že disponuji poměrně slušným pudem sebezáchovy a přirozenou obavou z toho, abych nikomu nic neprovedl, Prostě zbytečně neriskuji.
Jenže loni na jaře to s testovacím BRZ mohlo dopadnout všelijak. Nechal jsem se unést a po zatáčkovité trati lemované lesem a ležící kdesi hluboko mimo civilizaci, jsem uháněl asi trochu rychleji než rozhled dovoloval. Možná každý z nás občas hřeší na to, že pravděpodobnost stoleté borovice padlé přes cestu, nedejbože havarovaného pelotonu cyklistů tamtéž, je dost mizivá. A já si to myslel jen do té doby, než se z levého okraje levotočivé zatáčky vynořilo zelenožluté obrovské cosi s pneumatikami dvojnásobně převyšujícími střechu Subaru… TRAKTOR! Byl dost široký na to, aby proběhl lehký mráz po zádech jen v případě nutnosti minout se, jenže on byl v protisměru… Potkal jsem traktor, jehož řidič se zřejmě na chvilku nevěnoval řízení a šinul si to přímo místy, kudy jsem měl ještě před desetinou sekundy v plánu projet. Doteď nevím úplně přesně, jak se nám to povedlo, protože těch pár okamžiků proběhlo podvědomě a reflexivně, ale vše se naštěstí obešlo bez ztráty kytičky. Řiditel traktoru si mě naštěstí všiml brzy a ihned vydal kormidlem povel k návratu na svou polovinu cesty. Následující odhadem vteřina a půl stačila k tomu, aby kolos uvolnil alespoň kousek místa, BRZ (samozřejmě s vypnutým ESP) na plných brzdách dostatečně snížilo svou rychlost, dvěma úspornými pohyby volantu se srovnalo k vyhýbacímu manévru a oběma pravými koly pár decimetrů za krajnicí (díky bohu se za ní nalézal ještě zhruba metr trávy a žádný kámen ani pařez), úspěšně projelo skulinou mezi stromy a traktorem. Zbylých 10 kilometrů jsem dojel docela v pohodě. Ruce se po myšlence na újmy na zdraví a ztotálkované BRZ rozklepaly až po opuštění auta…
No a teď je řada na vás…
19. února 2019, 11:56
0
Přidám jednu k dobru. Loni v zimě, s čerstvým samosvorem, si to šinu jednou z mých oblíbených tras, vracečky mírným bokem. Když tu v jedné se zhruba prostředkem šine stará Corolla. No a já ve svém rozevlátém driftu jsem taky nějak tak vprostřed. No, zabrzdili jsme od sebe necelý půlmetr, i kdyby se to nedobrzdilo, tak v rychlostech na čerstvém sněhu by se až tak moc nestalo. Se starším pánem za volantem toyoty jsme na sebe pokrčili rameny, mávli a jeli po svejch...
19. února 2019, 13:57
0
S tím se dokážu ztotožnit, s půjčeným kadeřnickým autem (se samosvorem), oblíbená vracečka na mokru ... no a najednou jsem se rozevlátým driftem blížil ke svodidlům. Reakce nacvičená z vlastního byla dobrá - ostrý kontra, ale malej volant, lehčí posilovač a (zřejmě?) ostřejší převod řízení - nic z toho jsem v ruce neměl, v mžiku jsem byl na dorazu a auto letělo na druhou stranu, kde aspoň nebyly svodidla - to už se mi líbilo víc, brzda, konec dramatu. Auto se zastavilo na silnici, přesně kolmo ke směru jízdy, bez doteku!
škoda, že majitel seděl vedle mě :)
19. února 2019, 12:07
0
Největší blbost jsem udělal tuhle zimu, kdy jsem neopatrným kontra vyjel ze zatáčky po tečně směr obrubník. Schytalo to přední kolo, rozhozená geometrie, ale dle měření nic jiného naštěstí. Dva dny jsem pak nadával a nakonec po opravě geometrie nad chybou mávl rukou a týden na to lítal po okrskách lépe.
Jako další bych uvedl odření vlastního auta výjezdem z garáže. Rodina v Jeseníku má vcelku úzkou garáž a z důvodu alespoň nějakého prostoru pro vystoupení a případný průchod jsem parkoval co nejvíce na levou stranu. Při couvání jsem vždy udělal esíčko, abych se vyhnul futrům. No tehdy to moc nevyšlo a blatníkem spolu s nárazníkem jsem chytl opřený radiátor. Naštěstí byl nahoře uchycen, tak nespadl na auto, ale chvíli by se ve mě krve nedořezali jak začal radiátor padat.
19. února 2019, 12:08
2
Jak jsi zmínil "ťukanec" do kolony...
Já jsem tak jednou s bílou tryskomyší závodil s Passatem B5. Jeli jsme po Rudné z Havířova na Ostravu. Za železničním mostem před Vratimovskou jsme oba měli 120-130 km/h a rychle se blížili ke křižovatce. On v levém, já v pravém. Kousek před křižovatkou se Passat přesunul do pravého, protože v levém jelo auto pomaleji a dojíždělo ke křižovatce. Svítila zelená a svítila už dlouho. Pomalejší auto zpomalovalo, protože řidič věděl, že už to nestihne, my (já a Passat) jsme ale pořád jeli docela rychle. Pak blikla oranžová a ten debil místo toho, aby to ještě projel (stihl by to), tak to zašlápl. Já jsem neměl dost prostoru, abych to někam strhl, tak jsem to do něj "nakufroval". Nikomu se nic nestalo, ale byl to konec bílého ES a pro mě velké poučení. Od té doby jsem se hodně zklidnil a pokaždé, když jedu kolem, tak si na to vzpomenu.
19. února 2019, 12:09
9
No to ja jsem byl doma pro zmenu odkojen naftaky (uz nekdy od osmdesatych let, kdy osobak na naftu byl jednorozec). Pak pro manzelku pribyla Honda Jazz. Jak jsem ji byl poprve tankovat, tak jsem si zanadaval. Ti vymatlani japonci neumi ani udelat diru na tankovani! Vzdyt tam ta pistole nejde vubec dat! Po mnoha pokusech a vymysleni jak naroubovat maly otvor na velkou pistoli, se mi podarilo na nekolikrat nacepovat skoro ctyri deci. Pak mi to doslo :) Sel jsem potupne zaplatit 20 korun za naftu, abych aktivoval pistol na benzin...
19. února 2019, 12:24
1
Když jsem měl první den svoje první auto, vyrazil jsem s ním na výlet. Na přístrojovce jsem měl oboustrannou páskou přilepený telefon. Na kruhovém objezdu páska povolila, telefon sletěl na podlahu. Já se pro něj ohnul, chvíli nedával pozor a skončil v zábradlí. Oprava nestála nic, nic moc jsem nerozbil, ale ta trapnost, když jsem volal rodičům, že potřebuju odtah, (vypojila se mi hadice od chladiče a vytekla voda) by se dala krájet.
-
Komentář upraven 19. 2. 2019, 12:25:17
19. února 2019, 12:25
5
Zatažená ruční brzda na Škoda 120, po 10km když jsem přijel domů cítím od zadních gum hrozný smrad a stoupal dým.
Začal sem zahradní hadicí jemně kropit jedno z kol, než sem došel ke druhému tak už ta natavená guma praskla :D
19. února 2019, 12:39
1
Taky se mi už i nezadařilo ... mladá a nevybouřená verze Kraba kdysi projela levou škarpou po tak trochu neodhadnuté zatáčce při oblíbené lesní touge, která byla místy zmrzlá a zasněžení a místy už jí sluníčko ohřálo. No a zrovna tam kde ten asfalt chyběl a byl zrovna ten led by býval byl brzdný bod. Tenkrát to odnesl jen spodek nárazníku a nádobka na vodu do ostřikovačů u máminé letité Hondy Accord. No nic, teď už bych "snad" líp předvídal ty povrchy. Pak jsem jednou nacouval s naším starým GMC Jimmy do pistáciové Fábie naší sousedky v paneláku ... vlastně kecám, byla červená. Takže jsem pak sháněl přední masku s okřídleným šípem, která se tak nějak rozkřápla. A do třetice jsem si na sebe nechal spadnout motorku, když jsem zastavil hezky na louce, postavil jí na stojánek a ono ejhle... stojánek se postupně víc a víc zabořoval do země, až na mě ta moje Sůza Bandit spadla, protože jsem si postával a v klidu vyřizoval nějakej telefon před motorkou... kupodivu se ani neodřela a dokonce jsem jí i fofrem zvednul ze země, jako by to bylo kolo :)
No a pak jsem ještě takhle jednou na parkovišti v halách před prací zkoušel drifty alá Ken Block, protože byl zrovna sníh a když už jsem tu zatáčku mezi obrubníky jel tak po pátý přišlo samozřejmě nevyhnutelné. Kolo jsem úplně neurazil, ale bylo šišatý trochu a pak i ložisko na výměnu. To jsem na sebe měl docela vztek...
19. února 2019, 12:53
0
:D ta poslední věc. Ehm v Modřanech taky napadlo tak sem si sjel ze silnice na parkoviště. A taky rána. Konec. Já byl tak šikovnej že sem odrovnal na místě i disk.
19. února 2019, 12:48
3
Jak jsou ty plechový krabice na pumpě, kompresor. Tak jako mladej sem přílítnul na pumpu s telefonem u ucha a chtěl to strhnout na to parkovací místo vedle kompresoru. Jak sem telefonoval a čuměl jinam... Uklouzl mi volant. Bum. Kompresor ji chytil na solar utrhnul sem ho. Plechy a kousky odletěli asi dva metry.... No a rozbil sem si světlo. Všude kamery.... Fakt sem nechtěl ani vylejzat. Bylo mi asi 20 a telefon měl tak 2 kg...bylo těžší volat za jízdy. Škoda minimální reálně to světlo. Ta ostuda ale.
----
A teď nedávno to je spíš taková ta klasika. Vyjedu v M.Chuchle na rychlostní silnici prázdno v noci. Už od Chuchle za mnou auto. Podle světel dvojka okyna. Drží se mě s odstupem a seká to. Tak si na nájezdu říkám.... Tak se ukaž debílku závodnickej naaa pedál do podlahy.
Ujíždím 100...140..auto mizí ze zrcátka. A najednou. Huuuu STOP, policie, majáčky... V dálce. Tak sem na ně počkal. Klasika...vy jste nám chtěl ujet. Říkám ne ale vy jste chtěli závodit. Nakonec pomohlo osvědčené. Šéf mi půjčil auto, tak sem chtěl zkusit jak to jede. To víte z mojí fábie je to strašnej skok tak to nemám tak v noze. Tak bez pokuty... Každopádně jim ty okyny vůbec nejedou. Nevíte co v tom mají? A nedávno sem viděl služebák polep okyna a dva vejfuky... Kombík...
19. února 2019, 13:19
0
:-D presne to se stalo sefovi na D1, pockali si az jel 160, az pak STOP, zkasli ho o 4kCZK :-D
Driv mivali 1.6 benal, ted tipuju 1.4tsi
19. února 2019, 13:49
0
Je to úplně různé... kolem Olomouce jsou i 1.8tsi, nebo jen 1.6 atmo atd... nemají to nijak sjednocené...v Háčku ix35 zase měli 2.0 benzín atmo...
19. února 2019, 14:02
0
polepený hlídkový jsou většinou 1,6 (často i v LPG)
"tajný" spíš 1,8 TSI
ale jak píše Pólin, sjednocený to asi nijak není - tady v Moravistánu je občas k vidění ještě bíly Mondeo ST220
19. února 2019, 14:08
6
Taky se mi v mladické nerozvážnosti podařilo trefit nosný sloup před stojanem na benzínce :D Do poslední chvíle jsem si nebyl jist, na které straně je víko nádrže, tak jsem si to švihal přímo naproti sloupu, že to na poslední chvíli strhnu doleva, nebo doprava. Ledovka vzniklá z vody, co kapala ze střechy ale byla jiného názoru :D Tak jsem ze sebe udělal blbe před lidma, co tankovali. Trochu jsem si připadal jako Remi Gaillard :)))
19. února 2019, 15:55
2
Tak to vidíte. Já myslel že mají jednotnou motorizaci a oni takhle. To kdybych věděl tak se jich zeptám, co v tom zrovna tihle měli. Fakt se hodně snažil řekněme z padesátky to tam poslat a zrychlovat. A v podstatě neměl ani trochu nárok. Bylo to jak kdyby zastavil. To musela být ta 1.6. Jinak tomu Mondeu ST220 se dost divím. Protože tady v Praze to dávali do aukce asi 3 roky zpět totálně ve smrti domlácený. V JČ byla nedávno k odkupu R36. Jinak mě naposled takhle stíhal SUP dvojka a to budou asi ty 3.6 protože ten se mě držel úplně v pohodě a někde ve 180 mi dával textem znamení sniž rychlost! Samozřejmě nevim nějak sem se o to nikdy nezajímal. Nejsem pirát!,)
---theGeno: Jo jo chápu na té pumpě je to fakt hodně nepříjemný. Kamery, zákazníci, pumpař a cejtíš se jak dmnt. Já sem vylezl rudej a šel sem ten kompresor postavit zpátky na to místo odkud odletěl. Pak přišel borec z té pumpy že to jdeme sepsat no a jako dobrý. Naštěstí tenkrát ještě každej neměl v kapse pět smarfounů aby si to fotil natáčel a hned posílal kámošům jakože jhale haha kokot.....
19. února 2019, 16:41
5
Na me takhle jednou najizdeli kousek u svitav - tmave fialova oktavka, par cm za naraznikem, po chvilce jsem si vsiml, ze maji za sklem nejaky displeje apod, sedeli v tom 2 mladi curacci. Asi po 2km na to dupli a jeli do pryc, celkem dost rychle. Samo bez majaku. Ja schvalne drzel presne 90kmh. Nemit zrovna pujceny auto od kamosa, tuknul bych do brzdy - nic jinyho si smejdi nezaslouzili. Pravej opak toho, za co jsou placeni a maji delat...
19. února 2019, 16:49
1
Přesně jak říkáš. A vše ještě umocnilo, že vedle mě sedel otec :)) každopádně je ale největší škola právě takový trapas, protože to prostě víckrát zažít nechceš. Když jsme u těch pump, tak jsem si ještě vzpomněl na dávnou brigádu. Jel jsem čepovat firemní Iveco, a když jsem jel od stojanu, najednou jsem uslyšel ránu. Zastavím, vylezu a vidím že jsem sebral spacím boxem stříšku s "plexisklem", která zasahovala do cesty více než by bylo příjemné. Vyletěla ženská se slovy "Už jste tento týden druhý, pojisťovna to řeší". Tak jsem měl tenkrát víc štěstí, než rozumu. Ale za blba jsem byl minimálně stejného :-))
19. února 2019, 13:05
2
Jednoho krásného jarního slunečného odpoledne minulého roku, v den mých narozenin, jsem zahodil střechu a jel jsem z Nymburka do Poděbrad svojí černoumiatou na trénink. Vzal jsem to klasickou cestou kolem Albertu, mašinky a za mostkem, když už byla miata v provozní teplotě, podřadil jsem za 2 a vesele předjel řadu aut. Následovala levotočivá zatáčka, kterou jsem ve 120, i díky meisterr podvozku, neměl problém v téhle rychlosti projet. Jako vždy jsem se těšil na supr úsek, ale hned 150m za zatáčkou na mě čekalo nemilé překvapení v podobě odbočujícího stojícího auta na Budiměřice, neoptimálně stojícího uprostřed mého pruhu. Když mi bylo jasné, že nemám šanci situaci vyřešit pomocí brzd, napadl mě protisměr, který byl bohužel obsahený auty jedoucími ze směru od Poděbrad. Když stojící auto bylo asi 30 metrů před čumákem mého NBéčka, přestal jsem brzdit, zapřel jsem se do sedačky a začal se modlit. Poslal auto půlkou šířky do příkopu a kolem stojícího auta jsem projel (čti prodrhnul). Návrat na silnici všemi 4mi koly nebyl úplně hladký, ale nějak jsme se s tím poprali. Po příjezdu na trénink jsem šel napřed zkontrolovat stav trenýrek s obavou, že tam bude pěkný škrtátko od sirek. Všechno dobře dopadlo, auto i trenky v cajku. Od té doby si tam dávám větší pozor ????????.
19. února 2019, 13:14
0
tzv. miatasyndrom :D
19. února 2019, 13:36
6
Prvni auto, ktery jsem sam a samostatne ridil byla sluzebni Felicia LX 1.3 na LPG - sice to varilo, a bylo ve stavu klinicke smrti, ale byl jsem mobilni. Jednou jedu ze Strelic do Brna, a na krizovatce tvaru T vjizdim do te kolme doprava, kde mijim jednicku suberba (tehdy skoro funglovka). Jak si tak lezerne, jednou rukou zatacim, zpocena ruka se smekla, volant me vypadl z ruky a ja to miril primo na bok superba - dobrzdil jsem, ale vyraz toho pana v superbu byl zajimavej :-D
Pak jsem si koupil X-type, a parkrat dostal pocit, ze je to idealni rally auto - neni. U jedovnic jsem riznul serpentynku, ve ktere byla celkem vyrazna "harmonika" z asfaltu, auto odskocilo, a ja vymetl krajnici v protismeru. Malem bylo v aute hnedo - kolem silnice stromy ... Pak nasledovalo vylozene vyletni tempo az domu :-D
Opravdu vystavni faux pas me udelal Phaeton - temer odesla hlavni baterie, asi prerusoval clanek, uz jsem mel dokonce v kufru koupenou novou, jen to vymenit. Odbocuju z 28. rijna pres koleje smer Drobneho, a presne uprostred na tech kolejich skyt a tma, vypnuto - zablokoval jsem salinu v obou smerech i odbocujici za mnou :-D Nastesti se to po chvilce sebralo a chytlo, ale i tak ostuda jak hrom. Odtlacit to sam moc nehrozi, ale doufam, ze by nekdo pomohl kdyztak :-D
19. února 2019, 16:50
1
Fantóm šaliny, to nevymyslíš:-)
19. února 2019, 13:40
5
Jám mám zatím tedy jen jednu historku která by stála za řeč, ale zato se s ní chlubím rád a všude:)
To spíš za zmíněnou cestu praha košice za 4 litry na sto bych se styděl:)
Jednou, asi dva roky nazpátek jsem jel na trénink, svůj úplně první trénink který jsem měl absolvovat ve fotbalovém mužsvu u nás na chatě. Bylo to v zimě, kolem páté, čili už tma. Jel jsem po naší slavné D1, trasu na chocerady, máme tam tu chatu, tak to tam znám jak sví boty a tu stejnou cestu jsem jel už asi milionkrát. A zrovna ten den jsem přejel sjezd z dálnice. No jo no, stane se. Dojel jsem o sjezd dál, tam se otočil, dojel k původně zamýšlenému sjezdu v opačném směru a sjíždím tam. Ovšem těsně před oním sjezdem se nachází velká pumpa. A snad jen čert ví proč, já najel na ní. Nevadí, říkám si, i z pumpy se dá odbočit a jet dál na vytoužené chocerady. Víte, věc se má tak, že na oné pumpě máte 2 možnosti. Exit, nebo odbočka na parkoviště kamionů. No a kam myslíte, že jsem suveréně zamířil. Jop, přesně, jel vstříc k oněm velkým trakům. bohužel, narozdíl od zbytku pumpy, ono parkoviště nebylo udržované, a tudíž bylo celé zmrzlé. No a to se mi stalo osudným ve chvíli, kdy jsem si uvědomil že se nacházím špatně a konečně zamířil ke správnému výjezdu, můj nebohý hrdina stratil jakoukoli přilnavost a suveréně zamířil k zadku zaparkovaného kamionu. Nevím, možná zkušenější jezdec by nehodě dokázal zabránit, nikoli však já. Hrdina to odnes nepěkně, nárazník, kapota, světlo... Na onom kamionu byl jen lehce ohlý jakýsi držák blinkru. I přesto z kamionu okamžitě vyskočili dva obrovští srbové, a v tu ránu jsem myslel, že je semnou ámen... Nakonec ale byli přátelští, ačkoli protokol o nehodě odmítli uznat a trvali na přivolání policie, při dlouhém čekání na ni mi nabídli pobyt ve vytopené kabině kamionu a krácení si času sledováním jejich rozkoukaného filmi. V srbštině, samozřejmě.
Nejvtipnější na celé situaci byl výraz čirého zděšení přivolaného policisty, když jsem se ho po sepsání protokolu zeptal, jestli myslí, že s autem můžu odjet. Nakonec se ale zeptal kam jedu, a když sem mu řekl že jen tady dolů do chocerad, neochotně přiznal, že to by snad šlo... Kdyby tak věděl, že jsem dojel až do prahy:)
19. února 2019, 13:45
4
Nejhorší fuck up, na který nerad vzpomínám, se mi stal nedávno....
Co na něm bylo nejhorší? Že jsem měl plné auto lidí - když někde něco podělám a jedu sám, jsem nasranej na sebe, ale aspoň nemám pocit, že jsem mohl někomu ublížit... Za tohle se ale opravdu stydím....
Takže - byli jsme s prací na teambuildingu na jihu moravy - směr Brno - Laa. Jezdíval jsem tam často, takže tu cestu mám celkem najetou - znám to tam. Jsou tam pěkný silnice. Když jsme se v Laa vyčachtali, naložil jsem kolegy a vyrazili jsme do penzionu. Jel jsem svým autem (E90 325xi) a kluci "to má hezkej zvuk, to tvoje auto". Chtěli mi udělat radost. Řekl jsem si teda, že je trošku svezu - nejel jsem zas až tak rychle, ALE - je tam jedna jediná zatáčka, která je fakt prudká a já zapomněl, že je před ní rozbitej asfalt. A ještě, jako na potvoru, tam byly i zbytky po traktoru...
Tvrdě na brzdy - do zatáčky jsme se nevešli - pravá kola projela vrcholem škarpy a světlem jsem vzal patník (gumovej)... Měli jsme děsný štěstí, protože silnice je tam cca metr nad polem, takže kdybych byl širší ještě o pár centimetrů víc, šli jsme přes střechu do pole....
Tak sevřený půlky jsem nikdy neměl - myslel jsem, že se ze sedadla ani neodlepím...
Autu se nic nestalo a nakonec jsme se tomu všichni večer zasmáli, ale ten hnusnej pocit, že jsem mohl někoho nedej bože zabít...
Asi není potřeba říkat, že na mám stylu se podepsalo - když někoho vezu, v žádném případě neriskovat.
19. února 2019, 15:51
5
Jo, tohle je věc, která tak trochu občas pohrozí ... Já se přiznám, že nebývám nejlepším spolujezdcem, prostě mám z toho druhýho sedadla pocit, že se jede daleko rychleji než když řídím. A tak na to myslím a říkám si: nedělej to ostatním, i když se vlastně s tebou chtějí schválně svézt s nějakým sporťákem. Sám jedu vždycky jinak ... protože přesně, byl v tom průseru sám a i tak na silnici dávám pozor a nehledám limity. Ani na motorce ani v autě. Jenže ten problém jsou silnice, který znáš, radost a když sedne pár zatáček, nikde nikdo nejede, ta rychlost lákavě stoupá a člověk najednou pozapomene, že vlastně už riskuje. Ta hranice je tenká.
Takže párkrát už se mi taky přihodilo, že jsem vezl nějakého kámoše a tu a tam něco pokazil, přehnal zbytečně a pak si to vyčítal jakej jsem vůl. Ale nikdy naštěstí až takhle, že by v tom byl patník nebo škarpa... tady to co popisuješ už bylo asi fakt o fous.
Mě se spíš stávají takový humornější věci. Jsem vezl posledně Giulií QV kamaráda, jeho to zajímalo, ještě je z Irska, česky neumí, tak si povídáme anglicky. Vyjedeme z Radotína měl jen chvilku, moc času nebylo a už byla tma. Říkám mu, vezmeme to tady okolo cementárny nahoru na kopaninu, je to úzký, moc to auto ještě neznám, jsem si ho akorát odpolko vyzvedával, tak asi moc ti neukážu. Přepnul jsem zkušeně na race, pokračoval s výkladem o tom autě a o tom jak je hodné, čitelně hravé a takový ty kecičky ... první zatáčka u cementárny, trochu oslizlo, hele trošku jsem prohrábnul plynem a už jsme jeli smykem jako že fakt hodně. Vůbec jsem to tak moc nečekal... zachoval jsem "poker" face, jemu se to líbilo a myslel si chudák jak to auto nemám hned "v paži" . No pak už jsem tolik smyků nepředvedl, spíš lehce, ono tam bývá prd vidět a světla protijedoucího se schovají za skálou, někdy jezdívá i autobus... No nic, takže prostě to bylo fajn, ale občas si říkám "jak jsi starej tak jsi blbej". Ale u některých aut si člověk neumí pomoct. Tomu "Vavrisovo" momentu s traktorem se taky nedivím. Ona GT86 když se dostane do tempa a držíš jí víc pod krkem, tak to člověka baví a nechce se mu ztratit těžko nabytou rychlost. Hlavně to vždycky musí dopadnout dobře. Ale lidi taky vozím opatrně a budu si na to dávat pozor...
19. února 2019, 16:11
0
Já vždycky zapomenu jakej bydlíme kousek od sebe. Tu cestu z Radotína taky občas jezdim. Zejména když je sníh je to "sranda". Hlavně ta levá osm odspoda. Na tu je v jakymkoliv autě i 50 hodně. Trochu mi ta historka s tou jůlinou evokovala moje snažení s RS4 B5 kdy jsem před kamarádkou z Vídně chtěl zamachrovat v břežanským jakože čum jakej jsem profi pilot. Zima jak hovado naslizlo (tušim 2016 zima) Do kopce metelíme klasika povídáš o tom jakože čupr sportische audii. Čekuj jak ta čtyčkolka.... áááááá a v tom esíčku uprostřed 2x 360 stupňů double trouble kick flip zakončenej 1cm od svodidel.... Naštěstí malej provoz víkend, večer. Trapnost, marnost.... zbytek cesty řidič slečny Daisy.... a už sme akorát konstatovali že to tam jako bylo kurva namrzlí... ASI.
Takže chápu. Co jako asi myslíte. A někdy když vezu teďka lidi tak se mi smějou že na co mám takový auto když jezdim pomalu jak jejich máma. Prostě taky sem rád, že sem neublížil nikdy sobě natož abych to pokoušel s autem s cestujicími.
19. února 2019, 23:12
2
Ad krab: přesně, jak říkáš. Taky nerad sedím na sedadle spolujezdce - jsem raději, když mám "osud ve svých rukou". Každopádně tehdy se nezadařilo.
Důležité je, že se nikomu nic nestalo a já si na to budu do smrti pamatovat, takže taky plus :)
A co se příhody s QV týče - pokud se ti podaří zachovat klid (a nic se nestane) je to super. Jen se pak nesmíš prokecnout :) Obecně ale platí - na silnici jezdím raději tak maximálně na 80 procent. Nikdy nevíš, kde potkáš cyklistu za zatáčkou, přecházející lidi za horizontem, nebo (jako já) bláto na konci rovinky před zatáčkou. Prostě to nejde předvídat a musíš mít rezervu na reakci.
A vzhledem k tomu, že provoz už řidší nebude, nezbývá, než jezdit na krev jen po okruzích... a na normální silnici si najít jinou zábavu (třeba ta veteránská rally, o které tak rád píšeš (a já ještě raději čtu) zní super - od zimy hledám Datsun 240z :))
20. února 2019, 09:38
0
Ehm, hledam navigatora na pristi zavod. Nejaky dobrovolnik? :D
20. února 2019, 09:42
0
Jestli nemusím mít otevřený oči, tak klíďo :)
20. února 2019, 10:12
1
Sedrik: blato pred zatackou je hnus, ja do takovyho najel pred 90 stupnovou zatackou v brne (kousek byla stavba, asi nekdo trousil) a taktak nepolibil svodidla.... najednou to jelo furt rovne, nezavisle na poloze volantu, tak jsem uz jen brzdil a doufal :-)
20. února 2019, 12:17
0
Bubaaczek: to jedeš v tom malým wrc? A žena nemá čas? A kde :D
20. února 2019, 14:32
0
Jestli se hlasis, tak slavnostne slibuju, ze to nebudu setrit jako minule, kdyz navigovala ona. To aby sis to poradne uzil a mel pak o cem vypravet :)
PS: Mas uz nejake šediny? Jakoze, aby par navic pak nebylo moc poznat ;)
20. února 2019, 15:59
0
Šediny nemám vypadám pořád mladě. No já nejsem úplně nováček. Mám odjeto pár jízd. Asi tak 20 za volantem i vedle. Swift, Ibiza.... Takže by mě to asi moc nevykolejilo;) Je to pár let, ale fakt strach nemám. Možná tak z toho že nevim jak řídíš.... Proč ona nechce jet znovu?
-
Komentář upraven 20. 2. 2019, 16:00:53
20. února 2019, 16:29
0
Ja zas tak moc toho navigatora neshanim. Psal jsem to jelikoz se vsichni dusovali jak budou jezdit opatrne, kdyz maj spolujezdce...
Ted me napadlo, ze vlastne potrebuju navigatora, na kterym mi nezalezi :D
Dvacet jizd neni zrovna malo. Swift a Ibiza neni az tak rozdil. Proc jsi toho nechal?
20. února 2019, 17:27
0
Nemám na to čas. Jezdili jsme s bratrancem s jeho autem. Dělal v té době na docela vysoké pozici ve Škodovce. Takže jsme začínaly na feldě.... která sice vypadala jakože obyč felda s rámem ale pod půl milana by se koupit nedala. Pak odešel do BMW Group.... a no museli sme si ty věci kupovat za svoje :D
Ibiza byla Cupra 6K 1.8T ale vypadala jakože vzhledem na kit car. Pěkně ve žlutý to bylo moc pěkný a rychlý auto. Swift byl II. ZC31s ve sportu přestavěnej na závodní a už tak to bylo drahá sranda.... Potom sme oba přestali mít chuť do toho rvát prachy a hlavně nebyl čas. A ženský se o tebe bojí a rodina prudí .... Prostě nejsem týpek co má pět autoservisů a připravuje si auto sám. Ani pan advokát co do toho sere prachy protože nic jinýho ho nebaví. Ani srdcař Landa:))
-
Komentář upraven 20. 2. 2019, 17:29:44
19. února 2019, 14:37
1
Já měl největší zaváhání podobné tomu s tím traktorem. Jel jsem celkem svižně po okresce a pochopitelně do jedné zatáčky nebylo vidět tak moc dobře, jak by to vzhledem k rychlosti chtělo. Běžně to v těch místech nebývá problém, protože i když tam něco jede, dvě auta se v pohodě vyhnou, ale toho dne jsem měl smůlu, že Mercedes v protisměru jel prostředkem silnice a uhýbat nikam nehodlal. Bylo by se bývalo nic nestalo, ale bohužel jsem chladičovkou lehce štrejchnul o násep mezi příkopem a silnicí, což zapříčinilo aktivaci airbagů (obecně auta od FCA mají nevím proč airbagy nesmyslně přecitlivělé a jsou schopné vyletět i při kolizi se zajícem).
19. února 2019, 15:26
3
Polygon Most, kurz sportovní jízdy. Instruktor nám dává za úkol krizové brzdění ze 100km/h. Takže rozjezd na 100 a brzda skrz podlahu. Rozjíždím se, říkám si, to je divný nějak to nechce jet, ale dám to před hranicí brzdění, jdu na brzdy, zastavím a říkám si co to tady smrdí? Přece jsem nespálil brzdy po jednom brzdění? A co to tady svítí na přístrojovce? Kontrolka zatažené ruční brzdy?? :/ Auto přežilo, moje hrdost také ....
19. února 2019, 15:34
10
Bourání naštěstí ne. Všechny nehody mě navštívili naštěstí do kufru a ne mojí vinou, ale cit pro techniku po zakoupení jsem neměl moc velký.
Koupě FoFa Mk2, ukážu se před kamarádama jakej to má odpich, takže za 1- Plnej, 2- Plnej, 1- Motor BUM. Takže přetočený motor a s novým autem do servisu na GO.
Po Fofu zakoupena MX-5 a hned druhý den po koupení ukazuju kamarádovi auto se slovy: Koukej umí to i driftovat... Donut -> Knock - Knock málo oleje a motor na GO :D
Jinak nic významného krom hodin na dešti s MX-5 a nic více.
19. února 2019, 16:24
4
Největší trapas? V létě stojím na semaforech, ve své (bývalé) Audince fnaftě - fčipu, za zmínku stojí že jsem měl špatnou geometrii a přední nápravu, proto jsem nepřezouval na letní, jelikož se sjíždělo levé přední kolo zvenku a zimní už byli takřka před smrtí. Tak si teda tak stojím, blinkr doprava, brýle, hudba, okýnka dole, loket z okna, sluním se a přitom mě čeká pohodová cesta domu, a zleva přijede Transporter, policejní, četnicí koukají na mě, stáhnou okýnka, strážník hlásí: "Pane, auto máte krásný, hudba je příjemná...ale měl byste zvolit cestu do pneuservisu než tam kam máte namířeno..." Ego na bodě mrazu a cesta už nebyla tak příjemná...
20. února 2019, 09:24
0
To byli chrániči ještě v pohodě. Né vždy jen takhle neinvazivně doporučují :-)
19. února 2019, 16:41
5
Brno, někdy mezi vánočními svátky tak 15 let zpátky. Sešla se nás po letech parta a že vyrazíme pozdní večeři, ve vší počestnosti. V jednu nás vyhodili z restaurace, já coby řidič jsem tu pětici (no jo, bylo nás o jednoho víc, ale auto to uveze, tak o co jde, ne?) porůznu se potácejících postaviček nacpal do auta a fičel jsem domů. Co čert nechtěl, z jedné boční uličky vykukoval čumák Oktávky zašívajících se příslušníků, a co dva čerti nechtěli, jeden z mých dobře se bavících spolujezdců cítil potřebu stáhnout okýnko, začít na ně mávat a halasně jim přát příjemný zbytek služby. O 100 m dál už jsem stál za blikajícím autem, příslušníci si nechali vystoupit celou pochechtávající se skvadru (trošku je zmátlo, když jsem jednomu musel otevřít kufr kombíku). Dostal jsem balónek na fouknutí. Pak druhý. Pak jsem šel kus po obrubníku. Pak jsem dostal třetí balónek a teprve po něm se příslušník smířil s tím, že jsem asi fakt nepil. Tak jsem dostal pětikilo a přespočetný expert se prošel dva bloky pěšky, abychom ho do auta nebrali policajtům přímo před nosem...
19. února 2019, 18:29
4
Asi největší ostuda, jaká se mi kdy povedla, byla pár dní potom, co jsem si vyzvedl papíry. S obstarožní Škodou 105 jsem jel s kamarádkami do školy. To auto nejezdilo asi půl roku - doma byla Felicia, do "bábovky" se nikdo nehnal.
Triumfální dojezd před školu. Trochu pršelo, vše bez potíží. Když jsme odjížděli, všiml jsem si louže pod autem. "To bude v pohodě," usoudil jsem a se spolužačkami sedl do škůdky.
Cestou do kopce zvaného Pindula z Rožnovské strany se mi zdálo, že auto netáhne. V pravotočivém táhlém oblouku mě holky upozorňují, že se nám nějak potí zadní okno. Na rovince se teplota žene na maximum a já usoudím, že jsem dojeli.
Spolužačky okamžitě jdou na bus, jen jedna se mnou počkala na tátu, který mě s Felicií odtáhl domů. Auto se pak darovalo na díly za přepis a motor, který jsem nějakou náhodou nezadřel, dále běžel v jiné kastli (naše byla extra shnilá)
Od té doby vím, že voda pod autem je průšvih :-)
19. února 2019, 18:50
5
Největší blbost? V 19 letech jsem si vypůjčil rodinou A6 C5. Byl prosinec všude sníh a led, ale co bych se stresoval Quattro přece vyřeší všechno, že? No, teď už vím, že nevyřeší :) levotočivá zatáčka, v ní led, ani jsem nejel rychle, maximálně 40. Jenže auto s motorem před přední nápravou má samozřejmě výrazné sklony k nedotáčivosti, takže v kombinaci s ledovou silnicí ztratilo grip prakticky okamžitě a jako správný matlak s čerstvým řidičák jsem ještě stoupnul na brzdy. Z auta se staly neovladatelné sáně a já se zastavil o obrubník. Výsledkem bylo ohnuté rameno, prasklý disk a guma na odpis.
Největší trapas se mi stal před pár lety za volantem Mazdy RX-8. V pátek odpoledne jsem se chtěl rozjet na křižovatce U Bulhara ze semaforu a dal málo plynu, takže motor zhasnul. A jako správný Wankel neměl zrovna nejlepší komprese, takže nastartovat zahřátý motor prostě nešlo. Trvalo to přesně 17 minut, než se podařilo ten rotační zázrak zase nahodit. Pohled na stojící červené kupé uprostřed nejrušnější křižovatky v Praze musel být k nezaplacení. Tipuju, že mě v tu chvíli proklínala polovina Prahy.
19. února 2019, 19:18
2
První akce, za kterou bych si nejradeji naliskal, byla, když jsem měl sotva 2 měsíce papíry. Z poza volantu jsem se nemohl odtrhnout a začínal jsem si myslet, bůh ví jak neumím řídit. Jedu od kamaráda dom, trasa z Tišnova na Blansko, radio na plný kule a já opět jel o něco rychleji. Přítmí, napadlá rosa a neznalost trasy... Poslední zatáčku na výjezdu z lesíka před Lipůvkou jsem špatně odhadl, najednou jsem viděl, jak se zatáčka utahuje a já jedu do pole... Rychle jsem se snažil vrátit do správného směru, ale v špatným pohybem se mi utrhl zadek a dostal jsem se do přetáčivého smyku. Ve zmatku volant sem, volant tam, jsem nakonec po cca 50-ti metrech zůstal stát napříč silnicí, po mě dva hadi od gum. Naštěstí auto, co právě vyjelo z obce si všimlo, že se něco děje, tak ihned zpomalilo. Ticho a sevřený půlky až domů.
Druhý namále přišlo, když v zimě jsme zjistili, že na našem Volvu je na zadním kole obrovská bublina a na druhém se rodí něco podobného. Na dílně zrovna nebylo co obut zimního a o víkendu shánět někde gumy... Dali jsme na zadek prostě letní, naštěstí bylo sucho. Bohužel druhý den ráno byla naše ulice zasypána sněhem. Sedl jsem do auta a že si zatáčku, kde to dělám normálně, projedu smykem. Zapomněl jsme na zimní vzadu, zatáhnul ručku a zadek vozu mě předběhl. Brzdil jsem i očima, když jsem viděl zaparkovanou oktávku, ke které jsem se blížil. Naštěstí bez úhony a ani nikdo na ulici nebyl ani nic nejelo.
No a poslední příhoda, po které jsem si sypal popel na hlavu se stala nedávno. Teta potřebovala nějakou hujdu na doježdění STK, tak se vzalo zbýdačené Punto. Aby se s tím dalo normálně jezdit a nebrali ji policajti, tak jsme se pustili do základních oprav. Dostal jsem přivařit uraženou konzolu na spodku vany, kde se vozí rezerva. Po 10-ti minutách marného boje s orezivělou kastlí jsem se na to vykašlal. Každopádně kolem se pořád linul kouř. Říkám si, co se to děje? Provařenou dírkou vidím uvnitř auta plamínek. Okamžitě dolů, otevřít kufr, vyhodit z něj hořící koberec a tygří skok pro hasičák. Někdo předtím v kufru vylil nějaké svinstvo tvořené především olejem, což krásně chytlo. Krom ohořelého koberce (nalezen na vrakovišti druhý) a opálených kabelů ke světlům (očištěno a obmotáno elektrikářskou páskou) se nic autu jinak nestalo. Akorát jsem si ten prášek po celým autě musel vysát a utřít, teta se pak jenom smála, že jsem jak ti v Top Gearu. :-D
19. února 2019, 20:31
0
To si takhle vjedete na žulových kostkách ve swiftovi (1999) do zatáčky trochu rychleji...hop..hop..hop... a jste v protisměru (žádný smyk se nekonal, prostě to tam doslova přehopsalo). Fakt klika, že nic proti nejelo, jen já byl poněkud v šoku..
19. února 2019, 22:21
1
Nevím jestli je to přímo prusvih nebo trapas... spíš taková mladická nerozvážnost... V 18 letech, první auto - Daewoo Racer (licencovanej Opel Kadet v sedanu) jeli jsme na punkovej koncert a po skončení jsme se měli pesunout do asi km vzdálené vesnice... samozřejmě v "punk´s not dead" náladě jsem se rozhodl, že tam přeživší odvezu, samozřejmě s ne zrovna střízlivej.... To by ještě šlo, ale těch přeživších bylo 11 a věřte tomu nebo ne... všichni jsme se do toho auta vlezli a to tím stylem, že jsem já řídil, vedle mě seděl borec a na něm holka, na zadních sedadlech bylo šest lidí, dva lidi v kufru a po cestě si nás stopl ještě jeden punker kterej vlezl na střechu. Tzn 12 lidí v kadetu :D .... jel jsem teda krokem a dojeli jsme v pořádku.... nic se nestalo... ale tak nebylo to zrovna rozumny :D
19. února 2019, 22:25
2
No, já sem si koupil starou Vectru za pakatel den předtím než jsem si vyzvedl papíry, nasypal jsem do ní ještě jednou pořizovací cenu, aby se s tím vůbec dalo rozumně jezdit a den po vyzvednutí ze servisu se stalo tohle. Vylezl jsem z toho s modřinou na hlavě, nic víc. Prostě hovado, no :D
19. února 2019, 23:41
0
a jak se to stalo ? mikrospanek, smyk ?
19. února 2019, 23:46
0
Bylo to na přelomu listopadu a prosince fůru let zpátky, takže bylo mokro, trochu oslizlo a zrovna krátce potom, co sem si říkal, že bych na okresce mohl trochu zpomalit a zpomalil jsem, tak se mi o přesto povedlo najet na bílou čáru, po který jsem uklouz, no a jelikož jsem neměl žádný zkušenosti, tak jsem udělal přehnanou korekci a už jsem to nedokázal vybrat, najel jsem na začátek svodidel (jak jakoby vyjíždějí ze země) a použil je jako skokanskej můstek do (naštěstí) menších stromků. Je to trapas, dodnes o tom poslouchám kecy od kamarádů (oprávněně), ale aspoň mi to hned zkraje otevřelo oči atd.
20. února 2019, 07:57
1
Jedu si takhle s fungl novou Africou Twin, kterou mi po sáhodlouhém školení půjčil otec s tím, ať mu natankuju plnou a dovezu to domů. Vyjíždím z benzinky, dávám přednost, rozjíždím se a na poslední chvíli mi z nepřehledné zatáčky v dědině vylítne borec asi 90km/h. Kdybych měl poloprázdnou nádrž, asi by se nic nestalo, ale jak jsem hmátl na brzdu, tak se mi ta plná bandaska přelila dopředu, s motorkou to nepěkně smýklo a otcův sen (ta motorka :D) ležel v křižovatce na zemi... od té doby jsem na ní už radši nejel :D V autě jsem měl taky pár drobností: jako nelepší bych asi uvedl, jak jsem se s maličkým Ignisem Sport nevlezl do 4,5m široké brány...tak to dopadá, když člověk sedí za volantem, věnuje se asi čtyřem věcem a ani jedna z nich není řízení..:D no už jsem se poučil...
20. února 2019, 08:52
7
U me to je jasny, pres rok piplam Sierru, nemam s ni najeto ani 1000km a pak to na mokru naperu do brehu kde byl schovany kamen. Castecne tech.problem na aute pri reakci na plyn a castecne pomaly ruce. Tyden jsem si myslel, ze to je spatnej sen
-
Komentář upraven 20. 2. 2019, 09:59:21
20. února 2019, 11:55
3
Ja pridam jednu cestovatelsku: Pred 2 rokmi sme boli as 2 mesiace v juznej amerike Land Cruiserom. Auto super, nezmar. Ked sme boli v Bolivii tak sme prichadzali k La Paz. Autom sa knemu prichadza z vrchu po nahornej plosine asi v 3800m. Samotne mesto je v udoli asi 500 m dolu. No nic, tak pomaly schadzame dolu serpentinami medzi nakladakmi , autobusmi, hustota a blazinec stupa (asi si viete predstavit ako to tam na cestach vyzera..) ked tu zrazu brzda jak do hovna.. Tak som tam akurat vrazil zamok na 1.st (automat) a zacal som trubit, vsade ludia, auto pomaly zrychlovalo, motor siel do otacok, ja som pumpoval na brzde, zena nasla v slovniku slovo Brzda po spanielsky, kricali sme "NO FRENOS, NO FRENOS" ludia uskakovali, ja som kluckoval medzi autami az nakoniec sa mi to podarilo "zapichnut" do protisvahu v jednej z uliciek do ktorej som vletel z vedlajsej tesne pred autobus..
Nikomu sa nic nestalo, ludia boli dokonca uplne v pohode, asi zvyknuti.. Len my dvaja sme boli zeleni este 2 dni.
Tak som sa aspon naucil, ze brzdy po spanielsky su Frenos, a ze brzdovka ma vyrazne nizsi bod varu vo vyskach
20. února 2019, 12:00
2
este pridam foto krasavca.
20. února 2019, 12:21
1
Tak to je mazec. No frenos mě pobavilo. Ehm to jste jezdily jakože expedičně ve dvou tady de la offroadem bez znalosti španělštiny v jižní emérice? To muselo bejt docela na překážku ne?
20. února 2019, 13:18
6
Njn, kazdy ma nejake hobby. Mna ta ruka noha komunikacia strasne bavi. Ale nez sme vyrazili tak som si dal 2 lekcie Duolinga, takze som nejake zaklady mal: napr jak sa povie jablko a tak. Ja vyrazil o tyzden skor nez polovicka aby som auto pripravil. Takze vyhodit zadne sedacky a urobit tam plato na spanie. Takze sup do obchodu a objednat si 2 m dreveny hranol 6X6 cm, 2X 1,5 m plato OSB, nejaky spojovaci material a No Englese porfavor, vole.
Najlepsia bola guma na polstrovanie "postele": pridem do kramu a plynulou spaniecinou mu hovorim: EE, uno materialo elastiko, rubero negro, si? Kukal na mna jak Majka z gurunu. Tak som si zamumlal: Kurva jak sa povie guma spanielsky? A on ze: AAh, una goma, no problemo!!
20. února 2019, 13:42
1
:D Jak se řekne jablko a tak. To si mě fakt zlepšil den. A jako jedno auto... A jelo se. Žádná kolona 5 toyot? Jako ne že by to nešlo... Jak jde o byznys tak se domluvíš vždycky. Jen teda myslím, že ta JA je prostě se španělštinou jednodušší a budeš víc welcome. Rubero negro.... Ještě že vědí že gringos mají aspoň prachy. Jak se vám zdolávalo to převýšení atp. Krom frenos defecto. A auto lodí nebo koupený tam?
-
Komentář upraven 20. 2. 2019, 13:43:08
20. února 2019, 18:44
0
Moja skúsenosť je, že keď človek prejaví rešpekt a snahu komunikovať "lokálne" is chybami tak to místní strašně ocenia. A sami si to užijú ten kontakt s mimonem. Takže je to väčšinou prdel.
Auto nám požičali kamoši, ktorí ho kúpili v Kalifornii a dotiahli to až do uruguaja. My sme urobili kolečko Uru-brazil-bolivia-argentina. Takže pohoda, jedno auto. Ono to tam zasa není taková divočina.
Najviac bola práve Bolivia, nádherná krajina, povinný salar de Uyuni a jazda vo výškach. Tam to auto fakt funelo. 4.5l R6 atmosféra ale ledva to šlo. Tá fotka čo som sem dal je asi najvyšší bod. Na mobile je vidieť 4800mnm. Len poodist od auta a urobiť fotku a človek sa cítil jak po maratóne.
20. února 2019, 20:36
0
Jo to jo. Pokud člověk neni machr tak se jde domluvit všude. Chce to trochu respektu. Tady u nás když lidi lámaně umí dobrý den, tak to taky otevírá srdce.
Ty vejšky jsou tam mazec. Divočina to není až na výjimky dnes už skoro nikde.
21. února 2019, 09:00
1
"Moja skúsenosť je, že keď človek prejaví rešpekt a snahu komunikovať "lokálne" is chybami tak to místní strašně ocenia. A sami si to užijú ten kontakt s mimonem. Takže je to väčšinou prdel."
Tohle mi fungovalo všude, včetně Albánie (a že albánština nemá styčný bod s čímkoliv civilizovaným vůbec žádný), a třeba v Itálii jsem se cítil jako doma se slovní zásobou asi deseti slov (umím napočítat do pěti a k tomu pane, prosciutto, pizza, pasta a caffè espresso), ovšem jedna výjimka se přece jenom našla: ve Francii to prostě nešlo. Tam odmítali pochopit, i když jsem jim ukázal konkrétní frázi v příručce francouzské konverzace.
20. února 2019, 13:18
13
Ono to není úplně autařské, ale myslím, že do diskuze se to hodí...
Když mi bylo čerstvě osmnáct, měl jsem při škole praxi na zámku Humprecht jako průvodce. Protože jsem to tam měl celkem daleko a autobusové spojení za moc nestálo, dojížděl jsem tam na Babettě, kterou jsem si vypůjčil od babičky. Už jen samotné cestování na tomhle stoji vytuněném proutěnými košíky vepředu a vzadu stálo za to a bylo občas trapasem samo o sobě.
Nicméně - cesta na Humprecht vedla přímo kolem hradu Kost. Před ním pravidelně už zrána stávaly turistické autobusy a malá silnička byla často úplně ucpaná. Tak tomu i bylo i onoho osudového rána. Slunce svítilo, ptáčci zpívali a já měl dost času. Zastavil jsem proto způsobně za kolonou autobusů a čekal, až se dá do pohybu.
Okolo silnice postávala školní třída, podle věku jsem je odhadoval tak na třetí ročník střední školy. Byl konec května, asi školní výlet. Při stání v koloně jsem vyndal z kapsy telefon a kontroloval, kolik je hodin. Jak jsem se nahnul, abych telefon vrátil do kapsy, tak se celá Babetta podivně nahnula a já ve snaze ji vyrovnat jsem chňapl po pravém řidítku. Bohužel, na tomto řidítku je ovladač plynu. Babetta sebou cukla, ja sklouzl dozadu ze sedla a držíc se jednou rukou toho zatroleného plynu a druhou hrany sedátka jsem vlál za motokolem vstříc přede mnou stojícímu autobusu. Samozřejmě jsem se zastavil až o něj.
Následoval nekonečný výbuch smíchu z míst, kde stála ona školní třída. Autobus jsem naštěstí nepoškodil a tak jsem se rozhodl takticky zmizet. Jenže nárazem jsem si vytrhl plynové lanko a tak jsem musel Babettu potupně odtlačit.
No nic, stávají se i horší věci, říkal jsem si. Onu školní třídu již pravděpodobně nikdy neuvidím a celý incident bude jistě brzy zapomenut.
Došlapal jsem tedy na "svůj" zámek a věnoval se údržbě expozice. Po chvíli mě zavolala pokladní, že brzy dorazí jakási školní výprava a já už jsem se pomalu začínal bát. A samozřejmě se stalo nevyhnutelné. Před branou stála skupinka, která před pár hodinami viděla, jak jsem nedokázal zkrotit mocné motokolo Babetta. Většinu výkladu jsem koukal do země a odpočítával místnosti do konce prohlídky. Po zavření zámecké brány jsem pak našel v návštěvní knize vzkaz "Hezký zámek, ale průvodce není zrovna zručný motorkář".
20. února 2019, 13:23
0
LOL! :D
20. února 2019, 13:44
4
Stejně si hrdina já bych se styděl si na to jen sednout:D
20. února 2019, 16:21
3
Tak z toho jsem regulerne umrel smichem. Tohle pise sam zivot.
20. února 2019, 16:51
0
I já mám nemilou zkušenost s tímto ďábelským strojem, nicméně není ani zdaleka tak humorná. :D
24. února 2019, 10:09
0
Také přidám svoji nemilou zkušenost z timhle ďábelským strojem. Jelikož jsem nikdy žádnou motorku nevlastnil tak mi připadalo faj vzít za pětikilčo od kámoše nepojizdnou babettu, po tom co jsem na ní bez motoru ušlapal asi 10 km a 14 dní po večerech opravoval motor byl čas na test mého staronového stroje. Když došlo na jízdu z kopce tak jsem neodolal a pustil to bez brzd, bohužel řemen v převodovce taky neodolal a prasknul přímo v pravotočivé zatáčce, zablokovalo se zadní kolo a ja skončil ve křoví. Mě se nic nestalo ale moped měl ohnutou přední vidlici, dotlučený blatník a celkově vypadal jako po nehoďe ve stovce :D Nejspíš nejhorší na tom bylo že se mi nopodařilo odpojit motor a musel jsem ji asi 8 km domu tlačit z nadzvednutym zadkem :)
20. února 2019, 13:35
0
Řidičák mám přes 20 let, takže co se trapasů týče, už bych mohl pomalu vydat knížku. :-)
21. února 2019, 11:44
6
Taky přidám jednu příhodu. Přihodilo se někomu něco podobného, ať v tom nejsem sám?
Jeli jsme takhle s přítelkyní večer ze sauny, v příjemné náladě, lehce unavení. Po cca 100 metrech jsem dojel k semaforu, kde už čekalo auto (dodnes si pamatuju že to byl stříbrný Focus II) než mu padne zelená. Zastavil jsem, povídali jsme si, a najednou jsem si všimnl, že auto přede mnou pomalu couvá. Říkal jsem si "Co dělá blbec, to mě nevidí?!?" a pořádně jsem zatroubil, abych ho upozornil. K mému údivu na troubení nereagoval a couval dál, až do nás lehce žďuchnul...
... v tu chvíli mi došlo, že auto přede mnou necouvalo, ale že to já jsem nějak zapomněl držet nohu na brzdě. Že jsem někoho, kdo v klidu čekal na semaforu vytroubil a pak do něj ještě drcnul. Vůbec se mi nechtělo z auta ven ...
Posádka postiženého auta to vypadala šokovaně ale vzala to sportovně, škoda nebyla žádná. Tou křižovatkou jezdím často, pokaždé si na tuhle eskapádu vzpomenu. A když tamtudy s přítelkyní jedeme, často se usmívá. Ani se nemusím ptát proč.
23. února 2019, 20:36
2
Ctu to v restauraci a vyprskl jsem smichy a vylitla mi z nosu mensi nudle na stul...takova ta vodicka jenom.. ale vsem na ocich..diky :D
23. února 2019, 21:58
1
Vodička jenom :D :D :D ještě, že já v restauraci nejsem :D
24. února 2019, 07:09
2
Vzpomínky kdy to za volantem smrdělo krchovem, má každý dost vlastních. Já si vzpomínám, na pokus o předjíždění autobusu (před Jaroměří od Trutnova). Jelikož je silnice zvlněná, kontrolují protijedoucí na přejezdu. Když poslední mnou zaregistrované auto projelo kolem mě, dal jsem plnej a hurá. Krve by se ve mě nedořezalo, když proti mně auto. Najednou všichni kolem mě brzdili, jen já dál drtil plyn. Nakonec to vyšlo. Ale hned za přejezdem přišla pauza na cígo a vydýchání.
A jedna veselejší. S kamarády jsme vyrazili bezcílně pálit benzín kolem komína (dvě auta a moto). Cirka po půl hodině to kamarád poslal přes boudu do pole. Naštěstí vylezl nezraněný. Tak jsem ho vzal jako navigátora. A se slovy: "čum jak se ta zatáčka má jezdit" jsem to naprosto neomylně poslal po tečně ven do toho jeho auta.
24. února 2019, 09:44
0
:-D :-D kamarád neměl zrovna štastný den :-D
04. března 2019, 22:01
0
Největší průšvih byl, když jsem se přetlačoval s kamionem, který popojížděl vedle v koloně a úmyslně začal zavírat můj pruh, abych se nedostal před něj. Proletěl jsem značnou rychlostí natěsno kolem něj a následně se zablokovanými koly málem nedobrzdil za kolonou přede mnou. Od té doby jezdím defenzivněji.
Druhým nepopsatelně trapným zážitkem bylo, když jsem s několikaměsíční rodinnou funglovkou přecenil rejd při otáčení, sjel do škarpy a svezl se po betonovém mostku. Zůstal jsem tam viset s čurkající chladící kapalinou.
07. března 2019, 21:37
1
Autoškolu jsem dělal v únoru tuším 1995. Druhá jízda, instruktor - skoro soused - přibíhá se zpožděním na přeplněné parkoviště u autoškoly a praví: "Já to vycouvám, pak si přesedneme". Zpátečka, plyn, rejd a bum. Vyřešil to rychle s kolegou v baráku a já jsem pak řídil k opraváři, taky známému sousedovi. Jeho pohled říkal: "No jo, než se to naučí.." Ani jsem necekl a jen se smál pod vousy.
Pak nasněžilo 30 cm, kolem 0, břečka jak sviňa. Další jízdu jedu po rovné silnici, trochu s kopce, a zdáli vidím dvě baby kafrající na chodníku u přechodu. Říkám si, že určitě vlezou na přechod těsně přede mnou. A taky jo. Brzdy ze 40 km/h, Felda se začala stáčet a zastavila bokem 1 metr před ženskými, které zůstaly štronzo. Vystoupili jsme, baby odcupitaly a instruktor se mě ptá: "Jsi v pořádku?" "Já jo", povídám, a zubím se do jeho pobledlého obličeje.
Pak přišla zkušební jízda, tenkrát ještě tlustej policajt v zelený uniformě jako komisař. Stále 30 cm šedobílý břečky. Zastavím na červenou a policajt dí: "Právě jste přejel plnou čáru před semaforem o půl metru." Přes zuřivé grimasy instruktora, abych držel hubu, povídám: "Pod sněhem ale není vidět." "Já vím přesně, kde tam je," říká policajt ze zadního sedadla. no, prošel jsem prý tenkrát s odřenýma ušima díky 20 chlebíčkům, které komisař sežral jako pohoštění.
13. května 2019, 15:29
0
Taky jednu přihodím. :)
Při sobotním výletu jsem se po cestě stavil pozdravit na sklad a při pauze pokecat, klasika, pokec s chlapama, okouknout ženský a tak. :-D
Jenže při odjezdu jsem couval z parkoviště, no, jaksi jsem si neuvědomil, že při couvání se nekouká na ženský ale do zrcátek, tak jsem kolegovi trošku "srovnal" nárazík.
Nakonec dobrý, jeho nárezník z mého povinnka a můj zadní plastovej jsem si naštěstí srovnal sám.