Michael „Mekin“ Moravec

Jednoho krásného jarního slunečného odpoledne minulého roku, v den mých narozenin, jsem zahodil střechu a jel jsem z Nymburka do Poděbrad svojí černoumiatou na trénink. Vzal jsem to klasickou cestou kolem Albertu, mašinky a za mostkem, když už byla miata v provozní teplotě, podřadil jsem za 2 a vesele předjel řadu aut. Následovala levotočivá zatáčka, kterou jsem ve 120, i díky meisterr podvozku, neměl problém v téhle rychlosti projet. Jako vždy jsem se těšil na supr úsek, ale hned 150m za zatáčkou na mě čekalo nemilé překvapení v podobě odbočujícího stojícího auta na Budiměřice, neoptimálně stojícího uprostřed mého pruhu. Když mi bylo jasné, že nemám šanci situaci vyřešit pomocí brzd, napadl mě protisměr, který byl bohužel obsahený auty jedoucími ze směru od Poděbrad. Když stojící auto bylo asi 30 metrů před čumákem mého NBéčka, přestal jsem brzdit, zapřel jsem se do sedačky a začal se modlit. Poslal auto půlkou šířky do příkopu a kolem stojícího auta jsem projel (čti prodrhnul). Návrat na silnici všemi 4mi koly nebyl úplně hladký, ale nějak jsme se s tím poprali. Po příjezdu na trénink jsem šel napřed zkontrolovat stav trenýrek s obavou, že tam bude pěkný škrtátko od sirek. Všechno dobře dopadlo, auto i trenky v cajku. Od té doby si tam dávám větší pozor ????????.