Nejlepší auta podle Autíčkáře. Co bychom chtěli v garáži?

V automobilových magazínech je spousta testů a spousta názorů na různá auta. Vzhledem k obecné snaze o objektivitu se však málokdy dozvíte, co by si v garáži přál samotný autor. My se nyní hodláme odhalit. Ze všech aut, která jsme řídili a dobře je známe, vybereme elitní společenstvo. Mělo by to skončit záplavou supersportů? Možná v jiné redakci. My jsme jich jednak příliš moc nezkusili (zatím) a druhak chceme vybrat auta, se kterými bychom opravdu chtěli žít…  Ne jen se v nich projet a zase je vrátit… Jaká jsou tedy nejoblíbenější auta Autíčkáře? Je redakce názorově pestrá? A myslítem že náš ochočený petrolhead Krab vybere aspoň jeden normální vehikl, se kterým půjde jezdit pro rohlíky a žít každý den? Pojďme to zjistit.

Vavris

Téma tohoto článku jsem v redakčním chatu vymyslel, nadhodil a jelikož je realizováno, tak by asi bylo vhodné, abych jej také načal. Na poměry automobilových pisálků jsem pořád docela panna. Seznam najetých aut by čítal nejspíš nějaké nižší stovky (počítat jsem přestal už dávno), mám docela malé zkušenosti s novými auty a spousta kousků v mých prstech uvízla příliš krátce, než abych si mohl být jistý ve svých dojmech. Právě proto se nedostane na F-Type s osmiválcem, jenž mě schramstnul a vyděsil, ani na Caterham, který je jistě skvělý a asi bych se do něj zamiloval, ale jedinou společně prožitou hodinu jsme si moc nerozuměli…  Ale teď už pojďme na ty vehikly, které z nějakého pohledu považuji za skvělé a chtěl bych je mít.

BMW 340i M-performance

Jako by někdo v BMW oscanoval můj mozek a stvořil podle získaných dat dokonalou podobu auta pro každý den. Když jsem trávil týden v  testovacím 340i, měl jsem dojem, že jej pro mě někdo vyrobil na přání. Líbil se mi design, mělo skvělá sedadla a dostával mě zvuk. Dokázalo při splynutí s davem jezdit za 7 a přitom vyvinout tempo, ze kterého jsem byl nesvůj. Umělo být tiché a (navzdory tuhému podvozku) docela komfortní při nutných pojížďkách, velmi dobře se v něm cestovalo, aby nakonec předvedlo skvělý balanc a schopnosti, když se na navigaci začala trasa klikatit. Každé ráno jsem se těšil, že nastartuji šestiválec a auto splní vše, co mi na očích uvidí. Ještě prosím audio Harmann Kardon a budu spokojený jak želva. 340i na M-podvozku se samosvorem je pro mé potřeby dokonalý univerzál.

Honda S2000

O víkendech mám taky jasno. Vzadu v hlavě hlodá Caterham, ale S2000 je trefa na jistotu. Na poměry sportovních aut je pomalá. Její elektrický posilovač sklízel vlnu kritiky. Moderní hot hatch jí sfoukne jak svíčku. Všechno je mi to však úplně jedno. Chci tu záplavu mechanické odezvy. Chci sundávací střechu. Chci instantní přetáčivost náročnou na řízení. Chci S2000. Ryzí záležitost pro blbce, kteří mají nejraději staré pořádky. Bez asistentů, bez pomocníků, syrovou jak tatarák.

Nepotřebuju velehory výkonu. 240 astmatiků, kteří začnou ržát až na konci dostihu totiž úplně stačí k zapojení celého řidiče a husí kůži jak Himáláj. Miato promiň, za tvým volantem jsem toho prožil nejvíc, ale neznám jiné dostupné auto, které by mě bavilo tak moc, jako S2000. 

Citroen Saxo VTS 16V

Na úvod je fér uvést jednu věc. Saxana je strašná mr…  …krám. Ale přesto nějak nemohu zapomenout. Jak často se přistihuji při myšlenkách, že jsem si jí měl nechat a kompletně zrenovovat rezivějící karoserii. Proč to? Saxo VTS je skvělé svou uvolněností a bezstarostností. Po silnici nejede, ale tančí. Je spektakulárně přetáčivé, motor by nejraději sežral otáčkoměr a skrze jeho volant můžete provádět geologický průzkum. Saxana je automobilové lithium, které se nebere vážně a pokaždé v něm najdete prostou radost z pohybu. Je to neředěná esence chuti do života. Jezdící optimismus. Dokonalejší auta mohou svou precizností působit svým způsobem odměřené, nabubřele, či náročně. Saxofon je prostě jen veselý. Za každých okolností. Takový elánem nabitý kamarád, který vám ukáže, že život je skvělý, i když máte všeho plné zuby. A právě proto tady musí být. Přestože polovina jeho komponent stojí za prd a existuje asi milion rychlejších, schopnějších a vlastně i charakternějších aut. 

Hamster

BMW 330e

Volba pravověrného alfisty? Ajaj, Hamster sešel z cesty… Ne, já vím, že bych cestou do salonu pro své BMW nakonec stejně odbočil k prodejci Alfy Romeo a koupil si Giulii Veloce, ale pokud mi nějaké auto během testování dávalo dokonalý smysl, byla to právě mnichovská trojka v hybridní verzi. Automobil, kde onen hybridní systém dělá svou práci dobře a zároveň skrytě, nepředvádí se. Auto, se kterým si užijete zakroucené okresky, opravdu dlouhé výlety i obyčejnou cestu pro rohlíky. Zážehový motor o solidním výkonu, schopnost čistě elektrické jízdy, nízká spotřeba, schopný podvozek s pohonem té správné nápravy – ideál.

Abarth 595

Naopak pokud mi nějaký vůz naprosto nedával smysl, byl to maličký Abarth. Autíčko začalo svůj život coby malá nákupní taška, potom ale někdo přišel s tím, že to bude sporťák. Ve městě je vůz tvrdý, převodovka s ním škube, výuky vyluzují kravál, mimo město potom pidiautíčko nedává smysl vůbec. Jenže ono je skvělé. V celé té bláznivosti je totiž ta pravá krása.

Fiat 124 Spider Lusso

Teď trochu podvádím. Pravdou totiž je, že jsem Fiat 124 Spider ještě neřídil. S jeho sourozencem, Mazdou MX-5 jsem již měl tu čest a podle toho, co jsem následně v redakci o rozdílech mezi těmito příbuznými slyšel, je zřejmě Fiat s o trochu méně puritánským přístupem k motoristické zábavě přesně tím řešením pro mě. Malý moderní roadster, nic přehnaného, ale zároveň mu nic nechybí. (Za to podvádění budeš jezdit půl roku elysejským Citroenem, Hamstere – pozn.Vavris)

Fernie

Vybrat si z aut, která jsem měl v rukou, vlastně vůbec není jednoduché. Pravda, vedu si svůj zápisníček, ale nejsem si úplně jistý, jestli najdu 3 auta, která bych z ruky nejradši nedal. No, ale pojďme to zkusit. Alespoň první auto totiž není vůbec těžké vybrat…

Mazda MX-5

Ano, zcela nečekaně je to roadster-jehož-jméno-se-nevyslovuje. V zápisníčku mám všechny varianty až na ND 1.5 (zato mám 124 Spider), ale místo v mé ‘věčné’ garáži může dostat jen jedna. A tou je ta, se kterou už dva roky dennodenně jezdím. Obouchaná, hlučná, tvrdá… Jasně, objektivně by se našla lepší varianta, ale s žádnou z nich jsem se nikdy nepobavil tak, jak se svým autem. Taky jsem si nikdy dřív v jiném autě nezlomil obratel. Ale to je úplně jiný příběh… :-)

Mercury Grand Marquis

Vybírání aut z těch, co člověk řídil, je docela těžké. Spousta jich totiž byla fajn, ale skoro žádné bych nechtěl doma. Tedy, až na tuhle věc. Hranatý sedan pankového pana učitele je auto, které mě odvezlo na první sraz amerik a tím přispělo k mé rozkvétající obsesi auty. Navíc mám setrvalý pocit, že k tomu, abych měl pocit, že můj motoristický život je naplněn, mi chybí americký sedan. Jízda v něm je totiž jinde. Je to takový pěkný a příjemný zen. Něco jako sedět v Range Roveru, ale lepší a víc cool.

Ale co umístit na třetí místo? Měl by to být Delorean? Austin Mini? MR2? Model S? Vážně nevím. Nechal bych to prozatím otevřené. Na to, abych si hrál se třemi auty bych stejně neměl čas a pak by mě mrzelo to jedno zanedbávat.

Krab

Taky jsem se zamyslel a říkám si: „Člověče, Krabe, k výběru třech nejlepších jízd života by to chtělo vymyslet něco pořádného. Vzal jsem tedy to utržené sluchátko a zavolal. „Haló, haló, prosím pěkně, byla by tam k testu jedna Ferrari F40?“ S kamiónem náhradních pneumatik a celým dnem volného okruhu, třeba v Mostě? A ze sluchátka se ozvalo: „No, ano, může být.“ A já celý den čekal a čekal a ono furt nic. Po čase jsem usoudil, že moje kouzelné utržené sluchátko musí být nějaký podfuk. A tak holt vyberu tři reálná auta z masa a kostí, tedy z kovů, plastů, oleje a hovězí kůže.

MGB GT 

Co k němu mám říct? Víte, ono voní takovou tou kombinací olejů, koženky a spáleného benzínu. Každá jízda s ním se vryje do paměti nesmazatelně a každá ostřeji a na limitu projetá zatáčka je odměněná nefalšovanou radostí z jízdy. Sedí se v něm ideálně, volant s koženým potahem a lehce zoxidovanými kovovými rameny držím v rukou přímo před sebou. Je to stroj času.

Porsche 911 Carrera 3.0 SC 

Vzduchem chlazený motor trčící za zadní nápravou ničím nenahradíš. Já vím, tohle se říká o objemu a počtu válců, často osmi a v konfiguraci do „vé“, ale pravé Porsche je vzduchem chlazené a nikdo mi to nevymluví. Nemá tak velkou přilnavost a řidič se s ním musí umět sladit. Krátká letošní jízda v exempláři, který mi laskavě půjčil na chvíli řídit jeho majitel Ruda, potvrdila, že bych se s ním chtěl blíž a blíž seznamovat. Auto trčí stále v inzerátech a Krab na něj stále nemá peníze. Jinak by ho asi Rudovi opravdu vrátit nechtěl.

Caterham Roadsport 1.6

Projel jsem s ním Severní smyčku Nuerburgringu. Tohle auto je jako by ho někdo vyrobil přímo pro mě. Víte, že mám rád klasická sportovní auta. A Caterham se řídí s přirozeností mého starého MGB, jenže nabízí jízdní vlastnosti, o kterých si u čtyřicet pět let starého anglického sporťáku můžu nechat jen zdát. Je rychlé, pokud je řidič dostatečně odhodlaný a umí to. Já to zatím bohužel nejsem, ale jelo se mi v něm neskutečně přirozeně. Vrčení z postranního laděného výfuku Catíka, podřazení s falešným meziplynem ze čtyřky na trojku a odezva na řízení prostřednictvím malého volantu Momo, je nepopsatelně odměňující. Já v Caterhamu najel fakt jen pár kiláků po silnici a najednou do něj sedl, nasadil si helmu a objel v něm Severní smyčku. Asi jsem trochu šílenec.

Vojta Dobeš

Nad svou “trojicí vyvolených” jsem přemýšlel dlouho a těžce. Důvodem bylo možná i to, že jsem si zadání trochu ztížil a pokusil jsem se poskládat auta tak, aby nejen patřila na vrchol toho, s čím jsem se měl tu čest setkat, ale aby navíc dávala smysl pohromadě. Výsledkem jsou dvě auta, která mě nadchla při testování, a jeden exemplář, který mi byl léta věrným automobilovým druhem…

Tesla Model S 

Není dokonalá, těžko s ní ujedete víc než 400 kilometrů na jeden zátah, potřebuje dobíjecí stanici, má pitomé ovládání úplně všeho na dotykovém displeji a občas poněkud selhává kvalita zpracování. Přesto je to podle mě nejlepší auto současnosti – možná proto, že je to ve skutečnosti spíše auto budoucnosti. Baví mě, jak jezdí, jak je rychlá, kolik je v ní místa i to, že jí můžu “natankovat” ze zásuvky. A protože víc než 400 kilometrů za den najedu zřídka, je mou volbou primárního auta pro každý den.

Mazda MX-5 RF 2.0

Odpověď je vždycky Miata. A pokud bych měl s nějakou žít, byla by to, možná poněkud překvapivě, verze RF s dvoulitrovým motorem. Je pravda, že roadster s patnáctistovkou nabízí čistší a bezprostřednější řidičské zážitky, ale v každodenním životě je příliš pomalý, příliš hlučný – a při zábavě na okreskách přeci jen občas chybí trocha výkonu a samosvor. RF je rychlé tak akorát, dost na to, aby člověk netrpěl nedostatkem výkonu a zároveň dost pomalý na to, aby ho člověk dokázal využít naplno. A zároveň se dá používat každý den. Proto je mou volbou jako sekundární každodenní auto do města či na okresky.

Chevrolet Caprice

Poslední na mém seznamu je má dávná láska – Chevrolet Caprice z 80. let. Tahle hranatá krabice, kterou většina z nás zná jako newyorský taxík nebo policejní auto ze starých amerických filmů, sice není objektivně dobrá snad v ničem, ale má nezaměnitelné kouzlo starých amerik. A jeden exemplář mě provázel roky mého řidičského mládí. V mé garáži snů by ale Caprice vypadal trochu jinak. Vybral bych si variantu kupé namísto sedanu (ideálně ročník 1977 – 1979 s úžasně zalomeným zadním oknem) a namísto drobného tuningu, kterým prošel můj exemplář, bych ho svěřil do rukou kalifornské firmy Icon4x4. Výsledek by byl nejspíše o dost dražší než Tesla, která je na prvním místě seznamu, ale Caprice s modernizovaným podvozkem, osmiválcem LS3 o objemu 6,2 litru a dokonalými detaily, jak je u Iconu umí, by byl perfektním ztělesněním staré ameriky. Téměř nezničitelný, s přebytkem výkonu, plavným podvozkem ideálním pro hrátky ve filmovém stylu, a s nezaměnitelným charakterem staré krabice. V mojí garáži snů tak zaujímá pozici třetího auta – víkendové hračky a v případě potřeby i nástroje na dlouhé cesty, které Tesla nezvládne kvůli dojezdu…

Dan

Vybrat tři nejlepší auta, se kterými jsem měl tu čest, je opravdu více než složitý úkol. Během svého automobilového života jsem usednul za volant stovek aut. Na některá jsem už zapomněl (naštěstí), jiná byla tak nezajímavá, že ve mne nezanechala hlubší vzpomínku. Pak tu jsou ovšem vozy skvělé a ty, na které nikdy v životě nezapomenu. A právě z toho posledního balíku budu dnes vybírat. Takže jakou trojici vytáhnu z paměti? 

Mercedes-Benz SLR McLaren 

Ano, tohle asi není překvapení. Je to patrně nejdražší auto, které jsem pilotoval. Rozhodně patří mezi nejsilnější a nejrychlejší. Abych se přiznal, nejsem úplně fanoušek supersportů. Hezky se na ně kouká, hezky se to poslouchá, ale jinak moc nevím, k čemu bych je používal. Svezl jsem se ve Ferrari, zažil jsem adrenalinovou jízdu v Nissanu GT-R. Ani jedno z těch aut, ve mně nedokázalo vyvolat touhu vlastnit jej. SLR je ovšem jiné. Neuvěřitelná strojovna je kombinovaná s podvozkem použitelným pro každodenní ježdění. To vše je zabalené v kouzelně přitažlivé karoserii. Vážně, nevybavuji si, jestli jsem někdy viděl auto s hezčím profilem. A v neposlední řadě je to také auto, se kterým jsem poprvé překonal magickou hranici 300 km/h. Na to se opravdu nezapomíná. Mercedes SLR McLaren je fascinující kus techniky, který má pevné místo v mé automobilové garáži snů. 

Mazda RX-7 FD 

Vybrat první auto bylo celkem jednoduché, ale teď už jde do tuhého. Když už mám v garáži supersport, co potřebuji jako druhé auto k němu? No přece další sporťák, to je jasný. Chci něco zvláštního, co nepotkám na ulici každý den. Něco výjimečného. Mělo by to být malé, obratné a měla by to vyrábět Mazda. Ano, potřebuji Mia… ale kuš. Ne, Miatu už prosím vážně ne. Ne, že bych ji neměl rád… ehm, ale vlastně nemám. A hlavně, proč chtít MX-5, když můžu vybrat fantastickou RX-7 FD .

Opakujte se mnou, Wankel, dvě turba, muší váha, manuální převodovka… sakra, tohle je tak podmanivá kombinace, že se ve mně opět probudila touha se svézt. Nebo koupit. Nevíte někdo, jestli do toho složím kočárek? Každopádně tahle Mazda je jasnou volbou do mé vysněné garáže. 

BMW 540i 

Poslední výběr je vůbec ten nejsložitější. Když už mám v garáži supersport a hračku na hraní, co ještě tam nutně potřebuju? Roadster, nebo snad veterána? Ale kdeže, tohle s radostí přenechám Krabovi. Já potřebuju cestovní sedan. Velký. Pohodlný. Luxusní. A rychlý. Vybírat v moři velkých sedanů je jako stát v obchodě před regálem s whisky a rozhodovat se, kterou z těch dvaceti oblíbených flašek si dnes koupíte. Záleží jakou máte zrovna náladu, chuť a v jakém jste rozpoložení. Prostě tisíc proměnných, které ovlivňují úsudek a formují finální výběr. A stejně tak to mám já s cestovními sedany. Mám chtít elektrickou Teslu s její mamutí silou, která nikdy nepřestane fascinovat? Ne, pro mé využití je bohužel naprosto nepoužitelná. Toužím snad německé preciznosti s desetiválcovým srdcem v podobě Audi S8? Zcela jistě ano, ale ne zrovna dnes. Potřebuji velkou anglickou kočku s kompresorem? No jasně, kdo z nás by nepotřeboval XJ. Ale dnes chci něco jiného. Ano, jak bych mohl zapomenout na Sonderklasse od Mercedesu. Shodou okolností jsem zrovna včera strávil několik desítek kilometrů za volantem prodloužené S500 a od té doby nemohu to auto dostat z hlavy. Celou noc přemýšlím, jak to vymyslet, abych to mohl koupit. Ale pšt, nikomu ani muk, doma nic nevědí. Nakonec však vybírám jiného favorita. Právě teď, dnes ráno mám chuť na bavorské klobásky. Chci BMW, chci nejnovější pětku s přeplňovaným benzinovým šestiválcem. 540i, jež mi dělala společnost v létě, mi učarovala úžasným podvozkem, skvělým řízením a fascinujícím motorem, kterému nechyběla síla a zároveň byl až překvapivě úsporný. Tohle auto chci. Aspoň pro dnešek. Zeptejte se zítra a má odpověď bude zase jiná. 

Zlokočka

Jeep Wrangler

Obrubníky, příkopy, potoky, lidi, menší pohoří, pro tohle auto zkrátka neexistují překážky, a to se mi na něm líbí. Nedá se s ním jezdit moc rychle, není nijak zvlášť pohodlné a s moderní technikou si taky netyká, ale co na tom. Ta správná zábava totiž začíná ve chvíli, kdy sjedete ze zpevněné cesty.  

Jaguar XE 25t

Když si mám vybrat daily driver, který bude na první pohled nenápadný, ale po týdnu v něm neumřu nudou, je to Jaguar. Má své mouchy (a jsou to ty velké, kovově lesklé masařky), bohatě je však vyvažuje podvozkem, který si záhadně rozumí s českými tankodromy, a v tomto konkrétním případě i dokonalým motorem. To by možná pro volbu do top 3 nestačilo, ale to auto mi zkrátka sedí. 

Ford Puma 1.7

Nesmějte se, všichni máme své úchylky. Vedle Jeepů a Jaguarů (a Range Roverů, BMW a Hyundai Genesis Coupé, na něž tu už nezbylo místo) bude mít Puma v garáži vždycky své místečko jisté. Ztělesňuje ty malé radosti, které nemusí být nijak extrémní, stačí že člověku poskytnou pocit, že žije tady a teď. 

Matěj

Range Rover Velar

Ano, je to tak. O Velaru jste si u nás ještě nemohli přečíst, ale snad to velice brzo napravím. Teď však už víte, že jedním z aut, které mě chytlo za srdce nejvíc, bylo SUV. Naftové. Abych to uvedl na pravou míru, musím leccos vysvětlit. Za prvé jsem si vždycky myslel, že auta jsou mým hlavním koníčkem a létání je až na druhé koleji. Také jsem potřeboval nějaký zábavný sporťák, nebo aspoň silnou zadokolku, nebo jsem si to alespoň myslel. A za dvouleté působení v redakci Autíčkáře jsem měl možnost vyzkoušet dost zajímavých vozu a současně začal opět trochu létat. No a teď tedy víme, že mě dostal Velar. Jak se to stalo?

Jednoduše. U aut potřebuju jednu věc, a nejsem sám, jen každý ji má jinde. Potřebuju se v autě cítit dobře a současně se za ním chci při parkování ohlédnout. Skutečnost je taková, že jsem zatím v ruce neměl auto, ve kterém bych se cítil tak dobře, jako ve Velaru. Tím pádem odpadají veškeré jeho nedostatky, ty totiž přebíjel můj pocit blaženosti kdykoli, když jsem byl za volantem. Do recenze se samozřejmě pokusím napsat o něco objektivnější zhodnocení, aktuálně je však Velar číslo 1.
 

BMW M5 E39

Dokonalý protiklad předchozího. Nakoňovaný, na první pohled zlý, ale vlastně ještě celkem civilně vyhlížející sedan. Beznadějná láska od dob Need for Speed 4. M5 probudí démona v každém, i obvykle slušný řidič zjistí, že plynový pedál drtí sám od sebe, jen aby si užil té úchvatné akcelerace a hromového soundtracku.

S určitou nostalgií vzpomínám na těch pár přízemních letů krajinou, kdy by případná konfrontace s muži v modrém pravděpodobně skončila naší popravou v lesíku u cesty. Kdysi jsem řekl, že M5 je moderní moonshiner, a stále si za tím stojím. M5 E39 je čiré zlo. Sofitistikované a skrývané, ale je to přesně to zlo, které všichni tu a tam potřebujeme.
 

Jaguar XJ X300/X308

Zpátky ke klasice a slušnému vychování. Byť existují i ostré verze XJR, já měl tu čest s klidnou silou v podobě XJ12. Ale to není ta, kterou bych chtěl. Spíše bych chtěl osmiválec, ideálně se svorem a výfuky, které umožní motoru dýchat trochu volněji. Měl by být černý, nebo tmavě modrý, a dost opelichaný. Kouřilo by se v něm. A kouřilo by se od zadních gum. V jisté fázi by byl nabourán, a v konečném stádiu by se fatálně pokazil, aby byl následně rituálně zapálen. Klidně by mohl být pravostranný, na tom nesejde, jeho akční dostřel by s mým přístupem k údržbě byl asi velmi krátký.

Byla by to asi dost krátká, intenzivní a vlastně docela nehezká lovestory, ale takové XJ potřebuju. Nevíte náhodou o něčem?

Jeník, Radek a Adam jsou ostudy a seznam svých oblíbených aut si drží jako obchodní tajemství. Třeba příště.