Jméno „Poledník“ Příjmení

Aerovette mi byla cizí. Nádherný auto s příběhem vypovídajícím o americké nátuře...

V akci je možný tuhle prasárnu vidět i ve filmu Lost Highway od Davida Lynche.

Můj splněný sen je nejslabší motorizací daného modelu a veškerou výbavu jsem odinstaloval. Díky mým preferencím má švihadla a nemá rádio, dokonce se v ní nedá najít už ani topení a airbag... Je snadný říct že mi na nejvyšší specifikaci nezáleží, ale zároveň v tom vozítku skončily veškerý vydělaný finance na vyřešení kvality a ovladatelnosti, takže o úspoře to nikdy nebylo. Nedávno jsme řešili rodinný kombík na delší cesty a tam to šlo opačným směrem. Dvouzónová klimatizace, tempomat, polokůže, asistenti a sada airbagů. Jde evidentně o to, za jakým účelem člověk auto pořizuje...

Nejhezčí DeTomaso pro mě vždycky byla Vallelunga. Dokonce jsem jí taky vytvořil moderní verzi, ale jenom v graf. editoru...

Vzhledem k neoblomné skutečnosti objevené šibnutým pánem jménem Jedenkámen, tedy že čas je relativní, lze také o rychlosti říct, že je zpola relativní. Jasnou odpověď tedy lze hledat, ale pokud ji chceme skutečně najít, musíme s kamenným výrazem tváře a smířlivě uznat, že to nemá smysl. Pro lepší představu toho pocitu si vzpomeňte jak váš hlídací pes používá místo zubů jazyk plný slin.

První místo už v garáži zabírá splněný sen ve formě specificky upravené Miaty NA, u které je síla ve všech faktorech krom nepatřičné praktičnosti doplněna specifickou degradací věkem i úpravami dle mého gusta. Součást životního příběhu nemůže být na jiném místě.
Chybí mi staré výborné Mini, které tak dostává svého jména, že je ve své garáži nemůžu najít. Nebo ho prostě nemám, což by vysvětlovalo, že si nevzpomínám na ten prosluněný den, kdy jsem ho pořídil.
A kdybych se probudil jako úspěšný bankovní lupič, sňatkový podvodník nebo premiér, tak osedlám Ford GT 2017. Nějaké to odrhovátko bych totiž potřeboval, aby mi přející lid nezáviděl ty dva povozy z vyšších příček mého žebříčku autistických hodnot.