Ptejte se: Jak za minimální peníze nakoupit maximální exkluzivitu

Ahoj Vavris,

měl bych takový (doufám že) netradiční dotaz do rubriky ptejte se. S kámošema už nějakou dobu probíráme, jaké se dá koupit co nejexkluzivnější auto v nějakém minimálním rozpočtu. Řekněme 150 tisíc. No a napadlo nás zeptat se na Autíčkáři. Takže cílem je prostě najít auto, u kterého je primárním měřítkem nepotkat druhé stejné, jak je rok dlouhý. Na které si lidi ukážou: Jů, to jsem nikdy neviděl, co to je. Zároveň by se s tím ale mělo dát rozumně jezdit a provozovat to – to abyste mě nemohli odbýt nějakým polorozpadlým veteránem. Zase to ale neberte, jako že se bude jednat o auto denního použití. Určení berme, řekněme, jako výletnické. Žádné jiné podmínky schválně klást nebudu, jde nám o tu exkluzivitu, takže kategorie auta jakákoliv. Pokud to shrnu do bodů, aby bylo zadání jasné, tak: 

– rozpočet do 150 tisíc
– největší důraz se klade na exkluzivitu, abychom druhé stejné auto nepotkali vůbec nebo jen velikou náhodou
– musí to zvládnout normální provoz a řekněme 5000 km za rok
– mělo by to mít volant na levé straně. RHD auta sice už jdou přihlásit, ale já jsem nikdy nebyl velký fanda kamer na předjíždění a tyček pro zdolávání závor na parkovištích.

Jsem zvědavý, s čím příjdete. Zdar, Martin.

Ahoj Martine a díky za zajímavý dotaz. S dovolením se jej tentokrát ujme více redaktorů. Zejména náš zástupce bytosti z jiné dimenze, již několik let infiltrující redakci pod jménem Adam Forman, bude mít k otázce jistě co říct a svým dílem přispěje také Kubajs. 

Úvodní slovo si ale beru já, a rád bych tady nejdřív rozmazal trochu teoretické omáčky. Exkluzivita auta do značné míry záleží na geografické poloze uživatele. Škoda Octavia bude někde na předměstí Phoenixu jistě velmi výjimečným zjevem, přestože u nás o ně zakopáváme každou minutu. Proto předpokládám, že tvé bydliště je situováno někde v rámci České Republiky, ke které se budou vztahovat naše odpovědi. Přesto nemůžeme vyloučit lokální anomálie – netušíme, zda se třeba ve tvém sousedství nenachází garáž vyšinutího sběratele některé z následujícíh abnormalit. Ale to by byla velká náhoda.

A pak je tu význam samotného slova “exkluzivní”. Česky tedy výjimečný nebo výlučný. Nese v sobě cosi noblesního či nestandardního, a proto si myslím, že by mělo tebou hledané auto splňovat alespoň částečně i tento význam – i když za 150 tisíc samozřejmě nelze kouzlit. Nicméně, hledané auto by dle mě mělo být na první pohled jednoznačně odlišitelné od běžného provozu. V opačném případě by se dala odpověď odbýt náhodným výběrem některého z vehiklů, které se na inzertních serverech nalézají v kolonce “ostatní značky”. Kvůli rozpočtu však nastává jeden neodstranitelný fakt – levná exkluzivní auta totiž zpravidla bývají většinovou společností vnímána jako ohavná (jinak by nebyla leevná, že…).

Slavná auta neslavných generací

Mé první tipy směřují k zaoceánským automobilkám a jsou to auta slovutných jmen. Buick Riviera a Cadillac Eldorado. Mnoho automobilových fanoušků zná jejich původní generace, za to na ty poslední si vzpomene málokdo. Před příchodem nového milénia totiž velká dvoudvéřová auta takříkajíc spadla z lopatky. Obě kupé byla přežitkem, který setrvačností doplul až do 90. let, avšak zákazníci o daný segment jevili už jen okrajový zájem. Ostatně, to byl hlavní důvod proč ani jedno z aut dodnes nedostalo svého nástupce.
To však nic neubírá monumentálním a nezaměnitelným tvarům pětimetrových karoseriíí, stejně jako výjimečnosti těchto vozů na evropských silnicích. Přesto se jich tady pár nalézá. Při průzkumu evropských inzertních webů se jednoznačným favoritem stává Buick, který je na prodej jeden jediný. Poslední generace Riviery hrabala předními koly a pod kapotou měla výhradně vidlicové šestiválce. Základní jednotka 3,8 litru disponovala 205 koni, její kompresorem přeplňovaná varianta dokonce 240. Její pověst nepatří k nejlepším, ale V8 Northstar používaný v Eldoradu je na tom určitě hůře.

Pokud by dvoje dveře byly málo, napadá mě Oldsmobile Aurora, který s Rivierou sdílí stejnou podvozkovou platformu G. Aurora je také vysochána pomocí jemných oblých křivek, které v 90.letech zaplavily Ameriku a s ničím jiným si ji na evropských silnicích nelze splést. Výhodou, je, že standardně k Auroře dostaneš plnotučný čtyřlitrový osmiválec. Rozopčet 150 tisíc Korun by měl spolehlivě stačit na všechna zmíněná auta a také náhradní díly by měly být stále relativně dobře dostupné, protože jde o standardní techniku sdílenou více modely napříč koncernem.

Je-libo obskurnost z Japonska?

Pokud rozložitý křižník, kterému nevoní zatáčení, není zrovna tvůj šálek čaje, můžeme se porozhlédnout na druhé straně zeměkoule. Japonská sportovní auta mají zejména mezi mladou generací velmi silné a dobré jméno. Každý zná Mazdy RX, Hondy Prelude nebo Nissany Silvia. Jenže z Japonska k nám dorazily i kupé, které nebyly příliš populární ani ve své době a dneska si na ně nikdo nevzpomene.

Prvním je Isuzu Piazza – sporťáček s pohonem zadních kol, který v evropské inzerci nejspíše naleznete ve vrcholné variantě Turbo, nabízející z dvoulitrového čtyřválce 180 koní a samosvorný diferenciál. Spíš než kupé vypadá Piazza jako podivný hatchback. Zajímavým prvkem jsou ale její spící světla. Když přišla Piazza na trh, byla kritizována za rozbředlý podvozek a nesportovní náklony, takže pozdější ročníky malou plaketkou “handling by Lotus” hrdě oznamovaly, že jejich šasi už je po zásahu kouzelníků z Hethelu o něčem jiném. V kontextu dotazu to je ale vlastně jedno. Svého času byla Piazza Turbo na prodej za ceny okolo 50 tisíc Korun. Problémem u Isuzu (stejně jako u spousty dalších japonských aut z té doby) by mohla být dostupnost náhradních dílů.

Druhým kupé, které v Evropě nebylo zrovna úspěšné, je první “nepraktické” auto od Subaru. Futuristický model XT s karoserií podobnou vesmírným lodím z retro filmů a jedinečným interiérem s šiky seřazených ovladačů a unikátním volantem s rameny ve tvaru L. Hranaté Subaru bude v dnešním provozu tahat oči na první pohled. Technicky je XT příbuzné s ostatními modely značky, má samozřejmě pohon všech kol a čtyřválec s protiběžnými písty pod kapotou. Otázkou je, zda se ti ještě povede nějaké sehnat do 150 tisíc, tohle futuristické retro totiž poslední roky začíná růst na ceně

Než předám slovo kolegům, nabídnu ještě poslední tip. Dnes jsme zaplaveni crossovery an ejrůznějšími zvýšenými varianty běžných vozů. Před dvaceti lety však byla situace jiná a všeliké skopičiny kolem SUV se zatím rodily v hlavách marketingových specialistů a designových center. Ne tak u Suzuki, které v roce 1995 představilo plážové SUV s odnímatelnými střešními panely – Viatara X90. Na základech klasické Vitary postavili veselé vozítko, které však navzdory pozitivním oblým tvarům, tak typických pro tuto dobu, mnoho kupců neoslovilo. Vzhledem k netradičnímu tvarování a také výrazným barvám, ve kterých bylo nabízeno, však jistě bude výstřední i dnes.

Netradiční auta podle Adama

Pokud nutně potřebuješ auto, které na silnici jinak nepotkáš, máš vlastně tři možnosti. První, jak jistě někdo z mých kolegů vysvětlí, je koupit docela obyčejné auto, kterých prostě jen vzniklo opravdu málo kusů. Skvělým zástupcem by byl například SAAB 9-4X, který bys u nás sice nalezl, ale pravděpodobnost, že jeden ze tří kusů potkáš je velmi blízká nule. Ovšem pokud tě myšlenka sobího SUV nadchla, neváhej a najmi stopaře Perníčka, který rodokmen exotických sobů sleduje s pečlivostí posledního příslušníka královského rodu. (Jen se trochu obávám, že 150 tisíc nebude stačit ani na půlku téhle věci – pozn.Vavris)

Druhou možností je koupit automobil natolik zajímavý a specifický, že si jej nikdo nemá potřebu vlastnit. Tak například takových minibusů na podvozku Volkswagenu LT  již mnoho nejezdí. Pokud vím, třeba Peugeot 305 jsem na našich silnicích neviděl ani když jsem byl malý Adámek, takže jistou exkluzivitu budeš mít zaručenou. Takhle z hlavy bych mohl doporučit ještě Chrysler Saratoga, který je unikátní zejména tím, že se jej všichni jeho majitelé dříve či později pokusí za každou cenu zbavit. Ale jak už to u důmyslných zápletek bývá, tou nejlepší volbou je poslední z nabízené trojice: Udělej si sám!

Pokud opravdu trváš na voze, který nikdo jiný nebude mít, musíš si ho vyrobit přesně podle svých představ. Osobně bych se přimlouval za off-road úpravu Miaty. Do 100 000 již nějaký ten pěkný kousek najdeš a za dalších 50 pořiď coilovery a masivní pneumatiky! Kdo říkal, že je tahle Mazda pro slečinky? Víš, co kompaktní roadster potřebuje ze všeho nejvíc? Třicetipalcové terénní drapáky! Být tebou, poohlédnu se po verzi se samosvorem pro ještě lepší průchodnost terénem. Vkusnou kombinaci kabrioletu Malibu Stacy jistě vhodně doplní unikátní zbarvení. Něco jako leopardí vzor Luftwaffe v růžovo-fuchsiové jistě zaujme široké okolí. Že je takový počin nelegální pro provoz na pozemních komunikacích? No a co? Máš drapáky, proč jezdit po asfaltu? Rozorej pole, zkroť prašnou cestu, užívej si náročných tras. Jsem si jistý, že mezi nazvedanými Jeepy ZJ a Nissany Patrol GR vynikneš a nejspíš si uděláš přátele všude, kam zavítáš. Takže na co ještě čekáš?

Netradiční auta podle Kubajze

Ač jsou Adamovy nápady jistě zajímavé, pocit exkluzivity v menším SUV, linkovém autobusu, nebo autě, které nesmí na silnici a díky větším kolům na podložkách nebude nijak agilní, bych si asi klidně odpustil. Auto má dle zadání sloužit na výlety. A etalonem výletního auta je přeci pohodlný kabriolet. A nejlépe italský kabriolet. Klasické kousky jako Fulvia, nebo Barchetta jsou ale trochu okoukané, je tedy třeba zapátrat mezi modely, které vznikly jako vozy s uzavřenou karoserií a kabriolet byla jen okrajová karosářská varianta. A ideálním adeptem je třeba taková Lancia Beta. Betu sice sem tam na ulicích potkávám, i když drtivá většina vozů už dávno prohrála svůj boj s korozí, kabriolet jsem ale ještě v životě neviděl. A nabízený kus má navíc tu nejsprávnější barvu ze všech – jasně žlutou.

Zajímavým výletním náčiním může být i malý mikrobus, který lze snadno využít i jako ložnici na kolečkách. Ikonické varianty jako VW T1, Barkas, nebo domácí Škodu 1203 samozřejmě ihned vyřazujeme. Mnou vybraný minivan začal svou životní pouť, stejně jako předchozí vůz, ve slunné Itálii jako Fiat 900T Pulmino. Pak byla licence na auto prodána do (taktéž slunné) Jugoslávie, kde sjížděl z linky jako Zastava 850 AK. Červený mikrobus je k mání na jedno z českých inzertních webů  a je opravdu v krásném stavu a věřím, že při cestách po českých silnicích stejný jen tak v protisměru nepojede. Jen v rámci zachování pocitu exkluzivity nedoporučuji vyrážet na dovolenou do Chorvatska…
 

A do třetice si dovolím libůstku z dálného východu. Bílé SUV Mahindra Goa je vlastně celkem běžné auto. Jenže v Indii. Naše silnice brázdí jen jeden kousek, který je shodou okolností na prodej. Bílý vůz není nijak zvlášť hezký, neláká na zajímavé jízdní vlastnosti, nebo velký výkon. Vlastně jediná jeho výhoda je to, že je opravdu neobvyklý. A pak taky to, že si zahrál v nejednom Bollywoodském trháku.