Škoda Fabia Monte Carlo 1.0 TSI 81kW DSG: Kombi se loučí se ctí

“Ještě je tu jedna Fabie v kombíku na konec listopadu. Kdo si ji vezme?” zeptala se Zlokočka v redakčním chatu. Nejprve jsem tomu nevěnoval pozornost, ale pak jsem se zamyslel. Nová Fabie v “novinářské” specifikaci je přeci jen trochu něco jiného, než nějaká služební “chudobka”. A navíc – s karoserií kombi se u další generace nepočítá. Dost možná tak otestuji poslední Fabii v kombíku. Zkusit se má vše, a tak jsem se o vůz přihlásil. Uplynulo pár týdnů a já sedím v červeno-černých sedadlech auta, které bez pár drobných stojí půl milionu. Naprosto bez očekávání – je to přeci “jen Fábka”.

Pro začátek si ujasníme, co je testovaný vůz zač. Pod kapotou přede nejsilnější benzínový tříválec s turbem dosahující výkonu sto osmi koní. Spřažen je se sedmistupňovým “déesgéčkem”, pohání samozřejmě přední kola. O tom, jak Fabie jezdí se popsaly už stohy papíru, budu tedy stručný. Agregát s autem hýbe celkem důstojně, ne snad, že by byl výkonu přebytek, ale vůz netrpí jeho akutním nedostatkem.

Automatická DSG převodovka je poměrně zdařilá, řadí chytře, jen situace, kdy je nutné přibrzdit v kopci a bez zastavení se znovu rozjet (například při dojíždění k přechodu atp.) se mu moc nelíbí a neumí si s ní poradit. Nabízí dokonce i “sportovní” mód, ve kterém dovolí řidiči vytočit motor až kamsi ke čtyřem tisícím otáčkám. Profi tip – pokud chcete, aby se motor opravdu vytočil a poskytl vám slušnou akceleraci, zvolte manuální režim. Tam vás převodovka pustí až na začátek červeného pole, poté ale přeřadí i v manuálním režimu. Každopádně právě DSG si rozhodně zaslouží pochvalu, nevidím žádný rozumný důvod, proč bych ve tříválcové kombíkové Fabii měl upřednostnit manuál. 

Pak je tu taky podvozek. Teda alespoň myslím, že Fabie nějaký má. Většinu času o něm moc nevíte, je takový…neutrální. Slušně filtruje díry, ale žádný “obláček” nečekejte. Tentokrát si dokonce odpustím i rýpání do příplatkových kol, černě lakované šestnáctky nijak na komfortu neubírají a po menších ráfcích a vyšším profilu pneumatiky se mi nikterak nestýskalo. V zatáčkách se celé auto dost naklání, dokonce o poznání více, než “obyčejná” verze Fabie, již občas řídím v práci. Chvíli jsem měl tendenci tento jev přičítat karoserii kombi, viník je ale jinde – může za to těžká prosklená střecha. Ta je sice na první pohled docela efektní, ale vlastně nadělá víc škody než užitku. A její krycí roletka jde ovládat jen manuálně. To by nevadilo, kdyby se tento úkon dal vykonat ze sedadla řidiče. Bohužel tomu ale tak není, zadní polovina rolety je ve vytaženém stavu dosažitelná jen ze zadních sedadel. Za to těch 16.000,- Kč příplatku fakt nestojí. 

Když už jsme nakousli příplatky, to je další vroubek “Karla”, jak jsem červené Monte Carlo překřtil. Třeba takový adaptivní tempomat. Ten funguje docela dobře, zvláště v kombinaci s DSG se hrdině prokusuje zácpami a zkrátka by byla škoda si ho do Fabie nepřihodit. Ve výbavě Style za něj připlatíte nějakých 4.800,- Kč. To je vcelku rozumná cena. Ve výbavě Monte Carlo ale vyjde na 13.800,- Kč. Co třeba taková loketní opěrka s dvěma USB nabíječkami pro zadní řadu? Opět užitěčná věc – ve “Stajlu” za tisícovku, v “Karlovi” za 4.200,-. A to chybějící bezklíčové odemykání? Style – 4.500 ,-, Monte Carlo – 9.000,-. Nemůžu se ubránit pocitu, že za “limitku” zákazník zaplatí dvakrát. Nejprve u základní ceny (rozdíl oproti výbavě style dělá nemalých 15.000 Kč) a poté v příplatcích. Je tedy otázkou, kolik zákazníků nakonec za plaketka Monte Carlo, černý strop a kola a “sportovní” sedadla takto zlákají.

“Sportovní sedadla s karbonovým designem”, jak je automobilka nazývá, vypadají na první pohled docela hezky. Je to něco jiného, pěkně se odlišují od “obyčejných” Fabií. Sice nejsou moc pohodlná, ale naštěstí ani příliš sportovní a tak se v nich dá bez nějakého zásadního bolení absolvovat i delší cesta. Dokonce ani vzadu nehrozí, alespoň při obsazení dvěma osobami, žádné klaustrofobické pocity. No a kufr – ten je prostě fajn. Tohle Škoda umí. Nejen, že je prostorný a má pravidelný tvar, ale navíc nabízí i množství sítí, schránek, ohrádek a dokonce i bordelář, jako já, v něm dokáže udržovat pořádek. A přitom je to jen pár jednoduchých řešení. Chytré.

OK, to byl dost slabý oslí můstek k dalšímu odstavci. Ano, budu psát o “Simply Clever” vychytávkách. Protože to je nakonec docela fajn věc. Zdaleka to není jen o škrabce ve víčku nádrže (i když ta se při ranních mrazících rozhodně hodila). Potěší i deštník pod sedadlem spolujezdce, odpadkový koš ve dveřích, vyndavací svítilna v kufru, nebo oboustranné koberečky. Jasně, jsou to drobnosti, které s trochou snahy můžete mít v každém autě. Škoda je ale dodá rovnou z továrny a to je zkrátka příjemný bonus. 

Verdikt

Poslední kombíková Fabie (u další generace se s “dlouhou” variantou nepočítá) nabídne slušný vnitřní prostor a poměrně důstojné svezení. Samotná edice “Monte Carlo” může postrádat ekonomický smysl, jedná se ale o svým způsobem exkluzivní edici, o koupi se tak pravděpodobně potenciální zákazník rozhoduje “srdcem”, nikoli s kalkulačkou v ruce. Nakolik dává tento postup zrovna u Škody Fabia smysl nechám na uvážení každého čtenáře. Potěšilo mě zdařilé hnací ústrojí s DSG a adaptivní tempomat, díky kterým je jízda ve Fabii snadná a rychle utíká. Ne snad, že by se za volantem “Karla” odehrávala nějaká enormní zábava, nebo to snad bylo místo neobyčejného pohodlí, ale to od Fabie snad nikdo nečeká. V rámci třídy má rozhodně co nabídnout a je příjemně univerzální.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový tříválec o objemu 1,0 litru
Výkon: 81 kW (109 koní)
Převodovka: automatická sedmistupňová DSG
Maximální rychlost: 195 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,2 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce (v testu): 4,8l/100 km (5,6l/100km)
Cena testovaného vozu: 495.900,- Kč

Poznámka pod čarou

No…a tím bychom mohli skončit. Další normální test Fabie. Jenže to by tu zůstala spousta nezodpovězených otázek. Rozhodl jsem se tedy, že se s vámi ještě o pár dalších poznatků.

Na zadní sedadla Fabie Combi se bez obtíží vejde dvojice nafukovacích žraloků o délce dvou set dvaceti centimetrů. Tyto paryby zde netrpí nedostatkem místa ani v oblasti ocasu. Snad jen opěradlo zadní lavice není plně anatomicky kompatibilní s ikonickou “žraločí ploutví”. Stačí ale sklopit zadní lavici dělenou v poměru 2:1 a do vzniknuvšího nákladového prostoru se pohodlně vmáčkou hned tři plně nafouknutí žraloci. 

Množství odkladacích schránek ve voze poskytne dostatek místa na všechny cestovní nezbytnosti. Do loketní opěrky se pohodlně vejdou dva středně velké pomeranče, kapsa ve dveřích u spolujezdce pojme lahev kvalitní Whisky. U řidiče jsme toto samozřejmě nezkoušeli, jelikož alkohol, jak známo, za volant nepatří. Do “gloveboxu” pak není problém nacpat sedm párů rukavic a dvě silikonové kuchyňské chňapky. 

Instalovaný audiosystém se snadno spáruje s Bluetooth, radiomapa podporuje i systémy Android Auto a Apple CarPlay. Na základě empirického pozorování jsem však zjistil, že ani při nastavení nejvyšší hlasitosti nedokáže, jinak poměrně slušný audiosystém se šesti reproduktory, přehlušit zvuk “B” trubky vyrobené firmou Amati Kraslice. 

Půlkruhová ohrádka v  zavazadlovém prostoru byla po několikerém měření uznána jako akceptovatelný přepravní prostor pro jeden exemplář suchozemské želvy o maximální délce karapaxu 13,3 cm. Želva odpovídající těmto parametrům má v dedikovaném prostoru dostatek místa a její přeprava zde vyhovuje i nejpřísnějším bezpečnostním standardům. Níže je tato situace znázorněna s použitím zástupného exempláře odlitého z betonu.