načítám data...

Poprvé ve svém: Jaká byla první auta našich redaktorů?

V redakčním chatu jsme se rozpovídali na téma "první auto". Trochu jsme to učesali a voilá - máme tu dnešní článek.

zobrazit celou galeriiAutíčkářova garáž, TopX: Poprvé ve svém: Jaká byla první auta našich redaktorů?

První automobil má v historii nadšeného petrolheada zvláštní místo. Zpravidla nejde o žádný hodnotný silný vůz, nezřídkakdy je to spíš nebetyčný krám se zanedbanou údržbou, na který sotva stačil napjatý studentský rozpočet, nebo slabá podmotorovaná lowcost krabice, kterou zakoupili nebohému mladému motoristovi rodiče řídíce se poučkou, že rychlost zabíjí. Přesto jsou vzpomínky na první auto většinou pěkné. Ani u naší redakce tomu nebylo jinak. Na dnešek jsme posbírali střípky vzpomínek našich redaktorů na jejich první auta. Mimochodem z toho také vyplývá, že máme docela vkus, protože nadpoloviční většina všech prvních aut byly klasické tříprostorové sedany. 

 

Viola – Volvo 460

Není to první auto, kterým jsem jezdila, ale za ‚svoje‘ první ho považuju. Snad proto, že jsme ho kupovali jako první ‚rodinný‘ vůz s mým mužem. Fakt, že spolu stále žijeme, je hezkým důkazem rčení, že co tě nezabije, to tě posílí. Zachovali jsme se totiž jako učebnicoví hejlové, a to s učebnicovými následky. Bylo tam všechno – hezké sliby, na místě úplně jiné auto, cena neočekávaně vyšší a pak porucha hned na cestě z Brna domů. Dneska je z toho, jak se můj muž vrátil z koupě auta bez peněz a stopem, naštěstí už jen hezká historka. 

To auto jsme ale svorně milovali. Jezdilo rychle, žralo jako protržené, při jízdě znělo jako zvonkohra, přední masku mělo trochu nakřivo, zkrátka charakteru na rozdávání. Začala jsem v něm opět řídit po nekolikaleté pauze, takže se k němu váží všechny počáteční stresy z městského provozu i mrazivá rána, kdy jsem radši vstávala v pět, abych se dostala ze Žižkova na Smíchov do práce ještě prázdnou Prahou. Bohužel, s vidinou blížícího se rodičovství jsme charismatickou čtyřistašedesátku zbaběle opustili a pořídili sobě výrazně novější V70. 

Jeník – Chrysler LeBaron

Udělal jsem pošetilost a koupil auto z toho opačného břehu Atlantiku, té ne právě nejvěhlasnější značky, té ne právě nejlepší řady, a aby bylo dílo dokonalé, auto bylo vyrobeno v Kanadě. Navíc jsem s ním před zaplacením kupní ceny neujel ani metr. Jak to asi mohlo dopadnout? Koupil jsem ho omylem. Byla to finanční katastrofa. Ale je to po čertech zajímavá hračka… Pokud vás zajímá víc, přečtěte si níže mojí prvotinu v roli motoristického novináře z dob, kdy bylo Kubajzovi třináct let, kde své první auto posuzuji okem moudrým…ne, kecám, píšu tam hovadiny. 

https://www.autorevue.cz/chrysler-lebaron-vydedenec-zkusenosti_3#articleStart

Koukám, že jsem lhal už před lety. "Kola brzdí vepředu větrané kotouče a vzadu bubny." – tam správně mělo být: "Kola brzdí vepředu větrané kotouče a vzadu buben."
Já bych tu pitomou třikolku chtěl asi zpátky. Anebo bych chtěl být mladý. Anebo oboje. 

 

Honza Křeček – Lancia Lybra

Kdysi jsem se svezl novou v Itálii a hrozně se mi to auto líbilo. Tak jsem si ho musel pořídit. Mělo pětiválec a fantastických 150 koní. Tehdy fantastických. Tehdy pro mě fantastických… no prostě docela to jelo. Hned první den se mi podařilo zabouchnout si v něm klíče, druhý den jsem přišel při výměně žárovky o tři prsty a jednu ruku, třetí den bylo potřeba vyměnit svíčky, ke kterým v bazaru wapkou procpali po deci vody, a čtvrtý den už jsem to auto miloval. A jo, to na fotce interiéru je T-Mobile G1 - a to byl tehdy chytrý telefon!
 

Dan – Mazda Xedos 6 

Letos to bude 15 let od chvíle kdy jsem poprvé mohl legálně sednout za volant. Od té doby jsem za volantem nakroutil nějakých 750000 km a vyzkoušel nižší stovky aut. Na ty první kilometry v tom prvním autě se však nikdy nezapomíná. Řidičské oprávnění jsem získal ve chvíli, kdy jsme doma měli menší přebytek aut (2 služební a dvě soukromá na tři řidiče), díky tomu jsem nemusel investovat do pořízení prvního vozu a jen jsem se ujal jednoho nepotřebného. Oním nepotřebným byla tehdy Mazda Xedos 6, která stála nehnutě asi dva roky v garáži. Dodnes si pamatuji na proces jejího oživování. Omést 3 cm vrstvu prachu, nabít baterii a otočit klíčkem. Xedos naskočil bez sebemenšího zaváhání. Xedosem 6 jsem pak jezdil asi dva roky a zažil v něm spoustu nezapomenutelných situací. Bylo to skvělé auto. Jeho provozování na mně asi zanechalo jisté následky, neb jsem si o pár let později pořídil větší i devítku. Ale to už je zase jiný příběh.
 

 

Franta – Lincoln Continental

Příběh mého prvního auta už velká část hardcore fanoušků četla. Byl to Lincoln Continental z roku 1990. Svého času výkřik moderní technologie se vzduchovým adaptabilním podvozkem. V roce 2012, kdy jsem ho koupil, už nebyl v úplně nejlepším stavu a pohyboval se na tenké hraně mezi provozem a vrakovištěm. Ale měl jsem ho rád. Tak moc, že jsem pak koupil ještě jeden na díly. S Kontyšem či Lincem, jak jsem mu říkal, jsem zažil mnoho prvních dobrodružství dospívajícího jinocha, ale nakonec, když už jsem věděl, že jej nejsem schopný dál provozovat, jsem ho prodal. Čas od času se mi zasteskne a chtěl bych ho zpět, stejně jako tu bezstarostnou dobu. Naposled, kdy jsem o něm slyšel, se ho nový majitel společně se svými syny snažil dát dohromady a tak jim držím palce a snad ho ještě někdy uvidím. Teď mám alespoň malou náplast ve formě většího Town Caru.

 

Adam – Ford Puma

K Pumě jsem se dostal jako většina mladých řidičů rodinným přenecháváním. Nejdříve si ji pořídil můj děda, což u celé rodiny vyvolalo pobavené úsměvy a komentáře typu "Já myslela, že tohle máš už dávno za sebou". Po roce, který fordík strávil v garáži, byl přenechán otci. Ten ale, když zjistil jak tragicky málo dřeva se do něj vejde, odstavil vůz opět do plechové boudy. Měl jsem tou dobou čerstvý řidičák a závistivě jsem po Pumě pokukoval. Řešení své mobility jsem tedy realizoval "vypůjčením". Pak mi Puma zůstala a článek o ní byl vlastně můj vůbec první příspěvek tady na Autíčkáři. Postupem času jsem doznal, že zábavu za volantem nacházím spíše při překonávání terénních nerovností, případně za volantem poněkud delších a majestátnějších vozů, a tak jsem malého Forda poslal v rodině dál. Jeho hravost a agilita byla ale, i přes to, že neměl ten “správný” motor od Yamahy, veskrze příjemná.

 

Martin – Škoda Felicia

Moje první auto byla mámina Felicie. Když jela na dovolenou, nechala mi ji, abych měl čím jezdit na nákup. Tak jsem odjel s dvěma kamarády do Dánska, do Legolandu. Destinaci jsme nezvolili náhodou, Felicie měla totiž problém s přehříváním, takže horký jih nepřicházel v úvahu. Po cestě jsme zažili mnoho kulturně obohacujících příhod zahrnujících třeba bránění statusu svobodného “Československa” před stodvacetikilovými Dány, nebo svádění podobně rostlé dámy. Jednou to rozepíšu jako článek, slibuju. 

Cestou zpět Felicie srdnatě předjížděla všechna BMW a Mercedesy… jejichž posádky nás pak opět míjely, když jsme stáli na krajnici a já se snažil klenot o zdvihovém objemu 1,3 litru uchladit vzduchem – mával jsem nad ním dekou. Dojeli jsme, Felicie musela na opravu, máma kroutila hlavou, ale nic nepoznala. Kilometry seděly. Kontrolovala totiž jen cifry u desítek a stovek. Vlastně jsem s tím autem jen popojel. Prošlo mi to a na Vánoce jsem jí řekl pravdu. Neveřila mi - myslela si, že i fotky jsou podvrh. 

 

David – Fiat Punto


Moje první auto byl Fiat Punto 55 S. Původně se mi vůbec nelíbilo a nechtěl jsem ho, ale soused mi učinil nabídku, která se neodmítá – začalo mi říkat cucáku pane za pouhé 3000 Kč. S vědomím toho, že skoro nic nestálo, mi moc nezáleželo na tom, co se s ním stane. Díky tomu jsem si v něm užil spoustu (v dražších autech) neopakovatelné zábavy zahrnující různé variace offroadění a driftů klouzání se v poli.
A jestli bude Franta flexit s dročením na zadních sedadlech v Linci, tak jako v Puntu to taky jde… tak nějak.

 

Lukáš – Fiat Punto (pro změnu)

I moje první auto bylo Punto, ale pro změnu červené a na naftu s úsporným atmosferickým dieselem 1,7D. Třidveřové a kupované jako úplně nové. Dnes by to byl potenciální youngtimer. Oficiálně sice patřilo dědovi, ale jezdil jsem s ním já. Paradoxní ale je, že si vlastně takhle z hlavy nejsem jistý, jaké bylo první auto, které bylo opravdu moje, čili s mým jménem v technickém průkazu. Od jisté doby jsem vozy střídal poměrně rychle, některé se dlouho neohřály a tak bez toho, abych se podíval do záznamu, opravdu vlastně nevím, jaké bylo mé první auto.

 

Honza Stacha – Ford Escort

Nyní okénko z historie… Tehdy letopočet ještě začínal jedničkou, byla druhá polovina devadesátých let. Proto už nemám žádnou fotku svého prvního auta, tehdy jsem žil ze dne na den nebo víkend. Své první auto jsem částečně odpracoval na stavbě, jinak spíš podědil. Takže jsem si nemohl vybírat, ale měl jsem štěstí. Byl to hranatý Ford Escort efektní nemetalické vínové barvy s karburátorovou třináctistovkou, pětidveřová verze, za socialismu prodávaná Tuzexem. Prý měl být původním majitelem, který ho nakonec nepřevzal, Karel Zich nebo Pavel Bobek. Ještě si pamatuji státní poznávací značku ACY 08-73. Escort se mi líbil a hlavně to bylo MOJE AUTO! Sice to nebyla žádná raketa, ale jezdil rozhodně líp než škodovky s motorem vzadu, měl na tachometru 220 a vytáhl to asi na 160 nebo 170, což byl pro mě tehdy docela fofr. Měl jsem ho moc rád, stejně jako mí kamarádi, kteří se mi do něj vždycky nacpali, protože vlastní auta jakožto takoví skoro-hipíci neměli. Jezdili jsme s ním na všechny možné akce a dostal co proto. Bylo to jednoduché auto bez posilovače, takže když jsem si do něj pořídil menší „sportovní“ volant s kůží odlitou z plastu (na víc jsem neměl), byla makačka s ním parkovat. Užil jsem si v něm spoustu blbostí. S narůstajícím sebevědomím mladého pitomce za volantem vytvářel poťouchlé rekordy, tehdy se rychlost moc neměřila, a pak jsem s ním i poprvé boural. Jen nedobrzdil na křižovatce, což je dobrá daň za probrání z mladické „diskotéky“. Studentský a poté civilkářský rozpočet ale nedovoloval pořádnou údržbu a tak jsem ho víceméně dojezdil. Nakonec šel k prodeji „na díly a na papíry“, a než si pro něj zájemce přijel, někdo mi ho ukradl z parkoviště. Tehdy to tak chodilo…

 

Kubajs – Suzuki Swift

Moje první auto, které jsem si nemusel půjčovat, byl růžový Swift sedan s jednatrojkou pod kapotou. Datum výroby 2002 z něj dělá dosud nejnovější auto, které jsem kdy vlastnil. Přesto bylo suverénně nejhorší. Dostal jsem ho od strejdy s tím, že ho dá buď na vrakoviště, nebo si s ním mohu jezdit. Tou dobou měl ukroucenou přední poloosu, chyběl mu kus roury zadního dílu výfuku a taky tak úplně nebrzdil. Nějak jsem to polepil a začal jezdit. Nehodu jsem s ním měl hned první den. Pokácel jsem zábradlí u silnice, nikomu se nic nestalo, náraz proběhl asi v deseti kilometrech za hodinu (tím jsem právě objevil onen problém s brzdami), avšak na křehký a již několikrát bouraný přední segment vozu to bylo trochu moc a tak Swift vypadal jako jiné auto po ráně v padesátce. Srovnal jsem to lanem o strom, slepil gafou a kusy modré folie, přes to nalepil pár maskovacích bílých kostiček, aby nebylo na první pohled poznat, že vůz drží pohromadě jen díky stříbrné pásce. Najezdil jsem s ním pak za půl roku asi jedenáct tisíc kilometrů. Bylo to pro mě ztělestnění svobody, ale také totální vrak a objektivně vzato nebezpečná věc na kolech. Po půl roce mu prasklo přední péro, odešlo i druhé zadní prasátko, vařil, kdykoli se přibrzdilo v nějaké menší zácpě, a začal žrát olej rychlostí litr na tisíc kilometrů, takže jsem ho vyměnil za stratocaster se Sponge Bobem. Ten mám, jen tak mimochodem, dodnes…

 


To byl krátký výlet do historie naší redakční garáže. A jaké bylo vaše první auto? Napište nám do komentářů.

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Co
Colt
18. března 2021, 12:19
0

Moje první auto byl taky Swift sedan, akorát v lepším stavu, s 1.6 pod kapotou, o osm let starší a pořád s ním jezdím :)

reagovat
vojtacz
18. března 2021, 12:37
0

Já měl shodou okolností taky jako první auto Punto, dokonce s 1.7 D a dokonce taky po dědovi. Třídveřový, modrý. Nic to nežralo, moc to nejelo ale přesto na něj vzpomínám jako na parádní povoz.

reagovat
Avex
18. března 2021, 12:41
0

U nás v rodině se nikdy nekupovalo nic kromě Škodovek (maximálně VW), takže kdybych si pár let zpátky místo HTPčka koupil něco takovýho, tak by mě naši nejspíš hnali z baráku :D. Oni ostatně stačili ty proslovy, když jsem si nedávno kupoval Sebring :D.

reagovat
Sa
Sato
18. března 2021, 12:47
3

Alfa 156 2.5 za 50 tisic. Best first car ever.

reagovat
Frankie
18. března 2021, 12:51
0

První mě bylo bílé Ford Mondeo, kombík, první generace, před faceliftem. Koupili jsme ho, když jsme čekali dítě. Takový skoro až americký koráb, dlouhý jak týden před výplatou, v kterém jsme odvozili skoro vše, a hlavně obě děti z porodnice. Jízda s ním byla opravdu taková plavna, houpací. Co byla škoda, že jsem ho koupil se slabouckou 1,6 benzín. Do jezdil jsem ho skoro do konce, poslední rok sloužil známé a skoro s koncem technické chytl fatální závadu. U mě za dobu 7 let provozu jen prasklé pružiny na předků, upadly výfuk, a čidlo teploty, jinak bez závad. Řekl bych, že to se mnou najelo tak cca 100 tis. Km

reagovat
sp
spooon
18. března 2021, 18:47
0

Já měl sice první auto Ford scorpio, ale vzhledem k tomu, ze sem s ním jezdil asi 3 týdny, než sem to soupnul do stromu, tak to jako první auto neberu. Druhý auto bylo právě Mondeo první generace s 1.8i v hatchbacku, koupeno za 22 tisíc a najel sem s tím asi 70 tisíc km. Par zavad mělo, ale jinak vcelku spolehlive. Umřelo po5 letech na kovomorku...ale s láskou na něj vzpomínám, Plavna jízda, docela silný motor. Vyspat na fesťákach se v tom taky dalo.

krab
18. března 2021, 13:55
5

Já měl první auto co jsem teda kupoval za svoje peníze Simcu 1301, tmavozelenou se světlým, takovým jakoby manšestrovým čalouněním. Pod přístrojovkou byl parádní dobovej tranzistorák, ale myslím, že to nikdy nehrálo... , SPZ ABJ 40-56

Ale první auto co jsem směl řídit, ale kupovali ho rodiče, i když částečně fakt kvůli tomu abych se naučil jezdit, ale taky aby bylo kromě služebáku doma nějaký druhý auto, tak to bylo Mitsubishi Lancer 1500 GLXi z roku 91 ... od toho někde nějakou fotku mít budu, ale kdoví kde ... byl stříbrnej a měl šíbr na elektriku a já byl z toho auta úplně vedle jak bylo skvělý. Autoškolu jsem dělal na Feldě...

reagovat
Beny
18. března 2021, 14:28
1

Tak to jsem na tom celkem dobře, já měl první auto Almeru GTI. Ta jezdila pěkně, někdy si postesknu. :-(

reagovat
Wa
Wakantanka
21. března 2021, 07:24
0

Náhodou tú Simcu asi nemáš ešte v garáži? Ja by som presne takú chcel na chov ako veterána. ???? V podstate k tomu nemám logický dôvod, nikdy som to nesoferoval, ale mal jednu krémovú môj dedo a fakt ma štvalo keď ju predal. ????

ba
batoo
18. března 2021, 14:43
0

Ford Fiesta 1.8D 1989, jakmile bylo pod 10C tak to nestartovalo, tezkej motor a musel jsem fenem foukat do sani kdyz byla zima aby to naskocilo. Jezdil jsem prevazne na to co bylo po ruce, ale nafta to nebyla :). Bez posilovace, schnily na prach uplne vsude, vezl jsem v tom v kufru i kozu s kuzletem. Bylo to nejhorsi auto na svete ale bylo moje a stalo me 7000,- vcetne vsech poplatku :D

reagovat
ba
batoo
18. března 2021, 14:45
0

Jo a barva fiesty byla takova jakej zrovna sprej byl po ruce:). Puvodne to byla vinove cervena. A vykon byl 44kw, myslim ze v realu tak 30kw:D.

Ondik55
18. března 2021, 15:27
0

Moje první byl Proton "Modrý skrček" co měl woyta, co se půjčoval na trackday. Furt je pojízdný a mám ho v garáži.

reagovat
Riccardo Martora
18. března 2021, 17:43
3

Alfa Romeo 166 3.0 V6 v manuálu. První a jediná moje čtyřkolová láska :)

reagovat
Avex
18. března 2021, 18:19
1

Z nějakýho důvodu (tipnul bych si jakýho :D) tuhle Alfu spousta lidí nemusí, ale mě se třeba líbí mnohem víc jak všema opěvovaná 156/159. Kdybych nějakou pěknou viděl v tmavě červený s těmahle kolama, tak už jí mám nejspíš doma.

Mechanik
18. března 2021, 18:03
10

Felda z roku 60. Dával jsem jí přes dva roky dohromady, ještě jako student.

reagovat
Ronoath
18. března 2021, 18:11
0

Lada 2105. Červený sedan, co zažehl lásku k sedanům a autům původně z Itálie. Aktuální sedan je totiž z Turecka:-)

reagovat
Le
LennyLeonard
18. března 2021, 18:44
0

Toyota tercel 1.5 dx 3dverko v snehove bile. Byla dovezena ze statu hned jak sjela z linky v roce 1991. Byl v tom 16tiventil co mel tusim okolo 110koni nebo tak nejak. Kupoval jsem ji a mela najeto na prepocet cca. 20 000 km. Dodnes si pamatuji jak se mi kamaradi smáli za zapinanu pasu na 2x. Zajimalo by mne kde je jeji konec.

reagovat
je
jerry
18. března 2021, 18:44
1

Samí mladý kluci odchovaní už kapitalismem. Moje první auto byla stará dobrá Š120. A po sametu jsem s ní projel křížem krážem opakovaně celé Alpy. A dávala to holka v pohodě:-)))

reagovat
Irwinek
18. března 2021, 20:03
1

Hahaha, za maturitu jsem dostal škodu 100 S, a po vojně si za své koupil 1100 MB de Luxe :-) motor šel jak brus a vytáhl to tachometrově na 150. Dokázal předjet na dálnici i ladu 2107. brzdy ale tragédie, navzdory tomu, že vepředu byly kotouče

Wa
Wakantanka
21. března 2021, 07:28
0

Ja som mal široku 120 do ktorej sa mi po revolúcii podarilo zohnať a osadiť 5 stupnovu prevodovku.

Pajinex
18. března 2021, 19:50
0

Daewoo Racer 1,5 sedan se střešním oknem. Naproti otcově 120 to byl docela kočár. Pak Š Rapid s převrtaným motorem 1,4 a všemi těmi úpravami včetně HP podvozku, krátkou skříní, brzd atd. Njn, jenže přišla family a pak už je to jen dvoustopá nuda.

reagovat
Pólin
18. března 2021, 20:18
0

Moje prvni auto bylo BMW 318is e36 v barve avus blau s paketem m technik a sport sitze. Fakt nadherna kara, se kterou jsem jel domu se stazenymi okny nekdy v lednu, protoze se ty kolibkove prepinace oken 10 minut po prodeji pokazily:D ale pak jsem s ni behem 3 let najezdil fakt hruzu kilometru: denne140 do prace+ vikendove vylety... vzpominam na to fakt rad'' jelo to perfektne...pak mi ale pradkla hlava a zacalo to brutalne zrat olej...trrba 1l na 500km:D tak jsem to za asi tisic dal na nazos a nakonec si pro to k nam na moravu prijel chlap az z plzne, ze to mel jako mlady kdysi v devadesatkach a ze si to kompletnw zrekonstruuje...no treba to moje prvni brko jeste nekde lita...:) skoro jsem musel zamacknout slzu pri tom vzpominani, ...:)

reagovat
ro
rock
18. března 2021, 21:28
0

"nadpoloviční většina všech prvních aut byly klasické tříprostorové sedany"

Se nějak nemůžu dopočítat...

sedan:
Volvo 460
Chrysler LeBaron
Mazda Xedos 6
Lincoln Continental
Suzuki Swift

kombi:
Lancia Lybra

kupé:
Ford Puma

hatchback:
Škoda Felicia
Fiat Punto
Fiat Punto

liftback:
Ford Escort

Nebo jsem něco přehlíd?

reagovat
František Čáslavský
18. března 2021, 22:55
7

Von Kuba občas neni zrovna nejostřejší pastelka v penále.. :D

Jakub Pospíšil
19. března 2021, 08:50
0

Jsem to psal v době, kdy Kaučuk řekl, že měl escobara a já si samozřejmě vybavil sedana, nikoli liftback.

-
Komentář upraven 19. 3. 2021, 08:51:49

St
Staromil
19. března 2021, 18:36
1

Po přečtení této části v úvodu jsem si řekl "super, tady jsem mezi svými a taky jsem tenkrát měl vkus ( no, spíše nic moc jiného nebylo...)", protože moje první auto byl též tříprostorový sedan...Š110L...a pak jsem zjistil, že zase tak mezi svými ne. Tedy ne vkusem, sedanů jsem také jako Rock napočítal méně ( a toto byl vlastně poslední, pokud nepočítám ne už tak klasický sedan Š120L), ale jaksi hlavně "časově"...:-)))... Ale je tu alespoň také ta Simca a stále elegantní Felda.

ro
rock
18. března 2021, 21:36
0

Začínal jsem s rodinnou Š120L, do které jsem byl posazen na daily dojíždění do Brna hned druhý den poté, co jsem si přinesl řidičák.

Moje první auto jakože opravdu moje byla famózní, nepřekonatelná a úžasná Audi 80 1.6 TurboD.

reagovat
PanPetr
18. března 2021, 21:43
0

Viola a její manžel jsou mi lidé! Měl jsem jako první auto Volvo 440i GLE - 1.7 z Renaultu s 74kW :)) Proti Favoritům, Felíciím a starým VW kamarádů to byl luxusní kočár. :)

reagovat
kotzitzaq
18. března 2021, 22:52
0

První, které jsem sám řídil byla dědova Felicie Combi (to mi bylo asi dvanáct, když jsem se učil řídit). První, které jsem používal jako vlastní byla jedna z prvních Toyot Yaris (červená celolak, třídvířko) a tu jsem sedlal asi jedenáct let. A první, kde jsem byl v papírech je Rover 216 Cabrio, který mám dodnes.

reagovat
beastar
19. března 2021, 00:03
3

Já měl hráškově zelený fáčko. Ojetej krám co měl táta ve firmě, než koupil ty novější fáčka glxi fplny. Normálně sem to platil i když za family friendly cenu. Fotku nemám jednak nebylo proč fotit a druhak sem ho měl asi 3 měsíce. Z kopce jel i 166,66 kmh tacho. Rádio nebylo slyšet. Měl ale digi hodiny.

Foto ilustrační

reagovat
Vojta
19. března 2021, 00:57
3

Já mám vlastně stále dilema s tím, které auto bylo moje první. Nejdřív jsem dostal Favorita, to mi bylo asi 15 a řidičák jsem tedy neměl. V občasných vyjížďkách po okolí to ale zase tak moc nevadilo, nicméně využití moc nebylo, řidičák daleko a tak šel pryč. Pak jsem dostal 106ku, kterou teta chtěla dát na vrakáč. Nic moc jí nebylo, jen špatná baterie a přerušený kabel k řídící jednotce motoru. Opravili jsme ho, ale byl to tak strašný krám, že jsem věděl už tehdy, že takové auto fakt chtít nebudu a prostě šel hned pryč, ujel jsem v něm asi 10km. Pak nějak shodou složitých náhod, obchodů a machinací se vlastně dostávám k tomu, že moje první auto, tedy to které jsem si pořídil k řidičáku, abych mohl jezdit, byla 159. No je to už nějakých deset roků nebo kolik, ale furt je...

reagovat
sheogh
19. března 2021, 02:01
0

Tak to jsem jeste dopadl dobre - X-Type 2.5i v socce za hrisnych 65kCZK - par let se mnou vydrzel :-D

reagovat
togi
19. března 2021, 06:27
0

Kubajs tu kytaru bych koupil,. když bys ji nechtěl :D Vypadá fakt úžasně :)

Jinak moje první auto Mazda 323 BF 1.6 16V. Nádherný starý vrak, který držel pohromadě jen lakem. Měla prasklý tlumič (když bylo pod nulou, tak to bylo jak jet bez odpružení), ale byla moje a mohl jsem vzít holky na výlet kdy a kam jsem chtěl :) No a ocenili to i kluci z kapely, protože jako jediný abstinent jsem je všechny vozil na akce.

reagovat
Jakub Pospíšil
19. března 2021, 08:50
0

Hele asi ti ji klidně přepustím, ale praskla u ní kobylka. Dá se koupit náhradní, ale u mě již není vůle se v tom vrtat.
Napiš kdyžtak zprávu.

FidoBlack
19. března 2021, 07:30
1

První auto co jsem dostal byla 307 se kterou jsem nalítal cca 40 tisíc kilometrů a pak dostala pusinku od dodávky a nemělo jí cenu opravovat...Bylo to skvělý auto.

reagovat
jiris
19. března 2021, 08:17
1

nazdar pánové, také se podělím o svůj první vůz....celkové náklady: 3tisíce nákup, 500kč balakryl + štětce, baštil 5litrů na sto, ale je pravda že jsem jezdil max 80kmh, víc už jsem měl strach...zemřel po 2 létech na prorezlou vlaštovku tak jsem si říkal, že příště se poučím a vyberu si lépe....

reagovat
lu
lumix
19. března 2021, 08:22
0

Moje první bylo v roce 1997 Uno 75ie černé a úplně bez výbavy.

reagovat
jiris
19. března 2021, 08:24
2

...a tak jsem se poučil...pořídil jsem si další léto to samé, cena podobná: 3000vozidlo, 500báčko....najel jsem s ním spoustu krásných kilometrů, pak jsem ho blbec půjčil tehdykamarádovi a ten zvyklý ze svého volva projel pravoúhlou zatáčku padesátkou...šli jsme přes střechu a já pak z toho roadtripu na moravu jel domů do Písku stopem.....poté prodán vrak nějakému bláznovi za 2000 - potřeboval motor do rogala :-)

reagovat
PepaSFI
19. března 2021, 17:41
0

trabík byl taky můj první, když nepočítám rodinnou š105. Vlastně dva, když se ten první začal rozpadat, byl přepapírovaný na zachovalejší kus z NDR co už měl sedadla s opěrkama, volant z gumoplastu, dvojčinné topení s bufíkem a kohout od nádrže dosažitelný bez zalehávací akrobacie. Z dnešního pohledu strašná mizerie ale od té doby jsem nakažený a libuju si vjednoduchých nevybavených autech.

martin_100
20. března 2021, 19:39
0

Trabíci jsou fajn. Měl jsem 4 (jeden byl teda jen dílák) no pak asi 10 let pauza ano a teď mam jednoho na díly a jednoho na udělání..... A to sem se nikdy necejtil jako trabantista. Jen jsem v tom jezdil celý dětství a tak je tam nějaká nostalgie nebo co...

Franz Kafka
19. března 2021, 10:50
0

První auto. Služební Moskvič mající asi 6 různých odstínů modré a obsahující moc kytu. Nejelo to vůbec byl v tom zápach a vzít zatáčku vnitřkem ve více jak 40 km/h byla odvaha. Byla to 412 a v zimě když bylo pod mínus 10 což bylo to nestartovalo. Docela slušně topil. Děsný krám, ale tehdy byl člověk rád.

reagovat
gramo
19. března 2021, 11:38
1

První jsem podědil po tátovi švestkově modrého Favorita, jednoho z posledních bez katalyzátoru. Neměl moc najeto, ale přesto byly prorezlé prahy, takže za peníze na opravu, aby udělal STK. Během pár let, co jsem ho měl stihl ještě i ureznout výfuk. Nad 90km/h to vcelku plavalo, nebavilo mě s ním jezdil, ale měl jsem s ním spojené pěkné zážitky např. z cesty na dovolenou nebo výlet do Rakouských Alp. Pak mi ho v Kobylisích ukradli a od kolegy jsem koupil corollu 1,3 XLi, o 4 roky starší auto, které mělo asi 4x víc najeto. Ale po výměně zadních vyteklých tlumičů jsem zjisitil, že se s ní jezdí krásně, byla tišší, pohodlnější, obratnější i svižnější. Motor byl typicky japonsky točivý, v nižších a středních otáčkách to moc nejelo, co taky chtít od 1.3, ale stačilo podřadit a motor ochotně táhl až k 6000 a vesele jsem ve stoupacích pruzích předjížděl rodinná TDI... A to bylo první auto, kde bylo v techničáku moje jméno a první auto, se kterým mě řízení začalo bavit, první auto se kterým jsem boural (nedobrzdil...). Vydržel jsem s ní docela dlouho a i když jsem si pak pořídil Celicu, vůbec mi nevadilo přesedat do slabší, ale lehoučké Corolly. V průběhu let jsem iracionálně za opravy a údržbu několikrát zaplatil původní kupní cenu... ale kromě té nehody jsem vždycky dojel, kam bylo potřeba. Snad jsem se na tom aspoň naučil, že ne každé staré auto má smysl udržovat věčně, takže když už byly urezlé části kufrových dveří byly nahrazeny laminátem, opětovně prorezly prahy a k tomu prorezl i výfuk, prodal jsem ji nějakému afričanovi. Na rozloučenou jsem slyšel ten děravý výfuk ještě od vedlejšího bloku... Vzpomínám na ni v dobrém.
-
Komentář upraven 19. 3. 2021, 11:45:09

reagovat
Jenda_K
19. března 2021, 16:10
1

První auto co jsem měl plně k dispozici na ježdění byla rodinná červená stovka, prošla mírným tunění a o velkou změnu se postaral řidič Volhy co mě přehlédl když odbočoval doleva. I auto v tomto stavu se v minulých dobách opravovalo takže jsem vyměnil skelet sehnal karosářské díly , nastříkal jsem ho, přestrojil a jezdil dál dokud jsem nedostal služebního favorita to jí po mě zdědil mladší bratr. Moje opravdu vlastní auto byl služební Forman, kterého jsem si jako tříletého odkoupil se 120 t km od zaměstnavatele. Perličkou je, že když jsem si ho přebíral od předchozího uživatele tak to auto mělo najeto 37 t km bez výměny oleje.. . Přesto motor držel a jako desetiletého jsem ho s 270 t km prodal za 33 t. Do AAA.

reagovat
Ka
Kavis
19. března 2021, 20:00
0

Ja mel kapucino Fakera. Pan za nej chtel 15, zrovna jsem byl na praxi v servisu, dal jsem majstrovi lahev, ten to zvednul, strasne poblil a rekl, ze by za nej vic nez 10 nedal (pak mi rekl, ze jestli chci, tak mi dohodi kupce za 20 :D) Pan se kroutil, ale nakonec kyvnul. Za rok jsem s nim bez zavad najezdil 12kkm. Pak jsem prehlidnul pri vyjizdeni z vedlejsi rychle jedouci motorku a bylo po prvnim aute... (foto PČR :D) Uz to je 14 let, tak uz kolem toho zertuju, ale tehdy mi do smichu nebylo.

reagovat
Rush
19. března 2021, 23:12
0

No jéje... Jako první relativně moderní fabka kombajn 1,4Mpi, totální holobyt, pak po letech trochu downgrade na feldu 1,3, ale byla v rallye red, byla jen moje a popravdě byla mnohem zábavnější. Prima auto, kdyby nebyla tak shnilá i přes poctivých 115tis km, tak bych si ji snad nechal. Ono vůbec, auto bylo stejně kouzlo, když už člověk nemusel řešit počasí - s tím se pojilo dilema, jestli jet na fichtlu, nebo vlakem. :-) Je to prostě svoboda a je jedno, jestli je to ojetej střep, nebo funglovka.

reagovat
če
čert
20. března 2021, 12:06
0

Moje první auto byl Peugeot 405 MI16 po dědovi. Skvělý první auto a dodnes lituju, že jsem ho dal pryč místo abych ho uložil někam do garáže. 110kw, manuál a cca 1100kg váhy. Jen se divím, že jsem to přežil ve zdraví, když si vzpomenu... :)

reagovat
martin_100
20. března 2021, 19:30
3

Moje první kára byla škodovka stovka zo roku 1975. Koupil jsem jí od třídního učitele na učňáku. Bylo to vobyčejný totálně vyšisovaný sériový kilo ale jelo jako fík.
Samozřejmě sem byl v 18 velikej tuner s velmi placatou peněženkou. Lak sem udělal dvoubarevnej válečkem a balakrylem (na fotce je mezi fáze před nanesením červený). Nárazníky jsem posháněl v kontejneru u servisu kde jsem měl praxi a doma je upravil jak to šlo. Časem sem koupil ooooodbrovský křídlo a dal ho na zadní kapotu. Fakt tam sedělo jako nosorožec na kánoji. To byla strašná vopičárna to auto ale jaxem na to byl tehdá hrdej. Sice to mělo vůli skoro půl votočky volantu, brzdilo to velmi vlažně ale jezdilo to naprosto spolehlivě za jakýhokoli počasí a motor fakt pěkně tahal. Jo to byla doba (pořízeno 2003). Dneska s něčim takovym vyjet tak mi seberou i rodný číslo :-)

reagovat
MiB
29. dubna 2021, 13:50
0

Rok 2005, cena 500Kč ????

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford Gran Torino GT fastback 1972
Ford Gran Torino GT fastback

1972 rok výroby
250 koní výkon
5 700 ccm objem

Chevrolet Camaro Targa 1978
Chevrolet Camaro Targa

1978 rok výroby
180 koní výkon
5 000 ccm objem

Ford Thunderbird  1971
Ford Thunderbird

1971 rok výroby
500 koní výkon
7 000 ccm objem

Dodge Ram Charger  1982
Dodge Ram Charger

1982 rok výroby
105 koní výkon
5 200 ccm objem

Cadillac Coupe deVille  1973
Cadillac Coupe deVille

1973 rok výroby
210 koní výkon
7 729 ccm objem