Jak zničit vlastní výrobek aneb 5 nejhorších faceliftů

Automobily stárnou velmi rychle. Po pěti letech začnou tvary zastarávat, jsou okoukané a nemoderní. A po pěti letech také mnoho lidí začne uvažovat o nahrazení starého auta novým – a přeci si nekoupí znovu úplně to stejné. Jednou z cest, jak se s tímto faktem poprat, je modernizace vzhledu auta, která mu prodlouží život, často označovaná jako facelift. Pro designéry to není vůbec lehký úkol. Jejich zadání zní vždy stejně – s minimálními náklady (tedy ideálně za použití co největšího počtu starých dílů) postavit co nejvíce nové auto. Především však má být modernizovaný model hezčí a lepší. A většinou také je. Jsou však i případy, kdy se projekt trošičku zvrtne.

Saab 9-5

Saab 9-5 vstoupil na světové trhy roku 1997. Typické tvary Saabu dokázal podat méně nekompromisní formou, celé auto bylo výrazně uhlazenější a modernější než jeho předchůdci. Zkrátka Saab 9-5 se povedl. V roce 2001 prošel vůz modernizací zcela v duchu tehdejší módy – přední světla dostala čirou optiku, zadní lampy přišly o kouřovou úpravu blinkrů. Auto opticky výrazně omládlo a prodeje mohly opět frčet.

Jenže potom přišel problém. V roce 2005 u Saabu došli k závěru, že 9-5 potřebuje další modernizaci. Osobně si myslím, že to nebylo až tak nutné, základní tvar Saabu byl dost osobitý na to, aby nepodléhal módním trendům, a první modernizace stále sklízela své ovoce, pravdou však je, že Opel Insignia (a tedy i zcela nová generace Saabu 9-5) byla stále ještě daleko.

Jenže tady nastal ten okamžik, kdy se to celé zvrtlo. Saab opět opticky upravil oba konce auta. Zadní lampy dostaly lehce vykousnutý tvar a potud by bylo vše v pořádku. Jenže na přídi se chlapci ze Saabu vyřádili. Začali experimentovat s novou formou přední masky. Té ponechali tradiční tvar, ale zvětšili jí. Hodně jí zvětšili. Vlastně nová maska byla tak veliká, že požírala všechno okolo, zabrala si prostor od blatníku k blatníku, spolkla světla, zakousla se do kapoty a z původně jemného chromování se staly silné brýlové obroučky.

Samotný princip nové přídě Saabu přitom nebyl špatný. Jak se ukázalo na konceptu Aero X i na pozdějším nástupci modelu 9-5, celý ten nápad mohl fungovat. Avšak aby fungoval, potřeboval k tomu vhodné auto, auto s vizáží ingotu, solidně až masivně působící design. A to původní 9-5 nebyla. Auto původem z devadesátých let působilo lehce, mělo tenké sloupky a rozsáhlé prosklení. A mohutná příď jako kdyby ho měla převážit. To se zkrátka moc nepovedlo…

Hyundai Coupé

Hyundai Coupé přišlo na trh ve stejné době jako Saab 9-5. V těch dobách byla značka stále ještě výrobcem nepříliš dobrých avšak cenově výhodných strojů. Velmi korejských strojů. Ani kupé od Hyundai tak nemělo ambice stát se luxusním snem z plakátu. Mělo být spíš důvodem, proč si při studiu na střední škole najít brigádu – nebylo krásné, nebylo rychlé, ale bylo to kupé a dalo se pořídit za pár peněz. Designově to bylo opravdu hodně korejské auto – hodně zaoblené a takové nijaké. Ale prodávalo se slušně.

Okouzleni prodejními úspěchy rozhodli se autoři té věci, že vůz zmodernizují a zatraktivní. Kdyby Coupé vypadalo jen o trochu lépe, prodávalo by se jako teplé housky, vzhled až příliš evokující model Lantra bylo to jediné, co brzdilo prodejce v rozletu.

A tak přišel facelift. Pravdou je, že po něm už Coupé nepřipomínalo Lantru. Nepřipomínalo nic v automobilové říši. Nebo alespoň nic, co za sebou nemělo ošklivou havárii. Snaha rozmístit prvky na karoserii nějakou hravou formou se zvrhla, záď s novými velkými lampami působila těžce, příď se zcela roztekla a světla se rozkutálela všemi směry. Jaj, to bylo škaredé..

Škoda Yeti

Škoda Yeti přišla v době, kdy mladoboleslavská automobilka experimentovala s odvážnými tvary. Bylo tu nekonvenční MPV Roomster, Fabia dostala přívětivý až neněmecký interiér a přišlo první SUV značky, malý sympatický vůz s veselým jménem Yeti.

Narozdíl od konkurence, které už v té době bylo poměrně hodně, Yeti nedostal sportovně dynamické křivky. Právě naopak, Yeti byl taková hezká hranatá krabička. Nebyl to žádný offroad, ale s pohonem všech kol se dokázal statečně probíjet i středně obtížným terénem, jinak to ale bylo SUV jak má být. Co mě ale na Yetim skutečně bavilo, byl vzhled. Hranaté tvary s přísně oddělenou linií zadních oken narušoval jediný designový výstřelek – originálně dělená přední světla.

Poměrně konvenční přední lampy totiž Škoda doplnila ještě párem kruhových světlometů. Ty byly sice integrované do karoserie, přesto jednoznačně evokovaly přídavné světlomety pravých offroadů. Byl to takový hezký designérský vtípek, to auto se nebralo příliš vážně, do značné míry si tímto prvkem dělalo legraci samo ze sebe – a to mi bylo velmi sympatické.

V roce 2013 se Yeti dočkal faceliftu. Velmi decentního faceliftu. Vlastně jedinou věcí, která se na celém autě viditelně změnila, byla přední světla. Yeti přišel o pár ‘jakože přídavných’ světlometů a stal se obyčejným, nudným a snadno zapomenutelným. Proč proboha?

Mercedes-Benz SL (R203)

Hned zkraje se přiznám – nejsem velkým příznicvem značky Mercedes. Vlastně bych si z její nabídky vybíral jen obtížně a to i kdybych měl možnost výběru napříč celou historií automobilky. Jedním z Mercedesů, které bych však měl docela rád, je model SL generace R129. A ani její nástupce s kódovým označením R203 mi není úplně proti srsti.

Objevil se v roce 2001 a stal se opět výkladní skříní značky. Pevná skládací střecha patřila v té době ještě k novinkám (vím, staré americké koráby tuto techniku ovládaly již dávno před R203, ale boom pevných skládacích střech započal právě s Peugeotem 206 CC, Mercedesem SLK a jeho větším bratrem, modelem SL). U SL se navíc podařilo složenou střechu vměstnat do velmi elegantní karoserie bez zbytečně masivní zádi, což se mnohým výrobcům nedaří dodnes. Zkrátka bylo to ideální GT. Auto, schopné vás nejen rychle a pohodlně dopravit na Riviéru, kdykoli dostanete chuť na příjemnější klima, ale také vás vozit po pobřeží s větrem ve vlasech.

V roce 2008 přišla modernizace automobilu. Byla to již druhá, ta první lehce oživila vzhled, tato však byla o něco zásadnější. Naneštěstí Mercedes v té době otočil svůj designový jazyk a nová auta namísto hladkých křivek opatřoval hranami. A SL se muselo této nové politice podřídit. Žel jeho karoserie navržená tak, jako by ji vysochal sám proudící vzduch, nebyla na příval pravých úhlů připravena. Designéři tak místo faceliftu museli přistoupit spíše k transplantaci obličeje. Na původní SL prostě nalepili novou hranatou příď. A tělo pacienta transplantát odmítlo. Hrany nenavazovaly na nic, záď zůstala zakulacená, zatímco příď nalepením onoho transplantátu přišla o lehkost i eleganci.

V roce 2013 přišla záchrana v podobě nového modelu s označením R231. K naroubované přídi byla přidána podobně obludná záď, automobil přestal být elegantní zcela a mě zas může přestat trápit myšlenka na to, že bych si chtěl pořídit Mercedes.

Ferrari Testarossa

Je to tak, v našem výčtu zmršených vozů je Ferrari. A ne jen tak ledajaké Ferrari, budeme se bavit o jedné z legend – kdo nikdy neslyšel o Testarosse? Přišla v polovině osmdesátých let a byla fantastická. Typické nasávací otvory na bocích, klínovitý profil, který pojil funkční aerodynamiku a design v dokonalé symbióze. Nádherné auto. A povedené.

Devadesátá léta přinesla konec hran a i Ferrari se rozhodlo Testarossu trochu uhladit. Přišel první facelift, vůz dostal nové jméno (512 TR), nové modernější zadní lampy a nový přední nárazník. Ten odpovídal designem tomu na menším Ferrari 348tb a auto s ním skutečně znatelně omládlo.

Patrně omámeni tímto úspěchem se ve Ferrari rozhodli provést podobnou operaci ještě jednou. V roce 1994 přišel nástupce modelu 348tb, fantastické Ferrari F355 – a Testarossa se upravovala podruhé. Tentokrát se výsledek jmenoval F512 M. Přední nárazník se opět podobal menšímu sourozenci, výklopné světlomety nahradily nové lampy v kapotě pod skleněným krytem. Celé už to tak nějak nebylo ono, hrany už se příliš tloukly s novými oblinami.

To pravé zvěrstvo se však odehrálo na zádi. Ferrari F355 se vrátilo ke kulatým koncovým světlům, F512 M proto muselo také. Jenže ta světla se na záď Testarossy nehodí ani s hodně přimhouřenýma očima. Původní světla žhnoucí zpoza mřížky táhnoucí se po celé šířce auta a za kterou prosvítá nazlobený dvanáctiválec patřila mezi jeden z poznávacích znaků Testarossy. Vyříznout do oné mřížky díru a nechat z ní trčet pitoreskně maličké kulaté lampy byl zkrátka zločin.

Tragédii potom dovršilo zpracování celé úpravy, především plastové okolí oněch světel, snažící se nenápadně navázat na karoserii tvarovanou na úplně jiné lampy. Velmi nenápadné… Během dvou let bylo vyrobeno 500 kusů tohoto klenotu, potom konečně přišlo vysvobození v podobě zcela nového Ferrari 550 Maranello. Zkrátka i mistr tesař se někdy utne.

Takový je tedy můj výběr modernizací, které měly stárnoucí model učinit opět svěží a krásný, ale .. no zkrátka neučinily. A jaký je ten váš? Podělte se s námi v diskusi.