Ptejte se: velký offroad, dodávka se čtyřkolkou, nebo něco úplně jiného?

Už pár týdnů, možná měsíců sháním ojetý automobil. Asi to všichni znáte – mám jen pár jednoduchých požadavků, přesto se mi nedaří. Samozřejmě nejsem tak naivní, abych se do podobného dobrodružství pouštěla na vlastní pěst. Jelikož autům rozumím jako koza petrželi, hledám pomoc u odborníkům všeho druhu. Zatím jsem dostala vynadáno na Nyxu, v několika facebookových skupinách a od svého servisáka, tu správnou konstruktivní radu však stále ne a ne obdržet. Tak jsem se rozhodla obrátit na nejvyšší poradní instanci – redakci a čtenáře Autíčkáře. Když už mám automobilový magazín, tak ať je mi, herdek filek, taky k něčemu užitečný!

Vážená redakce Autíčkáře,

obracím se na vás jako zkušené experty, kteří dokáží najít řešení i tam, kde žádné rozumné neexistuje. Přesně takové budu nejspíš potřebovat…

Nejprve tvrdá fakta, tedy podmínky, přes které nejede vlak. Sháním dvoustopé vozidlo, k jehož řízení stačí oprávnění skupiny B a je legální k provozu na veřejných komunikacích. Musí mít nejméně čtyři sedadla použitelná pro přepravu lidí (s hlavama a nohama). Rozpočet činí maximálně 200 tisíc včetně počátečního servisu. A počáteční servis nesmí zahrnovat vyvařování ohnilé kastle. Vidíte? Úplně normální požadavky.

K čemu chci auto používat? Převážně k rodinnému cestování – a nemyslím tím dopravu na letiště, nýbrž třeba dvoutýdenní roadtrip. Nepočítám s tím, že se čtyři pasažéři vyspí uvnitř auta, ale aspoň dva by měli. Ostatní budou mít stan buď na střeše, nebo na zemi, to už je fuk. Do auta se tedy musí kromě lidí vejít i spacáky, karimatky, stan, vařič, whatever, prostě kompletní výbava plus nějaké zásoby jídla. Úložné prostory lze asi částečně řešit různými přídavnými boxy a rakvemi, s tím problém nemám.

A teď se nám to začne trochu komplikovat. Vůz musí být použitelný i jako daily, což rovnou vylučuje všechny obytky a dodávky s pevně instalovanou vestavbou. Vestavba, která jde vyndat, nevadí. V každém případě musí auto obstojně fungovat na běžné silnici i na dálnici. Do té divočiny se člověk napřed musí nějak dostat.

Co je výhodou? Jednoznačně pohon 4x4. Nanapsala jsem ho do podmínek, protože si umím představit auto, které jeho absenci vynahradí jinými benefity. Nechystám se za polární kruh ani do Afriky, takže asi nepotřebuju nazvedaný expediční offroad (ale chci ho, to zas jo), každopádně budu radši, když mě auto pustí i mimo vyvoněné silnice. Pokud se nedostanu na místa, kde nejsou lidi, celý podnik jaksi postrádá smysl.

Další výhoda je samozřejmě rozumná spotřeba, řekněme do patnácti litrů na sto. Víc už by smrdělo osobním bankrotem a nutností plánovat trasy výhradně podle počtu dostupných čerpacích stanic. Servisní náročnost by měla počítat s možnostmi lokálních garážových servisů – když se to vydrbe na Ukrajině, mělo by se to ideálně na Ukrajině opravit. Potěší variabilní vnitřní prostor a stáří, které poskytuje aspoň elementární bezpečí posádce. Velmi moc potěší jakýkoliv cool faktor.

Po čem koukám? Po co největších offroadech (Pajero, Discovery…) nebo co nejterénnějších dodávkách (Vito, Transporter, Ducato, ameriky…). Ale možná vás napadne něco úplně jiného.

Co nechci? Rozhodně nechci projekt. Moc ráda si budu auto upravovat a vylepšovat podle svých představ, ale už teď by mělo být schopné jezdit a fungovat. Nechci orezlý křáp, který proleze technickou jen za tučný úplatek.

Za všechny dobré i debilní rady předem děkuji,

pac a pusu,

Zlokočka

PS: Abych byla upřímná, více než od slovutných redaktorů si možná slibuju od našich laskavých čtenářů. Je mezi vámi někdo, kdo si potrpí na prázdniny v podobném duchu? Velmi ocením každou zkušenost. Máte tip na konkrétní auto? Nebo dokonce máte nějaké na prodej? Sem s ním!

A teď dobré rady mých kolegů:

Sub Urban od Jeníka

Jako každý slušný člověk i Viola miluje velké železné věci. Chevrolet Suburban z devadesátek má železný nárazníky, dvakrát tolik světel, než je třeba, a je proslavený tím, že funguje. Je to totiž pořád ještě truck, žádné pozlátko. Automobil je tak velký, že když nechceš, nemusíš se se spolujezdci potkat. Jeho interier se pak vyznačuje kvalitou hodnou pouze amerik devadesátých let, takže ti vůbec nebude líto, že ho okupanti zadních sedaček zcela zdevastují. Navíc je to čtyřkolka v automatu.

Jako motorizaci doporučuji naftu, protože to není petrolheadské a navíc se to dělalo s 6.2 atmosférickým dieselem, který sice vůbec nejede, ale zato žere jen 13, což mi přijde na tuhle věc celkem cajk. V novějších kusech sice najdeš asi jen benzinové osmiválce, ale zplynovat jde všechno a navíc ty moderní osmy nejsou extra rozežrané, když je zatížíš, což tohle auto umí. Jo… Ač by to z jeho názvu mohlo svádět, vřele nedoporučuji tento automobil provozovat v sub-urban oblastech naší země, neb tě z návsi vyženou, protože jim pojezdiš kytky.

Tož tak. A s korozí si nedělej starosti, hlídej jen, aby nebyl poškozený rám. Zbytek je tam jen proti větru.

Sharan od Hamstera

Zkusil jsem se nad tvým dotazem zamyslet, nakouknul jsem i na inzertní servery a seznal jsem, že otázka možná zní jednoduše, jednoduchou odpověď ale nemá. Inzerce je plná krásných drahých věcí a levného šrotu. Všechna Vita a Transportery za cenu odpovídající rozpočtu již většinou rozhlodává koroze.

Když jsem se pokusil povznést nad starosti obyčejných lidí a rozpočet ponechal stranou, místo řešení na mě vypadla jen další lavina problémů. Vezměme si třeba takový Transporter T4 Syncro, ideálně v provedení se uzávěrkou diferenciálů – to je to ono. Žádná leštěnka, ale stará poctivá technika, léty prověřená. Třeba se podaří zázrak, někde se objeví hezký a zdravý kus, potom už stačí jen trochu jej dotvořit, obout terénní pryže, na střechu posadit stan a 3000 kilometrů po východních pustinách může začít.

Jenže to je ta romantická představa. Ano, vypadá to cool, ale není. Z těch tří tisíc kilometrů povede mimo cesty jen pár a do skutečného terénu se nepojede vůbec. V cizí zemi, daleko od domova, s rodinou ve voze a ne právě novotou oplývající technikou bych na nějaký offroad zapomněl. Do podobného dobrodružství bych nešel ani s nazvedaným Patrolem, pokud by moje karavana neobsahovala ještě alespoň jeden vůz. Zbytek, tedy nějakých 2960 kilometrů potom vůz pojede po silnici a tady nazvedaná T4 na drapácích nejen vypadá trochu komicky, ale hlavně nefunguje. Gumám schází grip, motoru výkon, karoserii hluková izolace. To vše jen proto, abych vypadal cool? Mně by to za to asi nestálo.

Takže teď vyslovím tu nejnudnější věc, jaká v tomto článku zazní. Volkswagen Sharan. Jo, chápu teď to opovržení. Není to stoleté rozvrzané Chevy Astro s osmiválcem, jehož všechny neduhy se vyřeší přestavbou na LPG, není to to poctivé staré železo. Není to husokrutopřísná kára, hvězda sociálních sítí.

Jenže je to spolehlivý, prostorný a dostupný vůz. S pohonem všech kol – na nějakou tu polňačku drsnou čtyřkolku s uzávěrkami nikdo nepotřebuje – a nezničitelnými motory bych se v něm nebál vyrazit na cestu kolem světa. Ostatně většinu ojetin do našich bazarů dotáhli ze západních zemí překupníci právě za Sharany a půl milionu kilometrů s velkým vlekem nebyla žádná vyjímka. Ale to hlavní – Sharan je dnes levné auto. I se skromným rozpočtem se tak dá docela hezky upravit. Nějaké ty krycí plechy pod motor, světelná rampa, stan, chytrá vestavba a je to. Není to asi tak atraktivní představa, ale v reálném světě se takové auto nemusí bát ani dálnice a celá expedice se dá uspořádat i s relativně skromným rozpočtem.

Commander od Dana

Pro tvé touhy a potřeby existuje jedno zcela dokonalé vozidlo. Projede terénem, kde neprojdeš po svých. Místa uvnitř má na rozdávání a lze předělat prakticky do jakékoliv podoby. A jako bonus vozí na kapotě prestižní logo. Je to prostě UNIversal MOtor Gerät. Problém je akorát v tom, že ti k tomu nestačí béčko a taky ho nesezenes v rámci rozpočtu. Takže zpátky na zem. Vlastně musím říct, že docela souhlasím s kolegou Jeníkem. Sehnat si velkou věc z Ameriky, užívat si velkého motoru s osmi válci a provozní náklady zplynovat. Pojízdný obývák na kolech je to, co potřebuješ.

Nicméně abych byl originální a dostal své pověsti přísně racionálně uvažujícího člověka, přidám i dva své nudné tipy. Vzhledem k tomu, že v dodávkách nemám moc velký přehled (a proto si myslím, že budeš blbě shánět nějakou zachovalou v této ceně), doporučím dvě krabičky na kolech, které se nezaleknou ani menšího terénu. Tou první je Nissan Pathfinder, rámový offroad, který je tak trochu napůl cesty k Patrolu. Docela obstojně se s ním žije na silnici, je uvnitř dostatečně velký a také to není žádná velká rarita, kterou by nikde nikdo neuměl opravit. Bezúdržbové auto to sice není, ale při výběru rozumného kusu by mohlo posloužit. Druhou krabičkou je Jeep Commander. Ano, přiznávám svou slabost pro hranaté věci. Commander využívá základ z Grand Cherokee, proto se nejedná o nekompromisní offroad, ale o to lépe se s ním bude žít na silnici. Stejně jako šestiválcový diesel bude jistě příjemnější na takové to běžné cestování. Pokud tedy zrovna bude fungovat. Asi to nebude nejspolehlivější věc pod sluncem, ale žít se s tím dá. A jaké jiné auto než Commander by měla mít šéfová, že jo.

Astro od Františka

Vážně? Tohle musí být poprvé, kdy já a Jeník zároveň dáváme plnohodnotnou spotřebitelskou radu. Potřebuješ americké auto. Za sebe bych doporučil spíš dodávku. Rozpočet kolem dvou set tisíc by ti měl bez problémů koupit třeba Chevrolet Astro. Skoro mě překvapuje, že už ho nedoporučil Jeník, který na svou Astu se slzou v oku často vzpomíná.

Rám, šestiválec o objemu 4,3 litru, pohon zadních, či všech kol. Co dalšího od života potřebuješ? Nic, absolutně nic. Pokud by ti Astro přišlo malé, můžeš si koupit jakoukoli jinou americkou dodávku. Ať už Ford Econolinem, nebo nějaký další Chevy van. Vyřešeno. Další!

Transit od Kubajze

Tipy od kolegů jsou vesměs rozumné, nejvíce se mi zamlouvá již zmíněná “Asta”, ale obávám se, že pokud máme dodržet stanovená pravidla (a nemůžeme navrhovat autobusy, protože na ně nestačí “béčko” – ale seriozně, ojetý Renaul Iliade by řešil všechny požadavky) a rozpočet, je třeba vybírat reverzně – čili vyfiltrovat si ve vyhledávačích ojetin vozy dle požadavků, nastavit cenový limit a postupně se prokousávat “od nejdražšího” tím, co moře vráčků vyvrhne. Strávil jsem listováním inzercí docela notnou část pracovního dne a z dospěl k názoru, že řešením bude buď něco hrozně nudného, nebo něco, co nepůjde rozumně provozovat bez servisního zázemí, nebo alespoň garáže. A vzhledem k tomu, že naše šéfová je tvor žijící v činžovním domě nedaleko centra hlavního města a parkuje “na modré” ve svahu, možností domácího kutění na autě není mnoho, čili vyhrává ta avizovaná nuda.

Také si dovolím vyškrtnout pravověrné offroady. Jak už psal Honza – drsné traily se v Evropě stejně nenachází a všude jinde bude “džíp” spíš k vzteku. A to nemluvím o kompromisech v oblasti vnitřního prostoru. Na takové to lehké rodinné expediční řádění je zkrátka nejlepší dodávka. Snadno se do ní tvoří praktické vestavby, při přespávání nabídne mnohem více komfortu a při nepřízni počasí se v ní dá v pohodě posedět, chodit mezi řadami sedadel, protáhnout se… to osobáky a MPV prostě neumí.

Nejrozumněji na mě pak působí Transit. Ne nadarmo je to víceméně synonymum dodávky. Osobně bych volil L1H1 s 2,2 TDCi, určitě ne nejslabší 63 kW verzi, na důstojné přesuny po dálnici to chce alespoň 81 kW. Je to trochu nuda, ale bude to fungovat, díly stojí pár kaček a v rozpočtu je na výběr ze široké škály exemplářů, z nichž některé vypadají opravdu zachovale (což se třeba o Transporterech z tohoto spektra úplně říci nedá) a navíc zbyde i dost peněz na nějaký ten “tuning”. A obchody s expedičními doplňky nabízí na tenhle model spoustu zajímavých vychytávek – zahrádky, žebříky, nárazníky a šikovné vestavby.

Komentáře