Autíčkář se ptá: Jaké auto na cestu okolo světa?

Jednou z mých největších vášní v životě je cestování. Velmi rád objevuji nová místa, ochutnávám cizí kuchyně a zkoumám rozdílné kultury. Také s oblibou porovnávám provoz v ostatních zemích s tím naším. Zajímá mě stáří vozového parku, preference různých karoserií nebo péče o jednotlivá auta. A ještě se musím přiznat, že často sleduji, kolik v dané zemi (ne)jezdí Škodovek. Mimochodem, divili byste se, kde všude se dají potkat.

V souvislosti s tím mám jeden velký sen. Chtěl bych si dát v práci pauzu, sbalit se a na dlouhé měsíce vyrazit na cestu kolem světa, abych poznal rovnou mnoho zemí najednou. Vím, že to není příliš originální, ale to mě vůbec netrápí. Nechci však jen mezi různými kouty světa přelétávat letadlem a zajímat se pouze o cílové destinace, to zvládne každý. Já si přeji zkoumat a objevovat. Cesta samotná je mým cílem.

Takže potřebuji auto. Ano, vím, někde budu muset trajektem, s tím se počítá. Ale kde to jen trochu půjde, tam bych rád jel po své ose. Jenže jaký vůz si mám pořídit? Nemám takovou odvahu jako pánové ze Žlutého cirkusu, abych frčel Trabantem. Zároveň nemám dost peněz ani velkého sponzora za zády, abych dostal profesionální vybavení v hodnotě milionů korun.

Tím pádem přemýšlím nad nějakou relativně rozumnou ojetinou za řekněme 150 000 až 200 000 Kč, která by tu cestu se mnou a třeba dvěma kamarády mohla zvládnout. Nebudu po ní chtít, aby projela i tam, kde cesta není a spát můžu třeba v hotelích, takže těžkooděnců ani karavanů netřeba. Bude však muset přežít rozdílné povrchy, kvalitu paliv i šikovnost mechaniků. K tomu by bylo fajn, kdybychom tu cestu přežili i my bez zničených páteří, tudíž sporťáky také vynechávám. Na dalších řádcích se dočtete, co jsem doposud vymyslel.

Citroën C5

Začít samozřejmě musím nějakým velkým citroënem, ze dvou důvodů. Za prvé, v jakém jiném autě člověk stráví tisíce kilometrů příjemněji, než v citroënu s velekomfortním hydropneumatickým podvozkem? Za druhé víme, že takovou cestu bych si jako fanoušek značky užil nejvíc. Nesmím však zapomenout, že hledám model, u kterého i já přežiju jeho trápení různou kvalitou cest i odlišnými ohledy řidičů. Rozuměj: u kterého mi nebude vadit, že se zablátí a podře.

Ideálním takovým citroënem je, myslím si, druhá generace typu C5. To není žádná uloženka se sběratelským potenciálem. I u nás jich jsou k vidění stovky a na francouzském venkově jsem potkal lidi, které v jedné vezli seno na podestýlku zvířectvu, natolik ji považovali za cennou. Její výhodu vidím i v tom, že už je dost stará, aby byla levná a moc na ní nezáleželo, ale ještě ne tolik, aby byla sehnatelná jen ve stavu před smrtí jako generace první.

Jenže v ní spatřuji jeden problém, který mé vášně hodně brzdí. Přejede opravdu celý svět? Víte co, přestože se do rozpočtu vejdou i celkem slušné kousky, pořád je to citroën v letech. Do Prahy ještě dojede, ale do Paříže? Do Marrákeše? Do Montrealu? Koule už sice v této generaci příliš nezlobí, ale co motory? Přežije HDi kazašskou naftu? Budou mi ho umět opravit v Brazílii? A co THP? Dojedu s ním…aspoň do té Prahy?

Mercedes-Benz 190

Když potřebuješ hodně jezdit, sežeň sobě starý Mercedes. Tuto poučku jsem v různých obměnách slyšel nesčetněkrát. U nových kousků ještě nikdo neví, kolik kilometrů vydrží, přičemž strasti majitelů nad tím, že pětileté ojetiny umí vrzat jako zvonkohra, nikoho moc velkým optimismem nenaplňují. Naproti tomu staré třídy jsou prý prakticky nezničitelné. Zvláště modely z přelomu osmdesátých a devadesátých let tvrdošíjně odmítají umřít, což potvrzuje i jejich četnost na afrických a blízkovýchodních silnicích.

Já své naděje upnul k modelu 190 v nějaké jednoduché specifikaci s benzinovým čtyřválcem. Je pořád dost velký a komfortní, aby cestu přežila i má záda, ale zároveň je z této doby nejmenším, nejjednodušším a nejrozšířenějším mercedesem, takže by mě i s kamarády mohl teoreticky dostat nejdál (co v autě není, nemůže se rozbít) a pokud už by se porouchal, mohl by ho být schopen spravit kdokoliv, kdekoliv, kdykoliv.

Jenže i tady mě hlodá ale. Viděli jste ceny, za které se teď stodevadesátka prodává? Do mého rozpočtu se vejde, ale jen tak tak. A kousky, jež bych mohl mít, jsou v krásném stavu, který by bylo škoda ničit cestami a provozem kupříkladu indického subkontinentu. Na rozdíl od C5 toto auto už očividně sběratelský potenciál má a patří spíš do vytápěné garáže, alespoň v Evropě.

Toyota Hilux

Dobře, s třícípou hvězdou se asi musím rozloučit, nechci-li vyžilé Ečko s problematickým vzduchovým podvozkem. Tak co kdybych zkusil druhou neochvějnou jistotu a zamířil k japonské Toyotě? Vždyť přesně tato značka neustále vyhrává všelijaké žebříčky spolehlivosti a spokojenosti majitelů. Navíc má své zastoupení doslova na celém světě, z čehož usuzuji, že její auta jsou stavěná na silnice od Helsinek po Kapské město.

A když už bych měl vybrat odolnou Toyotu, nebude nejlepší se pojistit a koupit rovnou tu nejodolnější? Upřímně neznám auto, které by bylo lepší volbou na překonávání všech nástrah světa, než je model Hilux. Vždyť už pořad The Top Gear dokázal, že tento vůz nezastaví vážně nic. V jeho případě si říkám, že šance na zdárné dokončení cesty je největší.

Ale i zde mám pochyby. Sice bychom nejspíš dojeli, ale je to rámový pick-up, nebude komfort jízdy až příliš kompromisní? Také víme, kdo všechno Hilux používá. Když s ním pojedu určitými státy, nebudu přehnaně provokovat? Přece jen bych se rád z výletu vrátil. V neposlední řadě jsem zjistil, že Hilux docela stojí peníze. V České republice není v rozpočtu jediný a na mobile.de je jich jen pár a to ještě ve starých generacích a dost bídných stavech. Tak vám nevím.

Co možná nejnovější ojetina s nejmenším nájezdem

Ještě mě napadla jedna věc. Říkal jsem si, že bych se zcela oprostil od konkrétního modelu a pokusil se na cestu sehnat to nejnovější auto s nejnižším číslem nájezdu. Důvod v takovém řešení vidím ten, že čím méně má auto najeto, tím míň ho stačil předchozí majitel poškodit, takže by teoreticky mohlo ještě přežít, až ho s mými spoluvýletníky budu ničit já.

České inzerentní servery mi při takovém zadání nejčastěji nabízí tři vozy: Dacia Sandero, Hyundai i10 a dvojčata Peugeot 301/Citroën C-Elysée. Každý z nich by svému účelu posloužit mohl. Návdavkem to jsou auta primárně určená rozvojovým zemím, takže by neměl být problém je případně opravit v jakkoliv exotickém státě.

Nicméně i tady spatřuji komplikace. Jsou ze všech zmíněných asi nejmalichernější, ale přesto za mě silné. Já nevím, jestli v těchto modelech cestu kolem světa strávit chci. Všechno to jsou spotřebiče, ledničky na kolech. Bude to strašná otrava. A pak také ani jedno z nich není na dálkové cesty primárně určené. Sandero je fajn na poskočení z Ostopovic do centra Brna, ale chci v něm jet až do Sydney? 301 vypadá jako velký sedan, ale jezdí snad ještě nervózněji než ta Dacia. A vejdeme se všichni do i10?

Jak vidíte, nakonec vlastně vůbec nevím. Proto se ptám vás. Jaké auto byste mi na takovou cestu kolem světa vybrali vy? Nepotřebuji armádní speciál, co přejede i saharskou poušť nebo amazonský prales, ale rád bych, aby to bylo auto, jež se vejde do rozpočtu 200 000 Kč, nezalekne se první polní cesty a vydrží tvrdší zacházení i nízkou kvalitu paliva. A kdyby bylo aspoň kapku pohodlné, budu úplně nejšťastnější. Dokážete poradit? Diskuze je vaše.

Komentáře