Bazarový snílek: Co bych si koupil, kdybych nebyl srab

Inzertní servery jsou plné všemožných zajímavých vozů v nejrůznějších cenových relací. Od vybydlených plechcupových speciálů za čtyřmístné sumy po naleštěné unikáty, které stojí více, než kolik kdy bude většina z nás schopná naspořit. Čas od času je příjemné rozkliknout inzerci a jen tak si užívat na vlnách snění a fantazie.

No a občas se objeví i něco, na co by škvára na účtě asi i vystačila, navíc se daný vehikl pyšní titulem “auto, co se mi vždycky líbílo”. V těch momentech vždycky začnu váhat. Zavolat, nezavolat…kolik by asi stály díly? A není ta cena podezřele nízká? A jak to je vlastně s tou veteránskou testací? A často to dopadá tak, že mě nakonec vlastní pohodlnost a strach z neznámého donutí daný inzerát zavřít. Jen abych se k němu o pár dní později zase vrátil.

Takže se pohodlně usaďte a já vám dneska odprezetuji pětici aut, které bych vyměnil za své kabrioletové Volvo, kdybych měl trochu víc odvahy a méně strachu o své těžce naspořené finance.

1-Cadillac Allante

Co by mohlo být lepší náhradou černého kabrioletu, než jiný černý kabriolet? Amerika v italském balení vypadá i po letech skvostně a navíc má mezi znalci i kultovní status. “Allante? Tak to je klasika…” bude pravděpodobně glosovat informaci o vlastnictví tohoto vozu nejeden “odborník”. Jenže stačí se trochu začíst do informací a brzy zjistíte, že zastavěný motor HT4100 je sice poměrně líný, ale za to servisně velmi náročný. A pak se přidají nekonečná diskuzní fóra na téma “přestalo mi fungovat jedno z milionu tlačítek na středovém panelu, musím kvůli tomu vyndávat převodovku?” a chuť pořídit si pohledného hranáče klesá raketovým tempem. Někde hluboko ale pořád hlodá červík pochybnosti, že až jednou tenhle Cadillac zmizí z inzerce, budu za teplých letních nocí hořce litovat, že jsem ho “nenasál”, když to šlo.

2-GMC Vandura

Custom vany s plyšovými sedačkami a spoustou dřeva jsem dříve sice registroval, ale nevěnoval jsem jim nijakou zvláštní pozornost. Vlastně bych je asi spolehlivě odignoroval, nebýt jednoho článku od dnes již bývalého redakčního kolegy Vojtěcha, který popisoval, jak se s takovou americkou dodávkou žije. Dnes už vím, že do novinářské latiny páně Dobešova se schová nejeden neduh libovolného vozidla a že když se mu něco zalíbí, tak začně promptně ignorovat všechny objektivní nedostatky daného vozu, leč tenkrát jsem si toho vědom nebyl a tak jsem z onoho článku došel k chybnému přesvědčení, že konverzní G20, nebo Vandura, je řešením všech mých automobilových potřeb. Od té doby se leccos změnilo, zjistil jsem, že věc o velikosti Iveco Daily, konstrukční sofistikovanosti Avie a výkonu Renaultu 19 s apetitem menšího dopravního letadla není úplně ideální vůz pro každý den. Někde v hloubi srdce mám ale pořád jakousi idealizovanou představu nevkusně sedmdesátkové hnědožlutohnusné konverzní dodávky plné růžové plyše, žároviček a dřeva. Donedávna mě od jejich koupě odrazovala cena, ale teď na autofrcu visí sice zanedbaná, ale nebezpečně levná Vandura a já se na ní chodím pravidelně koukat a snít.

3-Mazda RX7 FC

Rotačka s proporcemi Porsche 924 se mi líbí odjakživa. Narozdíl od německého předobrazu totiž nepůsobí otyle a je prostě tak nějak hezčí. Ale vždycky jsem ji vnímal jako něco nedostupného a neuživitelného. No a pak jsem se seznámil se Zdeňkem, který jedno turbené efcéčko provozuje se studentským rozpočtem a od té doby mám brouka v hlavě a kdykoli zahlédnu tohle elegantní GT v inzerci, mám zvláštní nutkání utratit mnoho peněz za vůz a začít šetřit na generálku motoru. “Naštěstí” je elegantních Mazd v inzerci jako šafránu, takže se mi tahle příležitost nenaskýtá často. Pak na mě ale na instagramovém feedu vykoukne zničeho nic stará známá červená RX-7 na Advanech a já po chvíli zálibného prohlížení znovu ťukám do prohlížeče adresu profláklého německého inzertního serveru…

4-Auta s pravostranným řízením

Určitě to znáte. Z inzerce na vás vykoukne pěkně vypadající sporťáček. Všechno vypadá skvěle, rez se drží v mezích normy, má hezkou barvu, k vidění je nedaleko od místa bydliště a cena je docela příznivá. A pak dolistujete na fotky interiéru a volant je namontován před sedadlem spolujezdce. Jasně, spousta lidí s tímto konstrukčním řešením jezdí i u nás, namátkou vzpomeňme třeba na Vojtu a jeho plechucpové Mitsubishi FTO, spousta lidí tvrdí, že to vlastně není zas takový problém a je to jen o zvyku. Stačí ale chvíle přemýšelní a nápady na pořízení pravostranky berou rychle za své. Už jen fakt, že parkuji v garážích, které mají vjezd na čip mě zkrátka z klubu RHD diskvalifikuje. A hlavně vím, že bych si s každým usednutím na “špatnou stranu” vyčítal, že jsem si při koupi raději trochu nepřiplatil za volant vlevo. A to za těch pár uškudlených tisícovek fakt nestojí. Nebo snad ano? To se asi nikdy nedozvím.

5-Volvo 480 Turbo

Mám rád Volva, osmdesátková auta, mrkačky, nevadí mi předohraby a fakt žeru digitální přístrojovky a retrofuturismus. Z toho jasně vyplývá, že jsem naprosto ideální adept na vlastnění prvního sériového předohnaného Volva. Tenhle designový experiment, co to dotáhl až do seriové výroby, jsem poprvé zaregistroval, když mi bylo asi dvanáct. Tehdy stávala dvojice čtyřistaosmdesátek se závodnickými polepy v areálu jedné stavební firmy ve Velkých Hamrech u Tanvaldu. A já jsem se tam na ně, vždy cestou k babičce, chodil přes plot dívat. Od té doby už uplynulo pár let. V Hamrech už nejsou ani Volva, ani ona stavební firma. Já jsem mezitím zjistil, že 480 turbo nevypadá skvěle jen zvenčí, ale i zevnitř a že je plné novátorských řešení. Bohužel jsem se ale dozvěděl i spoustu důvodů, proč bych elegantní hot hatch chtít neměl. Ať už je to věčně stávkující elektronika, nebo nesehnatelná elegantní, leč neustále se rozpadající zadní světla – tohle Volvo je ve většině případů vskutku investičním vozem, do kterého je třeba investovat neustále všechny dostupné prostředky. I přes lákavé ceny tak zůstává v kolonce “auta, co si nekoupím”.

To byla pětice aut, která bych si dost možná pořídil, kdybych dokázal odložit (mnohdy asi zbytečné) obavy a předsudky. Místo toho si ale stále vydržuji velký a trochu neohrabaný kabriolet, který se nyní snažím soustavou výztuh a rozpěr alespoň trochu zpevnit. Což je dost možná smělejší plán, než pořídit si…třeba Allante.

Máte ve své vysněné garáži taky nějaké relativně dostupné auto, které si ale nepořídíte proto, že vám to zdravý rozum nedovolí? Nebo jdete do nákupů auta po hlavě a takové banality neřešíte? Podělte se s námi v diskuzi.

Komentáře