Alfa Romeo Tonale: Na stylu záleží

Hned zkraje bychom si měli vyjasnit jednu věc – tohle nebude úplně klasická recenze. Tonale jsme do redakce oproti zvyklostem získali pouze na dva dny, které neumožní vyzkoušet si život s daným autem tolik, jako kasický týdenní test. Navíc to byly pořádně deštivé dny, což se zase projevilo na možnostech focení. Ale je to po čase opět nová Alfa Romeo a příležitost sednout za volant se zkrátka neodmítá.

Ač se to v dnešním světě může zdát neuvěřitelné, Alfa Romeo Tonale je teprve druhým SUV (nebo chcete-li crossoverem), který milánská značka zákazníkům nabízí. Tím prvním je větší model Stelvio, pojmenovaný po alpském průsmyku s jednou z nejkrásnějších horských silniček na světě. Stelvio nahradilo ve výrobním programu kombi (proto se Giulia nabízí jen jako sedan) a asi to byl úspěšný krok, protože nyní se situace do značné míry opakuje.

S Tonale jsme o stupínek níž, ale to neznamená, že tohle auto není pro milánskou automobilku důležité. Ba právě naopak. Tonale (pojmenované opět po alpském průsmyku) v modelové řadě nahrazuje hatchback Giulietta, což byl pro Alfu minimálně na evropském trhu klíčový model. A tady úplně nevím, co si o Tonale vlastně mám myslet. Italský temperamentní hatchback mi perfektně zapadá nejen do reálií silniček a křivolakých uliček jižanské země, ale i do mé představy ideálního auta. A teď se s ním mám rozloučit a přivítat SUV?

SUV je zbytečně velké, zbytečně vysoké, zbytečně.. zbytečné. Nemůže být tak hezké, nemůže jezdit tak dobře, přitom uvnitř nabízí mnohem méně místa, než kolik byste při pohledu na auto očekávali. Prostě tohle je předem prohraný boj, tohle nejde udělat dobře. Nebo jde?

První dojem při setkání s Tonale je silný. Zatímco k Giuliettě a jejím vertikálně umístěným světlům jsem si musel chvíli hledat cestu, tady mám jasno na první dobrou. Tonale je prostě krásné auto. Neříkám krásné SUV, říkám krásné auto. Vůbec mi nepřipadá zavalité, právě naopak. Jasně, hodně tomu pomáhají krásná dvacetipalcová kola s typickým alfáckým designem, ale i bez nich by to auto bylo hezké.

Všechno do sebe zapadá, vůbec nemám pocit, že by se designéři někde potýkali s nějakým problémovým místem, které bylo třeba zamaskovat. Asi nevětší dojem na mě udělala příď. Podobně jako u Alfy Romeo 159 ani tady není vlastně nic přehnaného nebo bombastického, jen tu má všechno ty správné proporce a výsledkem je oku lahodící dokonalost. Ani záď ale nezaostává, zde se zase objevil elegantní pás světel opakující světelný podpis těch předních.

Tím nejzásadnějším momentem pro mě ale bylo srovnání s Giuliettou. Tonale je jí totiž rozměrově mnohem blíž, než by se mohlo zdát. Kompaktní Alfa Romeo tak s Tonale žije dál, nepřišli jsme o ni. Pořád to může být auto hbitě se proplétající neapolskými uličkami, o jejichž okraje si už větší Stelvio brousí zrcátka.

Velmi příjemné překvapení mě čekalo i uvnitř. Tady je všechno. Technologie odpovídající roku 2023, italský styl, kvalita prémiové značky a dokonce i těch pár nesymslů, díky kterým je Tonale tou pravou Alfou Romeo. Třeba výdechy klimatizace – už v Giulii mi připadaly podivně plastové, neodpovídající kvalitě a provedení zbytku interieru. A tady jsou úplně stejné. Jenže když si vzpomenu na Alfu Romeo 166, vlajkovou loď s výdechy klimatizace jak z autobusu, říkám si, že je v tom možná nějaká tradice..

Jinak je ale kabina Tonale na úrovni, materiály jsou kvalitní a všechno je takové správně sportovní a hezké. Pozornost přitahuje ozdobná lišta tvořená perforovaným prosvíceným kovovým páskem. Třešničkou na dortu je potom volant s těmi správnými pádly řazení. Jejich kovové cvaknutí při každém přeřazení je prostě návykové. I sedadla se povedla, jsou tak akorát sportovně střižená. Příjemným překvapením je prostornost. V přímém srovnání s Giuliettou vynikne větší prostor pro posádku, zejména vzadu, a také prostornější zavazadelník.

Zcela nová je radiomapa Tonale. Systém je přehledný, disponuje jemnou grafikou, funguje krásně rychle a konečně dostal i displej místo přístrojového štítu. Jeho grafika je mimochodem nejlepší, jakou jsem měl možnost zkusit, retro-budíky vypadají prostě skvěle a při jízdě máte před sebou všechny informace, které potřebujete, aniž by vám auto nutilo nějaké navíc. Pro hračičky přitom jsou v systému i údaje jako teplota oleje či tlak turbodmychadla.

Teď se dostáváme k tomu, jak Tonale jezdí. Možná trochu paradoxně jsem měl z jízdy nové Alfy Romeo největší obavy. Proč, když jízdní vlastnosti byly vždycky jednou z hlavních předností Alfy? Protože když byl model Tonale představen veřejnosti, nabídka motorizací nadšence sportovní jízdy do varu úplně nepřiváděla. Diesel o výkonu 130 koní doplnil mild-hybrid ve verzích 130 a 160 koní. Jasně, ono to není úplně mimo realitu, však odcházející Giulietta začínala na sotva stovce koní, ale od nové Alfy očekáváte zkrátka něco víc.

To něco víc už naštěstí dorazilo, plug-in hybridní provedení Tonale nabídne hezkých 280 koní a k tomu i pohon všech kol, tady je tedy svět rozhodně v pořádku. Na plug-in ale v tomto testu zapomeňte, ‘naše’ Tonale pohání zážehová mild-hybridní jednotka a to hned ta úplně základní. K dispozici je tedy 130 koní a víc ani ťuk. První rozjezdy jsou váhavé a i při vědomí, jakou motorizaci nám Alfa zapůjčila, mám pocit, že k uvedení stroje v pohyb musím na plynový pedál šlapat tak nějak hodně. Jak se ukázalo, na vině nebyl motor, ale funkce autohold, která odmítala auto pustit, dokud nedostala rázný pokyn. Aby to byla dokonalá Alfa, musí být zkrátka trochu nedokonalá… Deaktivace systému problém vyřešila a auto při rozjezdech citelně ožilo.

Pokud na testované Tonale skutečně nahlížíme optikou základní motorizace, není to vlastně vůbec špatné. Ne, trhač asfaltu to není, ale brzda provozu také ne. Kdyby celý pohonný systém fungoval hezky hladce, řazení bylo rychlé a zvuk motoru příjemně dravý, vlastně by mi i základní Tonale stačilo. Kdyby… Jenže tady nastal problém. Mild-hybrid je v principu skvělé řešení, obejde se bez drahých baterií a dodá malému úspornému motoru ten potřebný malý kopanec k rozjezdu.

Ale tady to celé tak nějak drhne. Připojení spalovacího motoru je znát, řazení sedmistupňové převodovky také není nejrychlejší ani nejhladší, zkrátka mohlo by to být lepší. Příliš tomu nepomáhá ani zvuk motoru, který mi prostě nepřipomíná Alfu Romeo. Je to vyloženě škoda, protože jinak mě motor příjemně překvapil. Je pružný a vystačí si s přídělem okolo sedmi litrů benzinu na sto kilometrů. Manévrování například v garážích zvládá zcela v elektrickém režimu, spalovák naskočí mnohdy až po desítkách metrů.

Motor bych si chtěl vyzkoušet i jiný, protože zbytek auta pro mě byl čirá radost. Je to přesně ta malá agilní Alfa, jakou mám rád. Podvozek se se základním motorem očividně nudí a chce víc, je tak akorát tuhý a dává řidiči pocit jistoty. Velmi příjemné je strmé řízení (ve městě přitom Tonale překvapí skvělým rejdem), v režimu dynamic (nastavitelném už tradičně alfáckým ovladačem DNA) potom celé auto citelně ožije. Čím rychleji se Tonale pohybuje, tím lepší je. Jakmile se trochu rozvášníte, i ta převodovka bude fungovat na výbornou a celé to do sebe začne zapadat.

Verdikt

Test Tonale byl sice krátký, přesto velmi zajímavý. Mé obavy, že přerod hatchbacku v crossover zabije všechno to, co jsem na malých Alfách měl rád, se naštěstí nepotvrdily. Testované Tonale v mých očích trochu kazila použitá motorizace, překvapivě však na vině nebyl samotný výkon, ale spíše sladění mild-hybridního systému a převodovky. Bylo by ale velkou chybou lámat kvůli tomu nad malou Alfou Romeo hůl.

Tonale je velmi talentované auto, jeho podvozek je opět skvěle naladěný, interier překvapivě prostorný a v neposlední řadě je to skutečně krásné. Cenový rozdíl mezi jednotlivými motorizacemi přitom není nijak extrémní, za plug-in hybrid s pohonem všech kol si oproti testovanému základnímu provedení připlatíte ‘jen’ asi 200 000 korun.

Tonale se daří to, co má za úkol, totiž představit klasické italské auto v podobě pro moderní éru. Je kompaktní, agilní a sexy. Snad se brzy dostaneme za volant plug-in hybridní verze a bude příležitost pro vás auto lépe otestovat i vyfotit.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1469 ccm, mild hybrid
Výkon: 96 kW (130 k) při 5750 ot/min
Točivý moment: 240 Nm při 1500 ot/min
Převodovka: sedmistupňová automatická
Maximální rychlost: 200 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,6 s
Provozní hmotnost: 1600 kg
Průměrná spotřeba v testu: 7,1 l/100 km
Cena (Tonale eHybrid 130 Edizione Speciale): 1.020.000 Kč

Komentáře