Škoda Octavia Scout 2.0 TDI: Nejlepší oktávka, jakou dneska můžete mít

S Octavií čtvrté generace jsme si v redakci užili svoje. První dva testy, můj a Františkův, vyzněly mírně řečeno nelichotivě, až jsme se obávali o dobré vztahy se zastoupením automobilky. Jenže to jinak nešlo. Dodnes se dohadujeme, jaká chyba v matrixu ty nebohé testovací vozy postihla… Naštěstí bylo oddělení styku s veřejností dostatečně benevoletní nebo naše redakce dostatečně bezvýznamná, takže se žádné dohry nekonaly. 

Uběhl skoro rok a mám velkou radost, že si můžu názor na nejvýznamnější boleslavský model opravit. Ne že by dříve patřil k mým idolům, či snad objektům touhy. Vždycky ale představoval jakýsi benchmark dobrého poměru ceny a výkonu, navíc od jedné z nemnohých značek, na něž můžeme být jako Češi trochu hrdí. Za ten necelý rok jsem si stihla maličko zvyknout na bačkorovitý předek, který mě zprvu iritoval, a rozčarování zmírnil milosrdný čas. Snad se tedy dá říct, že ke Scoutu přistupuju víceméně bez předsudků. Přispělo k tomu jistě i krátké svezení s verzí RS, které nebylo objektivně vzato co vytknout. 

Dnes tu tedy máme ‚outdoorové‘ vydání českého chalupářského snu s nejsilnějším naftovým motorem a nabušené veškerou myslitelnou výbavou. Oplastování a jakoby zakrytování (ve skutečnosti je to taky plast) kombíku vzhledově dělá dobrou službu, jinak se od standardní oktávky liší jen o kousíček zvýšeným podvozkem. Ano, bavíme se o automobilu za milion, ale když si vlezete dovnitř, pocit milionového auta – až na jeden malý detail – skutečně dostanete. Příplatkové sedačky jsou B.O.Ž.Í.!! jak na pohled, tak na používání. Infotainment a okolí vypadají čistě a elegantně, i když je vám nejspíš na první pohled jasné, v čem se skrývají jeho nedostatky. A materiály působí bezmála prémiově, což by za ty peníze měly. Úroveň interiéru je zkrátka velmi vysoká, jenže pak přišel někdo, komu přišlo jako skvělý nápad do toho všeho bouchnout lištu z té nejaušusovější napodobeniny dřeva, jakou jste kdy viděli. Fakt by mě zajímalo, co tím chtěl básník říct. Má to být luxusní? Nebo naopak lidové? Má to být zálesácké? Tohle mi, prosím, vysvětlete. Z konfigurátoru mi navíc není jasné, jestli se této možnosti dá nějak zbavit. 

Značným překvapením pro mě byla radiomapa. Ne, pořád ji namám ráda. Chci zpátky tlačítka a točítka, dotykové plošky a kapacitní tentononc si můžete vetknout za klobouk. Ale ta věc mi ani jednou nezamrzla! Zůstal jí pomalý rozjezd po nastartování, jinak ale funguje tak, jak výrobce zamýšlel, po drátě i bezdrátově. Víceméně…

Není žádné překvapení, že máme v redakci na auta občas dost rozdílné názory. A protože se vám vždycky snažíme nabídnout diverzitu, přečtěte si i názor kolegy Honzy K., který byl z infotainmentu a dalších elektronických věcí nadšen. On je totiž tak trochu magor nadšenec do technologií. 

A to já točítka a tlačítka jak z kokpitu dopravního letadla zpátky nechci. Kdo čekal hejt na moderní elektronickou výbavu nové Octavie, ten ať následující odstavce raději přeskočí. Teď se totiž bude chválit. A ne zrovna málo.

Po kulantně řečeno trochu váhavých začátcích, kdy radiomapa v nových škodovkách spíše nefungovala, než fungovala, jsem měl konečně možnost vyzkoušet kus dohnaný aktualizacemi až do fáze, že dělá to, co měl dělat od počátku. Tedy funguje. A musím říci, že to rozhodně není špatné. Třeba hlasitost se již neovládá kolečkem, ale přejetím prstu po jakémsi dotykovém žlábku. Je to hezké čisté řešení, funguje naprosto spolehlivě, je citlivé, jeho ovládání je snadné a nahmatat ho můžete snadno i poslepu. Takže proč by odněkud mělo trčet nějaké kroutítko?

A podobný přístup tu najdete prakticky všude. Klimatizace se například ovládá tak, jak bych to od moderního uživatelsky přívětivého zařízení očekával. Vy přece nechcete 22,5°C! Vy řešíte úplně něco jiného. Je vám zima na nohy, je vám horko, mlží se vám okna – a přesně takového typu jsou teď příkazy na panelu klimatizace. Jeden stisk tlačítka a je vyřešeno. Jistě, můžete si ovládání přepout do klasického zobrazení a ovládat si rychlost ventilátoru, klapky ventilace i teplotu vzduchu ručně, jestli vás to baví, ale už nemusíte. 

A potom je tu ještě Laura. Laura je vitruální asistentka, taková škodovácká Siri. Jasně, v Boleslavi nevynalezli hlasové ovládání, nepřišli jako první s virtuálním asistentem, ale jedno důležité prvenství tu přesto vidím. Tady poprvé jsem hlasové ovládání opravdu používal, nevztekal jsem se a nepřipadal jsem si u toho pitomě. S Laurou se dá normálně mluvit. Chcete naladit Radiožurnál? Je vám zima? Chcete zavolat kolegovi? Řekněte to prostě Lauře a ona zařídí vše potřebné. Spolehlivě, mile a tak nějak lidsky. Laura zvládá ovládat klimatizaci, audiosystém, navigaci a telefon, tedy ty nejdůležitější věci, které řidiče jinak zbytečně připravují o pozornost. 

Dál tu máme jízdní asistenty. Škoda připravila pro Octavii komplexní systém jízdních asistentů. Základem je stále adaptivní tempomat a systém pro udržování v jízdním pruhu, obojí je ale už na docela jiné úrovni, než na co jsme ještě před pár lety byli zvyklí. Tempomat spolupracuje s kamerou a mapovými podklady, takže dokáže udržovat rychlost nejen v závislosti na provozu, ale i s ohledem na rychlostní limity a zatáčky. Tomu sekunduje aktivní systém udržování v pruhu a celé je to završené povedenou infografikou na hlavním displeji.

Výsledkem je neskutečně pohodová jízda. Když se vracíte po náročném dni domů a máte před sebou stovky kilometrů, přesně tohle chcete mít. Jasně, stále jsou to jen asistenti, řídit musíte vy, ale je to jeden velký relax… Auto samo zpomaluje před vesnicí či před ostrou zatáčkou či v rychlostním omezení. Když se v tunelovém komplexu Blanka přepnuly proměnné značky z běžných 70 km/h na 50km/h, Octavie si toho hned všimla a automaticky zpomalila. 

Co je na celé věci ale nejlepší, že s ní můžete krásně spolupracovat, vůbec se se systémem neperete. Když auto začne zpomalovat v místě, kde onu sníženou rychlost silničáři prostě jen zapomněli zrušit (nebo jste se rozhodli, že rychlostní omezení budete brát spíše jak odoporučení, což samozřejmě jako redakce vůbec neschvalujeme ;-) ), stačí přidat lehce plyn nebo páčkou pod volantem naklikat nějakou tu rychlost navíc a převzít tak otěže, všechno je plynulé, čisté, snadné. A až budete chtít nebo až se situace změní, plyn zase pusťte a nechte práci na někom jiném. Škoda snad jen toho, že jsem nikde nenašel možnost nastavit si toleranci onoho tempomatu. V BMW vám systém umožní jezdit automaticky třeba 5km/h nad limit. Ale to je jen drobnost a možná jsem nehledal na správných místech…

To největší překvapení ze dvou dní, po které mi Zlokočka testovanou Octavii laskavě zapůjčila, není ani tak to, že ty věci už konečně fungují nebo jak hladce a uživatelsky přívětivě fungují, ale že fungují ve venkoncem obyčejné Octavii. Tohle není žádná limuzína věhlasné značky, tohle není jedno z těch aut, u kterých když se ptáte na cenu, znamená to, že na něj nemáte. Je to ‘jen’ škodovka. Kdyby tohle všechno fungovalo už v prvních kusech, mohla Škoda konkurenci pořádně zamotat hlavu.

Pojďme teď konečně k jízdě. Prvních pár kilometrů na rozdrbaných pražských silnicích nevycházím z údivu, jak je auto pohodlné. Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že je to nejkomfortnější škodovka, ve které jsme kdy seděla. Přes díry, kanály a příčné prahy se v komfortním režimu přelévá jako vznášedlo, přitom se ale nekymácí jako pirátský škuner v bouři, spíš to trochu působí, jako by v sobě auto mělo gyroskop. V předchozí Octavii a vlastně i v Kodiaqu mi houpavost připadala až obtěžující a hlavně omezující ovladatelnost auta. Tady tenhle problém nemám. Nemusím spěšně aktivovat režim Sport, aby se mi nedělalo blbě od žaludku. Komfort je skutečně komfortní. A co je nejdůležitější, v zatáčkách auto není rozevláté, ale přiměřeně tuhé a stabilní. Pořád čekám, kdy se dostaví záludné odskakování, které jsme tak rozmázli v předchozích testech, ale kdepak. Takhle má komfortně naladěný podvozek zatáčet. V režimu Individual si už tradičně můžete navolit celou řadu charakteristik, od tuhosti adaptivních tlumičů až po svícení, hračičkové mají o zábavu na dlouhé hodiny postaráno. Taková míra individualizace se jinak v autech této ‚kasty‘ nevidí.

Nejsilnější dvoulitrová nafta je pro Scout důstojnou motorizací. Benzínový dvoulitr se jí asi dynamicky vyrovná, ale k cestovnímu charakteru Scouta nafta sedí jako zadnice na hrnec. Skoro není slyšet, jen si tiše pobrumlává pod kapotou, a ani s plně naloženým autem nemá problém požírat kilometry ve svižném tempu. Jen ta dvouspojka se občas dlouho rozmýšlí, nebo naopak zbrkle zařadí, to však zůstává v míře únosné a neobtěžující. 

Verdikt

Tenhle naftový Scout je asi nejlepší podoba Octavie, jakou si umím představit. Uvnitř najdete mraky prostoru, dostatek pro pět lidí, kufr je obří a plný šikovných vychytávek, háčků a přepážek. A protože jezdí prvotřídně, spoustu věcí najednou vidím jinak. Soundsystém je pořád mizerný. Obrázkové menu je pořád otravné. Vzduch z ventilace pořád fouká na všechna možná místa, jen ne tam, kam byste chtěli. Ale když je zbytek auta v pořádku, s těmito drobnostmi se člověk smiřuje o dost snáz.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 968 cm3
Výkon: 200 k (147 kW) / 3600 – 4100 ot./min.
Točivý moment: 400 Nm v 1750 – 3500 ot./min
Převodovka: sedmistupňová DSG
Maximální rychlost: 230 km/h
0-100 km/h: 6,8 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 6,6 l/100 km
Cena verze Scout od: 876 900 Kč
Cena verze Scout s 2.0 TDI od: 926 900 Kč.