Škoda Octavia IV: Čtyři jako dostatečná

Ke každému testovanému autu se snažím přistupovat jako ztělesněná tabula rasa. Nemyslím na to, jaké bylo v předchozí generaci, ani na to, z jaké země a z jakých politických podmínek vzešlo, nemyslím dokonce ani na to, jací lidé s ním jezdí, což není vždycky jednoduché. Auto za nic z toho nemůže a zaslouží si presumpci neviny. Jenže někdy to tak docela nejde – třeba jako v případě nové Octavie, aktuálně v generaci číslo čtyři. Příliš se o ní mluvilo, příliš se o ní psalo a tolik informací se zkrátka nedá odstínit. Zvlášť když to v drtivé většině byly informace pozitivní, ba nadšené. Dotyčné reakce víceméně souzněly s mou dosavadní zkušeností, podle níž mám Octavii zaškatulkovanou jako velmi slušné auto v kategorii spotřebičů. Takové, které neotravuje život a funguje, jak má. Ergonomicky mi koncern sedí skoro dokonale a dokonce ani ty sedačky, které každý druhý nenávidí, mi nikdy nevadily. Očekávání bylo tedy značné. A realita ho tak docela nenaplnila… Po pár dnech testování jsem znejistěla dokonce natolik, že jsem do auta posadila i Jeníka (to budou ty vsuvky kurzívou). Zkrátka jsem měla pocit, že sedím v úplně jiném autě, než o jakém jsem četla všechny ty radostné recenze.

Začněme designem, o němž se nedá říct, že je hezký nebo škaredý. Je prostě takový… nijaký. Trojka v prvním vydání se mi vysloveně líbila, takovým tím uspokojivým konzervativním způsobem. Dokonce i čtyřoký facelift měl něco do sebe. Když ne krásu, tak aspoň originalitu. Aktuální generaci nedokážu odlišit od Scaly. Zepředu je to bačkorovitě kulaté, zezadu zas trochu moc zprohýbané. Nikomu svůj názor necpu, estetika je subjektivní jako nic jiného, ale za mě je to trochu zklamání. Kabaňův kubistický styl vyšuměl do ztracena a dle mého skromného názoru je to škoda. Navíc – když si koupím Octavii, nechci, aby si soused myslel, že jsem si koupila Scalu. Na tomto místě však musím podotknout, že reakce okolí byly vesměs pozitivní. Většině lidí se auto líbilo. Možná jsem tedy trochu mimo já…

Uvnitř je to celkem pěkné a povedly se i materiály. Samozřejmě jsem neviděla nejnižší výbavu, ale tahle Style dělá z kabiny příjemné místo. Líbí se mi dvouramenný volant, pěkná vzpomínka na časy dávno minulé, kdy si člověk mohl ležérně zavěsit pracku za spodek a nechat žilní systém odpočívat. Ze dvou stříbrných válečků a bizarního tvarování okolo nich už jsem ale trochu v rozpacích, zejména proto, že se v uložení vaklají, jako by chtěly každou chvíli upadnout. Celkový dojem nicméně dobrý a místa je tu přesně tolik, kolik od Octavie očekáváme. Mraky. Na zadní sedadlo ani nedosáhnu a snažit se zaplnit kufr by taky dalo hodně práce. V tomto ohledu škodovka nachází rezervy i tam, kde už bychom si na ně netroufli ani pomyslet.

Já proti volantu neřeknu nic, ani proti válečkům. Krásně se s nimi dají ovládat hlasitost a nastavení obsahu dvou kulatých budíků. Škoda, že třeba ten údaj zcela uprostřed nevím, jak změnit, a přitom to pravé točítko nedělá nic, pokud ho napřed nezmáčknete… Divné. Ale snadno napravitelné.

Jenomže pak si začnu všímat jistých ergonomických nesrovnalostí. Palubka vypadá čistě a uklizeně mimo jiné proto, že středové výdechy ventilace se posunuly do nižšího patra. Až příliš. Vzduch z klimatizace fouká někam do oblasti lokte a břicha. Mřížka na straně je zase zastrčená daleko v útrobách palubky, z ní na vás tedy pro změnu nedofoukne nic. Zní to jako blbost, ale přesně tahle blbost by mi lezla na nervy každý den. Jakožto řidič mám v letním počasí neustále pravou polovinu těla zmrzlou a levou upečenou. Funkční nastavení se mi prostě nepodařilo najít. 

Tím, že zmizela řadicí páka a zůstal jen jakýsi minijoystick, se ušetřilo dost místa. Super.  Tak proč jsou držáky na pití uprostřed tak malé? A nemohu se zbavit dojmu, že se zmenšila i kapsa ve dveřích. Chápu, že nerezová nalgenka není úplně zlatý standard středoevropské láhve na pití, přesto mě vytáčí, když si ji v celé kabině nelze odložit jinam než na zem či na sedadlo.

Já s tím problémy neměl, svoje bebechy jsem si dokázal poskládat. Jen ten přehmat s nabíjením telefonu na dně veliké schránky uprostřed před řadičkou. Nejraději bych tam měl ty věci, co se v autě stále povalují, ale v podstatě ten celý velký prostor okupuje jen telefon, který musíte mít úplně na dně a přece si na něj nepoložíte bordýlek plný klíčů. Ale tohle jsou porodní bolesti, časem někdo najde ideální způsob, jak v autě bezdrátově nabíjet telefon.

Radiomapa, to je kapitola sama pro sebe. Všechno je dotykové, jak velí aktuální trend. Pod displejem se sice nachází pár tlačítek, ale ta většinou jen odkazují na nabídku v displeji. Třeba “clima” vás pošle do nepříliš přehledného prostředí, kde si ještě musíte vybrat, jestli budete používat klasické piktogramy větráčků, nebo inovativní nabídku s položkami jako “zahřát nohy”, “výhled ven” a podobně. Dokonce i klasické piktogramy jsou graficky zpracované tak, že na obrazovku musíte chvíli civět, abyste pochopili, co se po vás chce. Dobře, tohle se asi majitel za nějaký čas naučí, ale považuju za správné napsat, že během týdenního testu pro mě byla klimatizace nejčastějším důvodem k zášti a nadávkám. Audiu chybí točítko hlasitosti, co se dá dělat, i tohle souhlasí s dnešní módou. Pod displejem je sice lišta, po které můžete jezdit prstem a tím přidávat či ubírat, ta je ale spíš efektní než efektivní. Váleček na volantu je mi hned o něco sympatičtější. Jenže audiu chybí taky basy, a to už váleček nevylepší.

Tak špatně hrající rádio jsem nečekal. Možná se někdo nechal unést s odtlumením, jinak si to nedovedu vysvětlit. Navíc je jasně vidět, že radiomapa nikomu ve Škodě ani nestála za to, aby ji alespoň celou proklikal. Nefunkční ovládací prvky v nastavení jsou ostudou nehodnou značky.

Adaptivní podvozek mi zprvu připadal jako celkem povedený. V komfortu sice s autem houpe jako příboj s plachetnicí, ale režim sport pohupování odfiltruje tak akorát. Na dálnici je to super. Pak se ale dostanu na rozbitou okresku. Nebo na ostřejší retardéry. Najednou nevím, co si o tom mám myslet. Na jednu stranu to houpe, na druhou stranu to podivně odskakuje a občas i trochu bolí do zad. 

S tím podvozkem má Viola bohužel pravdu. To je pro mne největší zklamání. Čekal jsem pohodový měkký podvozek, který půjde trošku přitvrdit, a že se o něm nebude dát skoro nic napsat, protože bude za tradičního dusání kombíku jen tak ležérně fungovat. Bohužel testovaný diesel trpěl něčím, co se blbě popisuje. Jako by každá ostrá nerovnost způsobila, že se kolo rozvibruje v závěsech. Jakoby za každou ostrou dírou byla ještě ozvěna. Podezřívám Škodu z toho, že byla testovačka na přefouklých gumách, nebo že jednoduše přední zavěšení je natolik měkké, že nedokáže spolehlivě kontrolovat pohyb předních kol. Spolu s nervozitu vzbuzující převodovkou se mi jednoduše pod zadkem neusadil klidný retriever, ale vynervovaný knírač. Podvozek buďto drncá a houpe, nebo drncá a nehoupe. Je to škoda.

Kromě toho je na okreskách hrozně cítit, jak je auto těžké na předek. Do zatáček ho tlačím i silou vůle. Nevím, jak by se chovalo se čtyřkolkou nebo s lehčím benzínovým motorem, ale tato kombinace je v nedotáčivosti na hranici toho, co ještě není vysloveně protivné. 

Motor sám o sobě pracuje velmi slušně, jede důstojně a zejména velmi úsporně, nemá problém s předjížděním a nebude brzdou ani na autobahnu.  Bohužel, nohy mu podráží DSG, jehož použití v naftových autech (přinejmenším těch koncernových) mě zatím v žádné kombinaci nepřesvědčilo o svém právu na život.  Převodovka celkem funguje, když jedete ostře a dupete po pedálech jako při čardáši. Jakákoliv jemnější práce s plynem způsobí zmatek, typicky při rozjezdech a pozvolných dojezdech, a ten se projevuje buď škubáním, nebo naopak nežádoucí nečinností. Celé mi to připomíná robotickou převodovku v prvním Citroenu Cactus, a ta ve mně nezanechala příliš pozitivní dojem. Jakožto líná dáma ve středním věku obvykle kopu za automat, ale tady bych se asi rozmýšlela…

Verdikt

Na konci tohoto projektu vidím dobře postavené, prostorné a komfortní auto plné moderních technologií. Z konkrétního kusu mám ale dojem, že na závěrečné doladění a pečlivou kontrolu všech funkcí prostě nezbyl čas. K nedotaženým detailům se navíc přidaly věci, které mně osobně lezou na nervy – jako třeba výdechy ventilace, mizerný zvuk nebo DSG v kombinaci s naftou – a tím samozřejmě mohl utrpět i celkový dojem. Stává se mi to málokdy, ale na konci testu bezradně krčím rameny. Domluvte si předváděcí jízdu a udělejte si názor sami. 

Jsem přesvědčený, že po doladění dětských nemocí a upravení podvozku půjde zase o onen svatý grál rozumných kombíků. Po pár kilometrech v benzínovém 1.5 TSI mohu navíc říct, že stesky na podvozek se možná týkají jen dieselů.      

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 968 cm3 
Výkon: 150 k (110 kW) / 3000 – 4200 ot./min.
Točivý moment: 360 Nm v 1700 – 2750 ot./min 
Převodovka: sedmistupňová DSG
Maximální rychlost: 222 km/h
0-100 km/h: 8,8 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 5,4 l/100 km
Cena s danou motorizací a výbavou Style od: 782 900 Kč