Autíčkář se ptá: Nejlepší zábava bez koní?

Rozhodne Skoda Favorit 1,3 LPG! Byl to tusim rok 1989, takze karbec, AC pumpa. Kazde rano pripojit baterku (jinak byla pres noc vybita), nastartovat, ujet par metru, rucne prepnout na LPG a uzivat si kazdy metr jizdy, jako by byl posledni. Zazitku s tim bylo nepreberne. Proste 1. vlastni auto.

Největší adrenalin jsem zažil s bratrancovou někdejší Škodou 125. Je to tak strašlivá plečka, že i motor, který má snad něco kolem 40 koní je na míle daleko před podvozkem, který by byl vhodný tak do šlapacího autíčka. Strašná zkušenost.
Co se týká zábavy, na kterou se ptáte, tak nedám dopustit na můj někdejší Ignis sport. Mělo to sice jen 110 koní, ale pocit rychlosti v tom byl enormní. Při jízdě po dálnici jsem měl pocit, že se to každou chvíli musí odlepit od země a vzlítnout:D Jinak v zatáčkách se to docela vtipně naklánělo, vzhledem k celkově vyšší stavbě auta.

Protože jsem ještě trochu mladší, byl mým prvním - a samozřejmě ne zrovna rychlým vozem, krásný, svěží, světle zelený, atmosférický - Ford Fiesta. Pod kapotou tiše vrčel jinak agresivní agregát 1.3i s asi šedesáti koňmi. Největší a nejbláznivější zábava byla právě s tímhle autem. Když jsem se snažil na cestách, kde se jezdí závody do vrchu, vyrovnat těm nadupanějším fábiím a těm nejzběsilejším tédéíčkovým golfům... Brzdy vadly asi po 3 zatáčkách a když jsem nemohl jet rychle na rovinkách, hecoval jsem to alespoň v zatáčkách a vracečkách... Tolik přetáčivosti, to byste nevěřili, jsem nezažil ani teď ve svém 330i .. :)) Pure fun.

:-P

Ford transit 2,5D z 1996 s 56 kW. Kdo nezkusil, neuvěří. Prostě si to naložený šinete 40-70 a nic s tím nic neuděláte, takže se smíříte. Spousta času, spousta místa, kravál a super výhled. Vepředu traverza, vzadu traverza, světlá váška offroadu, obrubníky a propadlé kanály jsou jen zhoupnutí. Z křižovatky sice nevystřelíte, ale s nacvičenou oprsklostí nemusíte čekat, až se objeví mezera o délce 2 km... A když je k zadnímu pohonu i sníh, to je potom adrenalin.

Velmi zábavnej byl trabant se svýma 26 koněma. Možná se ti kdo v tom nikdy nejeli budou divit ale je tu veliký ALE. To auto váží 600 kilo a má všechny kola nezávisle zavěšený. Dvoutakt je velmi svižnej takže sradny pytel. Pokud nasněžilo dalo se za správnýho používání zatáčecí páky/volantu a pedálu plynu jezdit bokem strašně daleko v minimální rychlosti. Nejeden baworskej hrdobec blednul závistí když viděl jak ladně vodim trabíka bokem po place zatím co on se po každým druhým pokusu přetočil. Ve vyšších rychlostech na suchu ale bylo taky dost zábavy. On trabík dlouho drží a pak už jede po třech kolech... najednou ale za to čitelně. Když to přeženete dostane se s přehledem i na dvě kola ale to už je trošku o textil.
Jednou jsem takle přehnal rychlost ve městě při pravym odbočení a kus cesty za křižovatkou jsem absolvoval v "motostylu" ....lidi docela koukali divně :-)

Všichni nadávají na škodovky s motorem vzadu. Nechápu proč zvláště kusy z posledních let výroby byly skvělý. Měl jsem jak 120 tak 125 s pětikvaltem (bohužel nikdy sem neměl 130 nebo rapid se suchou nápravou). Byly to spolehlivý vozy a bylo s nima dost srandy když se s nima člověk naučil jezdit. Chápu že pro člověka co autoškolu absolvoval ve fóbii je takový auto strašný. Ale to je proto že ho nezná, neumí s ním a neví jak se k němu chovat. Když namoklo většinu odbočení či výjezdů z kruháče jsem absolvoval dveřma napřed v řízenym smyku. Když byl prostor dalo se to provozovat i na suchu ale to už chtělo vyšší rychlosti. On už pak motor vzadu v roli kyvadla pomohl k dosažení výsledku.
A to tu nebudu rozvíjet popis terénních schopností škodovek s motorem vzadu.

Jen podotknu že trabanty sem měl 4 a škodovky 3 (100L, 120L a 125L)

Jinak jsem měl jednou tu čest s polskym fiatem 126 neboli maluchem ... to je už ale ultra motokára. :-)

Nikdy nezapomenu na své první auto, VAZ 2101...
Robustní plechy které přežily i vícero skončení v závějích, naprosto přesné řazení doprovázené krásným zacvaknutím šaltrpáky, úzké pneu které absolutně nebylo potřeba přemlouvat ke smyku... - prostě levná a jednoduchá zadokolka "bez ničeho", ale s duší (pro mě). Na zimu jsem se vždy hrozně moc těšil, i obyčejná cesta do/z práce znamenala (když to provoz dovolil) aspoň 3-4 přetáčivé smyky a úsměv na tváři...
Nebýt jejich ceny v současnosti tak vyšponované, hned bych si nějakého pořídil opět...

Pominu-li Moskvič 403 ( první a doufám i poslední auto, se kterým jsem se otočil přes střechu ), který měl největší kouzlo v tom, že nám bylo 16 a on nám patřil, pak to byl určitě Fiat 500, ale ten FIAT 500, maximálka 90 - 95, ale zato zatáčka nezatáčka. Malinkatá kolečka v rozích, uječený motůrek vzadu, sedačky končící pod rameny. Výkon? Nevím, zda se tady dá o něčem takovém vůbec mluvit, ale ve spojení s váhou to znamenalo banán v puse po každé jízdě :-D
Dědova Škoda 100 S - první auto řízené s papírama, no a samozřejmě 1100 MB de Luxe - úžasnej auťák, kterej tenkrát vytáhl 150, což majitelé Lad 1500 nelibě nesli :-D jen brzdy holt motoru nestačily. ani vlastně nevím, zda sem patří, protože v té době to byl poměrně výkonný vůz :-D

S Octavií na úvodce jsem zažil príma cestu na trase Tábor - KD Želeč a koncert tří sester. Hlavně noční cesta zpátky byla plná adrenalinu, protože kombinace bludiček místo světel, volantu, s nímž bylo potřeba udělat půl otáčky, než začala reagovat kola a silnice, na níž se dva osobáky vešly tak akorát, to byl příslib velké zábavy. Nikdy nezapomenu na to, jak kamarád hystericky vypísknul "Vole Liazka!" :)
Jinak samozřejmě rád vzpomínám na Žigula, na němž jsem se naučil jezdit(brzy, hodně brzy :) ), používal ho jako první auto po získání řidičáku a vůbec s ním absolvoval spoustu zajímavého. Jako třeba, když jsme jeli s kamarádama na chajdu, v půli cesty jsem před obcí podřadil a zůstala mi řadička v ruce...chvilku jsem koumal co s tím, pak jsem otevřel kufr, vyndal tašku s nářadím, vzal trubkáč, nasadil ho na zbytek uchycení řadičky, párkrát do něj říznul kladivem a jelo se dál :)
Asi nejradši ale vzpomínám na auto z přílohy. Subaru Justy, litrový motůrek, muší váha, miniaturní rozměry, ale zároveň kouzelné tlačítko umístěné na řadičce. Je pravda, že moje tělo v tom autíčku vypadalo dosti nepatřičně a taky mi to řidiči ubervágnů dávali ostentativně najevo úšklebky, předjížděním kdekoliv, případně troubením a blikáním v místech, kde zrovna předjet nešlo. To vše jsem jim oplácel úsměvem, protože jsem věděl, že moje chvíle přijde.A pak napadl sníh... :) Ke slovu přišlo kouzelné tlačítko a z šikanovaného drobečka se stal pán silnic. Kombinace takřka nulové váhy a permanentní čtyřkolka, to byla záruka zábavy a někdy až absurdní trakce. Pokud to někdo zná v Táboře(myslím i někdo jiný, než je Michal), tak při sjezdu od hasičárny v Měšicích a následném odbočení vlevo, směr hřbitov, tzn. silnice z kopce a takřka pravý úhel, se Justy zvládl udržet na zasněžené silnici ještě v padesátce. Do dneška to nechápu.

Obávám se, že náš nejvyšší zcela opomněl offroady. Takový UaZ, nebo Samurai také nemají výkonu na rozdávání, ale díky hromadě chytře poskládaných koleček zahanbí v terénu těžké Land Rovery a zejména americké pickupy a SUV. Samozřejmě nesmíme opomenout Ventru. Ačkoliv nemá ani 100 kW, odtáhne až 10 tun nákladu a nudit se za volanntem-lamačem palců rozhodně nebudete :-)

Daewoo Matiz. Osmistofka, tříhrnek, singl jízda s krátkýma kvaltama OK. Naloženo třema dalšíma sardinkama to vůbec nejelo. Ale super motokára. Ale větší zábavu jsem asi měl s tuším litrovým 105 Peugueotem, blbnul jsem tím na silničkách na severu čech. Drtil jsem ji na hranu svých i jejich možností. Byl jsem nejrychlejší na světě. Samozřejmě za prdelí nalepeného znuděného strejdu ve Fóbii :D

Dobrá otázka Vojto. Jelikož jsem línej , místo komentáře jsem si dovolil z pravěku vyhrabat jeden blogísek. Mě to stejný napadlo totiž taky a na ty pomalý hajtry mám taky skvělý vzpomínky :)
https://www.autickar.cz/blog/clanek/teorie-relativity-rychlosti-od-kraba/61/

To je ale zapeklité téma. Marně vzpomínám kdy mě něco vážně pomalého nadchlo. Tak asi jednoznačně Daewoo Matiz první generace s litrem vs 4 lidé a cesta po Madeiře. Hlavně sjezdy do kopce se jelo asi 8 až 15 kmh. Clio mkII v Bulharsku z půjčovny sekalo silničky kolem moře lépe než X cokoliv místní mafie. A samozřejmě neutuchající nadšení v krámu jakým je Renault Thálie v Indické verzi(myslím) nejlepší offroad dokonce brodila i mělkou řeku.

Původní Fiat Panda 1000 fire s výkonem zběsilých 45 koní a pneu 135/80 r13. Váha cca 650 kg,zadní pasivně natáčecí náprava omega a v aute nic navíc než je potřeba. Ten zážitek na hradubické s rychloměrem oscilujícím mezi 150kmh a dorazem,pohled na vlnicí se kapotu a škvíra mezi dveřma a střechou na prst. To autíčko člověku zvedá náladu svou praštěností a nutí ho jezdit jako pošuk, zvlášť zrcátka nevydrží seřízená dýl než 8 vteřin a připomínají první pravidlo italské jízdy.

Já volím Škodu 120 (se sportovníma sedačkama, rámem a švagrem za volantem). Potom určitě Fáčko. Mé první vlastní auto. 50 kw na 950 kg (mínus to, co urezlo) nebylo úplně nejhorší. A když si člověk zvykl na ty náklony, tak se s tím dalo letět slušně. A to nemluvím o zkušenosti, kdy sem měl možnost pilotovat Fáčko, které mělo krom předních sedaček vyházené úplně všechno. Nevěřil jsem, jak to může takto odlehčené letět.
No a v současnosti mé Suzuki Baleno. Sto koní, váha jen pár kilo přes tunu není úplně nejhorší poměr. A vzhledem k mým současným "řidičským" možnostem, mi to dokáže nabídnout i tu zábavu. :-D
Jo a ještě mé bývalé služení auto. Iveco Daily (r.v. někdy kolem 2000). Váha lehce přes dvě tuny, výkon kolem sta koní, ale když se všechen náklad výhazel, tak to na sněhu tancovalo, jak Harapes. :-D

Lada Niva, asi před deseti lety, ovšem jen jako spolujezdec. V porovnání s ostatnímy vehikly té konstrukční doby a provenience to mělo neskutečný kroutící moment už v nízkých otáčkách a vyjelo to všude, kopec nekopec, šutry, voda, koleje od traktorů kde by auto typu Miaty fungovalo jen jako ponorka.. Opravdu super auto na bezpečné blbnutí v přírodě.

Jsem mladší generace a se staršími auty nemám jako řidič hodně zkušeností, nicméně v té Nivě to bylo v lese jak na horský dráze a to jsem ji ani neřídil. :)

Mám podobná Auta :
ŠKODDA 125 lpg - musela z domu když mi vypadla Gola sada ze zavřenýho kufru na silnici.
Multicar 24 - treréňák co nemá trakci.
Acura Integra DA9- auto co nemá každej, nestojí majlant a člověk se povozí.

Škoda 120 s motorem z Favorita. S vůlí v řízení takovou, že řidič nad 100km/h vypadá jako když řídí plachetnici v bouři

Nejazdil som v tom, v tom som sa len vozil, ale "nominujem" Škodu 1203. Kolesá utopené v blatníkoch, radiaca páka ako varecha v miešačke betónu, za jej volantom sa človek určite nenudil :D

Smart Fortwo 0.8 CDI. Koupil jsem ho potom co jsem jezdil s mým vysněným autem první zimu a rozhodl se že ty další bude trávit v garáži. To autíčko mě svou bezprostředností připomnělo všechny vehikly mého mládí. Měl jsem ho ve verzi holobyt. Žádná klima ani posilovač řízení, takže 800 kilo a 54 koní. Když člověk v zatáčkách na okresce překonal strach že se to převrátí, dočkal se zajímavého chování co jsem nezažil v žádném jiném autě. Smrťák se v zatáčce fest nakloní a až tlumiče víc nedovolí jede takovými zvláštními ''přískoky''. Zní to směšně, ale připomíná to DTM speciály co v zatáčkách taky tak nervozně uskakují. Prostě v očích smrt a na tachometru 40 a člověk se přitom překvapivě baví.
V zimě s ním byla taky sranda. Jezdil jsem s ním převážně do města do práce, tak přece ho nebudu přezouvat do zimáků. Jenže Smart má pohon na té správné straně, vzadu byly ''široké'' stopětadevadesátky a když napadl čerstvý sníh (stačily 2 cenťáky) člověk musel přemýšlet o trase bez kopců. Protiprokluz při sebemenším protočení kol okamžitě odstavil plyn. Později jsem vygooglil že stačí spojit dva piny v OBD konektoru abych stabilizaci odstavil a nastal další level zábavy.

A me stale bavi muj Brouk se svymi splasenymi 34 konmi,o nejakem vzruseni z rychlosti nemuze byt rec zato zabava je zarucena. Jedine snad puvodni fiat 500 me muze troufnout mene konikama....

Miatu už určitě někdo napsal...

Pro mě bylo překvapení moje vůbec první auto z půjčovny na dovolené (Kréta) - Toyota Yaris (2gen). Ani nevím, co v tom bylo za motor. Možná to bylo tím prostředím, ale prostě jsem si s ním užil - drtil jsem jej co to šlo a bavil jsem se královsky :) Posoužilo i jako offroad, když jsem zabloudil mezi vinice a když jsem jej vracel, tak původní černá barva nebyla vidět skoro na žádném kousku karoserie (byl celý pokrytý prachem a blátem :))
Až na podivný zvuk motoru uvnitř (dodnes si pamatuju, že moje první myšlenky byly - to zní jako Transit) mě to auto fakt bavilo.

Nez jsem si koupil vlastni auto, tak jsem dlouhe roky jezdil s maminym Daewoo Tico. Coz bylo licencne vyrabene Suzuki Alto. Kombinace 3 valce japonskeho puvodu o obsahu 800ccm a vykonu 30kw v kombinaci s hmotnosti auta 640kg predstavovalo na spravne klikate silnici zakernou kombinaci. Bylo vesele sledovat jak se silnejsi auta snazi uniknou jen aby ta mala krabice byla v dalsi zatacce opet za zadnim naraznikem. Vrcholem provokace byl 300m sprint na jednom srazu amerik. Podarilo se nam ukecat poradatele aby nam zmeril neameriku. Ale nevedel o jake jde auto. A tak kdyz se fialove Tico s plameny u svetel postavilo na caru, tak se vsichni strasne smali.Padla zelena, guma piskla a Tico zmizelo. Najednou tam vsichni stali s otevrenou hubou, protoze velke a tezke ameriky start vetsinou prohrabali a na prvnich metrech moc nezrychlovali. Vysledny cas odpovidal Corvetam z 80tych. Znam i blazna, ktery Tico upravuje. motor uz sice nejezdi za 5l ale za 8l a toci 8000. Spolu s podvozkem to je moc prima pocket rocket.

Jasně, Fiat 500 trumfne výkonem v podstatě úplně každého :-D Vždyť výkon 13, nebo u " výkonější " verze 15 koní ( 11 kW ) v letech 1957 - 60, nebo pak 17 koní od r.v.1960 hovoří za vše :-D ale pánové , ono to těch 90 jelo i skoro ve všech zatáčkách, protože minikola v každém rohu spolu s nízkým těžištěm dělalo zázraky. Pravda, už dva lidi na palubě byly znát a 4 jsme v tom snad nikdy nejeli. Mrzí mne, že jsem tehdá odmítl svezení v F 500 Abarth, v domnění, že to bude to samé. Rozdíl byl prý neskutečný

Nejpomalejším autem značky Fiat 127 special jste si užili opravdovou nezředenou zábavu. Malinký mamky fiatek co vypadal jak z fantazi byl tak živý a uřvaný, že každá rychlost byla vysoká. I přes nedostatek 45 poníku, měl jsem pocit že jedu rally specialem. Hrabalo i na 3.stupeň tedy na mokru a na kostkách :). Dalo se jezdit stále na plný plyn, a toho adrenalinu jak se drželo na hraně. V zimně se jezdilo na sjetých letních gumách a to už byly zažitky na celý život. Když se jelo 35 km do mekáče a upadl výfuk a fotky i nadšení jak kdyby jsme cestovali do amerického mekače. Tohle vše dneska při přísných STK a EU neni možné už snad zažít. Takový první Top gear.

Tak za mě klasický MINI. Podle mě bude těžko hledat konkurenci. Prostě radost na 4 kolech :-) Ne nadarmo vyhrálo anketu za nejlepší auto v historii vyrobené v Anglii (druhý byl také můj oblíbenec Jaguár E-type)

Saxo Vts 1.6 8v 87kw :)