Autíčkář se ptá: Jaký je nejlepší materiál čalounění sedadel?

Jsou důležitější než infotainment, elektrická okna, kvalitní audiosystém nebo klimatizace. Usedáme do nich každý den znovu a znovu a přesto, nebo snad právě proto, už je ve vlastním autě ani nevnímáme. A přece jsou tak důležitá. Nepohodlná sedadla dokážou i z projížďky v jinak skvělém autě udělat utrpení, naopak promyšlená a vypiplaná křesla dokážou i jinak obyčejné auto posunout o kategorii výše (tímto zdravíme Opel a jejich ortopedickou certifikaci). 

Dneska to ale nebude o sofistikovaném tvarování, které udrží vaší páteř vždy učebnicově dvouesovitě prohnutou a poskytne tu nejlepší péči všem lordózám a kyfózám. Podíváme se na povrchový materiál, kterým jsou autosedadla potažená. I ten totiž hraje ve výsledném pocitu z usazení se ve voze velkou roli. Téma možná svádí k jednoduchému rozdělení na látková a kožená a následné zahájení nekonečného souboje příznivců obou skupin – to by ale bylo příliš jednoduché a nudné. Ve skutečnosti je možností mnohem více. Zkusme si je tedy v klidu projít.

Látka

Nejlevnější a nejzákladnější možnost. Sedadla potažená černou, případně nenápadně vzorovanou látkou bez výrazných ozdob a speciálního tvarování bývají spolehlivým znakem základní výbavy, případně levného modelu. Někteří vyzdvihují jako výhodu látky její savost, tam je to ale diskutabilní. Do látkových sedaček se vypocené decilitry vsakují a po pár letech provozu auta bez klimatizace většinou nebývá na sedáky příliš vábný pohled.  Vzorovaná světlejší část většinou šikovně sice maskuje léty vzniknuvší fleky, které jde z látky natažené přes molitanové polštáře jen těžko vyčistit, ideální stav to ale není.

Příliš dobře na tom není tento materiál ani z hlediska trvanlivosti. Na druhou stranu dobře snáší zanedbanou údržbu a až na fleky to na něm není moc znát. Pro nenáročného uživatele auta je to ideální volba, která mnoho nestojí a zastane dost práce. A existují i tací, kteří na obyčejná sedadla nedají dopustit.

Kdo by je nepoznal – základní látková sedadla z jedničkové Octavie. Málokdo to ví, ale v roce 2010 zakázala jejich výrobu Ženevská konvence poté, co byla označena jako jeden z nejkrutějších mučících nástrojů současnosti.

Alcantara

Alcantara je obchodní značka velurové umělé kůže z laminované netkané textilie. Materiálem k výrobě alcantary je rouno z ultrajemných bikomponentních vláken zpevněné vpichováním, která se následně laminují polyuretanem, brousí a barví. Ano, opsal jsem to z Wikipedie. Ne, z hlavy to opravdu nevím a myslím, že vy také ne. Poměrně moderní a pohledný materiál se objevuje hlavně v luxusnějších vozech a ve sporťácích. Na omak příjemný povrch je savý, neklouže a vypadá velmi pohledně – trochu jako semiš. Navíc se, narozdíl od látky, i poměrně snadno čistí. 

Problém nastává po čase, kdy začne svrchní broušená vrstva degradovat a laminace polyuretanem povolí. To pak začne povrch alcantary nehezky žmolkovatět a bohužel neexistuje dostatečně efektivní způsob, jak tento stav zvrátit. Zatímco u nových aut je tak materiál žádaný a oblíbený, majitelé starších a vyžilejších kousků se světlým alcantarovým vnitřkem se ho nezřídkakdy zdráhají ukazovat.
Alcantarová sedadla v Lancii Lybra. Přesně taková jsem měl i v té své a přesně takhle mi hnusně žmolkovatěla v oblasti berední páteře. Nakonec se tam vydřela díra a tak jsem auto raději prodal. Dobře – nebylo to jen kvůli tomu. Nebo ano?

Mikroplyš/velur

Nejdříve si musíme ujasnit jednu zásadní věc. Mikroplyš není obyčejná látka. Ne, fakt není. Je mnohem, mnohem lepší. Díky přirozené hydrofobnosti povrchu tvořeného miniaturními štětinkami si mnohem lépe poradí s různými vylitými tekutinami, zároveň ale neklouže a nestudí, případně nepálí. Nejblíže má asi k výše zmíněné alcantaře, narozdíl od ní ale vydrží víc. Výroba mikroplyše ale není levná a zákazníci tak často raději sáhnou po kůži, která za stejnou cenu nabízí vyšší “společenský statut”. To je možná trochu škoda. 

Zlaté časy veluru jsou už bohužel nenávratně pryč. Jeho roli pomalu přebrala vlna a různé speciální syntetické materiály. Vzpomeňte si ale na devadesátkové koráby, ve kterých byla příjemná měkká křesla potažena tímhle materiálem a určitě mi dáte za pravdu, že to mělo něco do sebe. Viva la velur!

Velurová sedadla ve Volvu V70 první generace. Shodou okolností úplně stejná, jako má ve svém voze autor článku. Určitá obsese mikroplyší s tím ale určitě nesouvisí, jsme přece seriózní motoristický magazín. I když…

Kůže

Nestárnoucí klasika a po mnohé volba číslo jedna. Zvířecí (zpravidla hovězí) kůže je snadno omyvatelná, vypadá dobře a je příjemná na omak. Navíc si s sebou stále nese určitý punc luxusu a nadřazenosti. Tak tomu ale nebylo zdaleka vždy. Například v osmdesátých letech ve východním Německu byly zpravidla nejluxusnější vozy čalouněny látkou. Proč? Kůže totiž příliš připomínala syntetický materiál, jímž byly (alespoň z části) potaženy sedačky ve Wartburcích a Trabantech. 

Nevýhodou materiálu je jeho tepelná nestálost. Kůže v zimě studí a v létě pálí. Jistě – dá se to snadno řešit vyhřívanými a odvětrávanými sedadly. Ne každý výrobce ale tuto možnost do vozů nabízí. Další často skloňovanou nevýhodou je to, že kůže není savá a tak neodvádí pot a pasažér se může v horkém autě doslova vařit ve vlastní šťávě. Na druhou stranu – pot poté stačí setřít a je pryč. Vzpomeňme na peripetie s látkou. Kůže také potřebuje pravidelnou údržbu, jinak praská a degraduje, a poslední často vytýkanou vlastností je i to, že dost klouže. I tak se ale jedná pravděpodobně o ten nejoblíbenější z materiálů. 

Pro tip: Barevná kůže (tzn. ne černá) zvyšuje street credit o závratné hodnoty.

Červená kůže na sedadlech Alfy Romeo Spider. Co na tom, že s poruchovým TwinSparkem nebo stávkující elektronikou to byl mnohdy stroj na starosti a některým majitelům nadělal mnoho vrásek. Stačilo otevřít dveře, posadit se do těch krásných křesel a svět byl zase v pořádku. Alespoň do nastartování.

Vlna

Tak trochu stranou mediálního zájmu a oslavných ód mainstreamu zůstává ten zdaleka nejdražší a nejlepší materiál. Kvalitní tkaná vlna. Není náhodou, že v Range Roveru si za vlnu připlatíte více, než za kůži. A třeba takový Rolls Royce nezřídkakdy nabízí konfiguraci, kdy je řidičovo sedadlo čalouněno kůží, ale posádka zadních sedadel usedá do vlny. 

Není proto divu, že právě ovčí vlna je jediným materiálem, jakým se čalouní křesla v tom nejluxusnějším a nejexkluzivnějším japonském voze, v Toyotě Century. To, co na první pohled možná vypadá jako nezajímavá šedivá látka, je pravým svatým grálem všech materiálů. A jaká že vlastně ta ovčí vlna je? Dokonale měkká, příjemná na dotek, dostatečně savá, ale zároveň přirozeně odvádí vodu. Ze všech materiálů ale zároveň vyžaduje tu nejspecifičtější péči. 

Tak přesně do těchto sedadel usedá japonský císař a s ním i nejdůležitější funkcionáři a nejbohatší osoby ze země vycházejícího slunce. Dost možná nepůsobí na první pohled kdovíjak draze, co do luxusu se jedná ale o to nejlepší, co automobilový průmysl dnes nabízí. 

Alternativní “udržitelné” materiály

V dnešní společenské náladě, kdy se klima snaží změnit každý školák, nacházejí místo v autech i sedadla potažená různými náhradními materiály. Spojuje je rostlinný původ, recyklace a hlavně nějaký ten silný příběh o šetření planety a přírodních zdrojů.

V BMW i3 tak třeba najdeme sedadla, na jejichž výrobu byly použity recyklované PET lahve a přírodní tříslovina z olivových listů. Upřímně řečeno si nejsem úplně jist, co to vlastně je. Něco mi ale říká, že dovoz olivových listů do Německa možná nebude úplně vrcholem ekologie, když je vlastně nakonec výsledkem jen…látka a koženka. Ale dost už toho škarohlídství. Kupce si tyto sedačky našly a to je přeci hlavní. Já bych jen rád poznamenal, že kdyby tam dali velur… No jo, už mlčím.

Když plujete krajinou za šumění elektromotoru usazeni do svých recyklovano-olivových sedadel, můžete zažívat pocit, jaké to je, když se přepravujete zcela ekologicky. Jen při tom neprďte. Metan patří mezi skleníkové plyny!

Aftermarket potahy

A nakonec to nejlepší. Pokud vám náhodou vaše základní sedačky nevyhovují, ať už barvou, nebo materiálem, obchodní domy na periferiích měst nabízejí řešení za pár stovek. Polyesterové potahy veselých barev sice nenabídnou kdovíjak padnoucí střih, zato šikovně kombinují nevýhody všech materiálů. Umělá tkanina není savá, avšak s ochotou přitahuje špínu a fleky. Nevypadá sice kdovíjak dobře, zato na holé kůži nepříjemně škrábe a svědí. 

But wait, there is more! Díky korálkovému potahu zažijete pocit masážního sedadla a speciální vyhřívané podložky do zásuvky autozapalovače zase šikovně suplují chybějící výhřev. A pokud zvolíte legendární tygří motiv, budete mít sedadla ze srsti tisíckrát cennější, než je nějaká trapná vlna. 

Jo, dělat si legraci z potahů by mi šlo. Přiznávám se, že je to ale trochu střelba do vlastních řad. Sám jsem před devíti lety zakoupil v Lidlu za 399 korun sadu červenočerných potahů značky Carbon a vyzdobil jimi svého Favorita. A to přesto, že původní GLX sedadla byla čalouněna mikroplyší! Ach, ta mladická nerozvážnost.

Nakonec je ten výběr nejlepší sedačky mnohem těžší, než bych čekal. A to jsem ani nezmínil různé okolnosti, které mohou některým materiálům přilepšit, ale i uškodit. Velur v kabrioletu by rozhodně nebyl dobrý nápad, jsem moc rád, že tam mám klasickou kůži. A v plechcupové Mazdě mi nakonec nejvíce vyhovuje obyčejná trvanlivá neklouzavá látka. Jinak u mě ale boduje, jak jste asi poznali, měkký a chlupatý velur.

Jaké čalounění nejvíce vyhovuje vám? Spokojíte se s obyčejnou látkou, preferujete kůži, nebo je podle vás nejlepší kombinace více materiálů? Svěřte se nám v diskuzi pod článkem.