Strejceknimra

A co takoví Češi, kteří vyslovují anglicky i názvy, které s angličtinou nemají nic společného? Nejvíc mě rozsekal "mejbeč" (Maybach) a Tatra "džamal" (kdosi nevěděl o poloostrovu Jamal v Rusku na Sibiři).
A taky je smutné, že i do oficiální komunikace mercedesu pronikl název systému 4matic jako "fórmatyk" (four matic), přitom to byl vždycky "fírmatik" (vier matic)

Jo jo. Taky vtip, jak se stupňuje přídavné jméno dobrý:
1. stupeň: dobrý
2. stupeň: lepší
3. stupeň: nejlepší
4. stupeň: sovětský

Co si tak lehce pamatuju:
Opel Astra F (varianta s centrálem, bez DO): když se zamáčkly zamykací kolíky v otevřených dveřích a pak se zabouchlo dveře, kolíčky vyskočily ven (kdo si někdy zabouchl klíčky ve škodě 120, musel to ocenit). Když se sle kolíčky zamáčkly u otevřených dveří a při zabouchnutí dveří se drželo vnější kliku pootevřenou, kolíčky zůstaly v poloze zamčeno. Našel jsem to v návodu k obsluze, nikdy jsem to nevyužil, jen jsem to párkrát ukázal kamarádům jako vychytávku.
Citroën Xsara: Na zadní straně opěradel zadních sedaček byly otočné ovladače, kterými se dalo opěradla uzamknout v horní (nesklopené) poloze. Pak se případný zloděj nedostal z prostoru pro cestující do kufru (muselo tam samozřejmě být plato, které bylo docela nafest).
Starší citroëny: Ochrana proti přisřípnutí u elektricky stahovaných oken - když se okénko zavíralo, stačilo do skla shora lehce ťuknout a sjelo do dolní polohy.
Volva (například V40, V60 ale asi i další): Zadní opěrky hlavy se dají sklopit zatažením za ovládání sklápění zadních sedadel (tedy pokud nemají opěrky elektricky sklopné).

Autor píše, že zhasínající šipka je nebezpečná jen nárazníkům ... bohužel já na ni doplatil totálkou (zhasínající šipka na křižovatce s kasírující kamerou + nepozorný Róm v oktávce za mnou).

Jak psali už někteří přede mnou, koženka v žigulu nebo fiatu 126p, to bylo správné maso!

A ještě mi tu z látkového čalounění chybí džínovina - svého času to měla nějaká akční série VW brouka, dokonce i prošité oranžovou režnou nití a s cvočky. Nikdy jsem s tím nejel, jen jsem to viděl stát na ulici

Moji zálibu bych nazval "vrchařská prémie":
1. Chmury. Autem na denní ježdění přijedu ke garáži a vytáhnu svůj stroj na ježdění pro zábavu. 2. Pozvolnou jízdou do Krupky ohřeju motor. 3. Vyrazím do serpentin nad Krupku. Je jedno, že moje autíčko pro zábavu je podmotorované a rychlost není závratná, řev motoru je rajskou hudbou připomínající motorovou pilu. Serpentina střídá serpentinu. Ve vracenkách podřazujiz trojky na dvojku a motor se pokaždé rozeřve. Na rovinkách s lupnutím padá jeden kvalt za druhým. Trojka, čtyřka... A znovu, tři, podřadit za dva, nechat motor zpvat, za tři, za čtyři, podřadit.... Deset až patnáct minut uběhlo a zastavuji na Komáří hůrce. Kochám se pohledem na podkrušnohoří, poslouchám praskání chladnoucího kovu zpod kapoty a jsem vychechtanej od ucha k uchu. Kdo vymyslel klikaté cesty do kopce, musel být Pámbu.
P.S.: Samozřejmě to nemusí být jen klikatice z Krupky na Komárku (znám jich víc, v Čechách i v cizině), ale od mého bydliště je to asi nejbližší cesta takového druhu.