Škoda Superb 2.0 TSI 280: Tři různé role a jeden výsledek

Škoda Superb. Který návštěvník automobilového webu v České republice by neznal vlajkovou loď domácí automobilky. Mladoboleslavská chlouba, pilíř české ekonomiky. Vždyť i na naších stránkách jste se mohli s několika testy Superbu setkat. Začalo to srovnávacím testem s céčkovým Mercedesem, pokračovalo testem nejsilnějšího naftového kombíku a pomyslným vrcholem se stal čtenářsky velmi oblíbený text Vavrise o jejich domácím, firemním přibližovadle. Vzhledem k tomu, že dosavadní skóre hovořilo pro naftu v poměru 2:1, nastal ten nejlepší čas pro srovnání stavu. A co může být vhodnější než to papírově nejlepší, co vyjíždí z bran škodováckých továren? Ano, dnes se podíváme na zoubek nejvýkonnějšímu benzinovému dvoulitru s automatickou převodovkou a pohonem všech kol. 

V tuhle chvíli bych vám na tomto místě normálně vypisoval historii modelu, jeho generační vývoj a jaký účel má tahle nejnovější verze. Zabrousil bych do designu a postupně bych hodnotil všechny vlastnosti a funkce auta. Jenže u Superbu mi to přijde naprosto zbytečné. Každý ví, jak vypadá (diamantový design s ostrými liniemi stárne rychleji, než bych čekal). Každý ví, co umí (odvézt celý basketbalový tým) a každý ví, co to stojí (no, ne zrovna málo). Tak proč opakovat co je zjevné? Proto jsem se rozhodl dnešní test pojmout maličko jinak. O Superbu se v českých luzích a hájích (rozuměj hospodách) často hovoří jako o super hrdinovi s neuvěřitelnými schopnostmi ( to je pravda, některým jeho (ne)schopnostem stále nemohu uvěřit. – pozn. Vavris)  Širší automobilová veřejnost v něm často vidí nejlepší rodinný vůz, ti odvážnější pak ředitelskou limuzínu. Lidé s nejbujnější fantazií pak o Superbu mluví jako o sportovním náčiní. Pojďme se tedy společně podívat, jak si vede v každé z těchto tří rolí. 

Superb jako hlava rodiny 

Vzhledem k tomu, že plním již nějaký ten pátek otcovské povinnosti, začal bych rolí rodinného pomocníka, protože převoz prcka je v podstatě každodenní boj. Jako první v každém autě řeším ukotvení dětské sedačky. Přendávání sedačky z jednoho auta do druhého, to je vůbec zábavná činnost. Pražská sídliště z poloviny sedmdesátých let opravdu nebyla dimenzována na dnešní počet aut. Pravidelně se mi tak stává, že jedno auto stojí na západním kraji sídliště a druhé samozřejmě na tom východním. Ranní desetiminutová procházka s neskladnou a dost těžkou sedačkou, to je panečku potěšení. Ideálně když k tomu leje jako z konve, nebo je mínus patnáct. Po takové procházce samozřejmě nemám nejmenší náladu ještě bojovat se správným ukotvením autosedačky. V této zkoušce však Superb obstál na výbornou. Široké zadní dveře a přemíra prostoru v podélném směru, to vše usnadňuje manipulaci s bachratou dětskou sedačkou. Skvěle přístupné jsou Isofixy s vodící kolejničkou na každé straně, takže opravdu jen stačí nacvaknout a o nic víc se nestarat. Snad jen ty plastové výlisky, sloužící jako ochrana kolejniček a Isofix úchytů, by mohly být vyklápěcí a ne vytahovací. Pak je totiž není moc kam odložit ve voze. Ale to už jsou jen detaily. Je čas na epizodu dvě. Pracovní název: Vejdou se všechny krámy? Po úspěšné instalaci sedačky nastává čas instalovat dovnitř spoustu (ne)potřebných věcí a především dítě. Když se tedy konečně dovalíte k autu, ověšený jak vánoční stromeček, chcete se nalodit na palubu auta co nejrychleji to půjde.

A teprve tady začnete oceňovat všechny elektronické pomocníky a simply clever prvky. Otevření kufru kopnutím pod zadní nárazník je nesmírně praktické, pokud máte plné ruce a dítě za krkem. Teprve po naložení všech nezbytností (kufr Superbu je tak velký, že se do něj vejde i nákladní Tatrovka) si všimnete, že v noci mrzlo a ke slovu tak přichází mnohdy vysmívaná škrabka ve víčku nádrže. Navíc tím zabavíte i dítko, protože pro něj bude hrozná zábava tu škrabku vytahovat a zase zasouvat zpátky. Po dokončení naloďovacích procedur už zbývá pouze cesta k vysněnému cíli. Samotná jízda probíhá naštěstí poklidně, i díky integrovanému držáku na tablet či telefon, díky kterému můžete své ratolesti poskytnout nepřetržitý přísun pohádek s krtkem a zamezit tak hrdelnímu řevu, který by jinak mohl ve (zcela) výjimečných případech ozvučovat celý vůz. A pokud pohádky unaví vaše dítko natolik, že začne usínat, pak přijde vhod vysouvací sluneční clona, která dostatečně zatemní zadní část auta a poskytne ideální podmínky ke spánku. Doporučuji pak ještě zamknout dětskou pojistku. Naštěstí kvůli tomu nemusíte ani zastavovat. Superb na to má tlačítko přímo na dveřích řidiče. Vážně chytré. Jak jste jistě pochopili z předchozích řádků, cestování s dětmi není úplně bezproblémové a rozhodně oceníte vůz, který vám spoustu situací ulehčí. Superb je přesně takový, nabízí mnoho vtipných a chytrých řešení pro usnadnění každodenní rutiny. Jako rodinný vůz tak obstál na výbornou. 

Koráb pan řídícího 

Je pondělí ráno. Právě jsem zjistil, že je 8:15. Na tom by nebylo ani tak nic zvláštního, pokud bych neměl být přesně v 8:30 na firemní poradě. Na druhém konci Prahy. A všichni tam na mě budou čekat. Prachsprostě jsem zaspal. No nic, budu si muset pospíšit. Házím na sebe první oblečení, na které narazím. Pohledem kontroluji, jestli je v lednici něco k jídlu a zároveň si od okna zapínám přídavné topení v autě abych nemusel škrábat sklo a mohl hned vyrazit. Letím dolů, snad mám vše, co potřebuji. Klíče od auta leží na dně mých útrob, ještě že mám bezklíčový vstup. Beru za kliku, rychle startuji a vyjíždím. Venku je vážně zima a auto se za tu chvilku nestihlo úplně ohřát. Jedním stiskem tlačítka zapínám vyhřívání sedaček a automaticky se spouští i vyhřívaný volant. To je šikovná funkce. O něco horší je pak vypínání volantového topení, to už musím hledat v dotykovém displeji infotainmentu. Přijíždím do pražských tunelů, čas mám zatím lepší, než bych čekal. Vzhledem k tomu, že celá část vnitřního okruhu Prahy je pod dohledem rychlostních kamer, tady žádný čas navíc nenaženu. Zapínám tak veškeré jízdní asistenty, adaptivní tempomat a udržování v pruzích. Snažím se nasadit si kravatu a přitom sleduji, jak Škodovka docela sama vykrouží jeden oblouk. Bez sebemenší pomoci. Když tu najednou výstraha. V první chvíli se leknu, co se děje, ale mám jen chytit volant. Jasně, není problém, kravatu už mám utaženou. Vzápětí se natahuji na zadní sedačky pro tašku, abych zkontroloval, jestli mám všechny papíry, co potřebuji na poradu. Superb mezitím zpomaluje až do úplného zastavení a opět docela sám bez mojí pomoci. Doprava před námi stojí, což se mi teď vážně nehodí. Nicméně to vypadá, že se opět dává do pohybu. Pokyn k rozjetí musím potvrdit páčkou tempomatu já, ale pak už se největší ze Škodovek opět pohybuje sama bez pomoci. Tihle jízdní asistenti umí být občas vážně užiteční, když člověk potřebuje. Do kanceláře dojíždím jen s mírným zpožděním, takže dobrý.

Po poradě mám však další jednání mimo Prahu. Bohužel nemám připravené podklady, a tak žádám svého asistenta, aby jel se mnou a dělal mi výjimečně řidiče. Nasedám na pravé zadní sedadlo a otevírám notebook, abych mohl pracovat. Jenže ouha, tady není stoleček. Počítač na klíně není zrovna ideální, ale co se dá dělat. Aspoň že tu mám zásuvku na 230V a nedojde mi tak šťáva. Pomalu vyrážíme na cestu a já žádám svého dočasného řidiče, aby přepnul podvozek na Comfort. Nepotřebuji natřásat pozadí. V nejměkčím nastavení si velká Škodovka jen tak pluje jako na obláčku a svou posádku neobtěžuje žádnými projevy nepohodlí. Trochu to připomíná starší americké sedany. Cesta ubíhá vcelku svižně, já si pohodlně připravuji podklady k obchodní schůzce. Jediné, co mě trochu ruší je podivný hluk od zadních kol, který se mi nedaří přesně identifikovat. Když dojíždíme na místo, tak mi můj asistent dopředu hlásí, že s takhle velkým autem asi nezaparkuje. Uklidňuji ho, že to má skvělou parkovací kameru, ale on se přesto necítí jistě. Tak mu radím ať před parkováním zmáčkne tlačítko s piktogramem volantu vedle voliče automatu a on nic víc se nestará. Superb zaparkuje prakticky sám. Ano, tohle je další z elektronických asistentů, které fungují skvěle. Cestou zpátky po úspěšném jednání si užívám chvíle klidu. Nemusím řídit, takže se rozvaluji na zadní sedačce vychutnávám si hudbu z relativně slušně znějící aparatury Canton (koncertní síň to ovšem ani zdaleka není). Silnice se pomalu halí do tmy a posádka vozu má možnost okusit ambientní osvětlení, které by mělo navodit větší pocit luxusu na palubě. No řekněme to takhle, pokud tuto vymoženost neznáte z jiných vozů, pak se vám bude nejspíš líbit. Pokud jste se ovšem s tím již setkali, pak u vás nejspíš vyvolá jen úšklebek, že takhle teda ne. Řidič se ve tmě může spolehnout na adaptivní světlomety, jenž můžeme označit za docela dobré. Bohužel i tohle umí konkurence o něco lépe. Přece jenom je rok 2018 a vlajková loď Škody by mohla nabízet LED světlomety a ne jen poněkud zastaralé Bi-xenony. Tak třeba příště. Nicméně i přes těch pár drobností, se může Superb označit za schopnou manažerskou limuzínu. Je pohodlný na dlouhých cestách, má spoustu jízdních asistentů, kteří fungují skvěle a celkově vás to auto ničím nebude štvát. A to se počítá.

Sporťák z Boleslavi 

Prázdná okreska. Žádný provoz. Sportovní režim. Pohon všech kol. 280 koní pod pravou nohou. Tohle musí být recept na štěstí. Anebo taky ne. Přemýšleli jste někdy nad tím, co dělá sportovní auto sportovním autem? Je to design, motor, řízení, podvozek nebo správná pozice za volantem? Ať je to cokoli, Superb nemá ani jedno z toho. Na první pohled zvenku je vidět, že tohle nebude o jízdních zážitcích. Poměrně mohutný liftback nevzbuzuje přílišné naděje na výjimečný jízdní zážitek. Pak si sednete dovnitř a je to ještě horší. Sedí se vysoko, jak na barové stoličce a ještě tak nějak podivně vpředu. Podvozek ani ve sportovním režimu není zábavný, spíš jen tak vtipně uskákaný. Karoserie se sice nenaklání jako v komfortním módu, ale do sportovního zážitku to má opravdu daleko. Chybi tomu vyváženost. Jakmile se vydáte Superbem na okresky, dočkáte se akorát tak přívalů nedotáčivosti. A bude vás to tak rozčilovat, že radši zpomalíte a pojedete klidným tempem. Nejblíže k definici sportovní věci má asi motor. Dvoulitrové TSI je skvělý agregát. Přestože v papírech se píše o maximálním výkonu 280 koní, reálně působí že jich je pod kapotou aspoň 300. Když jsem zkoušel zrychlení z nuly na sto, dostal jsem se s ním na dohled 5 sekund, což je opravdu úctyhodné. Síly má na rozdávání a Superb s touto pohonnou jednotkou dokáže sprintovat i daleko za dvousetkilometrovou hranicí. Spoustě lidí chybí u Superbu šestiválec. Mně ne. Kromě zvuku je přeplňovaný dvoulitr snad v každém ohledu lepší než 3.6 v minulé generaci Superbu. Skvělé je také spojení s DSG. Kombinace tohoto motoru a dvouspojkového šestikvaltu je asi nejlepší, kterou jsem u Škodovky zažil. Každopádně v otázce sportovního vozu Superb zklamal na plné čáře. Není ani blízko.

Verdikt 

Škoda Superb je velké, pohodlné a v přímce velice rychlé auto. Pokud k němu přistoupíte bez předsudků a nebudete po něm chtít něco, co z podstaty věci ani umět nemůže, pak nebudete zklamáni. Přestože na první pohled vyhovuje mým požadavkům velice dobře, já osobně bych si ho nekoupil. Za své peníze chci něco, co mě bude nějakým způsobem bavit a co mi bude dělat radost. To Superb neumí. Pokud vás však Superb opravdu zajímá a chcete vědět, jestli stojí za to si připlatit za vrcholnou verzi oproti těm obyčejnějším, pak vězte že rozhodně ano. Tahle kombinace je zdaleka ten nejlepší Superb.

PS: Superb na benzín není Superb na naftu.

Někteří z vás už určitě nesouhlasně syčí, jak nám z Boleslavi připluli kapříci do kapes a jak nekonzistentní jako redakce jsme. Vždyť nedávno tady přece vyšel test Superbu, který byl velmi negativní. Tak už to ovšem někdy bývá – jeden model může působit v různých variantách dosti odlišně. V redakci se prakticky jednohlasně shodnem, že benzínové Superby jsou úplně z jiného těsta, než jejich rozšířenější sourozenci konzumující diesel. Benzínové Superby jsou jízdně harmoničtější a uhlazenější. DSG si s benzínovými pohonnými jednotkami rozumí mnohem lépe, než tomu je v případě dvoulitrových dieselů a prakticky nezažijete trhané kopance, které nám v nafťácích tolik pily krev. Také naladění podvozku se zdá lepší, charakteristika tlumení je jiná a lépe si umí poradit s příčnými nerovnostmi. Pokud chcete Superb, kašlete na naftu a jednoznačně vybírejte benzínovou variantu!

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1995 cm³
Výkon: 280 koní (206 kW) v 5 600  ot./min
Točivý moment: 350 Nm v 1 700 – 5 600  ot./min
Převodovka: šestistupňová dvouspojková DSG
Maximální rychlost: 250 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 5,8 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 7,1 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 10,2 l/100 km 
Cena s danou motorizací a výbavou Style / cena testovaného:  od 1 071 900 Kč / 1 297 900 Kč