Škoda Superb vs. Mercedes-Benz C220CDI: Je to o značce či o velikosti?

O vlajkové lodi největší české automobilky je těžké napsat něco, co ještě nikdo jiný neřekl. Nám se to možná povedlo, když jsme ji ještě před příchodem na trh přirovnali ke klasickým americkým sedanům. A později jsme spolu s našimi britskými kolegy přemýšleli, jestli by Superb mohl fungovat jako S-klasse pro masy. Teď se nám špičková verze nejdražší škodovky konečne dostala do ruky a my jsme se rozhodli obě teorie vyzkoušet. Svěřili jsme mladoboleslavskou limuzínu do rukou Daniela Nováka, spolumajitele Autíčkáře a nadšeného vyznavače mercedesů, abychom zjistili, jak ‚S-klasse pro chudé‘ obstojí vedle ‚zmenšené S-klasse‘ alias C220 CDI. A abychom výsledek trochu vyvážili, budu jeho názorům kontrovat já coby milovník dostupných velkých sedanů. -VojtaD-

Nová generace Škody Superb ve mě vyvolala velké očekávání. Bohužel, často se stává, že následná realita nedodá toužený výsledek a dostaví se zklamání. Jak moc se v zahraničních motoristických plátcích trefili, když označili největší škodovku za ‚S-klasse chudého muže‘? Skutečně je to škodovácká Speciální třída? Nové C se rovněž velmi povedlo a je s třídou S často srovnáváno, vypadá totiž skoro stejně. Ve výsledku tak máme v testu dvě ‚jakoby S-klassy‘, jednu pro chudého muže a drouhou zmenšenou. Které eSko bude lepší?

Oba vozy byly slušně naspecifikované a příplatky se nešetřilo, což je jednoznačně dobře. Můžeme tak v reálných podmínkách porovnat adaptivní světlomety, aktivní tempomaty, systémy na hlídání a jízdu v pruzích, nastavitelné podvozky a leccos dalšího. Co porovnávat nebudeme, je čistě subjektivní vnímání designu. Osobně mi vedle nádherně tvarovaného Céčka s promyšlenými křivkami připadá Superb jako auto bez invence, které nenavrhoval designer a umělec, ale nějak ho nakreslil pravítkem inženýr, na kterého to zrovna zbylo v úkolech. Takové obyčejné. Body za design ale udělovat nebudeme, protože se pokusíme být maximálně objektivní a moje náklonnost k hvězdné značce je prý obecně známá.

Tady přichází čas na první protichůdný názor, byť v nebodované kategorii. Barokní oblé tvary nového Céčka se mi sice líbí, ale nenaplňují mě žádným velkým nadšením. Naopak minimalistcké, lineární tvary Superbu nejenže vyčnívají z dnešní záplavy oble aerodynamických aut, ale podtrhují i dojem ‚velké limuzíny‘, který má Superb v divákovi vyvolávat. Zvláště když vezmeme v úvahu proletářskou platformu, která se pod tím vším skrývá, nezbývá než před Jozefem Kabaňem smeknout.

Prostornost interiéru je na porovnání náročná. Pouhý souhrn čísel vám zdaleka neřekne, jak se v kterém voze sedí. Tak jsme hodinku poposedávali, přebíhali z jednoho vozu do druhého a užívali si nechápavé pohledy kolemjdoucích. Na první teoretický pohled to vypadá, že škodovka nebude mít v Céčku rivala. Céčko bylo vždycky malé a relativně kompaktní auto, zatímco Superb je přece největší škodovka, vyhlášená obrovským prostorem na zadních sedadlech, což z ní činilo oblíbený vůz taxikářů. Před zhruba deseti lety to platilo, ale časy se mění. Vpředu má Superb hezké místo v podélném směru, ale šířka mi víc vyhovovala u mercedesu. Vzadu je situace podobná, na délku a nakládání dětí do sedaček vede Superb, ale největší překvapení jsem objevil po osobním usednutí dozadu. Když si sednu na sedačku, opřu se plně o opěradlo, musím hlavu sklopit do strany o 45 stupňů, abych se vůbec vešel – a tohle je v obou vozech stejné. Dalo by se říct, že na přepravu normálních dospělých lidí vzadu je Superb nekombík i Céčko sedan stejně na prd. V tomto klání tedy remíza. 

U nás v Autíčkáři platí, že ne lež, ale Dan má krátké nohy, takže i když svou tělesnou výškou nevyčnívá nad své vrstevníky, mívá kvůli dlouhému trupu problém s místem na hlavu i v autech, kde ho jiní nemívají. Mých konfekčních 179 cm se standardním poměrem délky končetin se do Superbu i Céčka vešlo bez problémů, byť střecha byla skutečně trochu blíže, než bych čekal. Na druhou stranu, v Céčku jsem měl prostor pro nohy přijatelný, zatímco v Superbu naprosto opulentně zbytečný. Jak už jsem napsal v testu kombíkového Superbu druhé generace, snad jediným možným využitím tak gigantického místa je zajištění toho, že vás děti nebudou kopat do zad. 

Zajímavé je srovnání dodávaných technologií a k jakému vedou výsledku. Vozy se navzájem liší základní koncepcí pohonu, používají jiné převodovky, jiné čtyřkolky, v podstatě jsou podobné jen tím, že mají čtyři kola a volant. Obecně se dá říci, že automatická škodovka bude pomalejší se shodně silným motorem jako mercedes. Nebo také že Céčku stačí k dosažení shodných hodnot zrychlení slabší motorizace. Mercedes má například se slabším 125 kW dieselem stejné zrychlení 0-100 jako nejsilnější mladoboleslavská motorizace se 140 kW, a to 7,6 sekund v případě čtyřkolek. Dále 135 kW 1,8 TSI automat potřebuje v této disciplíně stejných 8,2 vteřin jako C180 se 115 kW. Stran nastavitelného podvozku Superb příjemně překvapil, na komfortní mód ‚Obláček‘ je vůz opravdu houpavý a pohodlný. Chvíli jsme debatovali, k čemu se dá Superb nejlépe přirovnat. Jeho pojetí komfortu nám přišlo velmi americké a nejvíce se projevem a celkovým dojmem z auta podobá Chrysleru New Yorker/LHS z poloviny devadesátých let. Na cokoli jiného než plavné přesouvání bylo potřeba podvozek přepnout a vybrat jiný mód. Celek působí málo sofistikovaným dojmem, kde každá situace má svoje specifické nastavení, na které je třeba přijít. Přesah mezi nimi nebo nějaké automatické přepínání se nekoná. Naproti tomu mercedes je v komfortu pohodlný, ale zvládne i ostřejší chvilky, aniž by to čemukoli vadilo. Toto nastavení je více ‚user friendly‘ a víc se blíží mé oblíbené filosofii ‚It just works‘. K tomu je třeba dodat, že mercedesí automatická převodovka je etalon komfortu a v této disciplíně se jí škodovácká dvojspojka nemůže rovnat. Velké škodovce také příliš nesvědčí rychlá jízda, kde by DSG mohlo sbírat plusové body. Rychlost není její silná stránka, přestože v testovaném mladoboleslavském exempláři tepalo výkonnější benzínové srdce než v naftovém mercedesu. Bod pro mercedes za celkové sladění a efektivitu.

V jedné věci s Danem nemůžu nesouhlasit. Superb v režimu Comfort je skutečně úžasně pohodlný a až ‚americky‘ plavný, ale také ‚americky‘ zatáčí. Takže pokud spěcháte, musíte zvolit Normal nebo dokonce Sport. Ale nemůžu říct, že by mi to vadilo. Naopak cením, že v dnešním světě, kde vše musí být sportovní, někdo našel odvahu vybavit auto režimem, který je absolutním opakem. Až skončí výroba Citroënu C5 s podvozkem Hydractive, bude Superb asi tím nejplavnějším mainstreamovým sedanem na trhu. Přirovnání k americkým autům perfektně sedí. 

Když dva dělají totéž, nevede to vždy ke shodnému výsledku. Superb i Céčko přijely s příplatkovou položkou s názvem ‚ambientní osvětlení‘. V mercedesu funguje na principu skrytého zdroje světla pod lištami, jímž se osvětluje palubní deska, dveřní výplně, středový tunel atd. Samotný zdroj světla nevidíte, zkrátka máte vůz osvětlený zvoleným tónem. Barevně si můžete vybrat ze tří možností, které se jmenují Solar, Neutral a Polar a jsou zbarvené do oranžova, teplejšího odstínu bílé a světle modrého tónu hluboce zmraženého ledu. Všechny tři možnosti vypadají hezky, můžete si navolit intenzitu svícení a na celku je vidět, že si s ním někdo dal práci. Je to povinný prvek ze seznamu příplatkové výbavy, dojem z interiéru je díky němu o dost luxusnější. Superb má také tři možnosti nastavení, ale tím podobnost končí. Škodováci použili viditelné, přiznané pásky, které se rozsvítí do jedné ze zvolených barev. Když do Superbu přesednete z Fabie, asi vás to ohromí, ale když víte, co nabízejí jinde, je to slabší. Ještě horší jsou barvy. Možnosti ve Škodovce se jmenují Modrá, Zelená a Teplá bílá. Vymyslet názvy dalo určitě spoustu práce. Volba Modrá připomíná podsvícení ve VW Golf čtvrté generace, jen ještě o malinko tmavší, a vypadá to strašně. Zelená je v barvě škodováckého loga. Když přihlédnete k barvě značky, dá se to pochopit, byť to není ani hezké, ani ošklivé, taková barva chytré horákyně. Asi nejhezčí z možností je Teplá bílá, ta však na viditelném pásku moc luxusně nevypadá. Mercedes zde nehraje jen jinou ligu, ale jiný, mnohem sofistikovanější sport. Rozdíl se projevuje i v úplných detailech, jako je barva standardního osvětlení interiéru, která je u mercedesu příjemná, měkká a lichotivá k lidským tvářím, kdežto Superb svítí jako lampa kosmetičky, dermatologa nebo rovnou patologa. Existuje fyzikálně popsatelný důvod, proč v mercedesu vypadáte lépe než ve škodovce. Samozřejmě je to bod pro mercedes. 

Bohužel souhlasím. Křiklavě zelené a křiklavě modré ambientní osvětlení je cool možná v showroomu, ale potom už nikdy. Takže Teplá bílá je v Superbu vaše jediná možnost. Dá se s tím žít, ale proč potom mít volbu barev, když dvě z nich nejspíš moc nepoužijete? 

Zajímavou kategorií jsou detaily, jichž si všimnete po nějakém čase používání. Navigace v mercedesu ukáže jednu trasu a tou jedete. Superb ukáže tři barevně odlišené možnosti s možností volby a odhadem časů, který je u všech skoro stejný. Prvně mě napadlo, že je to nějaká možnost volby bez hlubšího smyslu, ukázání alternativ jako třeba v google maps. Názor jsem musel přehodnotit po jízdě asfaltovou cestou skrz les a vyhýbání se harvestoru. Tři barvy zřejmě navrhl nějaký inženýr bez ohledu na to, jestli uživatel odhadne jejich smysl. Jedna z tras znamená nejrychlejší cestu k cíli, druhá je něco jiného, ale velmi podobného a třetí je vzdálenostně nejkratší. I mercedes má nastavení tras, ale protože funkci většina lidí nepoužívá, je skryta v menu a navigace nabízí automaticky optimální možnost. 

V tomto ohledu se naše pohledy opět rozcházejí, poměrně zásadně. S mercedesem jsem sice nenajel dost na to, abych si mohl navigaci řádně ‚osahat‘, ale na jeho infotainmentu je iritující už samotný vzhled tabletu přilepeného bez ladu a skladu na palubní desku, skromná velikost a mizerné rozlišení. Proti škodovce boduje jen ovládáním kolečkem na středovém panelu, které od prémiových značek zatím v mainstreamu převzala jen Mazda. Ve všem ostatním vede Superb. Větší display, lepší rozlišení, na poměry systémů s dotykovým displejem přehledné a pochopitelné ovládání, navíc doplněné o tlačítka kolem displeje. A volba trasy? Možná matoucí napoprvé, ale pokud s autem strávíte víc než týden, bez problémů si zvyknete. 

Bezklíčkový přístup je fajn věc. Obě auta ho měla. Nejlepší je dle mého názoru systém Renaultu, kde se auto rozsvítí a aktivuje při přiblížení klíčku/karty, a když od auta odejdete, samo se zamkne. V tomto byla obě auta horší, zamykají a odemykají se kontaktem s klikou. Který blbec ale vymyslel, že do Superbu ji dají jen na přední dveře? Proboha proč? Ušetří tím na autě 12 korun výrobních nákladů? Nelze ani přiobjednat plnohodnotný systém, jako má mercedes. Přijdete k autu, musíte zmáčknout přední kliku a teprve pak si můžete dát na zadní sedadlo aktovku s notebookem. Nebo  přijedete, vystoupíte, jdete dozadu vyndat aktovku a pak jdete zmáčknout přední kliku, aby se vůz zamkl. Není to hloupé? Naproti tomu mercedes můžete na kterýchkoli dveřích zamknout nebo odemknout, což je přesně to, co si pod bezklíčkovým přístupem k vozu představujete. Asi není těžké vydedukovat, kdo posbíral v této sekci body.

Čidlo bezklíčového systému na všech dveřích je hezká věc, ale u levnějších aut se bez něj prostě musíme obejít… 

Škodovka je mezi lidmi vnímána jako rozumná alternativa, vůz za dobré peníze. Kolikrát už jsem slyšel, že oproti Céčku stojí polovinu, tak proč to vůbec porovnáváme? Kdyby to jen byla pravda. Cenový rozdíl mezi Superbem a Céčkem s podobnou motorizací, samostatně řadící převodovkou a podobnými prvky příplatkové výbavy je drakonických, podržte se, dvacet procent. Jenom dvacet procent. Nejde navíc o přesné porovnání. Opravdu to není tak, že u Superbu dostanete levněji totéž, co v mercedesu, a připlácíte jen za hvězdný znáček. Přidejte si více možností individualizace, širší paletu motorů, luxusních prvků a propracovaných detailů, z níž cítíte důkladnost celého vývojového týmu, a máte jasného vítěze testu. Stojí jen pakatel navíc k ceně vybaveného lidového vozu. Tady ani nemusíme počítat body.

Pokud jste zvyklí jezdit Mercedesem a platit ceny, které si Mercedes účtuje, můžete snadno získat pocit, že auto jako Superb nedává žádný smysl. Vždyť si můžete připlatit mizerných 20 % za mercedes. A pokud vadí, že je o třídu menší, pár set tisíc přidáte. 

Z pohledu člověka, kterého zajímá co nejlepší poměr ceny a hodnoty nebo z nějakého důvodu potřebuje velký automobil – ať už vozí cestující, rodinu, či jen pro ten pocit – ale vypadá situace výrazně jinak. V Superbu nedostanete zdaleka tak hezký interiér, tlačítka budou plastová místo kovových a nabídka barev bude mnohem méně sofistikovaná. Z chladně racionálního pohledu je ale rozdíl mezi škodovkou a mercedesem mnohem menší, než byste čekali. Mercedes má náskok v detailech, je lépe zpracovaný a v odpovídající konfiguraci obvykle i o něco lépe jezdí. Ale Superb je větší a dokáže svoji velikost i ‚prodat‘ jako charakter tradičního velkého sedanu. Nemluvě o tom, že vypadá mnohem lépe, než by se na ‚levnou značku‘ slušelo. 

Ve výsledku můj hlas, opět bez nutnosti sčítat body, patří Superbu. Mercedes třídy C dělá přesně to, co od malého mercedesu čekáte. Superb dělá mnohem víc, než čekáte od velké škodovky. A to rozhodlo.

Adamův druhý pohled: 

V poslední generaci Superbu jsem absolvoval pouze krátký výlet do Prahy a tak se omezím na bezprostřední dojmy, které ve mně sen českých manažerů zanechal. První dojem tvořil design a musím přiznat, že nebyl vyloženě pozitivní. Zatímco Octavia poslední generace působí usedle a Fabia je až sterilně odtažitá, vlajková loď do okolí nepokrytě křičí své umístění v hierarchii značky. Nemám nic proti majestátně elegantním limuzínám, ale je dobrý důvod, proč Rolls Royce nenabízí zlacenou masku chladiče. Kdesi v osobnosti Superbu je zakódována jakási malá drobnost, která z důstojného kočáru dělá vůz působící spíš jako vyjádření majitelova ega. Snad je to komplikovaný tvar předních světel, který nabourává čistotu linek přední části, možná jsou horní linky zadních svítilen o půl stupně více zamračené, než by bylo vhodné. Něco mi tu zkrátka nesedí. Stejně tak interiér. Ačkoliv je nadmíru dobře zpracovaný, nepůsobí dojmem auta přesahujícího milionovou hranici. Nejspíš je na vině malý, nízko umístěný display infotainmentu, nebo designová strohost působící dojmem, že na palubě vlastně dohromady nic moc není. Celkově mi na Superbu schází ona německá nenápadnost a chladná průměrnost, kterou se vyznačují menší modely.

Pokud se mám dostat k objektivnímu hodnocení jízdy, nelze nezmínit adaptivní tlumiče, kterými byl testovací exemplář vybaven. Plavnost, se kterou zavěšení pohlcuje výmoly českých silnic, je prostě fenomenální a rozdíl mezi sportovním a komfortním režimem je doslova propastný. V komfortním nastavení máte pocit, jako by na místě tlumičů seděly bloky marshmallow, a snad bych i přísahal, že ocelové pružiny nahradily vzduchové měchy. Naopak sportovní mód citelně zpevní boky. Přepnutí za jízdy připomíná šaolinského mnicha, který se rozhodl, že bylo dosti meditace a nyní je na čase odvrátit invazi nepřátelského klanu ninjů. Když všechny energicky zkope na hromádku, opět se uvolní do plavných tónů své mantry. Doteď nechápu, jak se to samé auto může jednou vlnit jako břišní tanečnice a vzápětí ztuhnout jako kočka připravená ke skoku na záclonu. Kdokoliv měl za úkol sladit pružiny s tlumiči, zaslouží si moji poklonu.

Superb se mi líbil svým výborným podvozkem a příkladným zpracováním interiéru. Ani pokročilé funkce není nutné nikde lovit a nastavení klimatizace, podvozku či navigace je otázkou několika mikrosekund. V chladném podzimu jsem se zamiloval do dálkově ovládaného nezávislého vytápění a v nekonečných kolonách městského okruhu jsem provolával slávu inteligentnímu tempomatu. Naopak nepříjemně mě překvapil design interiéru a exteriéru, podivný akustický projev při ostrých rozjezdech a zejména nervózní nastavení automatické převodovky, umocněné hyperaktivním pedálem plynu. Konečně se dostávám k vyřčení ortelu, zda by mi Superb za ty peníze stál. Nebýt hloupě nervózního chování, ocenil bych největší škodovku jako komfortní variaci na manažerský sedan. Nebýt lacině agresivního vzhledu, rozplýval bych se nad nenápadností, kterou se ostatní modely téhož výrobce vyznačují. Takhle musím konstatovat, že bych se raději poohlédl jinde, zcela určitě v Japonsku.