Škoda Fabia Combi 1.4 TDi: Rodinný kombík na tři

Musím říct, že jsem v minulosti nikdy nevyhledával jízdu se Škodou. A nejen kvůli tomu, že se mi trochu zajídaly hospodské zkazky zahrnující vyrábění nafty a dynamické vlastnosti dragsteru. Na druhou stranu jsem nikdy moc nechápal všeobecný hejt petrolheadů, že Škoda s výjimkou Fabie WRC vlastně nikdy nic dobrého neudělala. Osobně nesnáším jen Octavii druhé generace s 1,6 TDi, na které dštím síru, kdykoli se k němu přiblížím. Zbytek produkce se většinu času shledává s mým omezeným zájmem. A najednou mám jezdit s Fabií? No dobrá, proč ne? Ale jak ji otestovat? Mám ji vytáhnout na svou oblíbenou okresku? To by sice bylo ve stylu petrolheadů, ale ne. Nejlepším způsobem, jak otestovat úsporné auto, je přece výlet! A nebyl by to výlet bez kamarádů, takže sbírám svou přítelkyni, její kamarádku a mého oblíbeného fotografa a můžeme vyrazit!

V Praze na nás už čekala čistá bílá Fabia s naftovým tříválcem o objemu 1,4 litru, panoramatickou střechou a vlastně vším, co si ve Fabii můžete přát. Teda, skoro vším. Kafe vám po cestě do práce stále ještě neudělá a masáž zad zhuntovaných sezením v kanceláři taky nedostanete. Jaké byly první dojmy? Kromě obligátního „To mi vážně dali klíčky, plnou nádrž a teď si můžu jezdit po všech čertech?" se po usednutí dovnitř dostavilo překvapení. Doopravdy sedím ve Fabii? Palubní deska paketu Style vypadá mnohem lépe, než by člověk čekal, takže jsem na pár vteřin znejistěl, jestli náhodou nesedím v Octavii. Stačilo ale jedno ohlédnutí a bylo jasno. Jsem stále v malém autě. No nic, raději jedeme dál.

Zvuk naftového tříválce je poněkud nezvyklý a svým perverzním způsobem příjemný

Startování se odbude jedním zmáčknutím tlačítka a v podzemních garážích se rozezní chrochtání typického nafťáku. Co taky čekat, že? Během vyjíždění si otevírám okénka a poslouchám, že v nižších otáčkách ten motor vážně docela duní. Naše čtveřice se rozsazuje po celém autě a můžeme vyrazit. Dalším překvapením ovšem není rozjezd naloženého auta, které probíhá bez větších problémů, ale rozkliknutí dlouhodobé spotřeby v infotainmentu. 5,9 litrů na sto kilometrů? To s tím někdo jezdil Grand Prix? No co už, přinejhorším na našem téměř čtyřsetkilometrovém výletě vyjezdíme většinu přidělené nafty.

Vyjíždíme na dálnici a je na čase zrychlovat. Plynovým pedálem začínám dráždit malý tříválec a přichází další překvapení. A turbolag, který mi připomíná redakčního Alfonse, to není. Zvuk naftového chrchláku se vytrácí a to, co ho nahrazuje, je sice hodně nezvyklé, ale takovým perverzním způsobem dobré! Na dálniční rychlost se dostáváme během několika málo vteřin, dlouhodobá spotřeba začíná klesat a výlet pokračuje. Vzhledem k tomu, že píšu o autě a ne o výletu, se od naší cesty odkloníme a kromě doporučení, že byste vážně měli navštívit Kuks a ZOO Dvůr Králové, se budeme věnovat Fabii. 

Fabia stačí i k takovému tomu běžnému spěchání a zároveň odstěhuje většinu majetku vysokoškolského studenta

Už jsem nakousl, jak se projevuje motor, takže můžeme plynule pokračovat k převodovce. V našem autě se nechází pětistupňový manuál, který je přesně takový, jaký očekáváte. Jedinou připomínkou starých časů je takzvaná teplá pětka. Pro této fíčury neznalé: Při zařazení pětky se vaše ruka přiblíží na dotykovou vzdálenost nohy spolujezdce. V pořádku, pokud vedle vás sedí drahá polovička. Horší, když je to kamarád. A co podvozek? Na hezkých silnicích těžko říct a proto bylo potřeba projet si nějaké ošklivé. Dostavilo se dalš překvapení. Drncání, kterým oplývá většina moderních aut, se tady dostavuje jen v hodně omezené míře a i oproti jiným autům, která nejsou zrovna ve stejné cenové hladině, je Fabia komfortní. Teď bych měl mluvit o náklonech karoserie, o tom, jak se podvozek chová na limitu, jestli se s ním dá jezdit pila po okreskách, ale vážně? Vždyť je to naftová Fabia kombi a jen úplný magor by si takovou věc kupoval na ostré ježdění. Můžu jen říct, že podvozek stačí i takovému tomu běžnému spěchání. 

A co užitná hodnota prodlouženého kombíku? Vejde se do něj nákup? Přestěhujete se v něm? Odvezete v něm celou rodinku? Ano, pokud nenakupujete po kamionech, pak vám rozhodně bude stačit i krátká varianta. A když je potřeba, tak s ní odstěhujete i většinu majetku vysokoškolského studenta, tedy dvě kancelářské židle, čtyři krabice od banánů, krosnu a k tomu spoustu malých nezbytností v několika nákupních taškách. Na co ale Fabia podle mě moc není, jsou delší cesty ve čtyřech dospělých. I přes to, že mám nejspíš výšku průměrné figuríny, podle které se dělají sedačky, vzadu se mi moc nelíbilo a na delší cestě bych si nejspíš přál být malé dítě v autosedačce. Sezení za sebou samým mi značně omezovalo prostor pro nohy a při delší cestě bych měl nejspíš problém nezačít se vrtět a kopat člověka před sebou do sedačky.

Posuňme se v čase o několik dnů dál. Jak se vlastně žije s Fabií? Díky všem gadgetům a vymoženostem moderních technologií se z Fabie stává takové samozřejmé auto. Den začne tím, že přijdete k autu, pohladíte ho po klice a můžete nastoupit. Po nasednutí jen sešlápnete spojku, zmáčknete tlačítko a můžete jet. Pocity marnosti a nutkání celý vůz podpálit, které mám spojené s minulou generací, se nedostavují. Namísto toho si už druhý den ve Fabii připadám, jako bych s ní jezdil mnohem déle, než jedno odpoledne.

Lidé nejspíš začali dostávat rozum a úplný základ si téměř nikdo nekupuje

Přichází takový zvláštní pocit, že je to vlastně dobré auto. A to je vzhledem k předchozí generací nečekaná věc. Ale není to jen tím, že nás Škoda vybavila vším, co se dá do Fabie objednat? I na tuto variantu jsem pomyslel, a proto jsem vyrazil na návštěvu nejmenovaného brněnského dealera. A i když požadavek „Chtěl bych vidět tu nejlevnější Fabii, kterou máte” zní z úst otrhaného mladíka, který zrovna vylezl z auta, které se jen blyští příplatkovou výbavou, zvláštně, bylo mi vyhověno. A když si přesednete z Fabie za necelý půlmilion do Fabie za polovinu, utrpíte tak trochu kulturní šok. Hezký dekor z palubní desky zmizel a všechny plasty nápadně připomínají Felicii, popřípadě Fabii Senior Junior. Naštěstí se na dotaz, jestli si to takhle vážně někdo koupí, dozvídám, že většinu prodejů tvoří auta ve výbavě Style, ve které je i naše testovaná. A už po přesednutí do kousku v paketu Ambiente se začínám cítit mnohem lépe. Lidé nejspíš začali dostávat rozum a úplný základ, který bych přejmenoval po vzoru Junior na Passive, na silnici nejspíš jen tak nepotkáte.

Ať se propadnu, já vám ještě neřekl, za kolik ten epesní tříválec jezdí! Navzdory pověstem o naftových Škodách naftu nevyrábí, ale také se nedá říct, že by z nádrže mizela nějak rychle. Plně obsazené auto vás bude stát při normálním tempu okolo 4,5 litru na sto kilometrů, stejně tak pokud spěcháte a jedete nepříliš naložení. Pokud cestujete na lehko, pojedete za čtyři. A ano, zkusil jsem jet za co nejméně, ale přiznám se, já prostě nedokážu jezdit pod rychlostními limity jen kvůli tomu, abych ušetřil pár korun a ztratil mnoho času. Hodnota 3,5 litru je dosažitelná a v krajině holandského typu by šla možná ještě níž, ale tenhle typ testování bude muset dělat někdo jiný.

Takže jaký je verdikt? Nová Fabia je překvapivě dobré auto. Ovládací prvky jsou rozmístěny tak, aby stačilo natáhnout ruku, panoramatická střecha udělá z malé plechovky mnohem větší auto a i bez ní se každodenní ježdění nejspíš nepřelije do otravného „už zase musím vlézt do tý blbý piksly a jet do tý blbý práce”. Namísto toho zůstane Fabie prostředkem, který vás nijak neštve a prostě funguje, jak očekáváte. Takže už zbyde leda nadávat na práci. 

Druhý pohled – důchodce Matěj

Nejen benzinovými zadokolkami z těch správných let je řidič-nadšenec živ a čas od času se stane, že v rozhodování o vozovém parku zahraje prim kalkulačka a zdravý rozum. Pak si koupí třeba naftový kombík od Škody. Ty vždy vzbudí vzrušené rozepře mezi vlastníky na straně jedné a jejich, byť i teoretickými, odpůrci na straně druhé. Kde je tedy pravda? Vyrábí škodovka auta pouze pro fanatické příznivce nízké spotřeby a praktiky, nebo dokáže uspokojivě fungovat i v rukou člověka, který má řízení rád?

Možná tomu nebudete chtít věřit, ale motor by se dal popsat jako ‘nadšený’

Tak ji tady máme. Novou Fabii kombi, ve třpitivé bílé Moon White, s velkým panoramatickým oknem a vybavenou tak, jako by někdo v konfigurátoru použil zkratku Ctrl+A. Pod kapotou pracuje naftový tříválec o objemu necelých tří piv. A už tady budou první nedočkavci reptat a tvrdit, že je všechno špatně. Jenže není. Motor funguje velmi dobře, zrychluje dostatečně a nakonec vám ten jeden válec stejně chybět nebude. Celkový projev motoru se dá popsat jako nadšený, i když mi to možná nebudete chtít věřit.

Pod 1500 otáček si zavzpomínáte na stará dobrá TDI, motor si zaduní a zavibruje a tak sami podřadíte, abyste jej dostali do příjemnějšího režimu, kde už dokonce zní i docela hezky. Škodovka slibuje u dieselů lákavou spotřebu kolem tří litrů na sto kilometrů. Zcela jistě je to v možnostech vozu, a nemusíte se zrovna loudat. Dostal jsem se na 3,5 litru s průměrem 76 km/h po silnicích první až třetí třídy, v provozu, párkrát se dokonce i předjíždělo. Řekněte sami, z toho bude mít vaše žena radost, i kdyby nebyla vyloženě škrt. 

Nebudu se dlouze rozepisovat o vzhledu, jenom otevřeně přiznám, že se mi Fabia v testované verzi líbí. Je stále dost vysoká, a i když vám pan Kabaň bude tvrdit, že není, postavte ji vedle Octavie a uvidíte sami. Bílá barva je metalická a výbava Style má na atraktivním vzhledu velký podíl. Nižší výbavy nutně vypadají jako chudší příbuzný, to jsme ale čekali, že? 

Samostatnou kapitolou je interiér. Čekali byste černé ponuré místo, ve kterém se jediná radost točí kolem ukazatele spotřeby. Možná v základu. V ‚naší’ Fabii byly černé plochy rozbity stříbrnými doplňky a před spolujezdcem plastovým dekorem, který se tvářil jako broušený hliník. Než poznamenáte cosi o plastových kovech a laciných cetkách, řekněte, je vaše plovoucí podlaha v obýváku skutečně dřevená? Ani náhodou mi použité materiály nevadí, i prostoru je všude dost, jediné místo, kde jsem měl problém, je levý spodní okraj panelu klimatizace. Menší postavy se tam kolenem dotýkat nebudou, já měřím téměř 190 cm a onomu rohu jsem se zkrátka nevyhnul. Ale tato záležitost vám nepokazí radost z jiných věcí.

Fabia možná není tak hravá, jak byste od malého auta čekali, ale vynahrazuje to každodenní použitelností

Tak třeba sedačky. Ty jsou opravdu pohodlné a dobře se posadí snad každý (Kromě Radka… pozn. VojtaD). Celkový dojem z interiéru je velmi dobrý, a kdybyste se nepodívali dozadu, budete si myslet, že sedíte ve větším autě. Fabia působí velmi dospěle. Není sice tak hravá, jak byste od malého vozu možná chtěli, ale její dospělost prospívá každodenní použitelnosti. S velkým střešním oknem máte vždy dostatek světla, coz rozhodně chválím, i když pochopím, rozhodne-li se kupec ušetřit své peníze zrovna tady.

Když už auto vystupuje takto vyspěle, byla by škoda, kdyby všechno nakonec pokazil podvozek nebo třeba brzdy. A opět vás asi zklamu – ani tady nebudeme Fabii cupovat na kusy. Jízda je totiž, přesně v duchu toho, jak auto působí vevnitř, velmi kultivovaná. Hlavní předností je opět pohodlí. Čtenáři bude asi zřejmé, že auto řidiče nepobízí ke sportovní jízdě, ale i při svižnějším tempu je podvozek stále dostatečnou oporou. Na výrazných terénních vlnách se auto zhoupne, na jistotě to ale neubírá a rozhodně se nedá říct, že by kola odskakovala a činila ovládání nepříjemným.Tohle auto opravdu jezdí kvalitně a to nejen v okruhu svých třídních konkurentů. 

Co tedy říct závěrem? Fabia ve své třetí generaci představuje pohodlného a oddaného každodenního společníka, který bude fungovat s jistou dávkou samozřejmosti a nebude vás, jak podotkl Fernie, ničím zbytečně rozčilovat. I nadšený řidič se totiž někdy potřebuje v klidu a bez stresu přepravit, a tehdy mu může posloužit třeba Fabia. A bude to dělat dobře, dost možná lépe, než byste od malého auta očekávali.

Radkův třetí pohled

Můj úkol byl přivézt Fabii po dálnici z Brna do Zlína, strávit s ní noc a další den ráno ji opět odvézt do Prahy, takže dálnice – město – dálnice.

Po přisednutí k Františkovi v Brně mě začaly naplňovat nové dojmy z na první pohled opravdu krásné bílé Fabie, která se na litých kolech v brněnském provozu jevila jako víla v bílých šatech toulající se temným lesem. Tvrdé sedáky jsou prostě tvrdé. Fakt nevím, jestli jsem ujetý a úchylný, ale v každém novějším autě si připadám, jako kdybych si sedl na plastovou židli v tramvaji. Na druhou stranu musím přiznat, že po ujetí 400 dálničních kilometrů jsem nepociťoval žádnou bolest v zádech, takže to asi tak zlé nebude, jenom můj mozek spíš neví, co chce. 

Tříválec vrčí trochu jako vzteklý pes, 1.9 TDI byla ve srovnání s ním klidná síla

Když jsem ve Fabii seděl za volantem a jezdil po městě, připadal jsem si příjemně, honosně, snad až na výši, ale moment? Vždyť tohle je Fabia, ne Superb. To nemění nic na tom, že člověk se v autě cítí opravdu dobře. Tento pocit dotvářejí i maličkosti, které vypadají pěkně a udělaji radost. Šel jsem v noci po parkovišti k autu, zmáčkl jsem na klíčích tlačítko k odemknutí a auto se poslušně rozzářilo a prořízlo tmu potkávacímy světly. Ano, i takové maličkosti člověka zaujmou a udělají dobrý dojem.

Rád bych se teď věnoval věci nejpodstatnější – motoru. Opět se vrátím do Brna, k okamžiku, kdy jsem přisedal k Františkovi. Nikdy předtím jsem nejel v něčem, co  by bylo osazeno naftovým tříválcem. Hrozně to vrčí, jak vzteklý pes, je to hlasité, vibrující – ptám se proč? Kam jsme se to díky emisním normám a ropné pseudokrizi dostali? S lítostí sobě vlastní vzpomínám na klidný naftový klenot v podobě 1.9 TDi. Konečně se přesouvám z pozice pasažéra za volant. Poloha za volantem je skvělá, a tak se zabořím do (pro mě nepohodlné) sedačky a vyrážím. Hlasitost a vibrace, pravda, na ty si člověk zvykne, ale na co si zvykám déle? Na dynamiku motoru, která je neskutečná. Dovolím si říct, že mladou blondýnku nebo staršího pána s kloboučkem by na dvojku při plném plynu dokázala Fabie jedovatě vytrestat. Na dálnici je motor příjemným společníkem, ovšem, díky EU a absenci šestky, která tam prostě chybí, nebyla spotřeba až taková, jakou jsem čekal. Při 130 km/h jsem se nedovedl dostat pod 5 litrů. Nicméně, výkon je k dispozici pořád, táhne to jako tank, takže předjíždění opravdu není v těch chvílích mým problémem. 

Interiér na mě po delším cestování působil trošku studeně a stroze, ale kvalitně. Musím škodovku pochválit za správňácký tříramenný volant. Totiž zbytečností, jako je normální příjemný volant, se dnes moc aut nechlubí. Jak už jsem psal výš, sedačky mi nepřišly nějak zvláště pohodlné, ale záda z nich rozhodně po delším cestování nebolela. Testovací model byl navíc vybaven panoramatickou střechou, u které mě trápila absence elektrického zatahovaní. Když vám totiž při jízdě začne svítit slunce na pleš, těžko se natáhnete až k zadním sedačkám, abyste si zatáhli. 

Verdikt bude oříškem. Mám z auta velmi dobrý pocit, ale když jsem se dozvěděl cenu testovaného modelu, krve by se ve mě nedořezali. Ano, Fabia sice hlídá vzdálenost mezi auty před vámi, hlídá, jestli jedete ve správném pruhu, má Start&Stop a velmi dobré audio, ale peníze jsou  ve finále rozhodující faktor a z více než půlmilionové sumy jsem měl velmi rozporuplné pocity. Přesně z těchto důvodu bych velmi rozmýšlel, jestli zaplatit za Fabii v této výbavě částku, za kterou bych pořídil auto vyšší třídy. Na druhou stranu, stačilo by být opatrnější pří výběru příplatkové výbavy, a Fabia může dávat perfektní smysl.

Technické údaje:

Motor: naftový přeplňovaný tříválec 1 422 cm3
Výkon: 105 koní při 3 500 ot./min
Točivý moment: 250 Nm při 1 750 ot./min
Převodovka: pětistupňová manuální
Maximální rychlost: 193 km/h
0-100 km/h: 10,1 s 
Průměrná spotřeba (euro): 3,5 l/100 km 
Cena (Style): 389 900,- Kč (bez příplatkové výbavy)