Autíčkář se ptá: Jakou techniku používáte při ovládání volantu?

Jeden by si řekl, že je to velmi prosté. Je to kruh, je jedno jak ho budu držet a můžu s ním kroutit jakkoliv se mi zachce. To je sice pravda, otázkou však zůstává, jaký to bude mít účinek. V tomto článku bych nerad řešil, jak správně držet volant, jelikož takových článků již bylo napsáno mnoho. Otázkou, kterou bych se chtěl zabývat, jsou techniky otáčení volantem. S tím bohužel souvisí i výše zmíněná pozice rukou na volantu, a tak se tomu stejně nevyhneme.

Existuje několik skupin řidičů, které by se daly rozlišit podle polohy rukou na volantu nebo mimo něj. I když zařazení do skupin nelze brát jako dogma. S rukou na srdci musím uznat, že mezi skupinami sám často proplouvám. Nejpočetnější skupinou jsou jednoznačně tzv. one-handi. Klasická situace nastává, když se mírně oteplí, okénko u řidič je stáhnuté a jako chleba z tašky na vás pokukuje neopálený loket. Druhá ruka spočívá přesně uprostřed volantu v horní části. Volant je sevřen velmi pevně s precizně propnutou rukou v lokti. Občas to vypadá, že se snad vykloubí na opačnou stranu. Tato pozice je velmi bezpečná a řidič má velký prostor pro korekce. Zhruba tak devadesát stupňů na každou stranu. V případě nehody vám pak airbag bezpečně přerazí propnutý loket, avšak druhá ruka s loktem z vokna bude pravděpodobně v bezpečí.

Druhou a neméně početnou skupinou je skupina držící volant jak pravou, tak levou rukou. Straší generace drží sveřepě volant v pozici ‚za deset dvě‘, my mladší jsme už většinou přeučeni na pozici ‚tři čtvrtě na tři‘. Není nutné diskutovat ohledně výhod a nevýhod jedné či druhé varianty. ‚Tři čtvrtě na tři‘ je ve všech ohledech lepší, bezpečnější a poskytuje větší rozsah pro korekci.

Zajímavější diskuze než nad uchopením volantu může být ohledně techniky, kterou lidé používají k otáčení. Tato věc je velmi zásadní při svižné jízdě na okresce nebo při závodění na okruhu. Důvody proč si vysvětlíme později. První je potřeba se zaměřit na charakteristiku čtyřech skupin s příznačnými názvy.

Ručkovači

Dalo by se to označit za nešvar, i když v určitých situacích je dobré tuto techniku zvládat. Zejména při přechycení volantu z důvodu nedostatečného natočení kol. Avšak tím neobhajuji ručkování jako takové. Nejčastější výskyt by mohl být třeba u starších řidičů autobusů z mých matných vzpomínek na dětství. Dnes je tato technika na ústupu. Největší potíž ručkování je fakt, že vlastně nevíte, kam máte natočená kola. Nemám tím na mysli neškodné zaručkování si na parkovišti před obchoďákem, ale spíše situaci při rychlé jízdě. Zběsilé ručkování může snadno vést k tomu, že při výjezdu ze zatáčky prostě nevíte, kam pojedete.

Křižáci

Dost možná jedna z nejlepších technik pro rychlou jízdou vyžadující velké soustředění a zkušenost. Řidič musí být schopen odhadnout chování vozidla a úhel následující zatáčky. Sami si to zkuste, jak moc dovedete zatočit, když překřížíte ruce. Maximálně o 270 stupňů. U závodních aut je to v pořádku, protože ta většinou ani větší rozsah nemají. Dost možná to stačí i u ‚normálních‘ aut, protože v rychlostech okolo 90 km/h stejně větší úhel potřebovat nebudete, avšak to jen do chvíle, než budete muset reagovat na vzniklý problém. Problémem může být třeba smyk a potřeba více zatočit. To je situace, která se při překřížení rukou docela blbě řeší a připomíná zasukované tkaničky. Lékem na tuto prekérní situaci by mohlo být přehození si rukou před blížícím se překřížení.

Předchystávači

Přijíždíte do zatáčky a ještě před ní si přechytnete volant tak, abyste uprostřed zatáčky drželi ruce na volantu v pozici ‚tři čtvrtě na tři‘? No tak to jste předchystávači. Osobně si myslím, že pokud řidič dovede dobře kombinovat tuto metodu s tou předchozí, tak je to nejlepší varianta, jak se vyhnout nepříjemnostem. A to hlavně u aut s poháněnou zadní nápravou anebo při svižné jízdě na kluzkém povrchu. (A taky na nepříjemně zamotaném okruhu v Mýtě)

Dlaňovci

Známe to všichni. Vytáčíme se na parkovišti či kdekoliv jinde. Ruku si zapřeme dlaní do volantu a začneme točit. V horším případě ještě v kombinaci s koulí na volantu. Je to dost možná nejrychlejší způsob, jak se při stání dostat z jednoho rejdu do druhého. Bohužel jsem se setkal i s lidmi, kteří podobným stylem vodili své vozy při nemalých rychlostech a opravdu to není nic příjemného.

Proč to všechno vlastně popisuji? Protože se jedná o nekonečnou diskuzi. Pokud se podíváte na jakékoliv video týkající se této problematiky, dozvíte se, že máte striktně používat křižáckou metodu. Avšak pokud se podíváme na videa řidičských mistrů, záhy zjistíme, že ani jeden z nich nepoužívá pouze tuto metodu. Takže se sám sebe ptám, co je nejlepší a jestli jsou poučky doopravdy potřeba.

Zajímal by nás váš názor na tuto problematiku. Podělte se s námi v komentářích o vaše zkušenosti. Pro názornost přidávám několik různých příkladů z praxe.

Vatanen – čas 2:09