načítám data...

Karosa řady 700: Kvádr na lidi

Dnes zavzpomínáme na nejhranatější z československých autobusů, všem dobře známou Karosu řady 700.

zobrazit celou galeriiHistorie: Karosa řady 700: Kvádr na lidi

Autobusy na Autíčkáři? Ale ano – vždyť po silnicích nejezdí jen mrštné roadstery a nadupadné muscle cary, ale i tihle dělníci silnic. Takový autobus ale nemusí být zdaleka jen nudný kvádr s řadou stejných oken. V historii najdeme nemálo různých zajímavých představitelů téhle autíčkáři možná trochu opovrhované kategorie. Myslím, že stojí za to si pár nejzajímavějších připomenout…

Dnešní díl autíčkářova seriálu o autobusech nebude pojednávat o nikterak technicky převratném, ani designově nápaditém autobusu. Dnes se totiž chci zaměřit na vůz, který pro mě dlouhou dobu znamenal prakticky synonymum slova autobus. V devadesátých letech a krátce po přelomu milenia totiž brázdily hranaté sedmičkové Karosy republiku křížem krážem a jen občas se dalo narazit na modernější “devítku”, nebo dokonce vůz zahraničního výrobce. Na těhle dieselových kvádrech zkrátka stála hromadná doprava v Česku, na Slovensku, ale (jak si dneska povíme) třeba i na Sibiři. 


Hlavní hvězda dnešního článku – známá sedmičková Karosa.

Rozhodnutí o tom, že se v národním podniku Karosa Vysoké Mýto zahájí vývoj nového moderně koncipovaného vozu s motorem umístěným za zadní nápravou přišlo na sklonku roku 1969. A to i přes skutečnost, že se zcela přelomové autobusy řady Š se tou dobou ještě nevyráběly ani deset let. Na vývoji vozu pracovala trojice konstruktérů –  Ivan Mervart, Josef Nalezenec a Ladislav Klimeš, čistý a v té době skutečně moderní design vozu mají na svědomí Jan Tatoušek a Zdeněk Rosák.

Již za necelé tři roky po centrálně naplánovaném rozhodnutí o vývoji vzniká v dílnách společnosti dvojice prototypů označených jako C1 a C2, později Karosa C 733. První z vozů je od produkčních kusů rozpoznatelný na první pohled – oproti nim má moderněji koncipovaná lepená okna, která navíc nedisponují otvírací horní částí. Drobné ochylky lze vypozorovat i u nárazníku a přední masky. Vzadu pak na první pohled zaujmou minimalistická světla, která v sériové verzi nahradila čtveřice, případně pětice unifikovaných lamp na každé straně. Tento autobus najezdil celkem asi 300 000 km v rámci testovacích jízd a po celou dobu zůstal v majetku Karosy. Jeho konec, ačkoli šlo svým způsobem o unikátní prototyp, nebyl příliš slavný - v roce 1979 byl rozebrán na díly.


Historicky první vyrobený prototyp sedmičkové Karosy z roku 1973. Tehdy označován “C1”, případně “C 733”.

Druhý z prototypů, označený jako C2 měl o poznání zajímavější “život”. Jednak se už mnohem více podobal finálnímu produktu, netrénované oko ho už od sériové “sedmičky” asi nerozezná, a jednak najezdil mnohem více kilometrů. V roce 1974 vyrazil po vlastní ose do Sovětského svazu společně se dvěma vozy řady Š a na polygonu zde byl čtyři měsíce důkladně testován a porovnáván s předchůdci. 

Poté se vrátil zpět do Československa a odkroutil si zhruba 550 tisíc kilometrů v roli linkového autobusu u ČSAD Plzeň. Místní cestující se tak mohli moderním autobusem svézt o sedm let dříve, než se vůbec začal oficiálně vyrábět. Zmíněný prototyp si můžete prohlédnout na archivní fotografii níže, povšimněte si již tradičnějších oken se skly “v gumě” se zaoblenými rohy a otevíracími vršky. Muži stojící před vozem jsou dle jednoho z pramenů právě konstruktéři vozu – Mervart, Nalezenec a Klimeš. Tuto informaci se mi ale nepodařilo dohledat nikde jinde a tak je možné, že není pravdivá. Berte ji proto prosím raději s rezervou a pokud výše jmenované pány znáte a já je omylem zaměnil za nějaké tři náhodné kolemjdoucí, tak se preventivně omlouvám.

Jak jsem už naznačil v předchozím odstavci, cesta od prvních prototypů k sériové výrobě byla překvapivě dlouhá. Ačkoli se to tak na první pohled nemusí zdát, šlo koncepčně o zcela nový vůz, který se od dosud vyráběných “ešek” lišil nejen umístěním motoru a převodovky za zadní nápravou (tento systém se mimochodem využívá v současnosti u drtivé většiny moderních autobusů), ale i koncepcí karoserie. Stejně jako u předchůdce byla polosamonosná, ale tam, kde měla řada “Š” drahé a složité lisované části určené pouze pro daný model, využívaly “sedmičky” jednoduché univerzální konstrukce z jeklů. To je také hlavní důvod striktně krabicovitého tvaru autobusu. Nejen, že toto řešení bylo o poznání levnější při výrobě, ale vykazovalo i lepší pevnost při převrácení vozu a také zásadně usnadňovalo opravy vozu po haváriích. A taky si díky tomu můžete velmi snadno postavit takovou Karosu doma i když nejste moc zdatní modeláři.

První kusy “sedmiček” byly specifické svým zvukovým projevem při jízdě. Mohla za to konstrukce zadní nápravy od firmy Rába. V nábojích kola byly totiž umístěné redukce vydávající velmi typické skučení, které si zájemci mohou z nostalgie připomenout třeba v tomto videu. Vzpomínce na cestu do školy se při tom specifickém zvuku nelze ubránit. 


Karosu se “zpívající” nápravou poznáte snadno podle opravdu masivního náboje zadního kola. Pozdější verze bez reduktorů už mají takový ten “válec” ve středu zadního disku o poznání menší.

Karosa řady sedm se vyráběla nejprve v mnoha variantách – nejrozšířenější C734 byl meziměstský autobus s dvojicí dveří a nízkými sedadly v rozvržení 2+2 – je to zkrátka ta verze, která korzovala českým venkovem. Později přibyla ještě verze C735, která nabídla sedadla s vysokým opěradlem umístěné na “stupínku”, čímž se zvýšila kapacita zavazadlového prostoru.

Doplňoval ji typ B731, což byl městský třídveřový autobus s automatickou převodovkou a rozvržením sedadel, které umožňovalo přepravu více stojících osob – ten znáte jako typickou “městskou Karosu”, mívala takové ty nízké černé koženkové sedačky a u zadních dveří byla nebyla klasická “pětka”, ale jen dvě sedadla a pak taková plošina, na kterou jsme si jako děti sedaly, i když se to oficiálně nesmělo. Vyráběla se i verze B732, což bylo to samé s manuálem a měla sloužit pro příměstskou dopravu. Často se ale pořizovala i do měst, protože oproti automatu měla o dost nižší spotřebu. A když šlo o úsporu paliva, šlo řidičovo pohodlí občas stranou.

Aby byla nabídka kompletní, doplňovala ji ještě zájezdová LC735, která měla jedny plnohodnotné dveře vpředu a vzadu za zadní nápravou jen malý jednokřídlový nouzový východ – zkrátka ten autobus, kterým jsme (pokud vám je kolem třicítky) jezdili na školní výlety. K dispozici tu byla polohovací sedadla a síťované poličky na zavazadla u stropu. Ještě o chlup luxusnější pak byla LC736 – síťované poličky tu jsou nahrazené pevnými, ve kterých jsou navíc k dispozici čtecí lampičky a výdechy ventilace. Nutno říci, že postupem času a výroby vznikaly další a další nuance a odvozené verze a to zvláště u zájezdových vozů, které se po revoluci musely adaptovat přílivu levných ojetých autobusů ze západu. Časem se tedy u “elcéčka” objevují třeba lepená boční okna (místo těch vsazovaných do gumy), klimatizace, ledničky, jiné verze rozvržení dveří a podobně. Nimrat se v detailech by ale bylo kromobyčejně nudné. 


Karosa LC735 s nouzovým východem v zadní části. 

Pojďme se raději podívat na autobusy, které sice také patří do rodiny “sedmiček”, ale narozdíl od výše jmenovaných už nevypadají na první pohled zepředu, nebo z levého boku stejně. Za zmínku stojí určitě verze C744 a B741, což je městská a meziměstská “harmonika” – kloubová verze. Ta je oproti obyčejnému dvounápravovému autobusu delší o šest metrů a měří 1735 cm. Zhruba polovina všech vyrobených kloubových autobusů skončila ve službách dopravního podniku v Praze (kde poslední kus sloužil ještě v roce 2015) a Bratislavě. 

Ještě zajímavější jsou pak verze LC737 a LC757. Označovaly se také HD11 a HD12 a tady už možná některým extrémně pozorným čtenářům naskočí souvislost s OASOU, které jsme se  věnovali v jednom z předchozích článků. OK, dělám si legraci, je mi jasné, že kódová označení si po jednom přečtení nepamatuje fakt nikdo. A to je asi dobře, protože ačkoli se LC757 označovala HD12 stejně jako OASA, šlo o dva rozdílné autobusy. Inu, pořádek musí být, to je hlavní.

Nicméně zpět k tématu. Šlo o luxusní (relativně, na svou dobu a okolnosti vzniku) zájezdové autokary, které příbuznost s hranatými Karosami skrývaly za oblými lamináty. V Mýtě se takto poněkud horkou jehlou snažili na počátku devadesátých let konkurovat západním zájezdovým autobusům. Ačkoli nešlo o vyloženě špatné vozy, prodejní čísla se uvádějí v nízkých desítkách a dodnes se dochovalo jen několik kusů.


LC757 alias HD12 vypadá sice moderněji, ale pod povrchem je to konstrukčně vůz z počátku sedmdesátých let.

Z období těsně po revoluci pochází i zajímavý koncept B732 LEGOBUS. Vůz s lehkou hliníkovou samonosnou karoserií má moderní design a vyznačuje je modulárním systémem výměnných bočních panelů a interiéru – proto onen rozverný název. Během několika desítek minut byl školený technik schopen například změnit počet dveří a sedadel a tím udělat z městského autobusu meziměstský. Svérázný prototyp bohužel nikdy nedostal zelenou a po testech se ho kvůli chybějící homologaci nepodařilo udat žádnému dopravci, protože nesměl na veřejné silnice (na linky s cestujícími se ale paradoxně dostal ve fázi testování). Svojí pracovní kariéru si ale nakonec odkroutil jako letištní autobus v Brně-Tuřanech. Dnes je uložen v technickém muzeu v Brně.


B 732 LEGOBUS

“Sedmičkové” Karosy samozřejmě nesloužily jen v Československu, ale vyvážely se na do prakticky všech zemí RVHP. Suverénně nejvíce jich odebral Sovětský svaz, později i Ruská federace. Vozy zde byly velmi oblíbené pro svojí robustnost a technickou nenáročnost a to jak ve velkých městech, tak v odlehlých oblastech Sibiře. 

Právě tam, ve městě Megion, má snad dodnes Karosa 700 svůj pravděpodobně jediný existující pomník. (Což není v Rusku zas tak neobvyklá praxe, občas mám pocit, že se tam postavením na betonový dekl řeší likvidace většiny starých aut. Koneckonců, na Sibiři má pomník i Tatra 111, i když léty už trochu omšelý).  Do místního podniku Slavněft se mezi léty 1991 a 1994 dodalo na čtyřicet vozů, z nichž některé zde prý jezdí dodnes. Oproti klasickým sedmičkám měly navíc přídavné topení a zateplenou karoserii. Nevím, co je na tom pravdy, ale do Megionu prý jezdily Karosy z Mýta “po ose” a šlo o jediné velkokapacitní autobusy, které si poradily s dopravou dělníků k ropným vrtům v nehostinných podmínkách, sněhových vánicích a mrazech. V roce 2001, deset let po dodání prvního vozu zde se slávou a balónky postavili první dodanou Karosu s pořadovým číslem 0001 na podstavec a napsali ji na bok azbukou něco jak “Karosa, dobyvatel Sibiře”. A prý stojí v areálu Slavněftu dodnes. 


Tak nějak vypadá onen “pomník” Karosy na Sibiři. Omluvte kvalitu fotografií, místní zřejmě nechápou, že orezlý autobus na betonovém deklu je pomník dalekosáhlého významu a vůbec ho nefotografují. 

Karosy řady 700 pravděpodobně nejsou to nejhezčí nebo nejlepší, co kdy v Karose vzniklo. Pro mě osobně jde ale o autobusy, se kterými jsem za svůj život najezdil suverénně nejvíce kilometrů. Ať už na každodenních cestách do školy, na prázdninových výletech, nebo na prvních devadesátkových cestách za hranice. A i když už dneska skoro nejezdí a jejich místo převzaly modernější vozy, na podivné kvílení nápravy Rába a pronikavý závan výfukových plynů z pořádně tlustého výfuku čnějícího ze zadního nárazníku asi jen tak nezapomenu.

 

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Související články

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Irwinek
14. března 2020, 08:52
1

Problémem Karos bylo rozbité čelní sklo - při jeho vypadnutí/ rozbití celistvosti docházelo k vlnění střechy, protože boční sloupky měly prd stabilitu - osazené v plechu, příliš dlouhé a tenké. Leckdy se pak uvolnilo i zadní sklo a střecha se pak pohybovala mimo obrys vozidla.

O tom pomníku jsem tedy neměl ani tucha, kde jsi to, prosím Tě, vyhrabal :-D

reagovat
ro
rock
15. března 2020, 13:31
1

Jinak bych se zastal vzhledu tohodle stroje - když začaly nahrazovat staré ŠL11, bylo to jak závan sci-fi a když pak dostaly turbo a novou zadní nápravu, tak jsme si libovali, jaký je to rychlý a tichý svezení :-)

ro
rock
15. března 2020, 13:33
0

No, to patřilo jinam :-)

K tomu čelnímu sklu: pamatuju si, že jich dost jezdilo s prasklinou, ale zdálo se, že to nikoho moc nevzrušuje...

Irwinek
15. března 2020, 15:50
1

Prasklina nějak nevadila, problém nastal v okamžiku, kdy se kus okna vysypal nebo vylomil. Kdysi to bylo někde i popsané, přední a zadní okno mělo nějak sloužit ke zpevnění konstrukce a když kus chyběl, celý vršek se začal kroutit, okno se uvolnilo celé a už to šlo. Já to viděl dvakrát, z toho jednou už šlo o autobus tažený po nehodě, v zatáčce se celý vršek zakroutil a najednou vypadlo zadní okno a střecha se začala na těch sloupcích kroutit ale to už tahač zastavil :-(
Já měl raději ty starý kulatý mrchy, když se jelo na školu v přírodě nebo na školní výlety, tak už u Zbraslavi jsme vytahovali sváči - houstičky s uheráčkem, řízečky,.... a na závěr pak pytlíky s bonparama - to byly časy :-D

Tomino
14. března 2020, 09:14
10

Seriál o autobusech jsem si oproti mému očekávání hodně oblíbil a těším se na každý díl. Autobusy, co se týče jízdních zážitků představují pro mě opak toho, co mám rád, ale všechny díly jsou tak dobře napsané, že patří k tomu nejlepšímu na Autíčkáři.

A při ranní kávě a čtení si o této "obyčejné" Karose jsem si hezky nostalgicky zavzpomínal na dojíždění do školy, vandry a podobně, to bylo fajn :-)

Díky moc za celou sérii.

Ale rád bych se zeptal autora, Kubo, jak ses vůbec k těm autobusům dostal?

reagovat
Jakub Pospíšil
14. března 2020, 10:55
0

Díky za chválu, to se čte hezky.
Já jsem měl autobusy rád už jako děcko. Auta, autobusy a vlaky, to bylo moje. Naopak jsem nikdy netíhnul k letadlům, to až poslední dobou díky vlivu Jeníka Machače a kluků od Realsim.
Když mi bylo 19, pracoval jsem jako průvodce v cestovní kanceláři a v autobuse jsem trávil reálně polovinu svého veškerého času včetně spaní. Většinou to byla stříbrná Setra 471 HDH - tehdy dost luxusní záležitost. S dobrou partou řidičů byly ty cesty fakt super, rád na to vzpomínám. Tam jsem se rozhodl, že si udělám papíry na autobus, ale bohužel zrovna vešla v platnost novela, kdy se zvýšil minimální věk pro získání ŘP D. A pak jsem si našel práci, která sice nebyla tak dobrodružná, ale dalo se z ní vyžít a noty na autobus šly na vedlejší kolej. Musím se přiznat, že i tak jsem se párkrát za to velké kolo dostal - samozřejmě pro klid všech zdůrazňuji, že jen na soukromém pozemku - a pořád trochu doufám, že jednou se k tomu Déčku dokopu. Jen tak pro radost - řidiče autobusu pro ČSAD bych asi dělat nechtěl.

Safa
14. března 2020, 11:09
0

Souhlas, seriál o autobusech se čte sám. A Kubajz, stále čekám na díl o další legendě, bulharském Chavdaru. ;o)

Jakub Pospíšil
14. března 2020, 11:13
0

S Čavdarem je to složitější. Oni Bulhaři nic moc vlastního nevyrobili, většinou to jsou rebrandované Setry (takže šlo paradoxně koncepčně o velmi moderní vozy, jen strašně zfušované při výrobě). Trochu jsem na jeden výrobek Bulharů narazil v článku o Avii. Ten se zrovna docela nepovedl :)

sp
spooon
14. března 2020, 09:15
0

Jako autor sem s Karosou najezdil největší porci km. Ale asi nejintenzivnější zážitky mám tak z doby před 10 lety, kdy jako čerstvě student ČVUT sem jezdil s meziměstskou verzi s manuálem z anděla s nákupem linkou 149. Kdo ví, tak na trase se nacházela velmi zákeřná zastávka - Klamovka. Kde většinou narvany autobus měl za úkol rozjet se do celkem prudkého kopce. Přeřazení z 1 na 2 stě opravdu chtěli zažít v sedě, protože takový cukanec se jen tak nezažil. A taky by mě zajímalo, do kolika tu jedničku řidiči vytáčeli...znělo to jak start Boeingu :-D

reagovat
Velkej Mara
14. března 2020, 11:20
2

Hezky jsem si početl. Z tohohle seriálu mě paradoxně nejvíc baví články o vozech, co si sám pamatuju, viz Oasa a teď tohle. Kdo se v sedmistovkové karose na školním zájezdu nikdy nepoblil z kombinace "smrad ze všeho možného uvnitř - plné břicho gumových bonbonů a kokakoly - prasácká jízda spěchajícího řidiče - kámoš sedící za vámi a cloumající opěradlem vaší sedačky" jako by nebyl. :D

reagovat
Tomáš Trýska
14. března 2020, 12:45
0

Výhra byla buď sedět vepředu, okdud se dalo čučet ven, nebo vzadu na pětce, kde už to nebylo tak hrozné. Varianta "někde uprostřed" byla většinou záruka na fiasko.

Velkej Mara
14. března 2020, 14:50
0

Pro mně jen vepředu. Ta zadní pětka vždycky strašlivě houpala, takže tam byl pytlík naprostá nezbytnost. :D

Moses
14. března 2020, 15:06
0

Ja som praveze najradsej sedel vzadu v 5-ke, pretoze bola najdalej od uciteliek ;) Kazdopadne tyzdnovy vylet na strednej skole pocas dazda v kombinacii s netesniacim stresnym oknom bol naozaj gol. Esteze vsetci mali zuvacky...

reagovat
Jakub Pospíšil
14. března 2020, 12:04
0

Paráda - já brouzdal Megionem přes street view asi půl hodiny, ale ten pomník jsem nenašel.

Moses
14. března 2020, 15:06
1

Sranda, ze medzimestke maju rovnake farby ako tie nase...

wdave_t
14. března 2020, 12:35
0

Díky za článek, kterej mě vrátil do školních let. Ale těšil jsem se dole na tabulku s technickýma údajema, abych konečně zjistil, co tam dávali na motor a kolik to vážilo :D Nic, žhavím Google.

Edit: LIAZ ML 635 / 636 (12L V6 diesel), výkon okolo 200 koní (už v 2000 rpm), skoro 10 tun prázdný (16 plnej).
-
Komentář upraven 14. 3. 2020, 14:10:24

reagovat
Jakub Pospíšil
14. března 2020, 12:51
0

Ono to bylo různý po celou dobu výroby, lišily se jednotlivé typy, v pozdní fázi výroby bývaly zastavěny i motory od Renaultu, nebo MANu. Proto jsem se do tabulky tentokrát nepouštěl.

wdave_t
14. března 2020, 14:12
0

Abych byl upřímnej, jednotlivý typy a konkrétní detaily mě u autobusů zas tak neberou, ale zajímalo mě rámcově jak velký jsou to potvory. 12L V6 je teda docela legit :D Ale holt skoro 16 tun, no...

Sc
Sch
14. března 2020, 14:30
0

Jen ty motory Renault byli až ve vylepšené řadě 900, laminátová čela a tak.

Ronoath
14. března 2020, 19:52
1

Ale je tam docela zajímavý předěl ve výrobě - a to atmosférické motory a turbo. Dobře to má popsané Rosťopiš a VoVo na stránkách o modelech TT, které doporučuji projít. http://www.mojett.cz/category/silnicni-vozidla/autobusy-v-tt

Jakub Pospíšil
14. března 2020, 20:26
0

Já se přiznám, že původně tam v tom článku anabáze s motorama byla. A taky vysvětlenej systém toho náboje v zadním kole a důvod, proč tak skučel. A dva další odstavce o oknech. A celé to bylo asi dvojnásobně dlouhé. Ale pak jsem na to kriticky popatřil a řekl si, že to už by fakt nikdo nedočetl a tak to zkrátil.

To
Tomshon
15. března 2020, 01:36
10

Já bych zrovna elaborát o motorech a zejména popis a zdůvodnění té Ráby fakt zajímal. Uděláš o tom aspoň mini článek?

sp
spooon
15. března 2020, 12:27
2

Tak se primlouvam!

Ronoath
15. března 2020, 17:55
6

Jakub Pospíšil: To mazání mi přijde unáhlené. Když už někdo otevře článek o vozidle, které z principu musí zajímat jen ty, kdo článek otevřou, stojí za to, aby článek délkou stál za to.

PepaSFI
15. března 2020, 20:04
5

taky si myslím že tenhle web snese trochu jiné čtení. Ostatně, kdo nechce, nemusí to číst, dyť to není povinný.

beastar
15. března 2020, 20:09
4

Přesně tak tohle je článek vyloženě pro lidi, co jsem chodí častěji a znají to. Plus se možná někdo prokliká náhodou, protože zrovna píše článek o tomhle busu jinam anebo je fanoušek Karosy. Normálně ti prostě nikdo tohle číst nebude. A kdo tady z pravidelných čtenářů nechce, tak jak píše Pepa není to povinný přece. Čili kdyby to bylo klidně popisnější a technicky obsáhlejší nic by se nestalo. Není to přece test Dacie. Jinak je to super...

sp
spooon
15. března 2020, 22:09
0

To zas pozor, test Dácie musí být vždy nejdelší a nejpodrobnější!

Jenda_K
14. března 2020, 13:29
0

Na Karosy mám také mnoho vzpomínek, na starýho Maška co prázdnou Karosu používal spíš jako to sportovní vozido, kdy motor vzadu a náhon na zadek umožňoval v zimě specifické projíždění zasněžených zatáček. Závody jezedáků jedoucích na zájezd v Karosách po D1 na veletrh do Brna s rafikou tachometru za rohem. Ale největší vzpomínky jsou stejně na RTO ve kterém jsem jezdil ze školy.

reagovat
beastar
14. března 2020, 14:35
0

Jako dobrý. Doposud sem nevynechal ani jeden článek o busech. Což by se pravděpodobně nikde na jiném webu nikdy nestalo. Možná by to byla i škoda. Protože v těhle krabicích jezdil v podstatě každý. Nehledě na to že některé dobře vybavené zájezdové verze sem obdivoval kdysi dávno a moc dobře si pamatuju jak jsme jako fakani koukali co v tom všechno je:) Někdy i podle nalepených ikon na zadním okně po vzoru zápaďáckých autobusů. A myslím že televize a klima bylo prostě nejvíc. Frajeřina byla TV 2x... jedna vpředu a druhá v půli busu. Některé ty samodomo minibary atd působí dnes komicky, když vlezete do Irizaru i8 a vidíte ten interiér (v některých stavbách) srovnatelný s byznys třídou v letadle, tak no doba a nároky se relativně posunula.

reagovat
Moses
14. března 2020, 15:24
2

Este by to chcelo spomenut rozne specialy, ktore sa uchytili kade-tade. Pripadne prototypy.

reagovat
whitenight
14. března 2020, 23:17
0

Ta hasičská je zajímavá, nějaký podrobnosti k tomu?

Moses
14. března 2020, 23:26
0

Je to LIAZ 101.860 CAS 25K

http://www.liaz.cz/cas25k.php

whitenight
14. března 2020, 23:33
0

Hustý, díky

ro
rock
15. března 2020, 13:16
2

Jé, té CAS 25 jsem kdysi coby velitel požárního družstva velel na vojně :-)

PepaSFI
14. března 2020, 18:10
2

koženkový sedačky? To byla nějaká luxus výbava pro velkoměsta. Já pamatuju pouze sedačky z černé, záhadné gumovité pěny.

reagovat
Goldies
15. března 2020, 10:36
0

A krásně se loupala :-D

Jo
José Jiménez
14. března 2020, 20:01
0

Úplně mě to připomnělo dojíždění do školy přes celý Hradec linkou 25 a řidiče který napůl vysedával ze sedačky ,aby za rachotu ozubených kol řádil za pět.

reagovat
ransom
14. března 2020, 22:00
3

Bodejť by ten automat nežral, když byl jenom dvourychlostní.
Po rozjezdu dloooouhej řev přes spojku, pak mohutné škubnutí celým autobusem, a pak vytočení nebohého dieslu do maxima otáček, což bylo něco pod sedmdesát kilometrů za hodinu. V centech měst, kde se skákalo mezi zastávkami a křižovatkami, to bylo dobrý, ale na dlouhých úsecích předměstí ten autobus musel točit maximálku na dvojku třeba pět kilometrů v kuse.
Na druhou stranu taková Čabajka (Ikarus) byl opačný extrém. Na zastávce za jedna, popojet ke značce druhými dveřmi. Za dva, popojet ke značce třetími dveřmi. Za tři, popojet ke značce koncem přívěsu. Na šestku už to jelo šedesát - ajaj, semafor. A takhle až do další zastávky furt kvedlat šaltpákou.
Ve prospěch Karosy mluví to, že i úplně natřískaná v prudkém stoupání jela furt těch sedmdesát. Plné Ikarusy jsem mezi Vychovatelnou a Prosekem předjížděl na kole.

reagovat
Velkej Mara
16. března 2020, 14:43
0

On ten Ikarus stačil i poloprázdný, aby se skoro nerozjel. Na lince 233 z Palmovky na Prosek, jak je to táhlé rovné stoupání, vřeštěl na dvojku celý kopec a nahoře u bobové dráhy v něm už bylo pěkně horko. :D

Opelfahrt
16. března 2020, 17:17
0

V Brně zase Ikarusy v zimě na sněhu vynechávaly zastávky, které byly v kopci. Lidi se chystali vystupovat a vono houby, jelo se o zastávku dál. To bylo na Lesné. V Kohoutovicích předpokládám taky.
Jinak já jsem jako kluk žral tu obří hlavici řadicí páky a dva sloupečky čtyř červených a zelených prosvětlených tlačítek dveří na palubce. Jinak to nestálo za nic – vždycky v tom byla strašná zima. Ale zase měl luxusní světlehnědou koženku na sedadlech :-)

martin_100
14. března 2020, 22:39
0

K těm zadnim lampám. Z výroby byly vždy jen 4 sdružený v malym prolisu. 5. světlo bylo až tuning z porovzu kdy se pod skupinu origoš světel dávala mlhovka resp 2 mlhovky. Ty už byly mimo prolis a vypadá to prostě divně.
Jinak jsi opomenu ještě jeden prototyp kterej se dochoval a poměrně nedavno se dal běžně potkat na linkách.
https://seznam-autobusu.cz/vuz/19031
Jinak krásnej článek plnej kvalitních infotmací.

reagovat
martin_100
14. března 2020, 22:40
0

LC 15

Vojta
14. března 2020, 23:07
3

Ono, tehdy to nebylo zase tak veselé, jak se to může jevit dnes. Určité provozní těžkosti si ten autobus zachovával po celou dobu své služby, ale ty první roky byly opravdu veselé. Vzpomeňme na videu.

;

reagovat
Opelfahrt
26. března 2020, 00:04
0

„Dvere sa otvárali samočinne počas jazdy bez zásahu vodiča...“ Haha, no to je pravda, to si pamatuju.
Ovšem ty nejnovější telefonní přístroje od času 5:50 jsou pecka, zvlášť „štýlový drevený telefón pre náročných“ v limitované edici :-)

krab
14. března 2020, 23:15
1

Moc hezký. S tímhle typem autobusu jsem taky najezdil jako pasažér nejvíc. Hlavně mě bavil autobus, kde byla manuální převodovka, což tady bylo skoro vždy. Nejdradši jsem jako kluk seděl co nejblíž k řidiči, aby viděl jak tou velkou pákou kvedlá a řadí. A ten zvuk převodovky či diferáku, to je přesně jak to Kuba popisuje a je to i v tom videu. Slyšíš to a hned se v hlavě přesouváš mnoho let zpátky, kdy se jede kamsi na školní vejlet.

A pak byly ty luxusní zájezdový verze. Já si hlavně pamatuju, jak řidiči mívali ty první automaty na kakao, instantní polívky, instantní čaje a kafe. Jako děti jsme si mysleli, bůhví co do toho plastovýho kelímku nedostáváme :-D

No a pak přišlo prozření s první jízdou v západním autobusu Setra, Neoplan, Mercedes nebo Volvo. Jak ti to měli odhlučněné! Karosa se vždycky uměla tak nějak celá zatřást na mizerný silnici. Ale jak se tu píše - je to pro mě taky Karosa řady 700 synonymem slova autobus.

reagovat
ro
rock
15. března 2020, 13:20
0

K té poslední větě "...podivné kvílení nápravy Rába a pronikavý závan výfukových plynů z pořádně tlustého výfuku čnějícího ze zadního nárazníku..."

Nevím, jestli se moje vzpomínky z mádí / dětství nepletou, ale měl jsem vždycky zato, že tahle kombinace se zažít nedala. Že verze s nápravou Rába výfuk v nárazníku neměla (viz foto 14 tady v galerii).

reagovat
Matěj Podhorský
16. března 2020, 15:47
3

Tady se diskutuje sedmičková Karosa a nikdo sem nenalinkuje tuhle písničkou?

Tak tady:

reagovat
RBMK
20. března 2020, 00:27
0

Krásná práce s těmi autobusy, jen tak dál!

reagovat
Frankie
25. března 2020, 23:24
0

Jako decka jsme se tesili, az nam nasi dachavicnou atmesferickou vymeni z turbo. Doslo k tomu kratce po revoluci. No a po kratke dobe se zacal loupat lak, byl bez zakladu. Soferi tehdy u nas na konecne stali vzdy dve hodky do odjezdu na nocni. Tak jsme celou loupali a skrabali, skrabky, toluen... No a pak jsme s ridici ladili nove lakovani. Muselo byt bilomodre, ale mela pruhy jak zajezdaky. Moc se nam libila. A dostali jsme za to po cokolade

reagovat
ToMyx
02. dubna 2020, 20:46
0

Parádní článek i celá série! Autobusy jsou pro mě nostalgické vzpomínky při dojíždění do školy, výlety, závody... Prostě ideální článek k snídani nebo na odpolední siestu. Četlo se to samo!

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford Mustang 2.3 ecoboos 2016
Ford Mustang 2.3 ecoboos

2016 rok výroby
317 koní výkon
2 ccm objem

Ford Econoline  1988
Ford Econoline

1988 rok výroby
179 koní výkon
4 900 ccm objem

Buick Riviera  1967
Buick Riviera

1967 rok výroby
360 koní výkon
7 000 ccm objem

Lincoln Town Car L 2001
Lincoln Town Car L

2001 rok výroby
174 koní výkon
4 600 ccm objem

Opel Insignia Opel Insignia 4X4 BUSINESS 2016
Opel Insignia Opel Insignia 4X4 BUSINESS

2016 rok výroby
125 koní výkon
1 956 ccm objem