Autobusy na Autíčkáři? Ale ano – vždyť po silnicích nejezdí jen mrštné roadstery a nadupadné muscle cary, ale i tihle dělníci silnic. Takový autobus ale nemusí být zdaleka jen nudný kvádr s řadou stejných oken. V historii najdeme nemálo různých zajímavých představitelů téhle autíčkáři možná trochu opovrhované kategorie. Myslím, že stojí za to si pár nejzajímavějších připomenout…
Po pádu železné opony začaly v Československu jako houby po dešti růst nejrůznější soukromé cestovní kanceláře a agentury. Hlad lídí, jež byli ještě před pár měsíci zajatci železné opony po cestování do západních zemí, byl obrovský. Valná většina si ale na vlastní pěst do zahraničí netroufla. I když v honbě za nízkou cenou akceptovali mnozí turisté s povděkem i dlouhé mezistátní cesty v původně příměstských Karosách řady 700, od majitelů cestovek zněl jasný požadavek na levný zájezdový autobus, jež ale nabídne komfort “západních” konkurentů. Hlavními požadavky byla vysoká stavba karoserie, velký zavazadlový prostor, toaleta, klimatizace, nebo ložnice pro řidiče. Zahraniční zájezdové autobusy byly tehdy pro drtivou většinu menších podnikatelů cenově nedostupné a do karet jim nehrála ani absence místní servisní sítě.
Na začátku roku 1990 tak začíná bývalý šéfkonstruktér Karosy, inženýr Josef Nalezenec, pracovat na návrhu luxusního dálkového autobusu. Toho času pracoval v Československých autobusových opravnách (ČSAO) v Praze, kde pro svůj prototyp nadchl ještě další trojici kolegů. Ti se během roku spojili s technology z Čáslavi a zástupci z vídeňského strojírenského podniku Mühlbacher a 28. prosince 1990 vzniká v rámci čáslavských ČSAO samostatný státní podnik “Oprava a stavba automobilů” (OASA). Za pouhých osmasedmdesát dní od založení vyjíždí z bran podniku první prototyp vozu OASA 901 HD12.
Oasa 901 HD12 ve službách liberecké technické univerzity, kde vydržela do roku 2011.
Vůz působil na svou dobu opravdu moderně. Nabídl čtyřiačtyřicet míst pro cestující (plus jedno sklápěcí sedadlo pro průvodce), klimatizaci, minibar, dřez s tekoucí vodou, toaletu s umývárnou, šatnu a ložnici pro řidiče. Za příplatek bylo možné vůz dovybavit i barevným televizorem s videopřehrávačem. Tvary autobusu byly poměrně jednoduché, leč elegantní, za zmínku stála třeba i moderní lepená dvojskla, nebo veliké dvoudílné přední okno. To vše nabízela OASA za cenu výrazně nižší, než západoevropská konkurence. V čem byl tedy háček?
Už jen extrémně krátká doba výroby prvního prototypu napovídá, že na vývoj vlastních řešení nebylo mnoho času. OASA 901 je tak jakousi skládankou z dostupných dílů československé výroby, což bylo znatelné na první pohled. Třeba osvětlení zajišťovaly klasické lampy z Karosy, případně LIAZu, akorát rozesavěné do jiných celků. Sedačky cestující důvěrně znali z dálkových Karos LC735, některé z přepínačů na palubní desce si konstruktéři vypůjčili z Favorita, stejně jako třeba kliky zavazedlníku. Úsměvně pak působily prvky vnitřního vybavení (zvláště u prvních vyrobených kusů), například velký kuchyňský dřez, klasická záchodová mísa, nebo domovní vypínače světel v umývárně. Oproti konkurenčním autobusům byl záchod a umývárna navíc umístěn na palubní úrovni vozu v zadním pravém rohu karoserie, kde ubíral cenný prostor pro sedadla a po otevření dvířek prý “smrděl přímo mezi sedačky”. Tyto drobné kompromisy ale nijak zásadně neovlivnily funkčnost autobusu a nutno říci, že fungovaly pravděpodobně o dost spolehlivěji, než kdyby se autobus musel s omezeným rozpočtem a v šibeničním termínu vyvíjet od nuly.
Přístrojová deska je prakticky shodná se “sedmičkovou” Karosou, na panelu vpravo si povšimněte Favoritích přepínaču.
Trochu hůře ale tato šikovná improvizace fungovala na pohonné jednotce, podvozku a brzdách. Základem pro moderně vyhlížející autobus se stala dobře známá hranatá Karosa řady 700 (vyvinutá v sedmdesátých letech), ze které zde pocházel podvozek, většina elektroinstalace a třeba i přístrojová deska, nebo část pracoviště řidiče. O pohon se staral naftový šetiválec LIAZ M640 o výkonu 189 kW spřažený s osmistupňovou manuální převodovkou Praga 8PS 120. Se zvýšenou karoserií a množstvím výbavy ale bohužel nevyhnutelně vzrostla i hmotnost autobusu. Dle technického průkazu vážila OASA 13100 kilogramů, pamětníci se ale shodují, že reálná hodnota byla nejméně o tunu vyšší. Těžiště vozu se navíc nacházelo poměrně vysoko. Původní podvozek konstruovaný na bezmála desetitunovou Karosu měl tak s naloženým autobusem co dělat. Vůz se citelně nakláněl a v zatáčkách nebyl příliš stabilní.
Zabrat dostával i LIAZácký motor, který měl v zadní části vozu sklon k přehřívání. Tento problém ale mnoho vlastníků autobusu vyřešilo svépomocí montáží dodatečných větráků a chladičů. Zdaleka největším průšvihem vozu byly však brzdy. Autobus totiž nedostal do vínku retardér a musel se spolehnout pouze na karosácké brzdové ústrojí. To mělo vlivem vysoké hmotnosti sklony k extrémnímu přehřívání a zvláště s nezkušeným řidičem se stávala z delšího klesání za volantem OASY skutečně nebezpečná disciplína.
Další velkou chybou autobusu byl naprosto nedostačující výhled řidiče z vozu. Zvláště při pohledu vpravo muselo pro výhled stačit pouze malé okénko ve dveřích a to bylo vše. Díky masivním A sloupkům měl autobus i velmi široké slepé úhly. Traduje se, že řidiči OASY často při manévrování ve městech žádali cestující na předním pravém sedadle, aby jim řekli, zda mají na křižovatce “volno”.
Malé okénko ve dveřích pro dokonalý rozhled opravdu nestačilo.
Šeptanda o těchto nedostatcích a několik nehod nového autobusu nakonec zapříčinila, že se OASA podrobila nezávislým zkouškám. Jeden ze zátěžových testů brzd prý následně ukázal, že při extrémním přehřátí se brzdový buben na zadní nápravě roztáhne teplem o 11 cm(!) v obvodu, čímž se logicky dostane mimo dosah obložení. Výsledek zkoušky byl ale několikrát zpochybněn mnoha znalci z oboru a zaznívají názory, že šlo spíše o diskreditaci vozu na objednávku konkurence. Ať už to bylo jakkoli, situace neušla pozornosti médií a za určitý vrchol “honu na OASU” se považuje bulvárně laděná reportáž v Občanském judu na TV Nova, kde byl nebohý autobus vylíčen za doprovodu dramatické hudby jako stroj na smrt.
Na internetových diskuzních fórech, jež sdružují zasloužilé řidiče autobusů, kteří OASOU skutečně jezdili a dodnes jezdí, se nakonec dočítáme, že pravda byla někde na půli cesty. Ano, brzdy se sice při delších sjezdech měly tendenci přehřívat a vadnout, to je ale nakonec neduh všech autobusů bez retardéru. S jejich úplným selháním se ale nikdo nesetkal. Motor sice potřeboval trochu specifický přístup řidiče, který musel počítat s nižším výkonem, ale brzdou provozu OASA rozhodně nebyla. Jen ten výhled prý opravdu za moc nestál.
Celkem bylo vyrobeno mezi léty 1991 a 1994 133 kusů typu 901 HD12 – některé z nich dodnes jezdí u soukromých dopravců. Na podzim roku 1992 vyvinuli v Čáslavi ještě jakéhosi nástupce s označením 903. Ten využíval motor a podvozek od firmy MAN a měl přepracované přední čelo a bohatší prosklení, díky čemuž zmizely prakticky všechny neduhy vozu. Bohužel vlivem použití zahraničních dílů vzrostla cena na úroveň západoevropské konkurence a OASA 903 tak vyšla na podobné peníze, jako stejně velké Neoplany, Setry, nebo Mercedesy. Je nasnadě, že dopravci raději sáhli po zavedených značkách a proto se prodalo jen deset kusů a výroba byla v roce 1993 pro nezájem ukončena. Tou dobou už se ale bohužel OASA, v roce 1993 privatizovaná, topila v dluzích.
OASA 903 na podvozku MAN s upraveným čelem.
Labutí písní OASY byl ještě model 901.10 z roku 1994. Ten opět využíval komponenty českých výrobců, totiž Motor Liaz M640s a převodovku Praga 8PS 120. Od MANu si vypůjčil pouze podvozkovou platformu. Měl docela podařený moderní design, plnil EURO2 a nechyběla ani zajímavá cenovka. Na záchranu společnosti bylo ale už příliš pozdě a nakonec vznikly jen tři exempláře. .
OASA 901.10 byla na svou dobu opravdu pohledná a moderní, výrobu autobusů v Čáslavi už ale zachránit nedokázala.
Povídání zakončíme ještě zmínkou o modelu, jež pozorným čtenářům jistě v modelové řadě chyběl a to OASA 902. Jednalo se o midibus postavený na základech Volkswagenu LT55. Šlo o první československý midibus a vzhledem k ceně (vyšel na podobné peníze, jako lehce ojetá městská Karosa B732) se příliš velké oblíbenosti netěšil. Vznikly tak jen tři exempláře. Jeden z nich je ale stále v provozuschopném stavu u soukomého majitele.
Midibus OASA 902 je poměrně vzácnou kuriozitou, která příliš obchodních úspěchů nesklidila.
Technické údaje OASA 901 HD12
Motor: Šestiválec LIAZ M640
Převodovka: Manuální osmistupňová
Výkon: 189 kW (253koní)
Maximální rychlost: 105 km/h
Délka: 11900 mm
Výška: 3490 mm
Hmotnost: 13100 kg oficiálně dle TP, reálně o cca 1000kg vyšší
Kapacita: 45 osob
Speciální výbava: minibar, wc, klimatizace, umývárna, ložnice pro řidiče, televizor s videopřehrávačem, dřez s tekoucí vodou
13. července 2019, 19:47
1
Super, díky za připomenutí tohoto busu. Oasou jsem jezdil coby student v půlce 90. let ze Zlína do Prahy. :o)
13. července 2019, 22:13
0
Tou Oasou jsem taky tutově jako dítě někdy někam jel. Ale nevím jestli do Španělska tehdy na dovolenou s rodiči nebo do Říma jsme takhle jednou jeli, vlastně pak i do Londýna. Srandovní byl takovej ten kávovar na instantní kakao, kafe a polívky z prášku. To bylo hrozně in, přitom taková sračka, dneska by to nikdo nepil :-D
S tím dobrodružstvím a brzdama... No já si vybavuju jak jsme kolikrát těma autobusama objížděli placený tunely dost zajímavými silnicemi, nebo třeba v Itálii když se jelo přes Apeniny do Florencie a tak... Se zkrátka šetřilo na poplatcích a jezdilo tam, kam by se Němci se zájezdovým busem neodvážili :)
PS: zajímavý stavby jsou i hotelbusy od Pangeatours. Ty nejstarší byly taky na bázi Karosa. Máma s tchýní s nima jednou jeli někam na zájezd ani to není extrémně dlouho...
13. července 2019, 22:47
0
Díky! Já jako dítě Francie a pak Řím. V té době to působilo na naše poměry neskutečně moderně.
14. července 2019, 16:37
9
V týhle vaně na kolech sem nikdy nejel. Bohatě mi stačilo, když jsme jeli kamsi do Francie. A naše skvělá Karosa zíbnhundrd našla svou smrt kdesi na benzínce v Alpách. Kde nám bylo řečeno... ať jako nemáme obavy, že náhradní vůz byl vypraven. Ok to potěší když víte, že kdyby vyjel teď tak musí ujet 500 aby byl u vás. To vše v době kdy v sedmikile samozřejmě hajzl nebyl z televize vpředu u řidiče běžel po osmé Šimon a Matouš. Na benzínce se za hajzl platilo a pivo bylo tak drahý (pro občany z ČSR), že jsme na to jedno dělali tak dva dni.
Takže zhruba za 24 hodin a 188 cigaret a 15 sežranejch řízků přijela s velkou pompou 757 a teda ne Boeing ale KAROSA. Dodneška si pamatuju, že měla z boku soba. Takovýho jako si lepí volvisti na auta. S velkou pompou jsme přesedlali. No a asi 45 km před cílem při takovém sjezdu na riviéru se začali hřát brzdy i v tom krámu 757. Řidič spocenej, že by napotil atlantik. Cesta co by normálně trvala asi hoďku zabrala rovnou dvě. Celkově jsme to jeli pomalu dva dni. A aby toho nebylo málo po tejdnu jsme touhle sobí Karosou jeli i zpět....... prej už to je opravený říkala slečna delegátka...
To byla moje poslední cesta autobusem kamkoliv! Od té doby auto, vlak, letadlo nebo po svých při nejhorším bajsikl. Od této doby nemám k Českým busům důvěru ani jim moc nefandím. OÁ"Z"A se mi naštěstí vyhnula obloukem a jsem rád. Musel to být neskutečný kepl.
14. července 2019, 18:08
1
Ty jo, tohle nevymyslíš. Takové historky píše sám život.
14. července 2019, 20:20
3
Ovšem 757, to byl jiný luxus! V té jsem se bohužel v životě nesvezl. Zato Oasy mě pronásledovaly celý život. Už jako školáci jsme v ní jezdili na plavecký kurz (to byla ta s logem ČSAD Jablonec), potom jsem se dokonce jednou vezl na tábor tou 902 s potiskem ROSI Bus Lučany nad Nisou a na střední mě dokonce ta zelenožlutá Oasa v galerii odvezla v rámci praktické maturitní zkoušky z cestovního ruchu, takže v té jsem si i zapřednášel do mikrofónu. A pár jízd jsem zvládl i v té s potiskem Technické univerzity Liberec...
-
Komentář upraven 14. 7. 2019, 20:21:38
14. července 2019, 21:06
2
Já na základce jezdil na plavečák v ŠDéčku. To bylo nějaký těsně před vyřazením z provozu a fungovalo jako školní autobus.
A pak fantastická historka je ze Sicílie. To byl můj poslední autobusovej zájezd. To bylo na vejšce organizovala to katedra historie. Sjezdili jsme snad všecny památky a kostelíky na ostrově. Když jsem se chtěl vykoupat v moři musel jsem vstát v šest a jít před snídaní. Ten docent co to organizoval byl nekompromisní a vyjíždělo se hned v 8 ... ten blázen dokonce navedl autobusáka do centra městečka někde uprostřed ostrova, kde se zasekl v jedný křižovatce a zablokovali jsme dopravu na celý dopoledne. To byla sranda. Ten se taky chudák potil jak pumpa a všichni taloši troubili. Pak místní carabinier pochopil že bude užitečnější jít shánět majitele aut zaparkovaných okolo, mezi kterými jsme se zasekly a měli jsme pěkný divadlo. Asi i ti taloši. Ale jakým busem jsme tehdy jeli to už fakt nevim. Ale nějaká Karosa to bejt mohla.
15. července 2019, 08:00
6
Pamatuju si jsem si v autobuse na zájezdu do Bibióne (kam sem jel s babičkou a dědou) šel ve dvě ráno říct řidičovi že potřebuju strašně čůrat ať zastaví a pěkná slečna delegátka spala na předních sedačkách s vyhrnutou minisukní - takže jsem si sedl naproti a civěl a čekal než mi řidič za cca. 10min zastaví. Dodnes si to pamatuju pro devítiletýho kluka parádní zážitek. Sice nevím jaká značka autobusu to byla, ale ty dlouhý nohy a tanga - jako historka to sem tématicky patří :D
15. července 2019, 13:03
3
Martinw: To si začínal brzo. A zase dobře, že byla pěkná. Kdyby to byla kombinace 100kg a bombarďáčků ve svazácký sukni. Mohlo to pro tebe být trauma.... A mohl si být dnes gay například. Cesty páně jsou nevyzpytatelné.
Jakub: Ono 757 byl luxus. Museli poslat to nejlepší. Na té pumpě byla nálada jak před bitvou. Rybičky, lžíce, pilníky a klacky už chrastili a delegátce hrozila újma na zdraví. Zdivočelý dav byl rozezlen. Jinak taková ta hnusně modrá oasa v galerii. Ta má stejný soby na předku jako mělo to 757 zboku. Vyvolali jste ve mě trauma. Neměl bych vás žalovat?:))
14. července 2019, 21:30
-3
Já jsem jel s tímhle busem v roce 1997 do Stuttgartu. Pamatuju si, že jsem byl hrdý na to, že jedu moderním českým autobusem. O to větší zděšení pak bylo, když jsem viděl tu reportáž na Nově. Ta mě tenkrát fakt dostala, pamatuju si ji dodnes. Na dlouhou cestu bych autobusem už asi nejel, ale pro dovolenou by se mi líbil nějaký minibus.
Dokonce jsem sem dal pěkný odkaz na firmu, která minibusy půjčuje, ale bohužel zdejší moderátoři nemají rádi reklamu v komentářích a tak je editují, aby z nich zmizela.
-
Komentář upraven 14. 7. 2019, 22:07:05
15. července 2019, 05:32
6
První koment a hned s reklamou, to je k popukani :D
15. července 2019, 07:32
0
jj a na dovolenou by busem nejel, ale minibus by si půjčil :-)
15. července 2019, 13:06
2
Třeba by jel výlučně minibusem:D Každopádně ať si zaplatí oficiálně minireklamu jako všichni slušný lidi a bude to ok.
15. července 2019, 13:56
1
To víte, a u nás nedávno zazvonil takovej milej a hezky oblečenej pán. Prej, že prodává hrnce, švýcarská kvalita. A tak jsem si od něj koupil nádhernou sadu hrnců s pozlaceným dnem. No, fakt nekecám! Jsou krásný. Celá rodina v nich moc ráda vaří. Kdybyste chtěli, má prej i e-shop, vévévé horstfuchs tečka déé :-D A když objednáte dnes, dostanete ještě zdarma vidličky a nože...
15. července 2019, 09:18
0
Kolem té OSASy co patřila TUL jsem dlouhé roky jako dítě školu povinné dnes a denně chodil a dumal, co to je za stroj..:) A "Rosi Bus" za Jablonce potkáváme dodnes a jsem rád, že jsem se dověděl jaký je to "skvost" :)
15. července 2019, 13:51
1
Mám pocit že to LTčko stojí v Lučanech nad Nisou, firma i SPZ JN (Jablonec) by odpovídala :)
18. července 2019, 10:05
0
Jojo, dole před tou ostrou zatáčkou směrem k serpentýnám. Občas ve dvoře u takového domu, občas naproti na parkovišti. Svého času jsem kolem něj denně jezdil.
15. července 2019, 16:56
1
s busama tady z Mejta sem taky leccos prozil ...
od prujezdu italskou vesnici kdy domorodci sundavali truhliky z oken aby sme se vesli, prez prejezd mostu s nosnosti 2.5tuny nalozenou Karosou po asi nejdivocejsi akci - asi 70hodinovou cestu Karosou na Kavkaz :-)
16. července 2019, 15:59
0
Parádní článek, díky! V roce 2000 jsme s touhle věcí projeli Švýcarsko. Tuším, že ten vůz patřil Dopravnímu podniku Hradce Králové. Jako děcku mi to nepřišlo jako kdovíjaký punk, teda kromě mírně ponorkoidního vzhledu oproti ostatním autobusům na parkovištích. Spíš si pamatuju na pány šoféry, kteří něž přesně sedělo označení "vohnout". :D
07. ledna 2020, 21:28
1
No vono klasický LC 736 bylo daleko lepčí než všechny ty setry, neoplany a bovy dohromady. V karose bylo aspoň místo. Západní zájezďáky mají sesle tak nacpaný na sebe že se tam vejdou pohodlně leda děti.
07. ledna 2020, 21:29
0
Jináč těch LTčkových oas asi bude víc. Mam pocit že Bezdružice jí mají jako obecní a další sem nezas tak dávno zahlíd na Rokycansku
-
Komentář upraven 2. 5. 2022, 09:14:00
27. dubna 2022, 12:49
1
Ano, OAS 902 bylo skutečně vyrobeno minimálně 9 ks, pokud si dobře pamatuji. A prosím, autor článku by si mohl zjistit více informací, pokud chce tento článek psát. Např, že každá OASA (HD12 nebo 901- poznáte je podle polohy zadních dveří a předních dveří řidiče na pantech) vyrobená na komponentech podvozku KAROSA nakonec dostala retarder, spekané speciální brzdové obložení a širší přední brzdy (podvozek měl samozřejmě bubnové brzdy). Tuším, ře asi pouze 3 nebo 4 ks vozidel retarder nakonec neměly, zákazníci si jej nenechali domontovat. O tom, že OASA 901 měla odjeté brzdové zkoušky na zkušebním okruhu v SRN, vyhýbací maner na letišti, atd také nenapsal nic. Pokud pátrám po historii, nedávné, chtělo by se možná více ptát....