Je Alfa GTV 916 krám? I když má Busso...

Pan Krab nedávno psal článek o tom, jak zrádné může být řízení vysněných automobilových hrdinů. V jeho povídání ve výsledku šlo o to, že auta z plakátů vás na živo natolik uchvátí, že budete jen ztěží odolávat pokušení pořídit si je. Já ale dnes chci mluvit o poněkud jiné interpretaci onoho rčení. Totiž, že úchvatná věc z plakátu je mnohokrát boží, skvělá a nejlepší jen a pouze na tom plakátu a setkání na živo může něpěkně zbořit vzdušný zámek o dokonalé ikoně. Alfa GTV sice není zrovna ideální příklad plakátového auta, ale určitému výsadnímu postavení se mezi nadšenci jistě těší. I když se jedná o ta nejnižší cenová patra, ve kterých zajímavá auta můžeme hledat, spojení Alfa, GTV a Busso má váhu a leckdo by právě tuto kombinaci rád hýčkal ve své garáži. A třeba jí vnímá jako dostupný sen… Já mám obavu, že o GTV ve své garáži nikdy snít nebudu…

Víte, se starými auty a dojmy z nich to není vždy lehké. Jako první proměnná do celé rovnice vstupuje očekávání. Internet je mocný a válí se na něm spousta informací. Jasně, na webu musíte poctivě cedit hodnotná data od žvástů, blábolů nebo rovnou nepravd, ale přece jen většina informací nakonec více či méně odpovídá realitě a pokud máte nějaké ověřené zdroje, snadno si z nich vytvoříte docela přesnou představu o tom, jaké dané auto asi je. Jenže nikdy to není stoprocentní. Svou pravdu poznáte až když je vyčtená představa konfrontována se skutečným světem a s oním autem se setkáte na živo. Zde však nastává další potíž. Auta stárnou podobně jako lidé – některá přečkají až do zaslouženého věku v dobré kondici, jiná jsou natolik utrápená životem či svými majiteli, že už poskytují pouze zlomek původních vlastností. Bohužel to vůbec nemusí jít visuálně poznat. Pod krásným kabátem se klidně může skrývat vydechlé bypassované srdce a řídké kosti. Pokud nemáte srovnání s více kusy nebo pokud vedle vás nesedí zasloužilý znalec onoho modelu, nikdy nemůžete tušit, zda právě ono konkrétní auto také nepatří mezi věkem zlískané chudinky. Z takových setkání mohou vzniknout nesprávné soudy a vzpomínky plné hořkosti. A tímto se už konečně dostávám opět k Alfě GTV.

Když jen tak mimoděk nasajete z různých útržků informace o vozidle Alfa GTV, nevyhnutelně si musíte vytvořit obrázek, že pod velice osobitou a bezvýhradně jedinečnou karosérií od pininfariny se skrývá stroj na radost. Auto, které vás uchvátí svým čtyřválcem a rovnou odrovná šestiválcem. Vůz, jenž nadchne podvozkem s veselou kinematikou zadní nápravy a zaplaví všechny smysly poctivou dávkou italského šarmu, mechaničností ovládacích prvků. Designová ikona. Perspektivní youngtimer. Skvělé auto pro řidiče. Zábava na kolech.

Když jsem se s GTV v hlubokém pravěku setkal poprvé, měla pod kapotou dvoulitrové Busso s turbem a nadšení se nedostavilo. “Oukej”, říkám si, “…na téhle je vidět, že toho asi zažila dost..”. Přesto mne to trochu vyvedlo z rovnováhy neb jediné pořádné auto, které jsem tehdy řídil, byl můj bývalý Escort RS2000. Pokus č.2 už proběhl na podstatně lépe vypadajícím exempláři. Jaké bylo překvapení, když se dostavovaly známé dojmy z útržků vzpomínek. Ale dobrá, v tomto případě jsem zase za voalntem strávil tak krátkou chvíli, že jsem beztak nemohl nasát nic, než pár nejdůležitějších věcí. Jenže potřetí už jsem řídil delší dobu, bylo to auto s poměrně nízkým nájezdem a zmapovanou historií a přesto - hláškou z Pařby v Bangkoku – “stalo se to znova…”. To už sakra nemůže být náhoda. Takže se nevyhnutelně dostávám do stejné pasti, jako kdysi Chris Harris ve sloupku o MX-5. Místo vzletných slov a vznešených názorů, které o Alfě GTV sdílejí všichni nadšenci do aut na internetu, mám neodolatelné nutkání říct: Alfa GTV? To auto je jeden velký idealizovaný krám postavený kolem výborného motoru… Nemůžu si pomoct. Jenže co když je to všechno relativní? Co když jsem měl opravdu jen smůlu na nedokonalé kousky?

GTV je skvělý statik. Dokud se na něj díváte, je všechno v nejlepším pořádku a musíte si co chvilku sbírat bradu ze země. A je vlastně jedno, zda koukáte zvenku nebo dovnitř. Klínovitá karoserie rozdělená opticky ve dví výrazným prolisem táhnoucím se od předního blatníku až pod patku zadního okna může být kontroverzní, ale je jednoznačně hodná obdivu. Při pohledu na mohutnou kapotu stoupající k nebesům naskakuje husí kůže, aby pak oči sklouzly k leštěným kolenům sání a duše se dojala. Taková krása. Stejně jako jemná a měkká italská kůže rozprostírající se na sedadlech a v interiéru. Rychloměr a otáčkoměr jsou v kornoutcích na zmrzlinu. Tvary palubní desky mají šmrnc i po tolika letech. Všechno je stylové až po strop a všechno tohle svorně křičí: “Nastartuj mě a řiď mě!”. Že já blbec poslechl…. třikrát…. mohl jsem mít o hrdinu víc.

Místo toho tady musím tvořit tenhle text, přičemž minimálně dvěma majitelům jsem po jízdě pouze pokrytecky chválil Busso a o zbytku taktně mlčel. Srabe! Tak už pojďme na to. První myšlenka člověka po usednutí směřuje opět k oné kůži Momo. Tentokrát ale mozek nezpracovává milé pocity a vůni, nýbrž přemýšlí, kolik centimetrů ta mrtvá kráva ubírá na výšce interiéru. Zkrátka, v GTV se sedí poněkud záchodově a volant i palubní deska jsou spíše pod vámi než před vámi. Nad hlavou pak zbývá místo leda tehdy, jste-li podměrečný zákrs. Daň za design, vole… startuj a jeď… Busso je šestiválec, který se neomrzí. Jemný vespod, razantní nahoře. Když se v automobilovém nebi rozdával zvuk, stál v první řadě. Jenže GTV je cestovní auto, vždyť to má i v názvu – Gran Turismo Veloce – a proto sériový výfuk i sání nabízí spíše tlumené ševelení, než nějaký bordel. To jen tak pro pořádek, kdyby někdo automaticky očekával, že decibelometru dojde stupnice nebo rovnou shoří, když dáte 220 plnokrevníkům napít. Naštěstí to nic nemění na faktu, že ta věc se šesti válci schovaná ve čtyřoké přídi je skvost, který návykově hltá čísla na otáčkoměru a reakcí na plyn ve vás zažehne čirou nenávist ke všem špatně nastaveným elektronickým škrtícím klapkám. Kdybyste chtěli trhat lidem uši stačí zabrouzdat do katalogu Ragazzon. Pak to ale začne být horší.

Internetové legendy často chválí alfí řazení. Mám často ve zvyku u cizích aut před rozjezdem proletět celé háčko, abych si osahal dráhy a rozestupy mezi jednotlivými stupni. V GTV to nebyla rychlopalba skrze kulisu, ale párkrát jsem zakopl a nechybělo moc, abych minul terč… Ale třeba se to zlepší při jízdě. Hmm, jak to jen… Nezlepší Tomáši, nezlepší. Ne snad, že by převodovka byla tragická, ale pokud alfisté mluví o přesnosti a rychlosti, poslal bych je s dovolením k Hondě, aby viděli, jak mají tato dvě adjektiva vypadat v praxi. Řazení v GTV má dlouhé dráhy, lehce gumové dorazy a ani jakási rozhrkanost a vůle na páce, jež jsem zažil ve všech kusech, výslednému dojmu zrovna nepomáhala. Bohužel podobná situace nastává i s řízením. Ano, je citlivé a při rychlé jízdě se o něj člověk bude moci opřít, leč do paměti se mi opět zarylo zvlášť slovo vůle. Kolem středu je mrtvo a ani při korekcích směru v rejdu jsem nenabyl pocitu, že bych po takovém řízení toužil? Ovládací prvky obecně na mě působily ‘staře’. Jako kdyby jejich projev neodpovídal pěticifernému nájezdu.

Pořád by to ještě šlo zachránit. Pořád může fungovat nějaká chemie, charisma, chrakater, duše… Je jedno jak tomu říkáte. Staré GTV s transaxlem také nemělo zrovna skvostné jednotlivosti, ale charisma z něj přímo ustříkávalo, takže dodnes patří mezi mé nejsilnější řidičské zážitky v životě a nejraději bych ho kradl majiteli pravidelně. Jenže GTV 916 tohle neumí. Jedu a pořád si říkám, kdy to příjde. Teď? Anebo teď? A co za touhle zatáčkou? Tak nic… U některých aut občas rádi píšem, že jízdou dokonale zakrývají svou hmotnost. Z GTV mám opačný dojem – je jako silnější holka, která na sebe natáhne legíny a bez okolků přizná, že má celulitidu až ke kolenům. Možná jsem nejel dostatečně rychle, abych objevil kouzlo podvozku. Možná jsem jen kus lamy za volantem a s autem jsme si vzájemně nesedli. Stejně se mi na mysl vkrádá pocit, že podvozková platforma tipo due zkrátka v GTV není žádný zázrak a přidaná kila luxusního cestovního kupé jí zrovna nesvědčí. Jenže to zcela odporuje téměř všem dobovým testům, kde novináři schopnosti GTV adorovali. Kde je ta agilita? Proč mám pocit, že vůbec nepozoruji přínos zadních vícebodových závěsů s pasivním natáčením? Místo vyváženosti cítím těžký předek a nedotáčivost. Přední kola občas marně bojují s přívalem výkonu od šestiválce. Na 17” kolech jsou obuty docela solidní pneu Hankook V12 Evo, kdyby měl někdo pochyby. Na poměry obyčejných aut jezdí Alfa samozřejmě dobře, ale já byl nakrmen zkazkami o skvělém sportovním delikátním podvozku a jsem zklamán. Řízení a řazení jsou v autě a plní svou funkci, což je zhruba všechno, co se k jejich činnosti dá říct. Brzdy, ačkoli čtyřpístkové, taky nijak neuchvátí. Co na tom autě sakra ti lidi vidí? Motor? A dál?

Hlupáku, je to gran turismo, nechceš od něj příliš? Když Alfě povolím uzdu a místo zakroucené (byť stále docela rychlé) okresky přepnem na rovnější silnici první třídy, cítí se očividně více uvolněně. Svižný cruising autu sedí. Nechá vyniknout to nejlepší z motoru, který i na šestý rychlostní stupeň dokáže s krásným kupé obstojně hýbat a každé předjíždění na vytočenou trojku si člověk musí užít. Je to příjemné a vlastně i velmi uspokojivé. Že bych našel svatý grál? No, jak se to vezme. Působit takhle při svižném přesunu po silnicích první třídy umí i spousta jiných aut. A ta třeba na nerovnostech působí komfortněji. Anebo nevydávají zvuky, které vás přimějou naplno soucítít se zavěšením pokaždé, když mu hrbol naloží na bedra plnou tíhu třílitru. Zdravím všechny Fordy Cougar 2.5 V6, které hnijí v autobazarech a nikdo je nechce ani za pětinu ceny Alfy…

Nic nedává smysl. S GTV jsme si nějak nepadli do oka. Nerozumím nadšení internetu a třeba dobový konkurent BMW Z3 Coupé mi připadá jako mnohem lepší auto (jen by mohl mít Busso). Na druhou stranu však pochybuji i sám o sobě. O těch autech, se kterými jsem se setkal… Další pochyby vnáší fakt, že jsem neměl prostor jet s GTV opravdu naplno a možná mi sladká třešnička zůstala skryta. Ale opravdu se projeví až v posledních 20%? Nerad bych vynášel striktní závěry. GTV mi sice připadá jako krám, ale stojím proti téměř jednohlasnému názoru ostatních. Shazuju auto, kterému v roce 1995 Autocar přiřknul titul ‘Best Sport Car’ a Auto Zeitung ‘Best car to drive’. To nejsou zrovna malé kalibry… Takže mi to dejte v komentářích pěkně sežrat. Třeba zjistím, co jsem dělal špatně. Prozatím budu žít se závěrem, že pouze odzbrojující design a skvělý motor mi ke štěstí nestačí.

Komentáře

stirling
25. září 2017, 08:57
0

GTV som chcel ako svoje prve auto ale bohuzial pri mojich 197 cm som sa tam nevosiel.
Ten interier sa mi fakt paci v cervenej je to pekne auto, ale netreba zabudat ze podvozok je z fiat tipo,je to uz stare auto bohuzial.

Je Alfa GTV 916 krám? I když má Busso...

Mohlo by Vás také zajímat

Komentáře

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Fórum

Rušné diskuse

Kategorie

Nepřehlédněte

Sledujte také

Kontakt