reklama
načítám data...

Ford Escort RS2000: Charismatický vidlák

Motoristická okurková sezona je v plném proudu. Auto zazimované, na cestě blátíčko, akce žádné. Proto jsem se rozhodl vyhrabat pravěk a zavzpomínat na jednu rezavou věc, která nesla jméno Ford Escort RS2000.

zobrazit celou galeriiAutíčkářova garáž, Recenze & testy: Ford Escort RS2000: Charismatický vidlák

Ford Escort a RS2000 je docela slavné spojení. V 70. letech si kompaktní Fordy z rodokmenu RS vybudovaly věhlasné renomé jak na závodních, tak i civilních tratích. Bílá RS2000 Mk.II s černou vinylovou střechou to dotáhla až na služebáka od Doylea, pamatujete? Golden era se vším všudy. No a pak přišel v 90. letech na trh Escort Mk.V – ošizená hrůza skýtající tak děsivý komplex levných a podřadných komponent, že ji nezachránily ani dva facelifty a na konci životního cyklu Ford raději (kdysi) slavné jméno Escort pohřbil. Jen málokdo si vzpomene, že varianty RS2000 žily i v 90. letech, zastávajíce pozici hot hatche v nižší střední třídě. Vybaveny dvoulitrovým čtyřválcem DOHC z Fordu Sierra a sníženým tvrdším podvozkem, snažily se Escorty RS2000 zmírnit všudypřítomnou frustraci z plebejských motorizací a navázat na gloriolu svých předchůdců se zadním náhonem, což Ford deklaroval v reklamní kampani sloganem „The Champ is BACK!“. Jestli se šampion skutečně vrátil posoudit neumím neb jsem bohužel neřídil ani „Psí kost“ první generace, ani čtyřokou Mk.II. Avšak jako vodítko, zda-li má vůbec smysl si pamatovat nějaké RS2000 Mk.V – VII, bych posloužit mohl.

PROČ NA NĚJ ZAPOMENOUT

Začnu tím nejhorším. Věcí, která všudypřítomné šetření na posledních generacích Escortu demonstrovala z celého auta zřejmě nejvíc – antikorozní ochraně. Taková zbytečnost jako galvanizování kovu se zřejmě v tehdejší době vůbec nedostala na seznam priorit firmy. Celé auto se vyznačuje ledabylým zpracováním spojů, slabými či žádnými vrstvami antikorozních nátěrů, tenkými plechy. Zkrátka je to *****. Totální *****. Slavné jsou zejména nosníky pod kufrem, kterým stačilo jen pár zim, aby si zahrály na schovku. Popřípadě se zákeřně tvářily, že tam pořád jsou, ačkoli svůj obsah již dávno vyzvracely ve formě rezavého prášku. Sám jsem byl 2x přímo v provozu svědkem situace, kdy zadní nápravnice svévolně opustila konstruktéry zamýšlenou pozici a z nebohého Escortu se stal plaz. Aby snad nedošlo k mýlce, že stačí zachránit nosníky a je klid – prahy, lemy, páté dveře, A-sloupky… prostě všechno.

Na oltář úsporám padla i zadní náprava. Ford se zřekl nezávislého zavěšení generace Mk.IV, takže generace od MK.V dál měly Escorty vzadu klasickou lešenářskou trubku. Důraz byl kladen na sportovní jízdní vlastnosti před komfortem, ale jelikož nebyly přítomny příliš kvalitní tlumiče a pružiny (Jako třeba v případe nových RS Renaultů), výsledkem byla pekelná tvrdost, která v kombinaci s nerovnou silnicí posílala do kopru i onu kýženou sportovnost. Escort na nerovnostech uskakoval a přitom se v zatáčkách nakláněl.

reklama


No a nakonec tu máme design. Mk.V je ještě docela fajn a skládá do sebe typické řízné linky počátku 90.let, ale druhý facelift přinesl mohutné zaoblování snažící se chytit trend doby, čímž auto dostalo nevýraznou odulou tvář a tvary, které za krásné neoznačí snad vůbec nikdo. Jako bonus pak Mk:VII dostal zhruba 100 kg výztuh a tlumících hmot, aby to s ním motor neměl tak snadné. Plasty vevnitř pak byly povětšinou zpracovány podobně ledabyle, jako zbytek auta, tudíž se konalo skřípění v dolby surround. Zatracení tohoto chudáka na kolech, zdá se býti neodvratné…

PROČ SI JEJ PAMATOVAT

Přes všechna výše zmíněná negativa se pod kapotu dostal zázrak s kodovým označením N7A, jehož hlavními devízami jsou linearita a síla. 150 koní sice nezní nijak brutálně, tím spíš když hmotnost v průběhu doby vystoupla z 1090 na 1190 kg, ale tohle je skutečně moc dobrý motor. Vlastně je to úplně nejlepší motor, který se do Escortu dával. Zapomeňte na příšerně nespolehlivý turbodiesel nebo pomalé a přitom rozežrané čtyřválce řady Z(m)etec. N7A nabízí velmi příjemnou dynamiku, prakticky stejnou kombinovanou spotřebu jako 1.6 nebo 1.8 a ke všemu je ještě mechanicky velmi odolný a spolehlivý. Není to typický sportovní motor s výkonovou špičkou ve vysokých otáčkách, spíše takový medvěd se silným středním pásmem a nepolevujícím záběrem do 6.500 ot.  A pak ten zvuk. Sytý a hluboký ryk poctivého atmosférického čtyřválce, v nízkých otáčkách líbezně rezonující, před červeným polem naléhavě řvoucí. Budete chtít mít pořád stažené okýnko a v případě aplikace jakéhokoliv otevřeného sání zaručuju husí kůži při každém prošlápnutí plynu. Doporučuji kombinovat s lehkou generací Mk.V, která vás neokrádá o zvuk a umí být navzdory pesimistickým papírovým údajům (0-100 prý 8,7s) až nečekaně rychlá, snad bych použil i slovo divoká.

Takže jistě oceníte sportovní sedačky Recaro, které dobře vedou boky a sedí se v nich příjemně i přesto, že prakticky neposkytují oporu pro ramena a pravděpodobně budou mít jen zlomek původní tuhosti a vysezenou levou řidičovu bočnici. Pozice za volantem celkově dá vzpomenout, jak krásně nízko se sedělo v obyčejných autech, když ještě neměly ponton karoserie inspirovaný Halinou Pawlovskou. Volant i řadící páka jsou tam, kde je čekáte, pedály mají správný chod, tvar i rozmístění. Přístrojový štít je ztělesněním slova jednoduchost a oranžové ručičky na bílém podkladu jsou skvěle čitelné. Čert vem nějaké plasty, v Escortu se sedělo příjemně a vzpomínám na to rád.


Stejně jako na jízdu samotnou. Přestože poněkud retardovaný podvozek není prvoplánovým zdrojem euforie, pořád mluvíme o poměrně lehkém analogovém hot hatchi bez čičačinek a elektronických asistentů. A v takových autech je jízda zážitkem už tak nějak automaticky. Navíc s postupujícím časem přestane vadit i ten podvozek, který je přes svou nedokonalost podobně nadšený jako motor a má (jako pravý Ford rodokmenu RS) po odstavení plynu v zatáčce přetáčivé choutky. Možná mu chybí sofistikovanost a odolnost vůči odstředivým silám, možná budete proklínat konstruktéry do pátého kolena za neschopnost filtrovat rázy a zároveň odolávat náklonům, ale výsledný projev je tak nějak sympaticky surový. Stejně jako je zábavné hrát primitivní krtkovanou, je zábavné řídit primitivní Escort RS2000, po rovinkách jej honit od krajnice ke krajnici, protože vyžaduje neustálé korekce, před zatáčkou vysvětlovat tupým brzdám, kolik brzdného účinku to vlastně chcete a v  zatáčce se prát s točivým momentem N7A, které se vám snaží vytrhnout volant z ruky.

Rychlé? Ani náhodou. Sportovní? Jak se to vezme…  Charakterní? Jednoznačně. Jako prototyp vidláka v kostkované košili a gumákách (= holínkách pro čtenáře z Čech), který grgá, prdí a nemůžete s ním jít srkat Legendario do vyhlášeného baru v centru, ale za to se odmění upřímností a z jeho jadrných kameňáků se budete lámat smíchy. Jedinými delikátními a přesnými nástroji v autě jsou řízení a převodovka. Řízení v Escortu představuje pádný důvod, proč občas brečet nad mrtvými a nepřesnými systémy moderních přibližovadel. Na převodovku zase s láskou vzpomínám kvůli přesnosti a zejména ideálně nakrátko poskládaným rychlostem s dlouhou jedničkou, která umožňovala pálit přední pneumatiky na výjezdu z vraceček.


VERDIKT

Zapomnění či vzpomínky? Bohužel to vypadá, že možnost a) se stane realitou. Po letmém pohledu na autoscout jsem zjistil, že v celé Evropě jsou na prodej pouze jednotky kusů. Zachovalá auta, jejichž karoserie zázrakem přežila povětrnostní vlivy, většinou mají své dlouhodobé majitele, kteří se jich pravděpodobně budou zbavovat jen zřídka. A tito lidé budou za pár let možná jediní, kteří si zkratku RS2000 budou spojovat s 90. a nejen 70. léty minulého století. RS2000 je auto ze staré školy. Hrubé, mechanické, analogové. Je třeba jej řídit, ne se jen dívat. Drama a charisma sršící z každé škvíry tohoto obhroublého hot hatche, jsou však degradovány nedokonalostmi. Mnohokrát mi vykouzlil úsměv na rtech. Miloval jsem neúnavný projev motoru a jeho vytí před omezovačem… Mám chuť nostalgicky zvolat „Champ is back!“. Ale když se sám sebe zeptám na stěžejní otázku: „Koupil by sis ho znovu?“  odpověď by byla zřejmě ne.

PS: Ano, mladá verze Vavrise má vskutku zajímavý "akční" výraz a NE, nemusíte to zmiňovat i v komentářích :)

reklama


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Di
Dirof
12. července 2017, 14:06
0

Já si myslím, mk6 si plně zaslouží označení krásné auto a určitě nejsem sám, kdo si to myslí. U mk7 bych byl opatrnější kvůli poněkud uměle naroubované přední části. Motor 1.6 Zetec - neupíjel olej, výměna oleje 1x za dva roky, mechanicky naprosto spolehlivý, co jiného vydrží přes 20 let ? Baterka měněná jen 2x. Antikorozní ochrana - kdyby byla lepší, člověk nemá důvod měnit auto. Mezi zajímavé vlastosti patří i to že v zimě vyjel tam, kde ostatní jezdily čtyřkolkama. K tomu obrovský kufr, spoustu místa vevnitř. Na tento článek jsem s radostí klikl a pak jsem přemýšlel o jakém autě vlastně čtu.

reagovat
Ko
Komin
12. července 2017, 17:14
0

Vyjel tam kde ostatni jezdili ctyrkolkama... To jsou prdy :D Mam pocit ze tady nekdo roky nejel jinym autem nez escortem a ma pocit ze je ten kram nejlepsi.

Di
Dirof
12. července 2017, 17:59
0

V oněch místech se opravdu předokolky moc nevyskytovaly a na hodně strmé, namrzlé a zasněžené cestě to překvapí a potěší.
Neříkám že je nejlepší, ale minimálně hodně slušné auto. Kdy byl z pozinku je to 3310 mezi auty.



reklama

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Cadillac Eldorado  1993
Cadillac Eldorado

1993 rok výroby
250 koní výkon
0 ccm objem

Chevrolet Tahoe  1997
Chevrolet Tahoe

1997 rok výroby
200 koní výkon
5 700 ccm objem

Ford Mustang GT 5.0 (2015) Custom 2015
Ford Mustang GT 5.0 (2015) Custom

2015 rok výroby
309 koní výkon
3 700 ccm objem

Nissan Primera Kombi, 2,2 DI, Wagon, (WP12),  2003
Nissan Primera Kombi, 2,2 DI, Wagon, (WP12),

2003 rok výroby
93 koní výkon
2 ccm objem

Chrysler Sebring 2.7 V6 dovoz ŠVÝCARSKO  2001
Chrysler Sebring 2.7 V6 dovoz ŠVÝCARSKO

2001 rok výroby
200 koní výkon
2 736 ccm objem