Ford Galaxy 2.0 TDCi: Peníze kazí charakter

DISCLAIMER | Redakce Autíčkáře upozorňuje velevážené čtenáře, že hodnocení automatické převodovky může být zavádějící. Kolega Adam podle všeho hodnotil dvojspojkovou převodovku. Nic takového však v současném Fordu Galaxy není, nebude a nemá být. Netušíme, kde kolega přišel k vozu v takové konfiguraci a doporučíme Adamovi nějaké školení na téma převodovky.

Děkujeme za shovívavost.

-H-

Pokud jste si stačili všimnout, mám rád věci, které prostě plní svůj účel. Mám rád Ladu Nivu, protože je jednoduchá a schopná v terénu. Mám rád Dacii Duster, protože na minimálním půdorysu nabízí maximálně schopné auto a mám rád i současné Lexusy, protože nabízejí luxus podávaný úplně jinak než konkurence. Konečně mám také rád Galaxy, tedy alespoň jsem měl moc rád vůbec první generaci, sdílející platformu s Volkswagenem Sharan a Seatem Alhambra. První Galaxy je dodnes ceněným vozem vyhledávaným zejména rodinami s nadstandartními nároky na prostor a potomstvu-vzdornost™. Nyní jsem dostal příležitost vyzkoušet, kam se za ta léta posunula současná generace. Je stále ještě praktická a nenáročná na řidičovu pozornost? A je tam někde i nadále ukrytá radost z řízení tak typická pro Ford?

Abych se přiznal, pročetl jsem všechny testy současné generace, abych na autě našel to podstatné, co jinde nezaznělo. Pokud nezbytně nutně potřebujete vědět, kolik milimetrů je pod dvojitým dnem zavazadlového prostoru, zamiřte do nejbližší trafiky a pořiďte sobě příslušné grafy a tabulky. Já s obrovským Fordem prožil deštivý týden, stal se mým útočištěm v nákupních horečkách a nakonec jsem na něm najel necelých 1 000 km při neúspěšném pokusu najít místo, kde alespoň hodinu nepadá z nebe voda. Následující řádky jsou tedy směsicí dojmů milovníka všech počinů čtyřkolových s lehkou formou OCD, souhrn nečekaných (a častou nepodstatných) spotřebitelských rad a hlavně trocha té automobilové beletrie.

Začněme prostorem. Toho je v Galaxy opravdu hodně. Kdybych byl muž tělesnou konstitucí připomínající vikingského válečníka, cítil bych se v kožených sedačkách asi nejlépe. Hlavně kolem boků a ramenou jsou prostorově skutečně velkorysé a komfortem připomínají, proč silnější postavy doteď nedají dopustit na první generaci. Jenže moje konstituce je vyloženě rachitická, typu ‚těhotná žížala‘, takže jsem byl nakonec mezi mohutnými bočnicemi trochu ztracený, nedosáhl jsem levým loktem na područku a o středový panel jsem se musel vyloženě opřít. Tedy neberte mé postřehy jako stížnost. Jsem opravdu rád, že jsou v dnešní době i auta, do kterých se vejde ‚normální‘ chlap, který při pokusu nacpat se do Peugeotího iCockpitu utrhne volant a v Miatě rozsedne sedačku, tlumiče i celý zbytek vozítka Malibu Stacy. Není to jen velké křeslo, které umocňuje prostornost kabiny. Můžete se pohodlně protáhnout, i tu největší dětskou sedačku upnete na první dobrou, a pod stropem je tolik místa, že z něj budete na jaře vyhánět vlaštovky, aby nezahnízdily. Pokud vám, stejně jako mě, nevoní vlna crossoverů a SUV, pak pořádné MPV od Fordu je tím pravým dostavníkem pro vaši rodinu. Dokonce má použitelné zadní sedačky i pro dospělé lidi, což už ani v této třídě není pravidlem. Sám za sebe jsem si sedl třikrát, přičemž vzadu by se mi na hlavu vešel i fez.

Vnitřnímu prostoru však přeci jen musím něco vytknout a to až americký přístup k elektrifikaci zbytečností. Třetí řada je tlačítky výsuvná z podlahy pomocí motorků, což osobně považuji za marnivé gesto přepychu jednak kvůli případné spolehlivosti ale hlavně kvůli zbytečně zdlouhavému chodu. Stejně tak dálkové skládání opěráků druhé řady podobnými tlačítky z kufru postrádá tak důležitou samozřejmost. Opěráky se sice sklopí, ale opěrky hlavy zůstanou vysunuté a zaseknou sedačku na půl cesty o záda předních sedadel. Takže zmáčknete čudlík, spustí se elektromotorek… a stejně musíte jít dopředu zaklapnout opěrák zpět, zatáhnout podhlavník a nakonec se přistihnete, že příslušné knoflíky vlastně už vůbec nepoužíváte. Nevím, jestli mi jen chyběla představivost, ale ani po důkladném zkoumání jsem nepřišel na to, kam s roletkou v kufru po vysunutí třetí řady.

Když už jsem se pustil do vytýkání, musím pokračovat k palubnímu informačně-zábavnímu systému. Ten totiž působí, jako by pocházel ze dvou rozdílných aut. Digitální palubní deska je vyloženě povedená a v mém osobním žebříčku je vysoko nad všemi ostatními, byť sebe-prémiovějšími povozy. Oproti tomu je obrazovka na středovém panelu nesouměrně malá a zakloněná pod podivným úhlem. Grafika není na středovém panelu příliš aktuální a pohyb v položkách je píše pro objevné povahy. Přesně naopak tomu je u digitálního štítu, který obsahuje vše podstatné snadno dostupné tlačítky na volantu, a díky hlasovému ovládání jsem se přistihnul, že tu prostřední obrazovku vlastně vůbec nepotřebuji.

Jak se s takovým Fordem Galaxy vůbec jezdí? Osobně mám Fordy rád hlavně pro jízdní vlastnosti a tak jsem na palubu nastupoval s poměrně vysokým očekáváním. Nejsem zarytý atlet, vyžadující sportovní výkon i od Dacie MCV, přesto, je to konec konců Ford – auto, které vás přitáhne praktičností a získá řízením. Musím se přiznat, že mé pocity jsou doposud rozpolcené. Naftu spalující motor je svým projevem ze staré školy. Poctivě tahá ‚vocpoda‘, zní jako traktor a přesto nevyžaduje nadměrné přísuny paliva. Po pokusu o vyloženě úspornou jízdu po Praze a následující D11 se mi dařilo držet hodnoty pod 7l/100km. Až dynamické zkoušky ji vytáhly na dohled osmičce, což je vzhledem k velikosti vozu, váze a zejména dálničnímu tempu německého autobahnu skutečně skvělý výsledek.

Podvozek je přesně ve zlatém středu kompromisu mezi pevným vedením a pohodlím a o čtyřkolce se vlastně ani nedozvíte. Auto pod plynem prostě zabírá a jede tam, kam chcete. Ani opravdu drsné pokusy poplést počítač, které by starší Haldex poslaly do škarpy, nehnuly stoickému Fordu brvou. Kde je tedy původ mých protichůdných pocitů? Jej jím rozhodně a pouze převodovka. V teoretické rovině chápu výhody dvou-spojkových skříní. Mít takového Boxtera nebo Audi TTRS, určitě ji vystavím na piedestal a opředu květinovými věnci, ale koho ji proboha napadlo nacpat do MPV? (Nevím, koho to napadlo, ale konstruktéři ve Fordu to nebyli, proto má Galaxy klasický automat s hydrodynamickým měničem, cehož si motoristický novinář nemůže nevšimnout, že Adame? :-D pozn. Hamster) Nerozhodnost a nervózní popojíždění v kolonách je nejspíš vlastnost konstrukčně vrozená, ale pokus katapultovat starším generacím protézy při podřazování na dálnici jsem skutečně nečekal. Vlastně jsem si poprvé myslel, že nás zezadu nabral kamion. Tedy na druhou stranu následující akcelerace skutečně náraz náklaďáku připomínala, ale já bych přeci jen raději uhlazený průběh hydroměniče ( No já ti nevím, jak bych ti to jen řekl… no… on to je hydroměnič. pozn. Hamster). A že Ford na palubách pár povedených kousků ještě nedávno míval.

Závěr

Pokud bych měl vůz hodnotit v číslech, jistě bych došel ke skvělým výsledkům. Spousta prostoru, nízká spotřeba i konkurenceschopná cenovka vypadají na papíře skvěle. Pokud bych měl hodnotit testovaný exemplář z hlediska soužití a ‚prostě chytrých‘ řešení, měl bych spoustu výhrad, ale to by bylo v tomhle případě absolutně zbytečné, protože na všechny mé připomínky existuje jedno báječné řešení: Nekupujte si Glaxy s výbavou. Nejslabší varianta  dvoulitrového turbodieselu bude optimální motorizací, a zapříplatek stojí i chytré adaptivní LED světlomety, které fungují dokonce ještě lépe než u mnohem dražších vozů. Taky vyhřívané člení sklo má něco do sebe, ale zase tak nezbytné není. Zbytek bych prosil v základu. Šestistupňový manuál, manuální ovládání sedaček, palubní systém z doby gameboyů a tempomat v pravém kotníku jsou těmi pravými léky na každý z mých stesků. Nakonec zbyde auto se skvělým podvozkem, hromadou místa a v dané kategorii nejlepším zážitkem z řízení. Kazí tedy peníze charakter, jak napovídá nadpis? U Fordu Galaxy rozhodně ano.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 996 cm3
Výkon: 190 koní/140 kW v 3 500 ot./min
Točivý moment: 400 Nm v 2 000 – 3 000 ot./min
Převodovka: osmistupňový dvouspojkový automat s možností manuálního řazení (dodává se jen ve speciální limitované Forman edition, standardně osmistupňový hydroměnič – pozn. Kubajs)
Maximální rychlost: 202 km/h
Akcelerace z 0 na 100 km/h:  10 s 
Průměrná kombinovaná spotřeba (udávaná) v testu: (4,2 l/100 km ) 7,8 l/100 km 
Základní cena 2.0 EcoBlue AWD AT: 1 139 000 Kč