Ptejte se: Třídveřový hatchback nevšedního vzhledu

Po delší době jsem zalovil v redakčním mailu a našel tam docela zajímavý dotaz:

Zdravím redakci.

Po několika letech v centru Prahy jsme se letos se ženou rozhodli pro suburbanizaci a odstěhovali se na vesnici kus za hlavním městem. Hromadnou dopravu tu reprezentuje šest autobusů ve všední den a celé dva o víkendech a svátcích, potřebujeme tedy pořídit druhé auto, které by žena využívala na každodenní cesty do práce (cca 25 km), na nákupy, ale občas i na delší trasy. Ideální bude tedy auto na benzín.

Nehledáme nic řidičského ani přehnaně silného, auto bude sloužit jako dopravní prostředek, většinou navíc na nudných příměstských a městských cestách, takže nezáleží na radosti z jízdy, ale chtěl bych, aby dělalo radost vzhledem a pohodlím v interiéru.

Protože nemáme děti ani psa, stačí menší auto, nejideálnější bude dvoudveřový hatchback. Chtěl bych ale, aby se ženě líbil a aby si ho oblíbila. Neláká jí prémie, velká auta, opulentní dvoudveřová kupé, ale ani nic nudného ve stylu Fabie. Koukali jsme zatím na takovou tu “retro” klasiku: Mini, Fiat 500, Beetle… Ale možná vás napadne i něco lepšího. Rozpočet je kolem sto tisíc se stropem na sto dvaceti.

Předem díky za tipy.

Díky za dotaz. Myšlenka toho, že i spotřební automobil může majitelce dělat radost neotřelým vzhledem a pěkně zpracovaným interiérem se mi líbí a je mi blízká. Dvou-, v případě hatchbacku tedy spíš třídveřových, aut sice v posledních letech na trhu ubývá, mezi ojetinami jich ale ještě najdeme docela slušnou řádku. Když se ale přidá ještě požadavek na originální neokoukaný vzhled, je to už trochu těžší zadání. Ale i s tím si poradíme.

Malým hatchbackům sluší trochu přehnaný a roztomilý design nejvíce a návrháři si tak v téhle kategorii můžou dovolit kreace, které by všude jinde působily nevkusně a lacině. Je ale třeba říci, že za veselými barevnými detaily se v některých částech skrývá poměrně pofidérní zpracování a nekvalitní materiály. Nezřídkakdy bývá příplatek za praštěný design poměrně vysoký a po odeznění prvotní “zamilovanosti” do originálního vzhledu zbude jen rozpačitá pachuť levných neměkčených plastů a povrzávání.

To víc než kde jinde platí u ojetých Fiatů 500. Italské miniauto sice nestárne vzhledem (vyrábí se už třináct let!), ale zpracováním bohužel ano. První kusy v chudších výbavách zkrátka věk nezakryjí a v případě vyššího nájezdu jde o poměrně rozhrkaná přibližovadla. Mechanika sice funguje vesměs spolehlivě, nižší výkon motorů by u dojíždění také nemusel vadit, ale obávám se, že pocit z jízdy nebude v plastovém království na prosezelých sedačkách příliš příjemný a tím nesplníme požadavek na pohodlí.

A dost podobné pocity lze zažít i v letitém ojetém Mini. To je sice o třídu výše, ale i zde se léta zpravidla projevují vrzáním a pevné plasty obdrží v provozu nejeden škrábanec. Navíc se Mini kvůli své sportovní nátuře stává často náčiním okreskových nadšenců, kteří u levnějších verzí kompenzují nedostatek výkonu trápením motoru ve vysokých otáčkách. A oproti všem konkurentům je Mini zdaleka nejtvrdší, což je sice žádoucí při sportovnější jízdě, ale k pohodlí to příliš nepřispívá.

U Volkswagenu vychází rozpočet na první generaci New Beetlu vyráběnou mezi roky 1998-2010 (vážně už je to tak dlouho?). Ačkoli se mezi petrolheadskou veřejností nedočkal příliš nadšeného přijetí, čistě z uživatelského hlediska to není špatné auto. Podvozek je odladěný spíše do pohodlna, ale pocitově mi přijde mnohem lepší než ve čtyřkovém Golfu (ze kterého platformou vychází). Od koupě zachovalého New Beetlu s benzínovým motorem vlastně nemohu odrazovat. Stále platí poučka, že Golf je ideální auto pro ty, kdo úplně přesně nevědí, co chtějí. Vy víte, že chcete něco stylového. No a Bettle je prostě stylový Golf.

Pojďme se ale ještě podívat na nějaké další tipy. Když jsem si přečetl zadání, hned mě napadla Lancia Y. Poslední vyráběný model italské automobilky je sice maličký, ale nabízel vždy bohatou výbavu, kvalitní zpracování interiéru a spoustu možností individualizace. S motory FIRE jde navíc o velmi spolehlivé auto, dobrá je i ochrana proti korozi. Stačí jen najít nějaký kousek, kde bude barva vnitřní kůže pěkně ladit s exteriérem, a pokud bude trochu oplácaný design zevnějšku paní manželce po chuti, není nad čím váhat.

Na druhou stranu chápu, že ne každému oplácaná přeslazená baculatost Ypsilonky sedne. Naštěstí je ale pod Fiatem ještě jedna automobilka vyrábějící sice nepříliš peníze vydělávající, ale za to stylové a zajímavé vozy. Ano, Alfa Romeo, konkrétně model MiTo by mohla být ideální varianta plná emocí, trocha toho “cuore sportivo” pocitu možná také potěší. S tím ale souvisí podobný problém jako u Mini (i když ve zdaleka menší míře). MiTo je docela tvrdé a neposedné, takže spíše než pohodlí upřednostňuje radost z jízdy a čitelné jízdní vlastnosti.

Závěrem se tak nabízí obligátní otázka “co bych si v téhle situaci koupil já?”. A odpověď asi pravidelné čtenáře nepřekvapí. Ano, myslím si, že řešením by mohlo být Volvo C30. Na platformě zčásti společné s Focusem vzniklo v Göteborgu pohledné kupé, s benzínovou jedna-šestkou to sice není trhač asfaltu, ale na normální ježdění úplně stačí. Samozřejmě jde pořídit i silný pětiválec, ale to by bylo v rámci zadání asi spíše na škodu. Kromě hezky zpracovaného interiéru a nevšedního vzhledu potěší i příkladná bezpečnost a fakt, že tohle auto už jen velmi pomalu ztrácí na ceně. Jediným problémem by tam mohl být poměrně malý výběr na trhu ojetin.

A co byste na dnešní dotaz odpověděli vy? Souhlasíte s mým výběrem, nebo se šeredně mýlím? Napadají vás další vhodní kandidáti? Svěřte se v diskuzi.

Komentáře