Osmdesátkové přístrojovky: Čeká je slavný comeback?

Není asi žádným tajemstvím, že mám opravdu rád automobilové koncepty a studie. Ani ne ty, které předznamenávají sériovou podobu nových vozů, ale spíše ambiciozní a extravagantní “výkladní skříně” vývojových center, které hlásají do světa “podívejte se, co bychom vyrobili, kdyby neexistovala žádná pravidla a zákony trhu”. A za zlatou dobu šílených kreací na čtyřech kolech považuji osmdesátá léta. Desetiletí, jež se utápí ve fialovo-tyrkysové záři blikajících neonů a diod, kde  svět budoucnosti brázdí placaté sporťáky a zní umělý zvuk syntetizátorů. 

Někteří považují osmdesátky i za zlatou éru automobilového designu. Tak radikální bych asi zase  nebyl, každá doba měla a má své. Tato epocha ale přinesla do interiérů segmentové displeje a barevné diody. Digitální přístrojová deska byla u konceptů stejnou samozřejmostí, jako je dnes pohon na elektřinu. A zdaleka nezůstalo jen u konceptů. I spousta seriově vyráběných vozů disponovala digitálními přístroji. Vzpomeňme třeba na starý Fiat Tipo. 

Ruku v ruce se spoustou blikátek a digitálních číslic šly i řady dedikovaných tlačítek. Nejeden luxusní vůz z té doby disponoval rozsáhlou “klávesnicí” na středovém panelu, volantu, nebo pod budíky. Mnohdy to byla titěrná tlačítka, měla stejný tvar, ne vždy byla podsvícená a jejich ovládání potřebovalo možná stejnou dávku šikovnosti a soustředění, jako dnešní dotykové displeje. 

No a koncepty, jak už to tak bývá, dotáhly tenhle princip do dokonalosti, místy až absurdnosti. Pojďme se podívat na několik typických představitelů osmdesátkového šílenství

Buick Wildcat, 1985 

Segmentový displej uprostřed je podsvícený samozřejmě typickou zelení. Po obvodu se nacházejí tlačítka, jež zpravdila nacházíme na páčkách pod volantem. Ovládání světel zastane čtveřice tlačítek po levé straně, dostatek knoflíků čeká i na středovém panelu. A jako bonus se z palubní desky tyčí head-up displej. Tohle, že je ten Buick, co vyrábí nudná auta pro americké důchodce? 

Pontiac Banshee, 1988 

Sice se mi podařilo dohledat jen dvě nekvalitní fotky, ale světle šedý interiér posetý knoflíky a displeji si zmínku v dnešním výčtu rozhodně zaslouží. V duchu motta “co je oblé, to je dobré” se z přístrojové desky a volantu zvedá hromada tlačítek rozličných velikostí a tvarů, v přístrojové kapličce čekají na zažehnutí tři různě veliké displeje. Široké spáry, nebo tvrdé plasy tenkrát evidnentně nebyly ničím, za co by se měly vozy stydět, ale hudbou budoucnosti. 

Mazda MX-03, 1985 

Ano, tohle je opravdu koncept první MX trojky. Takového toho malého a nepříliš hezkého kupé. Inspirace kokpitem stíhačky, nebo možná vesmírné lodi je zde nepřehlédnutelná. Reálná použitelnost ovladacích “řidítek” bude asi mizerná, ale kdyby se tenhle interiér nakonec přeci jen dostal do seriové MX3, neváhal bych ani minutu a jednu si pořídil. 

ItalDesign Orbit, 1986 

U Orbitu, malého městského hatchbacku, si můžeme povšimnout dalšího klasického osmdesátkového “nešvaru” v podobě “dotykových” tlačítek. Ano, já vím, nebyla tak úplně dotyková. A právě v tom byl ten háček. V místě tlačítka se musel trochu promáčknout krycí plast, časem se vymačkávaly a jejich spolehlivost byla…řekněme diskutabilní. Jenže když se pak poskládají takhle vedle sebe na obrovskou přístrojovku, klidně jim to odpustím. Jinak je to “klasika” se vším všudy. CRT obrazovka, doutnavky a výrazný potisk – tak to má zkrátka být.

Citroen Karin, 1980 

Třímístná kabina jako v McLarenu. Řidič sedí uprostřed, na volantu má telefonní číselník, tachometr je před spolujezdcem vpravo, otáčkoměr před tím vlevo, řidič sleduje skrz volant CRT obrazovku. Vpravo od volantu se vykukuje kompaktní ovládání topení, vlevo tempomat a to je celé. Ač to asi zní dost divně, napadá mě slovní spojení “přeplácaný minimalismus”. A aby těch výstřelků nebylo málo, celé auto navíc připomíná pyramidu. 

Buick Questor, 1983 

Další Buick, tentokrát pojatý přeci jen trochu konvenčněji. Za povšimnutí stojí kazetový přehravač orientovaný směrem ke spolujezdci (ergonomie občas trošičku pokulhávala), masivní sloupek řízení a “klaviatura” tlačítek na spodní hraně volantu. Na rozdíl od ostentativně futuristických konceptů výše hraje Questor spíše na luxusní notu. Středová konzole s dvojicí (tehdy ještě nedotykových) displejů ale nápadně připomíná některé dnešní vozy.

Lancia Orca, 1982 

Kdybych měl vybrat jen jeden z interierů, který vystihne osmdesátkový feeling, pak by to byla právě Orca. Malý hatchback od ItalDesignu má totiž všechno – kromě barevné přístrojovky se vlevo od volantu osázeného množstvím tlačítek nachází i menší zelený panel s průsvitnými segmenty. Vpravo nechybí stereo od Sony, palubní deska je obložená hnědým plastem. Destilované osmdesátky!

Oldsmobile Incas, 1986 

A na závěr zase jeden americký kousek – Oldsmobile nahradil volant dvěma rukojeťmi, na kterých, jak je dobrým zvykem, nechybí spousta tlačítek. Ze tmy poblikávají digitální číslice, kontrolky a diody. Jestli MX-03 připomínala stíhačku, Incas je pravděpodobně maskovaný Tie fighter. Za povšimnutí stojí volič převodovky, který má řidič doslova “pod palcem”. Pod tím pravým. 

To myslím pro představu stačí. Osmdesátkové koncepty zkrátka malovaly budoucnost, ve které budeme řídit složitá a sofistikovaná auta vysokými rychlostmi, dost možná kdesi v oblacích. Jenže uplynulo čtyřicet let a místo barevné hudby a kniplu máme pořád celkem konvenční volant a klasické budíky, případně displej na přístrojové desce, který stejně většinou zobrazuje…budíky. A na displejích radiomapy zase většinu času svítí stále stejná tlačítka. 

“Kde je moje vesmírná loď?”, ptá se někde uvnitř mě malý Kubajs a dožaduje se blikajících doutnavek a klapajících klávesnic. Opravdu je nudná grafika palubního infotainmentu, jejíž největším trumfem je výběr z pěti barev pozadí tou “zářnou budoucností”? Ano i ne. Věřím, že je jen otázkou času, kdy dostaneme od automobilek mnohem širší možnost editace palubních displejů. Už to zdaleka nebudou jen barvy pozadí, ale i forma a tvar zobrazení palubních přístrojů, font popisků, nebo velikost tlačítek. Upřímně doufám, že si jednoho dne budu moct do svého auta stáhnout editovatelný launcher a v přístrojovém štítu emulovat palubní grafiku Lancie Orcy.

Do té doby ale zůstanou osmdesátkové přístojovky jen jako bizarně krásná připomínka na “kosmický věk” plný barevných světel, neonů a synťáků…