Citroën C-Elysée: Vůz za rozumnou cenu

Chystali jsme pro vás srovnávací test. Opravdu jsme se snažili. Mazdu i Citroën jsme sehnali, oba se srovnatelnými atmosferickými motory – bohužel potom Vojta naskočil do Miaty a týden jsme ho neviděli. Srovnávací test tedy nakonec nedopadl, ale nezoufejte, Autíčkář pro vás nachystal alespoň klasický redakční test. A možná je to tak lepší, nebude nám tu překážet ten otravný červený roadster.

Citroën C-Elysée (stejně jako jeho dvojče Peugeot 301, který před časem prošel redakčním testem Autíčkáře) prošel faceliftem a i proto je potřeba tento stroj důkladně vyzkoušet. K testu nastoupil Citroën s atmosférickým motorem 1.6 a automatickou šestistupňovou převodovkou. Vůz jsme dostali v nejvyšší možné výbavě, na palubě tak nechybí moderní radiomapa, elektrické ovládání úplně všech bočních oken a dokonce klimatizace. Citroën dostal hezká litá kola a dnes velice populární lak v odstínu bíle bílá.

Nalijme si hned čistého vína – tento vůz byl stavěn s velkým ohledem na výrobní náklady. Citroën s ním zacílil především na východní trhy a od toho se odvíjí celá řada věcí, především tu však musí být splněny dvě základní podmínky – vůz musí být levný a musí to být sedan. Má však takový automobil své místo na trhu i v EU, kde jsou zákazníci trochu náročnější a místo sedanů preferují hatchbacky?

Konkurecne v podobě Dacie Logan, Fiatu Tipo či domácí Škody Rapid nespí, i proto podrobil Citroën svůj výrobek řadě úprav. A tady musím uznat, že se dílo zdařilo. Nová jsou světla, přední maska i nárazník, automobil dostal modernější a dospělejší vzhled a některé detaily jako přední LED denní svícení či grafika zadních světel vozu dodávají i jistou eleganci. Hranatější tvary také pomohly. Potud tedy vše dobré. Zavazadlový prostor je obrovský. Opravdu. Tady se ukazuje, proč na východě trvají na sedanech a naše evropské hatchbacky je nechávají chladnými. Do kufru C-Elysée naložíte spoustu věcí. Další spousta věcí zůstane doma, protože neprojde skrz nakládací otvor – to je naopak daň za karoserii sedan. Pozor je třeba dávat také na hranu kufru, kde se nachází odkrytý lakovaný plech náchylný k poškrábání.

I uvnitř nastaly jisté změny. Není jich sice mnoho, ale potěší. Středovému panelu dominuje dotyková obrazovka radiomapy zasazená do šedého lakovaného pásu, který se táhne přes celou šíři kokpitu. A to je z novinek vlastně všechno. Radiomapu již známe z jiných modelů Citroënu (stejná byla například v testovaném modelu C3 ), je jednoduchá a přehledná ne zcela nepřehledná. Ostatně jednoduchost je asi základním parametrem kabiny C-Elysée. Nenajdeme tu nic zbytečného, kde má být čudlík, tam je čudlík, kde má být plast, je plast, odkud klidně mohou trčet šrouby, odtud šrouby pochopitelně i trčí. Zkrátka automobil za rozumnou cenu.

Výbava zkoušeného modelu není vůbec špatná. Je tu navigace, tempomat, klimatizace, propojení radiomaopy s mobilním telefonem, elektricky ovládaná okna a .. a to je vlastně všechno. Nic skutečně podstatného nechybí. Ano, klimatizace by mohla být automatická (nebo by alespoň požadovaná teplota mohla být nastavitelná i jinou metodou než ‘pokus-omyl’), ovládání rádia by mohlo být na volantu místo oné páčky pod ním etc. Ostatně volant svým rozměrem připomíná, že jsou stále trhy, kde posilovač řízení nepatří mezi samozřejmosti, místa na tlačítka by tu bylo dost. Ale to všechno jsou malicherné stížnosti zhýčkaného redaktora, na přepravu osob z místa A do místa B tu je všechno potřené.

Jak taková přeprava z místa na místo v Citroënu C-Elysée vypadá? Prostoru v kabině je dostatek. Malý problém je s koleny, která až příliš často naráží do tvrdých plastů, což vede k nepříjemným pocitům velmi blízkým těm, jež popisujeme coby bolest. Sedadla jsou naopak pohodlná, zde není důvod ke stížnostem. Pojďme tedy nahodit agregát.

Benzínová šestnáctistovka VTi je dobrý motor. I šestistupňový automat je dobrá převodovka. Obojí jsme již měli tu čest vyzkoušet v jiných modelech. A když se spojí dobrý motor s dobrou převodovkou, výsledkem musí být ideální pohonné ústrojí. Pardon, opravuji se - nemusí. V C-Elysée si spolu ti dva prostě nerozumí. Při požadavku na zrychlení vytočí převodovka motor do otáček, kde již ubohá šestnáctistovka nepředvádí nic krom zoufalého vytí. Tento motor zkrátka nemá rád otáčky, o to smutnější je, že převodovka je miluje. Pravda – po několika dnech jsem již našel správnou cestu, jak zrychlovat svižněji a bez nepříjemného lomozu. Chce to trochu opatrnější práci s plynovým pedálem, ve středních otáčkách má motor relativně příjemný tah. O co příjemnější by však jízda mohla být, kdyby si spolu ty dvě věci pod kapotou lépe povídaly.

Co se jízdy samotné týče, ani zde nepřichází nějaké zásadní překvapení. Jednoduchá konstrukce náprav a francouzské naladění dělají jízdu přijatelně komfortní, na nějaké zběsilé manévry mladého závodníka si však nechte zajít chuť. Ostatně k tomu nebyl C-Elysée stvořen. Ve vyšších rychlostech se přidává poměrně výrazný hluk, tlumících materiálů je ve voze asi skutečně poskrovnu. Jinak je však jízda plavná a klidná, pokud se člověk nikam nežene, může s Citroënem docela příjemně drndat krajinou.

Verdikt

Teď asi máte pocit, že hodně kritizuji, abych na konci testu mohl říci – ano, Miata je lepší vůz. Nechme však japonský roadster stranou. Citroën C-Elysée je levně udělaný automobil a na tom není nic špatného. Ostatně pokud hledáte vůz s automatickou převodovkou a nestatčí vám malé městské přibližovadlo, cenou nenajde C-Elysée konkurenci. Pravdou však je, že se doba od uvedení tohoto vozu posunula a konkurence umí nabídnout i v této kategorii hodnotněji působící vůz. Pokud však hledáte dostupné přibližovadlo a od automobilu nepožadujete více než přepravu z místa na místo, zaslouží si C-Elysée vaši pozornost.

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 1.587 cm3
Výkon: 85 kW (115 koní) v 6.050 ot./min
Točivý moment: 150 Nm v 4.000 ot./min
Převodovka: šestistupňová automatická
Pohotovostní hmotnost: 1.110 kg 
Maximální rychlost: 188 km/h
0-100 km/h: 10,8 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 7,8 l/100 km
Cena (1.6 VTi EAT6 Shine): 347.900,- Kč