1966 Jaguar E-Type: V češtině není superlativ, který by dostatečně popsal dojmy z tohoto auta

Svezení ve veteránu je pro mě vždy zážitkem. Víceméně nezáleží, jestli zrovna v rukách držím volant malého lidového vozítka, elegantního kupé nebo třeba luxusní limuzíny. Vždy to stojí za to. Pokaždé mi dělá radost vůně starého auta, pocit onoho mýtického “spojení s vozem” a v neposlední řadě setkání s majitelem, prakticky vždy nadšeným motoristou. 

Přece jen ale platí, že některá svezení přináší ještě něco navíc. Děje se tak, když dostanu do dlaně klíčky od pravé automobilové ikony. Jistě to sami znáte. Konkrétní vozidla se prostě do historie zapsala víc než jiná, ať už je to kvůli vzhledu, jízdním vlastnostem nebo třeba pokrokovým technologiím. Proto je mít možnost vyzkoušet si nějakou takovou legendu ještě větším štěstím.

Samozřejmě, může to občas vést ke zklamání. To se vám už možná také stalo. Celý život sníte o nějakém autě, líbí se vám, slyšíte o něm ze všech stran, pak se svezete a zjistíte, že to vlastně není úplně super. Ach, ty rozbité sny. Ale nebojte, o těch to dnes vážně nebude. Vozidlo, jež jsem měl možnost si nedávno projet, je adorované zcela právem. 

Ano, jak už víte z nadpisu, směl jsem otestovat jedno z vůbec nejzajímavějších aut celé historie, Jaguar E-Type. Když řeknu, že je naprosto úžasný, epochální a dokonalý, ještě ho podceňuji. Vlastně trochu tápu, jaké slovo použít, žádné mi nepřijde dostatečně hutné. Takže si v následujících řádcích pomohu hned celou sbírkou superlativ, připravte se na ně. Jenže když ono si je auto všechny zaslouží.  

Láska na první pohled

Než se však pustím do popisu, zmíním vám i něco o životním příběhu tohoto vozu. Jaguar E-Type byl veřejnosti představen 15. března 1961 v Ženevě. Naštěstí, chce se říct. Ještě 14.3. večer byl totiž na britských ostrovech, kde ho v předstihu testovali nadšení místní novináři, kteří ho ne a ne dát z ruky. Nakonec s ním tak musel tehdejší PR manažer Bob Berry sám přes noc překonat Lamanšský průliv a celou Francii, aby do švýcarského města dorazil jen asi 20 minut před plánovanou premiérou.  

Po odhalení auto samozřejmě způsobilo naprostý poprask. Davy se tísnily, aby zhlédly nový Jaguar. Není divu. Výrobce světu ukázal kupé, které nepřipomínalo nic z tehdejší nabídky konkurence. Říká se, že slavný Enzo Ferrari ještě ten den prohlásil, že v Coventry vyrobili nejhezčí auto na světě. A když se v návaznosti ukázal i kabriolet, bylo to ještě lepší.  

Když zájem neopadá

Nadšení z prvních dojmů vystřídala dlouhá a úspěšná kariéra. E-Type se vyráběl celých patnáct let a vznikl v celkem třech sériích. Nejdéle byla v produkci první, která vznikala v letech 1961 až 1968 a poznat se dá podle tenkrát revolučních aerodynamických skleněných krytů předních světel nebo útlých zadních lamp a štíhlých nárazníků. I ona sama ale v průběhu let procházela řadou dílčích změn. 

V roce 1963 třeba dostala sníženou podlahu, která se zvenčí projevila výčnělkem na spodní hraně karoserie a přidala do té doby značně omezené místo pro nohy. Auto ve stejnou dobu přišlo i o vnější chromové zámky kapoty ovládané čtyřhranným klíčem a dostalo modernější otevírání táhly zevnitř. V neposlední řadě byla hliníková palubní deska v průběhu let nahrazena černou koženou. 

Změny proběhly i na technice. Nejprve se auto nabízelo s řadovým šestiválcem o objemu 3,8 litru a výkonu 195 kW a 350 Nm, s nímž překonalo magickou hranici maximální rychlosti 150 mil v hodině. V devatenáctém šedesátém pátém byl motor upraven na novou hodnotu objemu 4,2 litru, s níž si sice zachoval (více než dostatečný) původní výkon, ale navýšil svůj nejvyšší točivý moment na 385 Nm.  

Pro následnou druhou sérii jsou typické prodloužené boční dveře, odstraněné kryty předních světel, větší zadní lampy pod nárazníkem a zvětšený nasávací otvor. Motor však zůstal původní. Naproti tomu třetí série uvedená v roce 1971 dostala úplně novou jednotku, vidlicový dvanáctiválec s 5,3 litru objemu a 203 kilowatty výkonu, s nímž E-Type zrychlil z nuly na sto za méně než sedm sekund. Poznáte ji podle ještě většího nasávacího otvoru, širších gum a čtveřice výfuků.

A ještě jedna obecná charakteristika E-Typeu stojí za zmínku. Na rozdíl od většiny konkurentů nebyl určen jen těm nejbohatším z bohatých. Jaguar ho zamýšlel jako relativně dostupné auto a prodával ho již od dvou tisíc tehdejších liber, tedy asi za 1 224 000 dnešních Kč. Tím také auto vzniklo v poměrně velkých počtech, bavíme se o 72 528 kouscích. Ano, vážně se dalo sehnat takto levně. Když si představím, co za 1,2 milionu seženete dnes, tak,…no, raději popojedeme. 

Tváří v tvář

Testovaný kousek byl vyroben v roce 1966, čímž spadá do první série, ale už po zvětšení motoru. Původně jezdil v USA, odkud se před patnácti lety dostal do České republiky, kde prošel renovací. Od té doby slouží jedinému majiteli, který s ním neměl nikdy jediný problém. A jak už jsem řekl, v jeho případě opravdu neexistuje jediné přídavné jméno dostatečně nosné, aby vystihlo jeho charakter.

Co tím myslím je zjevné už z designu. Však se na něj podívejte. Jakým superlativem byste ho popsali? Skvostné? Dokonalé? Božské? Ani jedno za mě není dost…silné. Neodráží dostatečně dojmy vyvolané jeho nízkou a širokou karoserií, dlouhatánskou kapotou, krátkou zádí nebo detaily v podobě litých kol s centrálním šroubem či třeba vnějšího osvětlení. Ne, tady prostě jedno slovo nestačí. Tak vám sem radši nadělím pár fotek. Kochejte se. 

Dokocháno? Tak přejděme na interiér. Jenže tady to bude podobné. Já nevím, jaké jedno slovo použít. Tak rovnou řeknu několik. Pohádkové, nebeské, fascinující. Jimi aspoň trochu vystihnu vnitřek E-Typeu. Ať už koukám na šestici budíků, stylové přepínače s velmi uspokojujícím chodem, integrované rádio, kombinaci dřevěného volantu a chromované řadící páky nebo třeba atraktivní výrazně červené čalounění, jen hledím v němém úžasu. Koukejte se mnou.

Na vlastní kůži

Abych ale nemluvil jen o tom, co si sami můžete prohlédnout, řeknu vám i o pocitu po nasednutí. Akorát že zase budu sršet adjektivy, jelikož mě až překvapilo, jak prostorný a vzdušný interiér pro dvojici pasažérů je. V ostrém kontrastu třeba s Miatou si v něm vůbec nepřipadáte stísněně, dveře i palubní deska jsou v dostatečné vzdálenosti od těl posádky. Spolujezdec si i bez problému natáhne nohy. Ovšem, bavíme se stále o sportovním roadsteru. Avšak v rámci této třídy je E-Type velmi, velmi dobrý. 

Poloha za volantem je srovnatelně výborná. Kupříkladu vyloženě baví pedály umístěné blízko u sebe usnadňující rychlou práci řidičových nohou. Jen je pravda, že nesmíte mít moc velké boty. Zcela fascinujícím prvkem je poté čelní sklo. Je nizoučké (dokonce potřebuje tři malé stěrače) a cestujícím sahá asi do půlky čela. Nijak však neomezuje výhled. Je zkonstruováno přesně tak, aby zvnějšku vytvářelo dojem okruhového speciálu, ale lidem uvnitř nepřekáželo. Báječné. 

Samostatnou kapitolou je přední kapota. Je impozantní, nicméně zrádná, poněvadž se i přes její viditelnost v interiéru velmi špatně odhaduje, kde auto začíná. Je tomu tak proto, že zdánlivě je zcela rovná a ukončená hranou. Jenže ve skutečnosti jen “zákeřně” mizí, jak klesá ke světlům a nárazníku. A že klesá ještě docela dlouho. Začátek vozu tím pádem vůbec není vidět, i když se zdá, že je. Při jízdě je na toto opravdu potřeba myslet.

Probuzení k životu

Další přísun emocí, na které prostě jedno slovo nestačí, přináší nastartování. Děje se tak tlačítkem uprostřed palubní desky, jelikož auto má ještě oddělené ovládání zapalování a startéru. Jeho zmáčknutím se motor po několika otočeních s burácením rozeběhne a dá najevo svůj krásný zvuk. Všichni víme, že řadové šestky zní parádně, což Jaguar samosebou potvrzuje. Jak na volnoběh, tak v tahu je jeho tón mocný a přece jemný. Navíc je správně intenzivní, takže o něm ví všichni uvnitř i vně vozu. 

K tomu pro svůj velký objem rozdělený do relativně nižšího počtu válců neúnavně táhne prakticky v celém otáčkovém spektru. Nejsilnější je někde okolo tří až pěti tisíc, ale neprotestuje ani u volnoběhu ani u omezovače. Navíc díky své zcela mechanické konstrukci, správnému seřízení a absenci jakýchkoliv emisních omezení reaguje naprosto okamžitě na nejmenší pohyb plynového pedálu. Jeho projev je opojný, nemůžu jinak. 

Asi takové je to v nebi

Neméně báječná, epochální a kolosální je i jízda v autě. Přestože řízení není posilované, po rozjetí jde krásně lehce. Řazení pětistupňového manuálu, který mimochodem ve zkoušeném kousku pochází z BMW, protože originální skříň má jen čtyři stupně, je příjemně tuhé, krátké a mechanicky cvaká. Brzdy reagují nejprve jemně pro elegantní dobržďování, aby v případě potřeby vůz v okamžiku zastavily. Nebýt už poněkud opotřebené spojky, svezení nemá nejmenší chybu.  

Aby toho nebylo málo, divukrásný je i podvozek. Díky pneumatikám s vysokým profilovým číslem a vhodně nastavenému odpružení je pohodlný a přitom zajistí solidní jízdní stabilitu. Jistě, stále je potřeba mít na paměti, že mluvíme o autě ze šedesátých let se silným motorem vpředu a náhonem na zadní kola, takže je nutné trochu používat mozek. Ale E-Type je krásně čitelný a před jakoukoliv řidičovou chybou varuje předem. Návdavkem, jak mi převedl sám majitel (já si u takového auta netroufnul), i klouzat se umí, aniž by končil okamžitě v poli. 

Závěrem snad jen dodám, že tak, jak je čarovné auto řídit, je naprosto shodně okouzlující se v něm i jen vést. Přináší úplně stejné pocity radosti a štěstí i spolujezdci. Ostatně shodně působí i na všechny v okolí. Tolik veselých pohledů, údivů a zdvižených palců se jen tak nevidí. Je to vážně fenomenální vozidlo, po všech stránkách. Díky moc majiteli za půjčení, tyto vzpomínky si uchovám na věčná léta. 

Verditk

Po celou dobu jízdy ani při psaní článku jsem nedokázal najít jedno přídavné jméno, které by bylo hodno použití v souvislosti s první sérií Jaguaru E-Type. Žádný superlativ se nejeví dostatečně výmluvným. Proto jsem jich na vás vysypal tolik. A i tak mám pocit, že to není dost. Ale chápejte, za svou neuvěřitelně krásnou karoserii, půvabný a komfortní interiér, charismatický motor a emotivní jízdu si zaslouží jen to nejlepší, co mu český jazyk umí nabídnout.  

Za nádherné fotky děkuji Pepovi Vyškovskému. Jeho tvorbu si můžete prohlédnout na instagramovém profilu @vyskovsky 

Zaujal vás tento E-Type z roku 1966? Také byste chtěli zažít, jaké to je, když vám dojdou slova? Není problém. Ozvěte se Milanu Dočekalovi a pozeptejte se na jeho truhlici s plechovými hračkami pod názvem Oldtimer Factory. Není problém si buď přímo tento Jaguar nebo jakékoliv jiné krásné auto půjčit na výstavu, svatbu, společenskou akci, natáčení, fotografovaní a jiné. Pro více informací navštivte oldtimerfactory.cz nebo instagramový účet @oldtimerfactory.cz

Technická data

1966 Jaguar E-Type

Motor: atmosférický zážehový řadový šestiválec 4235 cm3
Výkon: 195 kW (265 k) při 5400 ot/min
Točivý moment: 385 Nm při 4000 ot/min
Převodovka: standardně čtyřstupňová manuální, v testovaném kousku pětistupňová manuální od BMW
Provozní hmotnost: 1170 kg 
Maximální rychlost: 243 km/h
0-100 km/h: 7 s 
Kombinovaná spotřeba psaná výrobcem: 16,6 l/100 km
Spotřeba majitele: Přesně tolik, o kolik si řekne

Zdroj historických souvislostí: Jaguar E-Type UK sales, service and restoration centre