Maserati Ghibli S Q4 Gran Lusso: Divoká romance po italsku

Tento test musím nutně uvést osobní vzpomínkou na jedno setkání s Maserati Quattroporte. Nebylo to setkání první, zanechalo ve mě však nejsilnější dojem. Mohlo to být asi 10 let zpět. Jednoho víkendového dopoledne na snadno zaměnitelném sídlišti ve městě, které bylo, a stále je, ošklivé zcela nezaměnitelně. Nevábný vzhled okolí taktně pomáhala skrýt hustá vlhká mlha. Když tu najednou se z dálky ozval zvuk původu tak kultivovaného a ušlechtilého, až mě šokovalo, jak se do toho místa nehodil. Za krátký okamžik prořízly závoje mlhy namodralé paprsky xenonových světlometů a jako přízrak se zjevil nádherný sedan. Byl stříbrný. Bylo to Maserati Quattroporte páté generace. Zůstal jsem stát jako zkamenělý a tiše zíral na tu nádheru, vkusně podbarvenou uchu lahodícími tóny italského osmiválce. Tento nádherný přízrak zmizel tak rychle, jak se zjevil a zůstala po něm jen slábnoucí ozvěna a silná stopa na mé duši. Slíbil jsem si, že tento vůz budu jednou řídit.

A teď tu stojím, v ruce svírám těžký kovový klíček od tmavě modrého sedanu a prohlížím si jeho krásné tvary. Maserati se změnila. Už není jen Quattroporte a Gran Turismo, existuje i menší sedan a dokonce i SUV dostalo výsadu nosit na své přídi emblém s trojzubcem. A výsada to skutečně je, protože ačkoli i Maserati míří vstříc novým trhům plným potenciálních zákazníků, takové předohnané malé MPV nebo kompaktní hatchback byste v jejich nabídce hledali marně. Maserati prostě není pro každého. 

Ten překvapivě hmotný klíček nebyl od Quattroporte, nýbrž patřil modelu Ghibli, tomu menšímu ze sedanů. V žádném případě jej však nemůžeme považovat za malý, bezmála pět metrů délky jej totiž řadí do segmentu E, kde najdeme třeba BMW řady 5. Tento segment je doslova napěchován vozy s vytříbenou technikou, bravurními jízdními vlastnostmi a také vozy překypujícími komfortem. Jenomže, a to si řekněme na rovinu a hned, vedle Maserati působí všechny tyto vozy tak nějak všedně. Neříkám, že by mě třeba nová M5 nelákala nebo nechávala chladným, to vůbec ne, dokonce se za některými vozy této třídy občas i otočím, jenomže jsou zkrátka všude. Takový éčkový Mercedes nejčastěji potkáte osazený čtyřválcovým dieselem a nemůžu si pomoct, ale to auto je prostě taxík. A taxíkem navždy zůstane. Viděli jste ale někdy taxík od Maserati? Možná ano, ale jak často? Jednou? V Monaku?

Navíc, ať jsou třídní konkurenti sebelepší, seberychlejší, či snad dokonce levnější, žádný z nich nedokáže probudit onu deset let starou a stále stejně intenzivní vzpomínku na italský přízrak nořící se z mlhy. A o tom celé Maserati je. Líbí se vám jeho vzhled? Milujete jeho zvuk? Tak běžte, utraťte za něj všechny peníze, i ty, které nemáte, a buďte šťastni. Kupujete-li auta s pomocí konfigurátoru, řešíte-li splátky, Maserati vás neosloví. Není pro vás. Dost možná si na něj totiž ani nevzpomenete. Jasně, Ghibli si můžete pořídit i na operák, ale pravé kouzlo Maserati spočívá mimo jiné v tom, že si jej přizpůsobíte svému vkusu. Možnosti tu jsou, a není jich zrovna málo.

Ghibli to po představení své třetí generace nemělo zrovna snadné. Bylo mu vytýkáno leccos, kvalita zpracování, tuhost karoserie či skutečnost, že některé součástky jsou sdílené s vozy koncernu FCA, do kterého Maserati patří. Ghibli o tom však nevědělo, a zákazníkům to bylo jedno, protože se z něj stal nejprodávanější model automobilky. Lidé mají často odlišný názor než novináři, a snad je tomu tak dobře.

Aktuální provedení Ghibli, což je mimochodem prastaré označení pro severoafrický vítr, vypadá stejně, ačkoli model prodělal facelift. Ten byl však převážně technického rázu, podle Maserati se změnilo až 70% auta. Tahle čísla nikomu nic neřeknou a já nemám zkušenost  s modelem před faceliftem. Podívejme se tedy na Ghibli pohledem člověka, který do Maserati usedá poprvé.

Když Ghibli spatříte poprvé, jednoznačně v něm poznáte rukopis Maserati. Někomu se možná líbit nemusí, připomeňme si však, že takové Quattroporte páté generace v době svého uvedení považoval za krásné opravdu málokdo. Buď se vám líbí, nebo ne. Nic mezi tím. Jistotou však zůstává, že se za vámi otočí téměř každý, budete středem pozornosti úplně všude. Při bližším pohledu navíc začnete objevovat zajímavé detaily. Boční profil je velmi ušlechtilý, elegantní linie probíhají po celé délce auta, zadní část karoserie má výrazné charakterstické boky, s nimiž kontrastuje nízká příď s obrovskou maskou nesoucí velké logo v podobě trojzubce. Pozoruhodným detailem jsou naznačené průduchy na blatnících, nebo velké brzdové třmeny v konstrastním barevném provedení. Body k dobru se automaticky přičítají za přítomnost bezrámových dveří. Z vnějšího pohledu prostě nemáte pocit, že byste koupí toho menšího sedanu nějak ztráceli, Ghibli se jednoznačně hlásí ke své rodině. Mimochodem, ty čtyři výfuky na zádi jsou pravé, žádná šidítka, a jsou tam z dobrého důvodu. O tom ale později.

Po velkolepé pastvě pro oči, jakou exteriér vozu bezesporu je, otevřete ony bezrámové dveře a plni očekávání se přesunete do interiéru. Usadíte se a obejmete volant a nasajete první dojmy. Zjistíte, že sedačky jsou bohatě dimenzované s dostatečně dlouhým sedákem a už na první dojem působí velmi pohodlně. Stále se však nemůžete ubránit pocitu, že kabina vozu hraje vnějšku tak trochu druhé housle. Ovšem pozor, zde je důležité pamatovat na to, že si Maserati můžete přizpůsobit svému vkusu, nebo lépe řečeno, to lidé z Maserati vám auto vašemu vkusu přiblíží. Snažně vás tedy prosím, neexistuje-li nějaký zásadní důvod, proč musíte mít Ghibli s interiérem černé barvy, volte jakoukoli jinou. Červenou, hnědou, tabákovou (protože béžová je pro dědky), nebo třeba modrou. Pak se teprve kouzlo Maserati projeví v celé kráse. Svůj podíl na tom mají i různé druhy prošívání kůže sedadel, mezi nimiž můžete vybírat.

Jistě se ptáte, jak je to s tou příbuzností s ostatními, méně exkluzivními vozy, z koncernu FCA. Jistou příbuznost tu najdete. Ovladač světel pochází z amerických vozů Dodge. Sdružený ovladač směrovek a stěračů jsem snad už také někde viděl, a to je prosím vše. Fungují ty ovladače tak, jak čekáte? Ano. Mělo by to někomu vadit? Ano, hledačům senzací snad ano, zákazník Maserati má však hodnoty jiné. Jen tak na okraj, zde tolikrát zmiňované Quattroporte páté generace mělo rádio původem z Peugeotu. Mění to nějak skutečnost, že jej považuju za jedno z nejvíc sexy aut, která kdy kdo vyrobil a na seznamu mých vysněných automobilů je v první pětici? Ani náhodou.

Nalijme si ale čistého vína, co říkáte třeba na takové Brunello? Rozhraní informačního a zábavního systému pochází také z koncernu FCA, znalec v něm odhalí systém uConnect. Opět na tom nevidím nic špatného, funguje to výborně. Snad jen rozlišení parkovací kamery by mohlo být lepší, to uznávám. Diskutabilní je také, a nebyl jsem v tomto ohledu sám, přítomnost palubních hodin nad obrazovkou infotainmentu. Což o to, samotné hodiny jsou krásné, ale mají jakousi koženou stříšku, na kterou jsem si nedokázal zvyknout. Je to jistě otázka vkusu, leč větší Quattroporte má hodiny z mého pohledu umístěny mnohem lépe.

Maserati je ovšem o dojmech a pocitech. Honza již v testu Levante došel k závěru, že racionální měřítka zde neobstojí, a já s jeho názorem souhlasím. Dobrou zprávou však zůstává, že Ghibli vám zprostředkuje mnoho silných emocí nejen svým vzhledem, ale také jízdou a vším, co s ní souvisí. 

Pod kapotou testovaného vozu sídlí třílitrový šestiválec plněný dvěma turbodmychadly, což je samo o sobě důvodem k radosti. Čtyřválec byste hledali v nabídce totiž marně. Můžete mít šestiválec, na naftu nebo na benzín. Když navíc máte k dispozici výkon 430 koní, slibované zrychlení na stovku pod pět sekund, podvědomě se vám na tváři objeví úsměv. Ten bohužel okamžitě zamrzá v momentě, kdy zjistíte, že testovaný exemplář má najeto asi 500 km, takže se žádné vytáčení do omezovače konat nebude. Což však nutně nevadí, přeplňovaný motor překypuje silou v celém spektru otáček. A postrádá jakýkoli turbolag. Ve výsledku tak Ghibli, navzdory své ne zcela nepatrné hmotnosti, upaluje zdatně kupředu, kdykoli se rozhodnete. Osmikvalt ZF prošel tovární kůrou ladění, což znamená, že řadí ještě rychleji, aniž by však ztratil něco ze svých kvalit. Chyběla mi akorát pádla řazení, což však řeší příplatek, testovaná verze GranLusso je v základu nemá. Většinu času jsem totiž trávil v manuálním režimu, což mělo jeden prostý důvod, totiž zvuk.

Nejprve si však povězme něco o původu motoru. Zlí jazykové tvrdí, že je to vlastně jenom starý známý Pentastar od Chrysleru, že to není žádná exkluzivní mechanika. Ne tak docela. Základní design bloku motoru má s Pentastarem leccos společného, ovšem vnitřnosti a další agregáty už jsou sdíleny s osmiválci Ferrari a vůbec celý vývoj probíhá pod dohledem Ferrari, pokud ne přímo v jejich továrně, kde se odehrává finální montáž. Nabízela by se jistá podobnost s motorem Alfy Romeo QV, leč ten má úhel rozevření válců 90°, a ne 60°jako v případě Maserati. Zbytek je velmi podobný. 

Zmínil jsem zvuk. Vytříbený zvuk je nedílnou součástí osobnosti Maserati, a nejinak je tomu v případě Ghibli. Zcela otevřeně přiznám, že jsem zatím asi neřídil lépe znějící auto. Naladit motor koncepce V6 tak, aby v nízkých otáčkách nezněl jako zemědělský stroj a ve vyšších jako upravené Camaro pro americké vidláky, to dá hodně práce. S potěšením mohu konstatovat, že Maserati se to povedlo. Někdo si dal opravdu hodně práce a ty výrazné výfuky na zádi vyluzují zvuky tak charakterní, až jeden nevěří, že tento motor není atmosferický osmiválec. Ghibli je navenek poměrné hlučné, každý vám to však rád odpustí, protože poslouchat jej je radost. Každé přeřazení doprovází hlasité odplivnutí do výfuku, jehož charakter se mění podle otáček a zatížení, takže někdy se dočkáte takového tygřího mňouknutí, někdy zase přeřazení doprovází zvuk podobný výstřelu z děla. Uberete plyn a výfuk opět nelení. Garantuji vám, že vás to bude bavit. Já se za necelý týden docela dobře naučil, kdy a jak dosáhnu kterého zvuku a neskutečně jsem se bavil. Ve výsledku letíte krajinou se staženými okny a už samotný zvuk vás naplňuje radostí. Sportovní mód hlasitost a projevy výfuku zdvojnásobí, je tedy jasné, že 90% času jsem jezdil v něm. Ani eko mód, u Maserati zvaný ICE (Increased Control & Efficiency) pak neznamená, že výfuk utichne. Tohle se velmi povedlo a mně nezbývá než smeknout. Čirou náhodou bylo také empiricky zjištěno, že v civilním tempu zní projíždějící Maserati mnohem lépe, než třeba takové Ferrari 488.

Co když ale zkusíme Ghibli prověřit na silnici? Výrobce uvádí, že se Ghibli nejlépe cítí na dálnicích a rychlých okreskách, začněme tedy tam. Cestování po dálnici s Ghibli je radost. Může za to jednak skvělé odhlučnení, které zvládá i velmi široké zadní pneumatiky a dokonce i bezrámová okna jsou odhlučněna na jedničku. Jízda v rámci rychlostních limitů pak nabízí jedno překvapení, Ghibli je totiž schopno cestovat za devět litrů na sto. Díky osmdesátilitrové nádrži tak máte k dispozici celkem slušný dojezd. 

Pro zachování skvělého cestovního komfortu se však vyhýbejte těm rozbitým úsekům, které naše dálnice, zejména D1, nabízí. Tam bohužel poznáte, že sportovní sedan by sice byl rád komfortní, protože většinu času se díky adaptivním tlumičům Skyhook jen tak pohupuje, leč na dvacetipalcová kola narážející na výtluky a propadlé betonové panely zcela vyzrát nedokáže. Totéž pak znamenají hlubší příčné nerovnosti a rozbitá městská dlažba, jinak dokonalý cestovní komfort zkrátka podobné nerovnosti narušují.

Rychlé okresky se slušným povrchem jsou však tím prostředím, kde Ghibli exceluje. Nejvíce času jsem jezdil ve sportovním režimu, jak motoru, tak odpružení, a na občasné drncání jsem si zkrátka zvyknul. Když totiž jezdíte po městě, kterému říkají Brno, nezachrání vás ani Rolls Royce. V otevřené krajině, kde se okresky vinou po vrstevnicích, vidíte hezky daleko do každé zatáčky, máte k dispozici kvalitní povrch silnice a atmosféru horkého léta dokresluje zlátnoucí obilí, se z vás rázem stává italský elegán a z Maserati pozemní stíhačka. Příjemně rychlé a přímé řízení vám pomáhá zatáčky spojovat do jedné elegantní křivky, díky výkonnému motoru Maserati zkracuje rovinky na neznatelné úseky v čase a pohon všech kol poskytuje jistotu za všech okolností. Zadní náprava pomáhá autu zatáček, ale vyprovokovat přetáčivost je takřka nemožné, protože přední kola se do hry zapojují s opravdovou vervou. Současně ale můžete zapomenout na nedotáčivost, pokud neuděláte vyloženou hloupost. Nakonec zjistíte, že výsledkem je velmi elegantně působící a plynulá jízda, ve skutečnosti zároveň jízda až neslušně rychlá.

Leckdo by mohl chtít Ghibli vytknout, že nepůsobí tak výbušně, jak by parametry slibovaly. Něco na tom asi bude, avšak to neznamená, že by bylo pomalé. To není ani omylem, jen vám rychlost servíruje plynule a s glancem italovi vlastním. Klíčem je plynulost a důrazný, přesto však rytmický jízdní styl. Když se naladíte na stejnou vlnu, odměnou vám bude velmi rychlý let krajinou, doprovázený působivým soundtrackem. Představte si k modrému sedanu letícímu mezi zlatavými lány obilí ještě nějaké to dramatické nebe a epická scéna jako vystřižená z filmu je na světě. Patříte-li mezi emotivní jedince s dávkou bůjné představivosti, každá jízda s Maserati pro vás bude takovým zážitkem.

A jen tak mezi námi, ona i jízda takříkajíc na půl plynu je i tak rychlejší, než by bylo společensky přijatelné. 

Závěr

Maserati Ghibli je nádherný italský sedan překypující charakterem a emocemi. Pokud se vám líbí, běžte si jej koupit, zcela jistě si jej zamilujete. Takto nějak by mohl znít verdikt a bylo by řečeno vše. Mezi nejsilnější stránky Ghibli totiž patří právě design a styl, jízdní výkony, zvuk a takové to nepopsatelné cosi, které vám nedovolí dotyčné auto vyhnat z hlavy. Podíváme-li se na Ghibli trochu střízlivěji, zjistíme, že má jisté rezervy, zejména s ohledem na cenu. Mělo by být o chlup pohodlnější, o něco lehčí, karoserie by snesla ještě o pár procent tuhosti navíc. Věčným rýpalům pak mohou působit vrásky ony ovladače či infotainment koncernového původu. Maserati si však těžko bude pořizovat někdo, kdo si večer sedne k nabídkám všech automobilek a podle parametrů objektivně srovnává různé modely. Maserati musíte chtít, musíte jej pochopit, akceptovat, přijmout za své. Se všemi italskými auty je to stejné, ať jsou drahá nebo ne. Fungují srovnatelně jako ostatní auta, dopraví vás do cíle cesty, potud je vše tak, jak čekáte. Italská auta však nádavkem váš život obdaří něčím, co se těžko popisuje. Mají svůj nezaměnitelný charakter, svou osobnost, dokáží vám zprostředkovat emoce a všechno podávají s jistým dramatem, který je například německým autům zcela cizí. Ta jsou drtivě rychlá, neskutečně schopná, fyzicky vás ohromí, zamáčknou, rozšlapou. Maserati ne, to hraje na jiné struny. Citlivá duše se smyslem pro vášeň to pochopí. Možná to zní jako klišé a docela vám rozumím, pokud to však nechápete, mám pro vás špatnou zprávu. Italská auta nejsou pro vás, tím méně Maserati.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový vidlicový šestiválec 2.979 m 3 
Výkon: 430 koní/ 316 kW 
Točivý moment: 550 Nm 
Převodovka: automatická osmistupňová
Maximální rychlost: 284 km/h
Zrychlení  z 0 na 100 km/h: 4,8 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 10,5 l/100 km
Cena (Ghibli S Q4 Gran Lusso): od 2.737.825 Kč