načítám data...

Blue Bird Conventional: Prostě školní autobus

Oranžovožlutý odstín, motor pod přední vystouplou kapotou a únikový východ v zadní stěně. Až na kosmetické úpravy vypadá americký školní autobus už sto let pořád stejně.

zobrazit celou galeriiZobrazit galerii

Autobusy na Autíčkáři? Ale ano – vždyť po silnicích nejezdí jen mrštné roadstery a nadupadné muscle cary, ale i tihle dělníci silnic. Takový autobus ale nemusí být zdaleka jen nudný kvádr s řadou stejných oken. V historii najdeme nemálo různých zajímavých představitelů téhle autíčkáři možná trochu opovrhované kategorie. Myslím, že stojí za to si pár nejzajímavějších připomenout…

Vozidla speciálně určená pro svoz dětí do školy mají na území Spojených států překvapivě dlouhou tradici (obzvláště optikou této země, která je poměrně mladá a cokoli starší sta let je tam považováno za prehistorické). Všechno začalo tím, že v roce 1869 vyšel ve státě Massachusetts v platnost zákon, jež určoval, že povinností státních škol je kromě výuky i zajištění svozu a rozvozu žáků. V rurálních částech země totiž často žily chudé rodiny daleko od velkých měst a ačkoli zde byla školní docházka povinná už od roku 1852, nezbývalo nemajetným rodičům, než zákon nedodržovat, protože vození dětí do školy si zkrátka nemohli dovolit.

Záhy se tak objevují první zmínky o takzvaných Kid Hacks – což sice může znít jako soubor promyšlených tipů, jak se efektivně postarat o děti, ve skutečnosti šlo ale zkráceninu od “Hackney carriage”, neboli drožka. Tyto dětské drožky tažené koňmi tak svážely děti z farem do škol. Zpočátku šlo o obyčejné zemědělské vozy vybavené plachtou. Zákon o povinném odvozu dětí do školy brzy okoukávají i další, do roku 1900 tato povinnost platí už v 16 státech USA.


Jeden z prvních Waynových “kid hacks”. 

Příběh školního autobusu začína v roce 1882, kdy dostala firma Wayne Works z Indiany, známý výrobce koňských povozů, zakázku na výrobu osmi kočárů speciálně na převoz dětí do školy. Výsledkem jsou jednoduché krabicoidní výtvory ze dřeva a válcovaného plechu, uvnitř se nacházela podél stěn dvojice tenkých lavic dveře vyly umístěné nezvykle na zádi vozu. To proto, aby rozjívené děti při vystupované a nastupování zbytečně neplašily tažné koně. Levné, ale praktické vozy se zalíbí i dalším školám, takže už o čtyři roky později tvoří “kid hacks” polovinu všech vyrobených vozů u Wayna. V nabídce se tak objevuje varianta DeLuxe, nebo zimní verze se zasklenými okny a kamny na dřevo.


Verze DeLuxe nabídla lepší lavice a elegantnější zevnějšek, zimní vůz s kamny zase teplotní komfort v zimě.

V prvním desetiletí dvacátého století se takovéto vozy rozšířily po spojených státech, na silnicích ale už tou dobou začínaly burácet i spalovací motory. Pravděpodobně první školní autobus se spalovacím motorem vyrobila v roce 1915 společnost International Harvester na základech svého modelu F . Protože šlo ale o poměrně malý vůz, kapacita nepřevyšovala 20 dětí, nestal se příliš oblíbeným a jeho výroba záhy po roce končí s pouhou pěticí kusů na kontě. Motorové školní autobusy vznikají zatím zakázkově, příkladem budiž níže vyobrazený Studebaker. Takové vozy byly ale velmi drahé a sloužily jen na těch nejlepších školách. 

V roce 1919 bylo povinné svážení žáků do škol uzákoněno již ve všech osmačtyřiceti amerických státech. Vznikl tím skutečně velký a z většiny nenasycený trh institucí požadujících levné vozy, které pojmou velké množství dětí a odvezou je po rozbitých zapadlých okreskách na středně dlouhé vzdálenosti. Právě proto se školám příliš nehodily konvenční autobusy. Ty byly zbytečně komfortní, dětí se do nich vešlo málo a byly koncipované na jízdu po městech, nebo naopak na velké vzdálenosti.

Jediný, kdo dokázal na tuto situaci zareagovat byl International Harvester s autobusem na podvozku modelu S-series z roku 1922. Spíše než autobus to byl jakýsi skříňový náklaďák s okny a dvířky vzadu. Dokonce se standardně ani nedodával vybavený lavicemi, ty si tam monotvali až kupující dle vlastního uvážení. Následujících pět let šlo prakticky o jediný nabízený školní autobus na americkém trhu, nepočítáme-li kusovou produkci malých karosáren. Pořád šlo ale o drahou záležitost, mnoho škol si tak stále vystačilo s povozem taženým koňmi.


Individuální stavba od Studebakeru a International Harvester S-Series School Bus (1922)

Skutečnou revoluci ve školní dopravě prinesl v roce 1927 A. L. Luce, majitel dealerství Fordu z Fort Valley v Georgii. Ten si správně spočítal, že u školního autobusu je hlavním argumentem cena a tak si založil karosárnu nazvanou Blue Bird Body Company (která mimochodem vyrábí školní autobusy dodnes) a na základech tehdy už výběhového levného Fordu Model T postavil jednoduchou utilitární plechovo-dřevěnou karoserii. Jako první spojil kabinu řidiče s prostorem pro převoz dětí, čímž maximalizoval kapacitu a snížil výrobní náklady. V rámci šetření dokonce ani nezasklíval boční okna. V případě nepřízně počasí je šlo ale zakrýt voskovaným plátnem. Aby svůj vůz odlišil od konkurence, nabarvil krabicoidní nástavbu svou oblíbenou barvou – světle oranžovou. Tím nevědomky započal tradici, jež platí dodnes.


Historicky první vyrobený BlueBird se dochoval a stojí v muzeu Fordu.

Blue Birdy se staly prakticky ze dne na den bestsellerem. Oproti Studebakeru totiž stály téměř polovinu ceny, jednoduchý základ ve známém a rozšířeném Fordu navíc znamenal minimální servisní náklady. Poptávka převyšovala nabídku, kupujícím vůbec nevadilo, že autobus je zoufale pomalý, nepohodlný a fouká do něj. Děti si totiž nestěžovaly (a kdyby snad ano, tak je stejně nikdo nepouslouchal) a dospělák se na palubu dostal jen zřídka.

Právě Blue Bird tak může za přístup, že u školního autobusu není problém laciné zpracování, diskutabilní kvalita, nebo zastaralá technika, hlavním úkolem bylo převézt hromadu dětí za co nejméně peněz, což vedlo k několika nepěkným dopravním nehodám s nepříjemnými následky a v určitém smyslu to platí dodnes. To už ale předbíháme.

Drtivá nadvláda Blue Birdu trvala zhruba do roku 1930, kdy se na scénu vrací staří známí Wayne Works – takoví ti pánové, co dělali v devatenáctém století kočáry na děti. Na základech náklaďáku Dodge představují modernější, výkonnější, ale hlavně mnohem větší školní autobus, než je oblíbený Blue Bird. Vyšší cenu obhajují drsným reklamním sloganem “Vaše děti nemusí cestovat jako zvířata” a upozorňují na “luxusní” výbavu svých autobusů, jako například zasklená okna, nebo polstrované lavice (obrázek níže nastíní, že pojem “luxus” byl dost nadsazený). Poprvé se zde objevují i bezpečnostní prvky, které mají ochránit děti při vystupování a nastupování, totiž červená blikající světla, jež řidič spouštěl v zastávkách. Vůz je lakován na žluto (rozhodně ne na oranžovo, to by bylo kopírování Blue Birdu), aby si ho kolemjedoucí řidiči včas všimli.


Wayne Works Dodge school bus (tento konkrétní kus z roku 1934 jezdil ve Virginii).

Tím byly prakticky rozdány karty na spoustu let dopředu. Wayne stavěl dražší, ale výkonnější vozy na základě Dodge a Blue Bird se držel venkova s dostupnými, leč kompromisními autobusy.

V roce 1939 se na kolumbijské univerzitě koná týdenní konference pod záštitou doktora Franka Cyra, jejímž výsledkem se soubor čtyřiačtyřiceti pravidel upravujících výrobu a provoz školních autobusů. Děti musí nově sedět na lavicích vybavených opěradly orientovaných po směru jízdy, okna musí být zasklena a každý vůz musí mít alespoň dvoje dveře (z tradičního zadního vchodu se tak stává únikový východ). Autobusy se také dle nařízení musí lakovat do nového odstínu nazvaného “National School Bus Glossy Yellow”, který se používá dodnes. Implementaci pravidel ale zbržďuje druhá světová válka, kdy se výrobní kapacity automobilek samozřejmě orientují na vojenské potřeby a školní autobusy ustupují na okraj zájmů. 

Po válce tak oba výrobci představují nové modely a díky striktním pravidlům dochází k setření rozdílu mezi “luxusním” Waynem a “plebejským” Blue Birdem – jejich vozy od sebe mnohdy téměř nejde rozlišit. Svoje tovární school busy staví i samotné automobilky. I přes některé pokusy s trambusovou konstrukcí bez typického “čumáku” jsou stále nejoblíbenější klasické vozy s přední kapotou postavené na základě malých náklaďáků, nebo pick-upů. Ze žlutého autobusu se pomalu stává kulturní fenomén známý i za hranicemi. Občas se sice objeví nějaká zajímavá designová kreace, jinak je ale poměrně složité od sebe jednotlivé modely ze období po válce odlišit. 


Několik autobusů z padesátých a začátku šedesátých let, vpravo Crown Supercoach, jeden z mála relativně úspěšných trambusových školních autobusů.

Je tu ale jeden model, který si zaslouží samostatné připomenutí. Jednak proto, že jde pravděpodobně o nejdéle vyráběný model autobusu vůbec a jednak proto, že je to velmi pravděpodobně TEN vůz, co si vybavíte, když se řekne “školní autobus”. Jedná se o Blue Bird Conventional vyráběný od září 1957 až do listopadu 2004 – čili dlouhých sedmačtyřicet let. Pod kapotou vystřídal hned několik motorů, prodělal jeden poměrně zásadní a několik dílčích faceliftů, ale v jádru to byl pořád ten samý autobus. 

O pohon se většinou staraly řadové dieselové šestiválce od různých výrobců, dle toho, kdo daný rok dodal Blue Birdu požadovaný agregát nejlevněji. Střídají se tu motory od Fordu, Chrysleru, International Harvesteru a dokonce i Daimleru a Caterpillaru. Pro potřeby oblastí, kde bývá tuhá zima pak vzniklo i několik vozů s motory na benzín a v New Yorku jezdily v rámci emisních zvýhodnění také Conventionaly s továrním LPG.

Autobus vznikl na základě stejného receptu, jaký uplatnil A. L. Luce ve dvacátých letech. Základem se opět stal jednoduchý a osvědčený menší náklaďák od Fordu, konkrétně šasi modelu F500 s prodlouženým rozvorem. Jednoduchá kabina sice plnila všechny bezpečnostní požadavky, jinak ale byla prostá designových výstřelků a luxusních vychytávek. Přední dveře ovládal řidič manuálně pákou, žáci seděli na jednoduchých lavicích v uspořádání 2+2. Zpočátku dokonce bylo možné objednat i verzi bez čalounění. Díky dlouhému zadnímu převisu byl autobus překvapivě prostorný a dokázal usadit až 77 žáků.

Kromě kariéry ve školství se Conventional osvědčil i v nápravných zařízeních – dodnes se v USA jedná o nejpoužívanější vězeňský autobus.


Convetional před a po velkém faceliftu z počátku devadesátých let.

Stejně úspěsným se stal i nástupce Conventionalu – Blue Bird Vision, který se vyrábí dodnes. Stačí letmý pohled a snad každému je jasné, že se tu výrobce stále drží osvědčeného receptu. Vlastně až na zaoblenou kapotu by si “novinku” mohl leckdo splést s předchozím modelem.

V současné době sice zaznívají hlasy, že si americké děti zaslouží něco lepšího a modernějšího, ideálně na elektrický pohon a s nějakým tím displejem, čekací lhůta půl roku na nový Vision ale ukazuje, že léty prověřená koncepce, spolehlivý diesel a vysoká obsaditelnost mají své loajální zákazníky. A také potvrzuje, že děti (a vězni) si nestěžují. A když ano, tak je stejně nikdo neposlouchá.
Blue Bird Vision z roku 2019

 

Technické údaje:

Motor: nejčastěji naftový řadový šestiválec, od osmdesátých let s přeplňováním
Výkon: 160-265 koní (dle motoru)
Převodovka: automatická třístupňová, od roku 1994 čtyřstupňová
Maximální rychlost: do 100 km/h 
Spotřeba: cca 18 litrů/100 km (verze z roku 2001)
Pohotovostní hmotnost vozu: 15 tun (verze z roku 2001)
Kapacita: 47 osob
Speciální výbava: unikový východ, žlutý lak, varovná světla, výsuvná značka STOP

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Související články

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

SkaterMcGee
23. ledna 2020, 07:37
0

Super článek, zase něco nového, co jsem přelouskal až do konce. Je na tom hezky vidět, jak relativně málo i dneska stačí k tomu, aby se naplnil ten zcela základní účel - dostat lidi z bodu A do bodu B. Jinak si opravte letopočet - "Příběh školního autobusu začína v roce 1982" - tam asi mělo být 1882, nějak nevidím, jak by v roce 1982 vozili děti tímhle "dobytčákem" taženým koňmi :)

reagovat
martinus
23. ledna 2020, 08:08
6

Hezkej článek, díky! Dokud se tahle série na autíčkáři neobjevila, tak jsem se o autobusy nezajímal vůbec a nevěděl o nich nic. Tohle jsou ovšem pěkně zpracované informace a rád se jimi obohatím :-)

reagovat
Sc
Sch
23. ledna 2020, 09:47
2

Takže požadavky a koncepce jsou dané od roku 1937.Na technice nikdonnic nevymyslel od roku 1957. Je vidět, ze v USA umějí dobře nastavit koncepci. Připomíná mi to tramvaje a americkou koncepci PCC z roku 1936, u nás je jejím zástupcem tramvaj T3, která jezdí všude možně dodnes. Modernější tramvaje jezdí tam, kde převážil požadavek na komfort, protože dospělí si stěžují, ale PCC je zdaleka nejlevnější a nejspolehlivější koncepce.

reagovat
peca
23. ledna 2020, 10:06
0

Jednou jsem v tom jel a bylo to radne utrpeni (hlavne kvuli tomu, ze nemam uplne detske proporce). Ale to nadseni lidi okolo z navratu do mladi bylo nepopsatelne. Aby taky ne, kdyz v tom travite pulku detstvi.

reagovat
Jakub Pospíšil
23. ledna 2020, 11:19
2

Jo a kdyby po něm náhodou někdo bezmezně toužil, tak se jeden hezký Conventional prodává v Jablonci nad Nisou, je to ale trochu bastl s V8 a manuálem. Nicméně má platnou STK:
http://www.autocentrumtozda.cz/karta-vozu?cid=15684013341690
-
Komentář upraven 23. 1. 2020, 11:20:29

reagovat
Tomino
23. ledna 2020, 11:46
0

Další parádní autobusový díl. Tentokrát mě nejvíce zaujal ten historický příběh. To jsou věci, o kterých jsem neměl sebemenší tušení. Děkuji za pěkný článek a budu se těšit na pokračování.

reagovat
Caddy
23. ledna 2020, 14:48
2

Hodne zajimave, spousta veci mi byla neznama a hlavne me fakt fascinuje, jak dlouho to vydrzelo v podstate beze zmen. Ta poznamka "deti si nestezuji" je docela trefna, minimalne ze zacatku to fakt bylo snad horsi nez pro ty vezne :) Dospeli by tim sami nejezdili, ale deti do toho nalozi s klidem :-D
Mozna by si to zaslouzilo i vetsi rozsah, minimalne jak je tam v prvni casti zminena ta bezpecnost pri nehode, cekal jsem, co bude dal, jak se avizovalo a ono uz to patrilo jen k tomu komfortu. Znamy zijici v USA totiz nekolikrat rikal, jak jsou ty autobusy konstruovane schvalne tak, aby chranily deti, jakykoli naraz jineho autra svedou pod sebe, cimz ho uplne rozdrti, ale deti to ochrani. Tak me zajimalo, co je na tom pravdy :)
Prekvapil me i udaj o spotrebe, prisla mi fakt nizka. Pamatuji, jak s jednim jezdil kamarad a rikal, ze to ma asi za 60/100 :) Ale taky uz to mohlo byt rozhaseny hodne :) Je jich tu vic, jeden ted slouzi i jako docela dobry foodtruck. A vim minimalne o jednom vezenskem, ten stoji u Pavlata ve Vsechove :)
Jeste by mozna nebylo spatne dat dalsi zajimavosti z legislativy k school busum se vztahujici, treba ze se nesmi pri nakladani/vykladani deti predjizdet, od toho maji prave ta svetla pod strechou, je za to docela mastna pokuta. A nektere maji vepredu dokonce jakousi vysouvaci tyc, ktera behem vystupovani zabranuje detem vbehnout primo do silnice. Tohle je fakt super tema a diky za nej :)

reagovat
Sa
Sato
23. ledna 2020, 19:12
0

Tiež by ma to zaujímalo ako je to s tou bezpečnosťou. Kedysi dávno som videl dokument ako nejaký očakávatel konca sveta/jadrovej vojny zakopal pod zem niekoľko desiatok starých busov pospájaných za seba a spravil tak z toho nukleárny bunker. Tiež tam tvrdil, že si vybral schoolbusy kvoli ich super pevnosti.

Caddy
23. ledna 2020, 20:07
0

jojo, ta pevnost je tam bez diskuse, maji i nejake vyjimky, aby nemuseli brat ohled na ostatni provoz...ale fakt by me zajimalo, zda jsou cilene konstruovane tak, aby auto nahrnuly pod sebe (narozdil od beznych nakladaku, kam se dava naopak zabrana proti podjeti)...

CZmisak
24. ledna 2020, 09:22
0
Sedrik
23. ledna 2020, 15:07
1

Já už budu mít navždy pohled na žlutý školní autobus spojený s těmito osobními vzpomínkami....

https://theoatmeal.com/blog/bus

reagovat
Stanley
24. ledna 2020, 09:28
0

Uf, tíživé čtení :-)

Sedrik
24. ledna 2020, 15:40
0

To jo - dětství v US of A nemusí být žádná pohádka...

beastar
23. ledna 2020, 15:53
5

Vždycky když si tohle přečtu. Tak si říkám jestli by nebylo teď úplně nejlepší kdyby toho Autíčkáře dělal Kuba sám

reagovat
Jakub Pospíšil
23. ledna 2020, 16:35
0

Ty mě asi hodně nemáš rád, Býste :D

beastar
23. ledna 2020, 19:43
4

Ja to myslim právě dobře. Tvoje články jsou zajímavý. Což se o některých kolegach říct nedá.

Jakub Pospíšil
23. ledna 2020, 20:25
0

Jako to chápu, ale chrlit článek každý den by byla řehole.
Jinak bych to zas tak zásadně neviděl. On každý má témata o kterých se píše líp a témata, co jsou taková...no dejme tomu z nutnosti občas. V rámci zachování rovnováhy teď budu týden drandit škodou Kamýk a pak tady zprostředkuju dojmy a zatim to vypadá, že to bude test, co pošle díky své uspávací schopnosti Rohypnol na smetiště dějin.

krab
24. ledna 2020, 12:19
0

Hrozná řehole by to byla... Do práce, pak z práce a začít přemejšlet co během večera napsat, načíst k tomu rešerši, vymyslet nějak název a jak to napsat, nastavit do systému a pak zas další den znova, to jo, to by byla otročina a i ten obsah bys za chvíli udělal jen tak fofrem, stylem těch kluků na autofóru, kteří to asi takhle dělat musí. Ráno zasednou k internetu, hledají co novýho, rychle přeloží, napíšou, vymyslí titulek a fofrem na další... To je pak práce kreativní asi jako dělat pokladní v Kauflandu

Kamýk říkáš... tím jsem ještě nejel. Ale jak používám v práci ta auta ze smluvní půjčovny a oni mají kupodivu různorodost vehiklů, tak mi to jistě někdy v průběhu roku taky přivezou. Teď naposledy jsem měl Seat Arona F/R DSG. A budete se mi smát, ale zajel jsem s tím do garáže v práci a myslel si, že je to čtyřválec 1.5 TSI nejprv. Pak jsem si přečetl v papírech, že to je litr TSI , takže já už ani nepoznám co je tříválec :-D Jak mi dali auto s teplým motorem a jen jsem s ním zajel do garáží, příšlo mi to nějaký podezřele kultivovaný. Ale jinak jo, dobrý. To jsou auta, co sice taky nevím co bych o nich psal, ale že by to bylo pro normálního spotřebitele, neautíčkáře v něčem blbý to ani náhodou. Spíš naopak. A ten Kamýk a Arona mám ten dojem jsou technicky sourozenci, takže to asi bude silně podobný.

Safa
23. ledna 2020, 17:00
0

Jednoznačně ti tam chybí přepočet na kachní sílu, Kubajs. Velká chyba. :o)

reagovat
krab
23. ledna 2020, 17:31
0

Kachní síla, ale hlavně je vidět, jak se výkony US busů na papíře přeceňují. V duchaplným kultovním snímku Nebezpečná rychlost uměl i obyčejný linkový autobus z L.A. udržet 50 mil v hodině, nevybuchnout a přitom rozrážet kolony aut co se pletou do cesty i přeskočit nedodělaný dálniční nadjezd. :-D

Jinak Kubajzi hezkej fajn článek

Jakub Pospíšil
23. ledna 2020, 20:37
2

V nebezpečný rychlosti řídila Sandra GM New look, alias akvárko. Ten autobus je zajímavej hlavně tím, že je tak hnusnej, až je hezkej (nebo obráceně? Těžko říct - je prostě divnej). ALE - pod kapotou měl modulární Detroit Diesel Series 81, kterej fungoval tak, že se daly za sebe stackovat válce (o objemu 1,2 litru - čili válec o objemu celého motoru rodinného kombi, LOL) prakticky libovolně (a to jak ve véčkovém, tak řadovém schématu). Takže s trochou snahy se dal postavit 800koňový 16V-71, což jsou dvě řadové osmičky ve véčkovém rozložení.
Dobře to už jsem se nechal trochu unést - v těch autobusech byla maximálně V8 ze které šlo dostat maximálně cca 320 koní.
A fóry s jednostupňovou převodovkou, která se tam montovala si asi nechám na článek :)

Caddy
24. ledna 2020, 09:01
0

tak to ja myslim, ze jsou ty GM busy krasne... :) Obecne, americke busy maji kouzlo, zejmena ty s kovovym povrchem a idealne Greyhoundy :) Nekdy bych se tim chtel svezt, fakt by me to zajimalo :)

Slower
24. ledna 2020, 09:59
0

Caddy: Pokud se tim chces svezt, tak mi ver, ze nechces opravdickym Grayhoundem v USA :D Na 99% tam budes jeden ze dvou strizlivych, nezfetovanych lidi, co umi anglicky. Ten druhy je obvykle ridic. A ani to neni pravidlem. Budes se modlit, aby jsi mel stesti, a sedel s nejakym Mexikancem (nebo celou Mexickou rodinou), kteri jsou sice chudi jako kostelni mysi, ale jinak vesmes slusni lide. A to nemluvim o kvalite servisu - asi jedina americka spolecnost, kterou jsem zazil vysirat svoje zakazniky. Vic nez Ceske Drahy. Napriklad tim, ze ten bus neprijede do zastavky s tim "no tak proste pockejte do zitra na dalsi".

Pokud budes v USA, tak tam frci konverze autobusu na obytnaky (neni k tomu potreba jiny ridicak nez na auto), tak mozna by jsi nekoho takoveho ukecal v nejakem NP a svezl by te, to by asi byl vetsi zazitek :)

Caddy
24. ledna 2020, 11:51
0

Slower: Tak to je mi naprosto jasne, ze jet v USA autobusem neni dobry napad, kdyz tam autem jezdi i nezamestnani a pomalu deti :-D To bud nejakou soukrome, nejlepe pokud tu nejaky je u nas (jakoze jsem zatim nevidel) a nebo v USA, ale tak v 60. letech :-D

Vojta
01. února 2020, 00:10
0

Ten GM New Look mi připomíná, že ve filmech jsou občas zajímavé autobusové honičky. Zrovna nedávno jsem viděl Mumie se vrací, kde někdy koncem třicátých let dekapitují dosti poválečný AEC Regent III RT tuším. Ono nějaké prototypy té řady Regent III vznikly už před válkou, ale nebyly v provozu.

Kuře
23. ledna 2020, 18:15
3

Fakt Kubo tenhle seriál je tvůj suverénně největší majstrštyk, opravdu.

Btw, zajímavé autobusy jezdí teď tady v Bangkoku, bez oken, drevené podlahy a bůh ví co všechno ještě pod nima... V tom tři tisíce nadšených ťamánků... zážitek pro mě;)))

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Cadillac Eldorado coupe 1985
Cadillac Eldorado coupe

1985 rok výroby
135 koní výkon
4 087 ccm objem

Chevrolet El Camino Malibu 6.6L V8 1976
Chevrolet El Camino Malibu 6.6L V8

1976 rok výroby
250 koní výkon
6 600 ccm objem

Cadillac deVille Coupe 1958 málo kusů  1958
Cadillac deVille Coupe 1958 málo kusů

1958 rok výroby
326 koní výkon
6 400 ccm objem

Chevrolet G20 Chevy VAN 1989
Chevrolet G20 Chevy VAN

1989 rok výroby
170 koní výkon
5 732 ccm objem