To nejkrásnější auto na světě

Žijeme v šílené době. Automobilky bojují o každičký kousek trhu a nebojí se při tom riskovat. Kdo neriskuje, nevyhraje. A tak se nám katalogy plní stovkami nejrůznějších modelů všemožných tvarů. Každý chce zaujmout. Výrobci se tu a tam uchylují ke skutečně až šíleným nápadům a kreacím. Snad si to žádá dnešní éra sociálních sítí, kde nic není dost šokující, dost odvážné a dost bláznivé.

A tak přichází Mercedes se svým novým AMG GT, aby jej jen pár hodin poté uvrhlo do zapomnění nové elektrické Ferrari Luce. Na šílený volant v novém BMW iX3 už dávno všichni zapomněli, jestli je dnes něco starší, než včerejší zprávy, pak snad jen hodinu starý reel…

Tradiční konzervativní petrolheadi tohle všechno vnímají a shodují se snad jen v jedné jediné věci – je to peklo. I já už stárnu a tak se přiznávám, že ne každou novou kreaci jsem pochopil či že dokážu ocenit všechny nové designové prvky a technologie v dnešních autech. Jenže tady narážím na jeden problém. Ono to vlastně nikdy nebylo lepší.

Kdykoli přišla na trh nějaká novinka, nějaké nové pokrokové auto, vždy to s sebou neslo vlnu hejtu a nevole od nás, milovníků automobilů. Nenechte se zmást tím, kolik peněz se točí ve vývoji a jaké obrovské pokroky dělá strojírenství v oblasti automobilismu. Motorismus, to je ve skutečnosti hrozně konzervativní prostředí. A já jsem jeho součástí.

Moje první reakce na Luce tak byla stejná, jakou jsem slyšel ze všech koutů. Nelíbí se mi to, je to nehodné odkazu všech těch krásných sporťáků minulosti. Jenže potom jsem zapátral v paměti – které bylo opravdu krásné a obecně dobře přijaté Ferrari? A najednou vidím, že jich zas tolik nebylo. LaFerrari dostalo hybrid a to se nehodí, Enzo bylo prostě divné a disproporční, F50 zase samá oblina. A tak bych mohl pokračovat donekonečna, Ferrari 360 bylo jak ocucaný bonbon, 458 Italia přišlo o eleganci Pininfarinovy dílny, 550 Maranello bylo po fantastické Testarosse jak šedivé auto pana účetního…

A nejsou to jen Ferrari. Je jen málo fungl nových aut, která se líbí tak nějak všem. Dělal jsem si takový malý pokusný průzkum u nás v redakci a aut, která se skutečně všem kolegům líbila od okamžiku jejich představení, je vážně jen pár. Nakonec jsme se shodli vlastně na třech vozech – Alpine A110, Mercedes-Benz SLS a Morgan 3-Wheeler. A to je fakt málo.

Ve skutečnosti by se ale asi našlo víc takových aut, která si laickou i odbornou veřejnost získala už v první den. Takhle z hlavy mě napadají třeba tahle.

Peugeot 406 Coupé

Rok 1997, to byla doba, kdy ještě existoval trh pro kupé. Dneška se dožily už vlastně jen prémiové drahé modely, bývaly ale doby, kdy karoserie kupé byla součástí běžného výrobního programu. Své odvozené kupé měl Renault Laguna, Ford Mondeo jste si mohli pořídit jako sexy Cougar a Fiat na podvozku Tipa postavil krásné Coupé. Mezi těmito vozy hrál prim Peugeot 406 Coupé. Studio Pininfarina si vzalo do parády na svou dobu také velmi povedený základní sedan a na jeho platformě vysochalo něco neuvěřitelného.

Peugeot 406 Coupé není křiklavé auto, není ani nějak rafinované. Právě naopak. Pininfarina vzal základní designový jazyk Peugeotu a prostě jej uhladil. Na tom autě není nic šokujícího, nic zázračného, ale nikde nic nepřebývá ani nechybí, ten tvar je prostě dokonalý. Narazit dnes na Peugeot 406 Coupé už je vzácnost, pokud se vám to ale stane, prohlédněte si to auto pořádně. Stojí to za to.

Alfa Romeo 159

Pokud se bavíme o automobilovém designu, musíme navštívit Itálii. To tak prostě musí být. Ve skutečnosti ale není tak snadné vybrat to auto, které zaujalo od prvního dne. Třeba poslední velká Alfa Romeo, model 166, dnes působí spíše jako socha, než jako auto, ve své době ale její maličká přední světla působila kontroverzně a nejeden fanda značky se s nimi nemohl smířit. I obecně oceňovaná Alfa 156 měla své odpůrce, od hranaté Alfy Romeo 155 to byl přece jen velký skok a ne každý fanda značky ho hned rozdýchal.

Něco docela jiného je ale Alfa Romeo 159. Paradoxně odvozené kupé Brera se zkráceným rozvorem působí z některých úhlů maličko disproporčně, když se ale podíváme na sedan, tady je všechno krásné. Ladné linie, přimhouřená světla, designově čistý sportovní interiér. Co na tom, že to auto bylo kritizováno za vyšší hmotnost či ne úplně plnokrevné motory, Alfa Romeo 159 byla a je krásná.

Honda E

Je úplně jedno, že po technické stránce je to vcelku nic moc. Jasně, malá elektrická Honda E přichází z doby, kdy to tak prostě bylo, malé elektrické auto bylo extrémně drahé a přitom nemělo téměř žádný dojezd. To je ale dnes irelevantní, dnes se bavíme čistě jen o designu a tady dostala Honda ihned deset z deseti.

Nakonec ani ty parametry nebyly tak hrozné, Honda E je skutečně auto stavěné výhradně do města a tady funguje akceptovatelně. Nebo vlastně i velmi dobře. Vysoká cena ale nakonec stála za nízkými prodeji a tak náš trh Honda E před pár lety nakonec opustila. Je to škoda, to autíčko je vážně krásné.

Napadá mě celá řada dalších modelů, poměrně často ale narážím na to, že ten design vlastně nebyl nový. Fiat 500 nebo Mini, to jsou přece auta, která mají rádi všichni. Nebo Ford GT či už zmíněný Mercedes-Benz SLS, to jsou také nádherná auta. Jenže on to vlastně není nový design, je to retro – a nelíbí se nám tedy ta auta právě proto?

Celá tahle dalekosáhlá úvaha mě ale vede k mé dnešní otázce – jaké je pro vás nejkrásnější auto? A abych sám nezůstal stranou, přidám tedy to svoje. Pro mě byl a asi už navždy bude tím nejkrásnějším automobilem Fiat Dino Spider. Jenže o mě to tu teď není. Je to o vás. Podělte se s námi v komentářích, co je to vaše číslo jedna. Může být nové, staré, velké či malé, levné nebo opulentně předražené, to je jedno. Jaké je pro vás to nejkrásnější auto na světě?