Alfa Romeo 156: Comeback

Alfa Romeo 156 se představila koncem devadesátých let a působila jako zjevení. Výrazná maska chladiče zasahující tak hluboko do nárazníku, že bylo nutné posunout poznávací značku na stranu, ukryté zadní kliky, díky kterým vypadal vůz jako kupé, a nakonec i linie s rafinovaně naznačenými prolisy v blatnících na jinak naprosto hladkých bocích bez nějaké další rušivé linky či lišty – to bylo něco nevídaného a neopakovatelného. 

A to zdaleka nebylo vše. Byl tu i mimořádně povedený interiér se sportovně vyhlížejícími tubusy přístrojů, povedená sedadla, stylový, volitelně i dřevěný volant, zkrátka to auto bylo krásné po všech stránkách. A potom tu byla technika. Přesné řízení s pouhými dvěma otáčkami volantu mezi dorazy, charakterní motory a mimořádně povedený podvozek – zkrátka tahle Alfa se povedla.

V roce 2002 přišli Italové s modernizovanou verzí. Zvenku se lišila prakticky jen lakovanými lištami v náraznících, uvnitř bylo ale všechno nové. Jiný byl volant i přístrojová deska, byly tu nové prvky výbavy a nový motor. Motorističtí novináři se nemohli dočkat, až se novinku vyzkouší, úplně stejně, jako tomu bylo při představení Alfy 159 i aktuální Giulie. Nová Alfa Romeo je zkrátka ve světě motorismu vždy velká událost. 

A tohle je ona. Modrá Alfa Romeo 156 s karoserií sedan a motorem 2.0 JTS s cenovkou lehce pod jedním milionem korun. To je to auto, který české zastoupení Alfy Romeo nabídlo nedočkavým redakcím k testu. Autíčkář v té době ještě neexistoval, ale protože mám Alfy Romeo rád, rozhodl jsem se, že ten test přesto ještě uděláme. I po letech má totiž ‘stopadesátšestka’ co říci.

Jak už to u novinářských aut bývá, připravil importér velmi štědrou specifikaci, aby bylo možné vyzkoušet si všechny nové hračky. Kromě výrazného modrého laku tu tak najdeme sportovní kožená sedadla s nastavitelnou délkou sedáku, xenonové světlomety, tempomat či sportovní podvozek. Pod kapotou potom pracuje dvoulitrový zážehový přímovstřikový motor 2.0 JTS. Co už u novinářských aut tak obvyklé nebývá, je kondice. Přestože si v prvních letech života tahle Alfa užila svoje, je stále v naprosto perfektním stavu. Skutečně. Maličká prasklina na pravém zpětném zrcátku jako památka na nějakou pouliční potyčku a miniaturní škrábanec nad zadním kolem – to jsou jediné nedokonalosti na celém 18 let starém autě.

Jak už jsem zmínil, pod kapotou se nachází benzinový dvoulitr. Před modernizací to byla jednotka Twin Spark se dvěma zapalovacími svíčkami na válec, modernizace však přinesla novinku označenou jako JTS. Základ motoru zůstal stejný, jednu zapalovací svíčku však nahradil vstřikovač. Díky technologii přímého vstřiku vzrostl už tak velmi dobrý výkon motoru na úctyhodných 122 kW, Alfa tak překročila u atmosférického zážehového motoru metu 60 kW z litru objemu. Zlepšila se i hodnota točivého momentu, který vzrostl na 206 Nm a to již v 3.200 otáčkách za minutu. Podobné hodnoty u konkurence prostě nebyly.

Lepší efektivita motoru se projevila nejen v jeho výkonu, ale svůj vliv má i na spotřebu. Alfa Romeo mluvila o desetiprocentním nárůstu výkonu při desetiprocentním snížení spotřeby. Na počitadle průměrné spotřeby testovaného auta svítila v době testu hodnota 8,6 l/100 km a protože jsem sám několik let jezdil s Alfou 147 2.0 Twin Spark a spotřeba při mém stylu řízení oscilovala okolo deseti litrů, musím tvrzení automobilky jednoduše potvrdit. 

Motor JTS neztratil ani nic ze svého charakteru. Díky přímému vstřiku se sbírá i z nízkých otáček, nad 3.000 ot/min. potom znatelně ožívá a dál jeho síla graduje až k hranici 7.000 ot/min. Jakmile se motor rozezpívá, reaguje na každé sebemenší přidání plynu mohutným a okamžitým zátahem. Chod možná zbytečně dlouhé řadící páky už za ta léta trochu preciznosti přišel (ačkoli stížnost na řazení dvojky jsem našel i v jednom 17 let starém testu tohoto auta), jinou výtku k jízdě s Alfou nemám. Odstupňování převodovky je dokonalé a jakmile naskočíte na to spráné tempo, převody na sebe krásně navazují a udržují motor na vlně výkonu a točivého momentu. 

Jak už jsem zmínil, Alfa 156 dostala do vínku strmé řízení s pouhými dvěma otáčkami mezi dorazy, to samo o sobě však k popisu zážitku, jaký řízení zprostředkovává, zdaleka nestačí. Hydraulický posilovač je nastaven sportovně, řízení je tuhé, přesné a intuitivní. Spolu s propracovaným zavěšením s dvojitými lichoběžníky vpředu a nápravou MacPherson vzadu vytváří něco, co od sedanu střední třídy s pohonem předních kol – byť sportovně laděného – neočekáváte. Zážitek jízdy se sportovním autem. Alfa je tuhá, reaguje okamžitě, dává cítit všechno, co se pod koly děje, je vyvážená a na limitu tíhne dokonce k přetáčivému chování. 

Zároveň ale s Alfou Romeo 156 nepřicházíte o praktičnost sedanu. Prostoru na zadních sedačkách pravda není mnoho – je úžasné vidět, o kolik auta za těch pár let povyrostla – ale jinak je tu veškerý komfort i pro dlouhé cesty. Podvozek, ač je tuhý a v této konkrétní specifikaci dokonce o něco snížený a ‘sportovnější’, stále nepředstavuje překážku pro dlouhé výlety po našich cestách, je tu i nějaký ten komfort v podobě tempomatu či dvouzónové klimatizace a sportovní sedačky Recaro jsou jedním slovem dokonalé. Zavazadlový prostor je též víc než dostatečný, limitem je tu jen malý vstupní otvor – daň za design a tuhost karoserie.

Verdikt

Alfa Romeo 156 není žádnou novinkou, přesto pro mě verze s motorem JTS byla příjemným překvapením. Předně bych rád poděkoval Pavlovi Čížkovi z pražského servisu Italmotori nejen za zapůjčení svého auta, ale především za péči, kterou Alfě dává. Vidět toto krásné auto v tak perfektním stavu, možnost vyzkoušet si jeho vlastnosti, které jsou stále stejné jako před osmnácti lety, to je prostě čirá radost. 

K Alfě samotné potom nelze říci nic více, než že se zkrátka opravdu povedla. Nádherný design neztratil ani těmi dlouhými roky nic na své atraktivitě, jízdní vlastnosti se stále blíží více ryze sportovnímu autu než sedanu a řízení nemá chybu. Samostatnou kapitolou je potom točivý přímovstřikový motor, který bych se nebál označit mistrovským dílem. Nevýhodou Alfy Romeo tak zůstává jen omezený prostor pro cestující vzadu a menší otvor pro zavazadla. Za tu radost z jízdy to ale rozhodně stojí.

Technické údaje 

Motor: zážehový čtyřválec 1970 cm3
Výkon: 161 k (121 kW)
Točivý moment: 206 Nm 
Převodovka: pětistupňová přímo řazená
Maximální rychlost: 220 km/h
0-100 km/h: 8,2 s 
Kombinovaná spotřeba (v testu):  8,6 l/100 km
Základní cena: 887.000,-

Druhý pohled | Kubajs

Když občas zaslechnu na různých předváděcích akcích útržky rozhovorů ze od stolů obsazených “zasloužilými” redakcemi motoristických magazínů, říkám si, že s námi mají automobilky stejně docela svatou trpělivost. Auta určená jako referenční vzorky pro novináře mají zkrátka většinou krušný život plný toho, čemu se sice oficiálně může říkat zevrubné testování, ale z dálky to skoro vypadá jako nebetyčné prasení. Takže když se Honza zmínil, že se mu k testu povedlo sehnat novinářské auto staré sedmnáct let, byl jsem překvapený, že nebohý vůz vůbec ještě jezdí. Tím spíš, když mi pak ukázal fotku ze sedmnáct let starého testu, kde se vůz marně snaží nějak zprocesovat nedotáčivý smyk na parkovišti plném černých stop po gumách. 

Jenže tahle Alfa 156 nejen, že jezdí, ona je dokonce opravdu v hezkém stavu a až na trochu stávkující displej mezi výdechy klimatizace (on funguje, ale musí ho předtím trochu zchladí proud vzduchu) fakt nevím, co bych autu vytknul. V tomto prvním faceliftu sice přišla Alfa 156 o krásný dřevěný volant (neboj, nepřišla, v nabídce byl celou dobu prodeje :-) – pozn. Hamster), ale pořád se mi moc líbí spousta detailů v interiéru. Trojice budíků ve středovém panelu působí jak v závoďáku, co na tom, že je to obyčejný teploměr, palivoměr a hodiny. Elegantní rychloměr a otáčkoměr zase začínají své stupnice pěkně po závodnicku na šesté hodině. A italské popisky jsou také milý detail. Jen mě trochu mrzí, že tehdy Alfa nenadělila novinářům nějakou trochu šílenější verzi. Občas v inzerci vyplavou třeba kousky s červenou nebo hnědou kůží, světlejším interiérem…156 mohla být dost individualizovaná. 

Jízdní dojmy už popsal Honza a já nemám moc, co bych k tomu dodal. Snad jen onen eufemismus o chodu řadící páky…ono by to v jakémkoli jiném autě bylo v pohodě, ale tady nastavuje přesné řízení a dobré pedály tak vysokou laťku, že lehce podprůměrné řazení působí o dost hůř, než na tom ve skutečnosti je. Přispívá k tomu i délka a tvar řadící páky zakončené navíc zvláštně neforemnou podlouhlou plastovou koncovkou. Tohle italové umí líp, to moc “bellisima” není. 

Před pěti lety jsem vážně přemýšlel, že bych si jednu 156 také pořídil. Koukal jsem po kombíku, který se mi líbí ještě o chlup víc. Většina tehdy nabízených aut vypadala na fotkách docela hezky, ale projížďka odhalila mlátící přední nápravu a zrezlou podlahu – a to mnohdy i na opravdu drahých kouscích s nízkým nájezdem. Obávám se, že od té doby se situace spíše ještě zhoršila a technicky bezvadná 156 už je dneska malý zázrak. O to víc si vážím té krátké středeční projížky, kterou jsem s modrým sedanem mohl absolvovat. A možná trochu lituju toho, že jsem před těmi pěti lety vzdal hledání zachovalé 156 moc brzy a závidím majitelům tohohle pěkného auta.