Cadillac XT4 Turbo Diesel AWD: Dokáže sedět na dvou židlích?

Zatímco v Americe měli plné ruce práce s naháněním rohatých šílenců, kteří na Tři krále otřásli posvátným Capitolem, my jsme měli možnost okusit Ameriku mírnou a civilizovanou. Cadillac XT4 je svým zaměřením vlastně velmi evropský, i když mnoho rysů klasických impozantních silničních korábů mu stále zůstalo, a právě v Evropě by se měl coby jedna z nejžádanějších kategorií uchytit. A já hned v úvodu přiznávám, že jsem dopředu vůbec netušila, co si o něm mám myslet. 

Moje zkušenost se značkou Cadillac totiž končí léta páně 2006, což je ročník Jeníkova vyvoněného CTS. Cétéesko mělo těžký život (a pořád má), navíc od té doby uplynulo hodně vody a automobilismu udělal velký krok kupředu. Se značkou tedy nemám valně zkušeností, hojně je však kompenzuji předsudky – převážně pozitivní. Cadillac… To slovo má zvuk, jen si ho zkuste poválet na jazyku. Ztělesňuje americkou svobodu, ranče, colty, roličky bankovek po kapsách a benzín za babku, jakož i bublavé osmiválce, houpavé podvozky a hromady chromu. Nic z toho nevidělo zmíněné CTS ani z rychlíku, romantický dojem ale přetrvává. Koneckonců, auta se pořád vyrábějí v zemi neomezených možností a stále nesou mimořádně cool logo v podobě erbu dobrodruha a zakladatele Detroitu jménem Antoine Laumet de la Mothe Cadillac.      

Pokud něco dává XT4 instantní konkurenční výhodu, je to vzhled. Neokoukaný, moderní a zajímavý tak akorát, aby to nebylo moc. Tvar světel si s žádným jiným autem nespletete a celkový dojem je v oceánu koncernových standardů zcela jistě exkluzivní. Pozorné oko ocení milý detail v podobě zlomu na předním i zadním nárazníku – neklamné znamení příslušnosti ke značce Cadillac (kouknete-li se zblízka, uvidíte, že z malých ‚zobáčků‘ je vyveden i celý přední gril). Na okně se hrdě vyjímá nálepka „Made in America“. Mimochodem, značku u nás oficiálně zastupuje společnost United Cars, u které jsme si předváděcí vůz vyprosili. Auta, která zde dostanete, jsou připravena pro podmínky evropského trhu přímo z fabriky.

V nabídce značky je XT4 nejmenším autem vůbec, v našich středoevropských podmínkách ale působí férovým dojmem. Zároveň se není třeba obávat, že by byl v centru města či těsných garážích problém s parkováním, na délku auto měří 4,6 metru. Navíc má tak povedené asistenty, že byste s ním zaparkovali i v bezvědomí. Na displeji radiomapy si můžete zobrazit pohled dopředu, dozadu i z ptačí perspektivy, příjemným bonusem jsou kamery u předních kol, což se u záludných obrubníků hodí. Módů je tolik, že si každý najde polohu, která mu vyhovuje, a pokud v tomhle autě podrápete disky, tak už fakt nevím. Skrz zadní okno sice není vidět nic moc, ale to zase vyřeší obraz ze zadní kamery promítaný do zpětného zrcátka, který oceníte i v případě po strop naloženého kufru.

Interiér se svým zpracováním nemusí ostýchat ani vedle německé či britsko-indické prémie, je tu spousta kůže (s opravdovým prošitím v kontrastní barvě), hliníku a kvalitních plastů, k tomu pár karbonových detailů. Kůže voní, plasty nevržou a poctivá tlačítka lupou jedna radost. Kabina má v sobě navíc právě tu okázalou pohodlnost, jakou máme na amerikách rádi. Hodně prostoru, hodně odkládacích ploch (kapsy po stranách středové konzole jsou geniální), příjemné povrchy, mimořádně komfortní sedačky s přifukováním, vyhříváním, ventilací i masáží… to všechno zkrátka počítá s lidmi, kteří tráví v autě hodně času a chtějí se tu cítit jako doma.  

Samozřejmě si nelze nevšimnout několika povědomých rysů, které prozrazují příbuznost s nedávno testovanou Insignií. Většinou jsou to ale detaily, které mi dělaly radost. Třeba tři tlačítka nalevo od volantu, kterými se reguluje výška, jas a zobrazení head-up displeje. Tahle drobnost mě nadchla u Opelu a i teď posílám vděčný pozdrav tomu, koho napadlo, že lovit tuhle funkci z hlubin infotainmentu není to pravé. Radiomapa má u XT4 stejnou strukturu, jen je možné ji kromě dotykového displeje ovládat i otočným voličem vedle šaltpáky jako třeba u Mazdy a funguje to velmi dobře. Stejně jako u Insignie i tady někdo myslel na to, že ťukání do displeje je o dost jistější, když si u toho můžete opřít zápěstí. Z dalších příjemností jmenujme třeba přihrádku pro bezdrátové nabíjení pod středovou loketní opěrkou, výběr z konektorů USB i USC-C nebo ruční brzdu, která sice nemá starou dobrou tahací páku, ale aspoň férové americké tlačítko, nikoli kolíbku, která se nemůže rozhodnout, jestli chce mačkat, nebo tahat. 

Pokud stejně jako já hodnotíte současné Opely jako auta otravně ukecaná, potěší vás, že v kabině XT4 neuslyšíte jediné pípnutí. Tam, kde oplí asistenty mučí řidiče i posádku kakofonií elektronického ječení, používá Cadillac tichou vibraci řidičovy sedačky. Tohle je boží! 

Na Opel si zase vzpomenu ve chvíli, kdy zmáčknu tlačítko start. Jo jo, ten zvuk mám ještě v živé paměti. O naftovém čtyřválci, který vyvíjelo GM specificky pro Evropu a její normu Euro 6d, se dá napsat totéž, co zaznělo u Insignie. Je průměrně silný, trochu hlučný a nevyžívá se ve vysokých otáčkách. Na výkon si zas tak nestěžuju, připadal mi dostačující, i když v prémiových vodách bych si uměla představit i lepší hodnoty. Benzín by mi každopádně v Cadillacu připadal patřičnější. Ale možná je to jen další předsudek. V Evropě si diesel pořád ještě najde hromadu příznivců a v rodinném autě dává smysl. Já se budu těšit na dvoulitrový benzín, který by se měl v nabídce United Cars objevit co nevidět.

Ale vraťme se s Evropy zpátky do Ameriky, protože podvozek je přesně takový, jaký byste od Cadillacu očekávali, možná ještě o něco lepší. Přes nerovnosti se nese s nenucenou plavností, která dává posádce chvályhodný komfort a zároveň nebere řidiči jistotu ovládání. Poháněná je primárně přední náprava, v režimech 4x4, Sport a Offroad se pak připojují i zadní kola a celkový jízdní dojem je opravdu příjemný. Na testování jsem chytla teploty kolem nuly, sněžení i mrholení a po pár dnech s Cadillacem můžu říct, že mě nikdy nepřivedl do nejistoty. Náklony jsou vzhledem k výšce minimální a kola se i na výjezdech ze zatáčky pevně drží silnice. Vzhledem k tomu, že od auta tohoto typu čekám mnohem spíš pohodlí a bezpečí než rychlost a obratnost, byly mé pocity z jízdy veskrze pozitivní. Nakonec k nim přispělo i přeposilované řízení, které je pohodlně ovladatelné i pro holky – a ty budou myslím mezi zákazníky hojně zastoupeny. 

Verdikt

Upřímně by mne těšilo potkávat tenhle ‚baby‘ Cadillac na silnicích častěji – i kdyby to mělo být jen proto, že se na něj tak hezky kouká. To ale samozřejmě není jeho hlavní výhoda. Kromě jisté výjimečnosti nabízí i parádní komfort jízdy a taky bohatou výbavu se skvělými kamerami, adaptivním tempomatem, vyhříváním sedaček i vzadu a možnosti otevírat kufr ‚kopancem‘ u zadního nárazníku. A pak je tu spousta drobností, které více či méně zpříjemňují každodenní život – teď koukám, že jsem málem zapomněla zmínit funkci dálkového nastartování, díky níž si můžete v autě před jízdou přitopit (nebo přichladit). Benzínový tříapůllitr by mi do Cadillacu samozřejmě seděl líp, ale holt jsme v Evropě a s tím souvisí spousta pěkných, ale i otravných věcí. XT4 je z nabídky značky bezesporu nejevropštější, pořád si však drží něco z osobnosti pravých amerik.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 995 cm3
Výkon: 174 koní (128 kW) 
Točivý moment: 381 Nm od 1500  ot./min
Převodovka: devítistupňová automatická 
Pohotovostní hmotnost: 1 660 kg 
Maximální rychlost: 200 km/hod
Zrachlení 0-100 km/hod: 10,6 s 
Průměrná kombinovaná spotřeba udávaná WLTP (AWD): 6,9 l/100 km
Spotřeba v testu: 8,2 l/100 km
Cena od: 990 000 Kč
Testovaná verze (výbava Sport s příplatky): 1 449 900 Kč