Autíčkářův výměnný pobyt: Cadillac CTS

S novým rokem vám, milí čtenáři, přinášíme novou rubriku “Autíčkářův výměnný pobyt”. Jak už název napovídá, půjde o sérii článků, kdy si v redakci vzájemně prohodíme svá auta a poté se s vámi podělíme o své pocity z křápů vozů, kterými jezdí běžně naši kolegové. Protože jsou redaktoři autíčkáře různorodá skupina s velmi rozdílnými automobilovými chutěmi a řídíme většinou docela stará a vyžilá charakterní auta, nebude nouze o překvapivé postřehy a na své si přijdou i ti, kdo se vyžívají v cizím neštěstí. Jako první jsme si vyměnili auta s Jeníkem Machačů. 

Jak mnozí z vás víte, mistr Machač sedlá toho času již několik let produkt amerického strojírenství, totiž hrdý Cadillac. Ze jména značky čiší zvuk osmiválce, sametové hydroměniče, obrovské kožené lavice a…Jeníkovo auto nic z toho nemá. Ale popořadě.

V roce 2002 způsobilo představení modelu CTS docela poprask. Po dlouhé době šlo o vůz od Cadillacu, který měl svoji nezaměnitelnou tvář. Jako přímý nástupce nepříliš oblíbeného modelu Catera (šlo jen o přebrandovaný Opel Omega) předznamenal konec temného období značky, jímž pocházela na přelomu milenia a definoval nový designový směr, kterým se Cadillacy ubírají s dílčími změnami dodnes. 

Ačkoli vůz už na první pohled nepřipomíná německou limuzínu z Rüsselsheimu, společných prvků, které byly v rámci koncernu sdíleny je tu nemálo (no tohle je trošku fáma, nepasuje třeba ani olejový filtr – pozn. Jeniik). Nicméně pro (východo a středovýchodo) evropskou klientelu, která krátce po roce 2000 stále vnímala americké vozy jako cosi skvělého a nedostižného, šlo o poměrně exotické vozidlo. A právě toho se chytil i Mountfield. Řetězec prodávající sekačky, provzdušňovače, pily, hrábě a další zahradní náčiní zkrátka nakoupil v roce 2006 třiapadesát “cétéesek” v sociální výbavě (která se onehdá nedařilo prodat autosalonu Charouz, takže byla podezřele levná) a jal se lákat zákazníky. Inu – pohleďte na dobovou reklamu sami: 

A tak se stalo, že se v rukou zasloužilých zahrádkářů ze dne na den objevil vůz, který šetřivé majitele děsil “americkým” benzínovým motorem a cenou provozu, protože “mámo, to je amerika, na tom budou drahé opravy”. Část aut tak putovala vlastně hned do bazarů, část ale zůstala zavřená jako “hodobožová kára” pod plachtou v rodinné garáži. A až když uzrál čas, odvezl se “Kadylak” do áček protiúčtem za ojetou fabii kombi. Protože “amerika je sice pěkná, ale do kufru lednici nedáš a tažný je na to drahý”.

A právě takto odložené CTS nasál sobě Jeník před třemi lety (LEŽ! Koupil jsem to poctivě v noci za deště přímo z ruky do ruky! – pozn. Jeniik). Zachovalý vůz se pyšnil nízkým nájezdem a panely karoserie měly důkladně zbroušenou svrchní vrstvu laku od pravidelného broušení abrazivní pastou Tempo. Zlí jazykové tvrdí, že vůz koupil hlavně kvůli prominentní SPZ (0007), leč jeho motivace byla ve skutečnosti jiná a mnohem prozaičtější – shrnout se dá do věty “hrabe to zadníma kolečkama”. Klidné roky “cétéeska” tím definitivně skončily. Po roce zjišťování, kde všude jde jet bokem si nebohý stříbrný sedan zakroužil dokonce i na okruhu (kde působil krásně nepatřičně) 

Z tohoto úhlu si můžete názorně povšimnout, že CTS není moc hezké.

Vědom si faktu, že Cadillac mnohdy zažívá krušné chvíle a dveřmi napřed se pohybuje častěji, než průměrné auto finalisty CDS (což, přiznejme si to, vzhledem k úrovni drifterského “sportu” u nás není nic těžkého) jsem hlavně doufal, že z něj během testovacího týdne nic neupadne a že se mě nepokusí zabít. Nebudu lhát, s autem jsem sem tam jezdil už dříve, takže nemá smysl se tvářit, že jsem nevěděl, do čeho jdu. Zkusím ale zprostředkovat pohled nic netušícího kolemjdoucího. 

Cadillac – to znamená odjakživa luxus, sílu a pohodlí.
Měla by to tedy být dlouhá limuzína se spoustou místa ve všech směrech. To u CTS tak úplně…neplatí. Na délku má sice 4,8 metrů, do šířky zabere 180 centimetrů, ale uvnitř je trochu těsno. Zvláště zadní sedačky dají zavzpomínat na mnohem menší vozy evropské produkce. Kožená křesla jsou fajn, ke klasickým gaučům známým z typických US aut mají ale dost daleko. A s výbavou je to takové zvlášntí. Ona tu je, je jí tu na svojí dobu dost. Elektrická vyhřívaná sedadla, klimatizace, tempomat, kvalitní rádio…ale všechno to na černém plastovém podkladu vypadá trochu jalově a lacině.

A letmý pohled do interiéru prozradí další zradu. Místo voliče automatu je tu klasická páka manuálu a trojice pedálů. Takže zapomeňte na sametový hydoměnič, bude se kvedlat. Řazení tu jde poměrně příjemně a přesně, ale do amerického auta se to zkrátka tak nějak pocitově nehodí. Ale nevadí – s manuálem spřaženým s pětilitrovou V8 se dá přeci užít spoustu zábavy, říkáte si. A v tom je právě ten háček. CTS má pod kapotou totiž skromný šestiváleček známý z Opelu Omega. Ano, je to stará dobrá 2,6 V6 o výkonu nikterak oslňujících 133kW. S takovou zní Cadillac jako naprostý křáp vhodný jen pro vesnické svářeče, kterým se naftový Golf zdá moc tuctový, mohli bychom to tímto ukončit a více se mu nevěnovat.

Jenže ono to tak jednoznačné není. Tak předně – ta V6 je podčtvercová, takže se jí docela chce do otáček. Umí vyloudit příjemný brumlavý zvuk a podivně tvarovaný sedan vrhá vpřed s nečekanou razancí. Kvalty jsou seřazené celkem rozumně za sebe, takže není problém se pohybovat opravdu svižně. A podvozek je velmi neamerický – houpání a plavnost se nekoná. CTS se sice poměrně naklání, ale překvapivě dobře drží stopu. Alespoň vpředu, protože…

Protože stačí jedno malé ťuknutí a na palubní desce se rozsvítí kontrolka ESP off. A pak lze s každým dusnutím na plyn provozovat zábavu s protáčením kol na zadní nápravě. Obyčejné CTS sice nemá samosvor (dostávaly ho až sportovní CTS-V), na méně adhezivním povrchu je ale krásně čitelné a jde ho velmi snadno rozhodit. Zčásti teda i díky tomu, že Jeník tam má jakési dřevěné staré zimáky (Nokiany!!!). Stačí, aby napadlo trochu sněhu a silnice vinoucí se CHKO Křivoklátsko se změní na spletité hřiště. Díky dlouhému rozvoru a poněkud líné povaze se dá všechno to klouzání celkem v klidu pochytat a těžko mě napadá lepší “učící” auto, než je právě CTS. 

Sportovní Cadillac? Jízda bokem? Zbláznil jsem se snad úplně? Ne tak docela. Svého času mělo totiž CTS přinést Cadillacu zcela nové zákazníky. Nebylo určené pro staré páprdy, kteří ze zvyku kupovali zastaralé Sevilly a DeVilly, ale pro ty, kteří dosud nakupovali u BMW, nebo Mercedesu. Vůz měl nabídnout lákavý mix sportovnosti a luxusu. A to se vlastně nakonec docela povedlo. Sice úplně jinak, než jsme právě třeba z BMW zvyklí, ale své publikum si tenhle podivně hranatý vůz nakonec ve své domovině našel a dalo by se říci, že byl celkem úspěšný. V Evropě už to ale tak slavné nebylo a nebýt jedné slevové akce v prodejně zahradních potřeb, šlo by na našich silnicích o velmi vzácný úkaz. 

Cadillac CTS není sice moc hezký, luxus nedává okázale na odiv a co se té sportovnosti týče – inu řekněme, že vozy BMW jsou jako hráči “evropského” fotbalu, Cadillac hraje ten americký. Na tohle auto se asi nikdy nebudou pět ódy, nebude plakátovým snem motoristických nadšenců a děti si s jeho zmenšeninami nebudou hrát na kobercích se silnicemi, ale když už se vám nějakou záhadnou cestou osudu (která měla pravděpodobně na počátku obyčejný nákup sekačky) dostane do ruky, dokáže vlastně docela mile překvapit. 

Verdikt

CTS je překvapivě neamerický Cadillac. Nazývat ho Opelem je ale přeci jen trochu nefér. Je to zkrátka velmi osobitý vůz, který neměl šanci stát se kasovním trhákem, své majitele ale dokáže dodnes potěšit. Je trochu “americky” sportovní, trochu luxusní a hodně jiný.

A to, že ho má v naší republice i pár podivných existencí je sice mrzuté, ale kvalitu auta to nesnižuje. Alespoň ne nijak zásadně.

Technické údaje

Motor: zážehový vidlicový šestiválec 2597 ccm
Výkon: 133 kW (178 koní)
Točivý moment: 232 Nm 
Převodovka: manuální pětistupňová
Maximální rychlost: 230 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,0 s 
Provozní hmotnost: 1780 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 11,9/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 12,2 l/100 km kombinovaná
Cena nového vozu (2005): od 1.203.000 Kč
Cena v současnosti: kolem 100.000,- Kč za středně zachovalé vozy