reklama
načítám data...

Hyundai i30 Combi 1.4 T-GDI DCT: Nejlepší český kombík nebo korejská náhražka?

Agresivní marketingová kampaň se nás snaží přesvědčit, že nejlepší český kombík není z Mladé Boleslavi, ale z Nošovic. Jaká je ale realita? Obstojí i30 proti Octavii?

zobrazit celou galeriiRecenze & testy: Hyundai i30 Combi 1.4 T-GDI DCT: Nejlepší český kombík nebo korejská náhražka?

I když to tak na první pohled nemusí vypadat, je vývoj a výroba osobního automobilu jedním z nejkomplikovanějších a nejnáročnějších počinů, do kterých se kdy lidstvo pustilo. Může se zdát, že ve srovnání s vojenskou stíhačkou, kosmickou lodí či jadernou elektrárnou je takový rodinný kombík až legračně jednoduchá věc. A také by tomu tak bylo, kdybychom my, řidiči, nebyli tak rozmazlení. Zařídit, aby běžné rodinné auto plnilo své základní funkce, je ve srovnání s technologickými zázraky leteckého, kosmického či elektronického průmyslu opravdu až směšně jednoduché. Jenomže stíhací piloti neřeší kvalitu materiálů na palubní desce Grippenu, na raketu nemusíte dávat mnohaletou záruku a jaderná elektrárna nemusí být tak levná, aby šla zaplatit z průměrného platu.

Osobní auto musí splňovat to všechno a potom ještě spoustu dalšího – podvozek musí dostatečně tlumit a zároveň nabízet odpovídající stabilitu, převodovka musí řadit rychle, přesně a komfortně, motor musí mít výkon, ale také musí být úsporný, kultivovaný a mít příjemný projev, interiér musí nabízet dost prostoru, ale všechno v něm musí být dost po ruce, materiály musí být měkké na omak a zároveň trvanlivé, karoserie pohledná a zároveň aerodynamická, lehká a zároveň dost pevná při nehodě, pneumatiky musí mít nízký valivý odpor a skvělou přilnavost… Zkrátka a jednoduše, splnit všechny požadavky dnešního náročného zákazníka je poukázkou na bolehlav pro celé legie vývojářů.

Pro zavedené automobilky je to všechno snazší díky tomu, že staví na předchozích zkušenostech a vrství výsledky vývoje na sebe už po desítky let. Nově příchozí to ale vždycky měli o mnoho těžší – zatímco ostřílení matadoři ladí detaily a nové technologie, nováčci musí začínat od základů. Stalo se to japonským autům v šedesátých a sedmdesátých letech, korejským v devadesátých a na přelomu století, a jednou se to stane i čínským autům.

Není zase tak těžké postavit auto, které bude standardům dnešního trhu odpovídat na papíře. Výkon, spotřeba, cena, rozměry – všechno, na co můžete ukázat prstem v tabulce se dá napodobit relativně rychle. Ale doladit a dopilovat všechny věci, které tvoří těch posledních 10 či 20 procent, které oddělují skvělé auto od průměrného, to chce spousty času, zkušeností a tím pádem samozřejmě i peněz.

reklama

Dobře je to vidět na posledních několika generacích automobilů značky Hyundai. Do příchodu první generace modelu i30 (téměř přesně před 10 lety) vyráběla korejská značka auta, která byla na papíře docela podobná těm evropským, dokonce i slušně vypadala a byla levná. Ale stačilo nasednout nebo se dokonce rozjet, a iluze se rozpadla. Materiály byly laciné, podvozky nedoladěné, motory nekultivované, celkově jste měli pocit, že řídíte lacinou náhražku.

Původní i30 představovala zlom a pro mnoho motoristů přímo šok. Najednou tu bylo auto korejské značky, které fungovalo skoro jako Ford Focus nebo Volkswagen Golf. Nebylo úplně stejně dobré, nebylo tak hezky vyrobené a nejezdilo tak precizně, ale pro běžného řidiče to byl zanedbatelný rozdíl. A bylo levnější. Spořiví motoristé jásali, tisk byl nadšen. Druhá generace i následující modely od Hyundaie a sesterské značky Kia už ale přinesly nadšení méně. Ne že by snad byly horší, ale zvykli jsme si, že korejské značky můžeme porovnávat se špičkou na trhu.

Pořád tu byl design, který zcela nekonvenoval evropskému vkusu. Dynamika byla ve všech ohledech naprosto dostačující, ale neohromila. Interiéry byly solidně vyrobené z kvalitních materiálů, ale nenadchly. Objektivně vzato jste dostali auto skoro tak dobré jako nejlepší evropská či japonská konkurence. Jenomže skoro nestačí – pokud má zákazník udělat krok od známé a prověřené značky k “nováčkovi”, nestačí, aby byl nováček “skoro tak dobrý”. Dokonce nestačí ani aby byl stejně tak dobrý. Musí být lepší. Musí mít něco, čím zaujme a přesvědčí. Do té doby je nováček jen náhražkou, kterou si koupíte kvůli ceně.

A od nové i30 jsem neočekával nic jiného. Čekal jsem, že dostanu do rukou “něco-skoro-jako-Golf”, jen bez dlouhé tradice a typické pozornosti k detailu, kvůli které si lidé Golf kupují. Nebo bez kombinace německé kvality a české praktičnosti, kvůli kterým čeští motoristé milují Octavii. Nejlepší český kombík? Ale kdeže. Ani český (vyvíjený korejskou společností povětšinou v Německu a vyráběný na Moravě), ani nejlepší.

Navíc jsem ještě před nasednutím do testované i30 kombi zjistil, že daný exemplář by stál bezmála tři čtvrtě milionu korun (konkrétně 726 890,- Kč). To je za vůz nižší střední třídy, od značky, která stále ještě není “zlatým standardem”, opravdu dost. Jenomže potom jsem si do toho auta sednul a poprvé jsem rozjel.

První dojem byl, že na kombík nižší střední je tu fakt hodně věcí. Tady se projevuje první zásadní rozdíl mezi Hyundaiem a jeho německou konkurencí – výbavu si objednáváte po balíčcích, takže je poměrně výhodné poskládat si auto “se vším”, ale na druhou stranu máte mnohem menší možnosti detailní volby. V prvním z nich jsou bezpečnostní systémy jako sledování mrtvých úhlů a příčného provozu při couvání (oboje funguje výborně), ve druhém a už notně dražším (70 000 Kč) navigace, LED světlomety, bezklíčové startování a lepší čalounění. V posledním balíčku Ultimate za 90 000 Kč nakonec dostanete větší (17”) kola, kožené sedačky (vpředu s odvětráváním) a adaptivní tempomat, plus obsah předchozích dvou balíčků.

Jste-li ochotni utrácet, můžete tak dostat opravdu solidně vybavený vůz za stále ještě poměrně rozumnou cenu – náš kus za zhruba 727 tisíc korun byl vlastně úplně tou nejdražší benzínovou variantou, kterou v tuto chvíli u kombíku můžete dostat, se zaškrtnutými úplně všemi položkami. To zní jako velmi férová nabídka.

reklama

Problém samozřejmě nastane, pokud byste například chtěli auto v “prostřední” výbavě a připlatit si jen za LED světla, protože špatně vidíte, nebo bezklíčový vstup a startování, protože ztrácíte klíčky od auta. Budete si muset koupit i celý zbývající obsah balíčků výbavy.

Ve srovnání s německou konkurencí – zejména pak s Golfem – je tu také určitý rozdíl v celkovém vyznění interiéru. Ne snad že by i30 působila lacině, interiér dělá velmi solidní dojem a je vyroben z materiálů, které působí kvalitně. Zároveň tu ale není ta poslední dávka elegance a uhlazenosti, kterou vás okamžitě obejmou Volkswageny. Máte pocit, že celá kabina byla navržená spíše tak, aby fungovala a ne aby vás okouzlovala tím, jak vypadá. Navíc je tu poněkud ostré modré podsvícení palubní desky.

Další součástí kabiny, která ještě zcela nedosáhla úrovně německé konkurence, je radiomapa. Velký displej implantovaný na prostředek palubní desky vypadá sice na pohled solidně, ale v mnoha detailech zaostává za nejlepšími ve své třídě. Ve srovnání s velkými navigacemi od VW je pomalý, nepřehledný a nemá tak precizní zobrazení, proti Mazdě mu zase chybí ovládací prvek na středovém tunelu – displej přeci jen není úplně po ruce. Navíc tu jsou otravné detaily jako téměř nepoužitelné vyhledávání v telefonním seznamu nebo neschopnost audiosystému zapamatovat si, že jste měli puštěné audio z telefonu. Po každém nastoupení tak musíte oživovat jak Spotify, tak přepínat audio zpět na “média”.

Podobným drobným bolehlavem je třeba ovládání panoramatické střechy a její clony – přijít na to, jak odsunout clonu a zároveň si nepustit na hlavu chladný podzimní vzduch, je přinejmenším napoprvé téměř nadlidský úkol.

Z dosud řečeného by se mohlo zdát, že i30 kombi svoje ambice stát se “nejlepším českým kombíkem” opět nenaplnilo. Stojí na dostřel od německé konkurence, ale ne a ne trefit se do černého. Jenomže zatím jsme se nerozjeli. A už první stovky metrů zásadně mění pohled na tento, pro českého zákazníka tak zásadní, souboj.

Nedávno jsem na nejmenovaném konkurenčním webu četl rozhovor s německým vývojářem Hyundaie, který dříve pracoval pro divizi M BMW. Chvástal se, jak oni u korejských značek (Hyundai a sesterská Kia) dělají věci poctivé a mechanické, solidní a odolné tak, aby vydržely 10 let. Německé značky se prý příliš shlédly v elektronice a na poctivou mechaniku kašlou. Bral jsem to jako klasické PR/marketing, kombinované s liškou, která chválí vlastní ohon. Vzpomněl jsem si totiž na většinu Hyundaiů, kterými jsem za těch zhruba deset let své kariéry motoristického novináře jezdil. U některých okrajových modelů, jako byl Veloster nebo Genesis Coupe, byla nedoladěnost a nevyrovnanost podvozku přímo definující vlastností. A ty ostatní byly v lepším případě nijaké. Dělaly, co se od nich žádalo, ale nenadchly, nezaujaly, nepůsobily výjimečně.

Proto jsem byl velmi příjemně překvapen, když jsem se s i30 rozjel a potkal se s prvními výmoly a nerovnostmi. Zatímco pro dřívější Hyundaie bývalo definující vlastností, že jejich podvozky fungovaly sice rámcově správně, ale “cosi” jim chybělo, novou i30 (alespoň v této verzi) zase do značné míry definuje to, že je tu “cosi” prostě zatraceně správně.

Už téměř týden přemýšlím, jak to popsat – nejsem podvozkový inženýr, takže vám přesně neřeknu, co u Hyundaie udělali dobře a jak docílili, že tohle auto funguje tak, jak funguje. Ale po stovkách otestovaných aut a spoustě času stráveném přemýšlením o tom, jak jezdí a proč jezdí tak, jak jezdí, vám můžu říct jedno. Někdo tady věnoval opravdu hodně času a úsilí (a tím pádem i peněz) na to, aby i30 překonala těch posledních 10 % od “jezdí dobře” k “jezdí skvěle”.

O co tedy jde? Nedá se říct, že by nová i30 byla požitkářským autem pro nadšeného řidiče tak, jak to umí třeba nové Mazdy. Není tak lehkonohá a upřímně řečeno není ani nijak třeskutě zábavná. Zatímco s Mazdou3 nebo Mazdou6 se klidně vydáte na zakroucenou okresku jen tak, pro zábavu, s i30 vás taková věc asi nenapadne. Ale to očividně nebylo ani cílem vývojářů. Cílem bylo postavit auto, které funguje jako Golf, jen ještě o kousek lépe. A troufnu si říct, že po mechanické stránce se to povedlo.

Podvozek i30 kombi rozhodně není nijak měkký nebo poddajný – vlastně po většinu času působí docela tuhým dojmem, takovým, který vyhovuje řidičům, trávící svůj čas především na dálnicích a rychlých silnicích. Zároveň ale dokáže s až neuvěřitelnou sebejistotou pohlcovat nerovnosti a zatloukat je do povrchu silnice. Když vjedete ostrým tempem na rozbitou silnici či jiný nerovný povrch, slyšíte, jak podvozek pod vámi pracuje, jak kola duní a odskakují, a cítíte i jemné otřesy. Ale naprostá většina vertikálního pohybu kol se ztratí kdesi v zavěšení a vám zbude pocit neochvějné pevnosti a stability.

Zároveň to ale není věc, kterou by ocenili jen nadšení řidiči. Hlavní výhodou podvozku nové i30 není to, jak se chová na limitu nebo jak vám dokáže sdělit informace o tom, kolik vám zbývá přilnavosti. Není to o zábavě na okreskách. Je to o tom, že i když je dostatečně tuhý a stabilní pro libovolné dálniční či okreskové tempo, dokáže odfiltrovat nerovnosti, které by vás jinak donutily brzdit.

Příklad? Na náměstí nějakých 250 metrů od mého bytu je rozkopaná silnice. Z nějakého důvodu tu napříč cestou vykopali díru a potom jí provizotně zasypali. Není to žádná drastická překážka, výškový rozdíl je možná půl centimetru nebo centimetr. Nicméně za ty asi dvě měsíce, po které víceméně každý den přes tohle místo jezdím, je i30 první auto, se kterým nezpomaluji. Se všemi ostatními jsem přibrzdil ze standardních 50 na 20 nebo 30 km/h, někdy dokonce ještě více. Rány, které jsem cítil ve vyšším tempu, mi byly dost nepříjemné na to, abych raději brzdil a zase zrychloval, nebo kličkoval přes tu část silnice kam výkop nedosáhl. A když jsem byl auto fotit, přijížděl a odjížděl jsem po vyloženě ošklivé panelce – kterou jsem ale místo plížení, obvyklého s většinou podobných aut, v klidu projel snad třicítkou či čtyřicítkou. A právě tato schopnost neochvějně fungovat bez ohledu na to, co je pod koly, je pro běžného řidiče na českých silnicích nejspíš mnohem důležitější než nějaké třeskutě zábavné naladění na limitu…

Ostatní mechanické aspekty i30 kombi už nejsou tak působivé jako podvozek – nebo vás přinejmenším nepraští do očí (či jakými orgány vnímáme podvozek) takovým způsobem. Ale to neznamená, že by nebyly prodchnuty podobnou kvalitou. U řízení samozřejmě nemůžeme mluvit o nějakém citu (což je od příchodu elektrických posilovačů standard u všech vozů), ale je přesné, precizní a má příjemný, lineární a vyvážený odpor.

Podobně i motor zkrátka dělá svou práci jak má. Nemá nijak výrazný charakter – zkrátka táhne víceméně v celém rozsahu otáček, jak už to moderní turbomotory dělají, a dává vozu bohatě dostačující, ale nikoliv výjimečnou dynamiku. Jen občas o sobě dá vědět chraptivým vrčením, které je vlastně docela příjemné. Dvouspojková převodovka je podobně chladně precizní. O řazení většinou téměř nevíte a v naprosté většině času dokáže zařídit, aby byl k dispozici právě ten kvalt, který potřebujete. Bohužel jsou ale i okamžiky, kdy se jí to zásadním způsobem nedaří – typicky když v nízké rychlosti a otáčkách přidáte a převodovce trvá vteřinu či dvě, než se konečně rozhodne pro kickdown. Nicméně to jsou spíše výjimky a takové chování, jako je typické váhání či cukání převodovek DSG od Volkswagenu a Škody, když začnete opětovně akcelerovat po projetí křižovatky, se víceméně nekoná.

Právě mechanická vytříbenost a celkový dojem solidního zpracování jsou tak asi tím hlavním důvodem, proč byste se o i30 kombi měli zajímat. Na těsném druhém místě je potom poměrně výhodná cenovka, zvláště pokud zvolíte některou z bohatších specifikací.

Verdikt

Hyundai se snad poprvé ve své historii dostal do situace, kdy má smysl pořídit si některý z jeho běžných modelů primárně kvůli mechanickým kvalitám a ne proto, že je levnější než evropská konkurence. Pořád sice zaostává ve vizuální přitažlivosti interiéru, nemá tak dobrou navigaci ani tak krásný a rychlý displej, ale po mechanické stránce se německým konkurentům víc než vyrovná – v mnoha ohledech skutečně působí jako lépe vyrobené a solidnější auto. Přidejte k tomu velmi zajímavou cenu testované verze a máte auto, které si skutečně zaslouží pozornost. Škoda jen, že nejsilnější benzínová motorizace nemá, přes poměrně rozumnou reálnou spotřebu lehce nad 7 l/100km, na dnešním evropském trhu velké šance. Přitom právě volba motoru je nejspíše jedním z hlavních faktorů ovlivňujících to, jak příjemným dojmem testovaná i30 kombi působí…

Operativní leasing Hyundai i30

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1 353 cm3
Výkon: 140 koní (103 kW) v 6 000 ot./min
Točivý moment: 242 Nm v 1 500 – 3 200 ot./min
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková
Provozní hmotnost: 1 532 kg 
Maximální rychlost: 203 km/h
0-100 km/h: 9,5 s 
Kombinovaný spotřeba (udávaná): 5,5 l/100 km 
Cena (1.4 T-GDI DCT Style): 594 900,- Kč
Cena (testovaný vůz): 726 890,- Kč

 

 


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

ma
martinw
11. října 2017, 08:48
0

Díky za recenzi, chválím že ani jednou nebylo použité slovo 'kufr' - někdy to v recenzích totiž vypadá tak jakoby se auto bez popisu objemu a vlastností uložného prostoru ani nerozjelo :)

Docela by mě zajímaly zkušenosti s jízdními asistenty, jak je použitelný adaptivní tempomat, hlídání mtrvého úhlu, zadní kamera, jak to varuje / přibržďuje při nepozornosti řidiče před překážkou a podobně...

reagovat
Bu
Buddha666
13. listopadu 2017, 12:32
0

Jsem majitelem sice manuálu a nikoliv plné palby, ale tyto asistenty mam vsechny krome adaptabilniho tempomatu. Co se mrtveho uhlu a provozu za vozidle tyce tak funguji spickove a spolehlive. Prevenci narazu jsem otestoval v jinem pujcenem aute a ano funguje taky dobre :D U meho auta lze aspon povedet ze zatim nikdy nezacla reagovat, kdy nemela. Detekci chodcu jsem jeste nevyzkousel vubec. (Coz je mozna dobre :D pro ne) V pujcenem aute s automatem jsem mel i adaptabilni tempomat a tu chvili co jsem ho zkousel tak nutno rict ze fungoval nevidane dobre :) Zadni kamera bez problemu i v moji verzi kdy mam jen mensi 5" displej a vyzdvihnout lze i prepinani dalkovych svetel, kdy krome velke mlhy mi na okreskach prepina 100% Jeste me nikdo neprobliknul v protismeru a ja se o dalkace vubec nemusim starat.

Ronoath
11. října 2017, 09:14
0

Článek mě skutečně hodně zaujal. Sám totiž mám zkušenost z minulé generace i30, že podvozkově byla o dost lepší než základní Octavia 3. generace před faceliftem: utlumením nerovností, pazvuků a vůbec celkovým pohodlím. i30 byla základní 1.4 atmosféra a Octa 1.4 TSI. Jestli to u nové generace posunuli zase dále, tak je to jen dobře. Mám rád pohodlná auta.

reagovat
beastar
11. října 2017, 11:31
0

Tak oni se vážně snaží. Pěkná barva, ale pořád tomu něco chybí. Jestli to dělá to háčko na masce a vzpomínka na ranná devadesátá? Sakra stále bych to nekoupil. Sám nechápu proč.

reagovat
ToMyx
11. října 2017, 14:51
0

Mám to v sobě trochu taky, minulá i30 v 1.4 spolehlivě zabila vše dobré co ve mně z devadesátek z Hyundai Coupé zůstalo :-)

beastar
11. října 2017, 16:47
0

Jo fakt je ten, že i oni dělali sem tam lepší věci. Coupé bylo vlastně na korejce a vůbec docela fajn auto. Já však cítím Sonatu, Lantru a další sajrajty.

sumy
11. října 2017, 20:03
0

Donati zabili až 3 generaci. Tuším 1991_3?Tak nějak. Já měl 2, 1989. Celý to byl galanterie, jen lastly navrhnu Guciaro či jak se ten Ital to jmenuje. Jezdilo to jak splašený a nesypalo se to. Nikdo od toho nečekal, co ten motor uměl. Podvozek, ač jsem tam dal KONI byl takovej houpavější. Dodnes ji mám, v rodině od roku 1993 :-) Vozil jsem v tom kapely (Clawfinger, Sucidial Tendencies, Banco de Gaia a mraky jinejch) a nikdo se nikdy necítil dotčen :-) Ale fakt to bylo komplet mitsubishi S montovaných v Kanadě.

sumy
11. října 2017, 20:04
0

Donati=Sonaty. Ta T9 mě fakt jednou zabije :-|

Th
TheKubajs
11. října 2017, 11:52
0

Asi je to divné, ale to, jak se asijské automobilky snaží o co nejevropštější auto mě naopak mrzí. Třeba devadesátkové Kie nebo Hyundai měly něco do sebe právě tím ryze asijským charakterem (nevkusné plasty, digitálky na přístrojovce, tvary jak z osmdesátek...). Jasně, byly to v zásadě křápy, ale křápy co měly svoje genius loci. Sem kdyby někdo nalepil logo Seatu na volant a na masku, tak mu to zbaštím.

reagovat
ro
rock
11. října 2017, 13:41
0

No, on ten asijský charakter taky není úplně pro každýho. Toyota C-HR a Mirai, Honda Civic, čumáky Lexusů...
Zrovna u tohodle Hyundaie jsem vděčný za tu snahu o evropské vyznění.
Zas to vynahrazují některé (ultra)tradiční evropské automobilky, které v mých očích mají nevkusný asijský / jihokorejský feeling, až je mi z toho smutno.

ToMyx
11. října 2017, 14:39
0

Testy na nová auta zrovna nevyhledávám, mají na tom podíl agresivní PR kampaně, případně plamenné diskuze lopat pod články. Tento test byl ale nějak jiný. Skvěle jiný!
Vše co jsem potřeboval, jsem se dověděl a navíc ač Hyu/Kia nemusím (jízda v nich na mě působí sterilně), lákalo by mě zjistit, jestli je nové i30 opravdu tak dobrý komfortní kombík pro čtyřčlenou rodinu. Při popisu jízdy přes nerovnosti jsem měl pocit, že je popisován můj 10 let starý Avensis a ten mám za komfortní vozítko o to víc, když přesednu z upraveného daily.
Vojto, četlo se to samo, super!!

reagovat
Fr
FraHor
11. října 2017, 16:15
0

Nepovedlo by se ti sehnat někde i30 v nižší výbavě (Entry/Trikolor) a porovnat materiály, komfort a jízdní projev s touhle zdobenkou?

reagovat
la
ladis77
11. října 2017, 16:35
2

test pěknej, auto taky. jediny co me vadí na hyundai je ta jejich hate kampan na škodovku, ač škodovku taky nemusim. řekl bych že si tím spíš skoděj. a za 730 skoro pomalu radši levorga, ale tam bude potřeba ještě "něco málo" dotlačit.
jinak pokud není tajný: foceno je kde ?

reagovat
HerrHobler
11. října 2017, 17:35
0

Přidám se, za mě skvěle napsáno! Nic to pro mě neznamená, ale jsem tak nějak rád, že to vím.
Ta souvislost s Levorgem, počítal jsem náš ceník a jediné za co si připlatíš jsou ozdobné prahy, střešní okno, 18" kola, bezpečností fičury a eventuálně subaří navigaci (7" dotykové radio dostaneš v základu, ale bez mapy)
http://www.subaru.cz/download/ceniky/2018/CENIK-SUBARU-LEVORG-MY18.pdf
Ne že by mi byla i30 nesympatická, ale tohle je na pováženou! :-D

bitner
11. října 2017, 20:37
0

Jo, Levorg je levnejsi. 1,6 125 kW s CVT stoji v "zakladu" 725 a nejak nevim, za co bych mel priplacet.

fr
frite
12. října 2017, 18:05
0

Jako jo, cena Levorga je velice fajn, ale neporovnávejte základ (ač slušný) Levorg a I30 v "plný palbě"..
Když budeš chtít do Levorga kožený sedačky, tak musíš do výbavy Sport za 920 například..

Ve
Veny22
11. října 2017, 19:14
0

Já osobně jsem hodně zvědavý na ostrou variantu i30 N. Podle prvních testů se tento hot hatch opravdu povedl. Evo magazín ho dokonce přirovnal k Megane RS, což je samo o sobě velká pocta. Těším se až bude test i zde na Autíčkáři. Standartní i30 se mi ovšem taky celkem líbí, škoda akorát toho 1.0 T-GDI, který za konkurenty od Opelu či Fordu zaostává.

reagovat
Caddy
12. října 2017, 12:46
0

zajimave...ale ty balicky vybavy jsou pekne na prd, desne nemam rad, kdyz musim platit za neco, co nechci, kvuli jedne veci, bez ktere se neobejdu...

reagovat
Si
SilverGhost
12. října 2017, 20:02
0

No, že zrovna ty by si chtěl jezdit Hyundaiem ..... :-)

Caddy
13. října 2017, 10:30
0

to jsem snad nikde nerekl :-D

Vojta Dobeš
13. října 2017, 17:44
0

Přitom pro americký auta (v posledních cca 30 letech) jsou "balíčky" právě dost typický - a právě v Americe se to nejspíš naučily asijské automobilky. Mnohem líp to totiž odpovídá typickému americkému modelu prodeje aut, kdy se kupují skladová auta co jsou "na place", zatímco v Evropě je běžnější auta zadávat do výroby a tudíž dává smysl mít širokou paletu možností výbavy.

Caddy
13. října 2017, 19:38
0

hlavne proto jsem to hned psal, protoze me to dost stvalo, kdyz jsem si hral s konfiguratory amerik :)

Vojta Dobeš
13. října 2017, 21:24
0

Mě to občas štve taky, ale na druhou stranu je to někdy lepší než neprostupný konfigurátor německých značek plný milionu balíčků, paketů a jednotlivých položek, kde člověk stráví mládí tím, že hledá jaké auto si vlastně koupit. Nemluvě o tom, že to potom bývá dražší. Třeba u Mazdy mě balíčky na jednu stranu štvou, na druhou stranu bych si prostě nejspíš koupil šestku "se vším" a vyřešeno.

Si
SilverGhost
12. října 2017, 20:04
0

Pro ty, co by si auto chtěli vyzkoušet má Hyundai nějakou akci:
https://www.hyundai.cz/akcni-nabidky/i30-kombi-na-tyden
Pak můžete poreferovat o nižších verzích. Jinak Vojto pěkná recenze, taky jsem rád, že jsem si přečetl test o věcech, které mě zajímají a ne test velikosti zavazadlového prostoru.

reagovat
sp
spike
12. října 2017, 22:00
2

Teď jsem měl půjčenou i30 (benzín , tříválec , turbo, 88 kw) na týdenní testování, a za mě dobré . Takový ten pocit ze solidního poctivého kusu auta .Možná tak solidního, až si říkám , že mám na něj ještě deset let čas. Třeba za těch deset let víc ocením tu pohodovost a nebudu už řešit ten nedostatek charakteru.
Byly tam věci , které mi vadily ( látka na sedadlech jak z pytle od rýže , jízdní asistenty fungující né vždy , v dešti spíše občas , hluk od podběhů ), ale celkově to nebylo špatné svezení.
Já vnímám Hundai díky její PR trochu jako bandu komediantů , ale to auto za to nemůže

reagovat
Bu
Buddha666
13. listopadu 2017, 12:36
0

Jeste bych dodal k te cene, ze tak horke to neni. prisel jsem jako normalni smrtelnik do jednoho prazskeho salonu. Poptavka byla i30 kombi 1.4T-GDI Manual Style + nejake packety. A paklize bych vybral nad style i ten druhy nejvyssi packet s tim LED svicenim atd. za +70K ... tak jsem dostal okamzite slevu bezmala 120K dolu z ceniku za funglovku. Mam vazne obavy, ze tolik by mi konkurence nesrazila. Bylo by dobre srovnavat take realne ceny vozu a ne jen ty na papire.

reagovat


reklama

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Cadillac Eldorado  1993
Cadillac Eldorado

1993 rok výroby
250 koní výkon
0 ccm objem

Chevrolet Tahoe  1997
Chevrolet Tahoe

1997 rok výroby
200 koní výkon
5 700 ccm objem

Ford Mustang GT 5.0 (2015) Custom 2015
Ford Mustang GT 5.0 (2015) Custom

2015 rok výroby
309 koní výkon
3 700 ccm objem

Nissan Primera Kombi, 2,2 DI, Wagon, (WP12),  2003
Nissan Primera Kombi, 2,2 DI, Wagon, (WP12),

2003 rok výroby
93 koní výkon
2 ccm objem

Chrysler Sebring 2.7 V6 dovoz ŠVÝCARSKO  2001
Chrysler Sebring 2.7 V6 dovoz ŠVÝCARSKO

2001 rok výroby
200 koní výkon
2 736 ccm objem